Neživá příroda a její význam pro živé organismy

08.03.2026

Biologie (z řečtiny bios = život, logos = věda) je věda o živých organismech.

Neživá příroda

Rozlišujeme nerosty (sůl kamenná, křemen, zlato), horniny (žula, čedič, pískovec). Řada neživých systémů se vyznačuje některými charakteristikami, typickými pro živé organismy, nikdy však všemi dohromady (např. krystalizace).

Živé soustavy a jejich vlastnosti

Živé soustavy mají obecné vlastnosti, které jsou společné všem živým organismům a tím se odlišují od neživé přírody. Vysoká organizovanost živých soustav je podmínkou pro průběh všech životních dějů, které se v organismech uskutečňují. Udržet toto uspořádání vyžaduje nepřetržitou výměnu látek, energií a informací mezi živou přírodou a okolím.

Z fyzikálně chemického hlediska jsou tyto soustavy otevřené, dále nerovnovážné a dynamické. Od neživých soustav se liší organismy svým aktivním vztahem ke svému okolí: přijímají z prostředí jen látky a energii, kterou mohou využít. Do prostředí naopak vylučují látky a energii, kterou již nepotřebují.

Biologická organizovanost

Živé systémy se vyznačují vysokým stupněm vnitřní složitosti a funkčního uspořádání. Lze rozlišit různé úrovně: buněčná, orgánová.

Čtěte také: Geologie pro malé objevitele

Živé organismy se brání nárůstu neuspořádanosti tím, že ze svého okolí přijímají energii a různé látky.

Metabolismus

Metabolismus je přeměna látek a energií (= látkový a energetický). Je to soubor chemických dějů katalyzovaných enzymy (přeměna chemických sloučenin na prvky použity ke stavbě svého těla, k vývinu, růstu) k těmto přeměnám potřebují energii: energie chem. vazeb, energie světelná.

Nevyužitou energii předávají do okolí v podobě tepla, energii chemickou navázanou ve zplodinách metabolismu. Živé organismy si tak mohou vytvořit z přijatých látek látky vhodné pro stavbu svého těla nebo je využít jako zdroj energie.

Anabolismus: z jednodušších látek na složitější; energie se spotřebovává (fotosyntéza).
Katabolismus: ze složitějších látek na jednodušší; energie se uvolňuje.

Dráždivost a pohyb

Dráždivost a pohyb představují schopnost živých organismů přijímat a následně reagovat na podněty z vnějšího prostředí, tedy podněty, které by mohli narušit homeostázu. Díky dráždivosti se dokáží organismy přizpůsobit vnějším podmínkám (adaptabilita organismů).