Roháč obecný: Zajímavosti o největším brouku Evropy

Roháč obecný (Lucanus cervus) z čeledi roháčovitých (Lucanidae) je skutečnou ozdobou našich lesů a zahrad. Je také největším evropským broukem, kterého pouze na délku předčí díky dlouhým tykadlům někteří tesaříci. Roháč obecný je skutečný obr mezi brouky, a pokud budete mít štěstí na setkání s ním, zaručeně ho nepřehlédnete. A možná ani nepřeslechnete. Tento nápadný brouk patří k ohroženým druhům.

Tento mimořádný brouk osídlil prakticky celou Evropu a jeho výskyt zasahuje až do Sýrie. Vlivem lidské činnosti však populace dramaticky prořídla a roháč se stal ohroženým druhem.

Výskyt a popis

Roháče je možné potkat i v České republice, a to hlavně během léta. Dospělí brouci se začínají líhnout od začátku června do začátku srpna, ale nejčastěji jsou k vidění v druhé polovině června. Dnes je najdeme převážně v zámeckých parcích, alejích či zahradách a na hrázích rybníků, kde vyhledávají staré odumírající stromy, jejich torza a pařezy.

Roháči obecní žijí ve světlých listnatých lesích s velkými stromy. Tato místa připomínají svou strukturou právě kdysi běžné pastevní světlé lesy, které v naší krajině prakticky neexistují, a proto jsou vytlačeni do okolí měst a vesnic.

Roháči obecní žijí v lesích a hájích v dutinách starých stromů a odumřelých pařezech. Samečci dorůstají velikosti 35-75 mm, velmi výjimečně až kolem 90 mm, a jejich hlavu zdobí impozantní, až 25 mm dlouhá kusadla. Samičky jsou mnohem menší než samečci a dorůstají délky jen okolo 30 - 45 mm. Samičky jsou jen zhruba poloviční a jejich kusadla jsou mnohem menší a nenápadnější. Na rozdíl od nebezpečně vypadajících samců ovšem dokáží svou výzbrojí opravdu bolestivě kousnout.

Čtěte také: Chráněný roháč obecný

Dospělého roháče si všimnete nejčastěji k večeru za letu, kdy vydává výrazný bručivý zvuk. Samečci létají mnohem častěji než samičky.

Životní cyklus

Samičky kladou vajíčka do rozkládajícího se dřeva pařezů a starých stromů nebo do kompostu. Samičky po páření kladou vajíčka do trouchnivějícího dřeva. Z vajíček se líhnou larvy. Larvy se živí rozkládajícím se dřevem. Ty jsou velké, krémově bílé, průsvitné a zatočené do tvaru písmene „C“. Mají 6 oranžových nohou a oranžovou hlavu. Larvy jsou slepé a mezi sebou se dorozumívají háčky na nohou.

Budoucí obři broučí říše mají v larválním stádiu měkké, krémově zbarvené průsvitné tělo, šest oranžových nohou a oranžovou hlavu, na níž jsou už v této fázi dominantní ostrá hnědá kusadla. Na nohách mají larvy kartáčky, kterými komunikují s ostatními larvami stejného druhu.

Vývoj larvy v dospělého brouka je velmi dlouhý, trvá 4-6 let. Larvy procházejí několika fázemi vývoje a po čtyřech až šesti letech (někdy podle podmínek až po osmi!) se zakukluje. zakuklí do kokonu vytvořeného z trouchnivějícího dřeva a hlíny v půdě. Entomolog Charlie Morgan v 70. letech 20. století zjistil, že kukla roháče pak žije asi tři měsíce v půdě a v létě se nakonec líhne dospělý brouk, který se vyhrabe na světlo a odlétá se pářit s jedincem opačného pohlaví. Dospělí brouci žijí pouze velmi krátce, v řádu několika týdnů, a živí se nektarem a šťávou z květů. Dospělí brouci se živí mízou z poraněných stromů a nektarem. Po páření a nakladení vajíček hynou.

Zajímavosti

Imaga (dospělci) roháčů obecných se objevují většinou od konce května do počátku srpna. Nejvhodnějším měsícem k jejich pozorování je však jednoznačně teplý červen. Přes den je možné nalézt je na kmenech a v korunách stromů. Přes jejich velikost to ale není nic snadného, protože disponují velmi kvalitním maskováním. Zato v podvečerních a večerních hodinách, kdy za teplého počasí létají v korunách stromů, často uslyšíte jejich hlučný let.

Čtěte také: Více o roháči obecném

Létají za teplého soumraku a jejich celkem pomalý pohyb vzduchem je doprovázen dobře slyšitelným hlubokým bzučivým zvukem. Kdo měl možnost sledovat roháčův let, byl jistě překvapen, že brouk létá vzpřímeně a jeho „vzduchoplavba“ připomíná helikoptéru. Křidélky mává v osmičkách a tím vytváří vztlak mezi nimi a krovkami. Během letu pracuje celé tělo - tykadla slouží k orientaci a k vyhodnocování proudění vzduchu a nožky používá jako kormidel. Přes svou velikost jsou roháči dobří letci a jednorázově jsou schopni uletět více než jeden a půl kilometru!

Roháči jsou sice zařazeni na seznam světově ohrožených druhů, ale v naší přírodě se ještě stále dají potkat docela často. Nijak tedy neškodí a bát se jich určitě nemusíte.

Šťastlivcům se může podařit pozorovat i pověstné souboje roháčích samečků, kteří svádějí nelítostné bitvy o samičku a o výsadu pářit se. Sám jsem několikrát v tiché lesní noci slyšel zapraskat krovky - duely mezi brouky bývají skutečně tvrdé. Odborníci si povšimli, že samci, kteří se přes den posilňují lízáním šťáv a mízy (obojí obsahuje cukr a za teplého počasí rychle kvasí), zápolí často notně opilí. Souboje těchto „ochmelků“ jsou pak prý notně divoké.

Roháč byl posvátným broukem starých Germánů. Nosit u sebe hlavu roháče s jeho obřími kusadly jim prý přinášelo odvahu a štěstí v boji. Doufejme, že dnes snad již nikdo něco podobného zkoušet nebude!

Ohrožení a ochrana

Před sto lety byl prý roháč obecný běžným broukem. Dnes však „obecný“ rozhodně není! Právě naopak - je vzácný, a proto je chráněn jako ohrožený druh. Roháč obecný je celoevropsky ohrožený druh a je chráněný českou i evropskou legislativou. Drtivou ránu zasadil roháčům svým hospodařením člověk! Tvorbou lesních monokultur, kácením doupných stromů, ničením vyhnilých pařezů, aplikací insekcitidů a celkovou chemizací a chemickými postřiky. Broukům obecně neprospívá velká chemizace a chemické postřiky.

Čtěte také: Roháč Obecný: Ochrana

Za jeho postupným mizením stojí činnost člověka, kdy se odstraňují staré stromy a pařezy, které jsou pro brouka přirozeným prostředím i zdrojem obživy.

Tradičními lokalitami roháče obecného jsou Bílé Karpaty, Lednicko-valtický areál, okolí Lanžhotu a Břeclavi. Roháč se také vyskytuje častěji na Křivoklátsku. U Brna stále naštěstí přežívá slabší populace v okolí Brněnské přehrady. Roháče můžete objevit i ve středním Polabí, v horním Povltaví a v podhůří Krušných hor. Vzácně se vyskytuje v jižních Čechách a na střední Moravě. Raritním nálezem byl roháč objevený dokonce na Králickém Sněžníku.

Jestliže budete mít to štěstí, že spatříte dospělého brouka, mějme vždy na paměti, že jeho vývoj trval přinejmenším čtyři roky a že nejen proto si zasluhuje naší absolutní ohleduplnou ochranu!

Jak můžeme roháčům pomoci?

• Chraňte poškozené a staré stromy, dokud stojí. Právě takové potřebují pro vývoj svých larev.
• Z dutin starých stromů nevyhrabávejte trouch, nic do nich nelijte ani neházejte. Pokud tam jsou odpadky, šetrně je vyndejte a vyhoďte, kam patří.
• Nechytejte roháče, nezabíjejte je. Potřebují se rozmnožit, abychom jako druh přežili.
• Když roháče najdete, zaznamenejte to. Třeba do české mobilní apky BioLog. Tak se o něm dozví všichni vědci i úředníci a snad nenechají zničit místo, kde žije. Můžete zkusit i mezinárodní apku iNaturalist. Nebo můžete využít knihovnu BioLib, tam je také mapují.
• Jestli jste roháče našli na místě, kde mu hrozí nebezpečí, odneste ho nejlépe na kůru nějakého staršího stromu. Jestli to byla larva nebo kukla, vraťte ji zpátky.

Držme roháčům palce, aby přežili a užívali si života na Zemi. I v Praze to jde.

tags: #rohac #obecny #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Role šelem v přírodě
• Udržitelnost Unipetrolu
• Skladování jaderného odpadu
• Společenská odpovědnost
• Škola v přírodě: Jak vydělat?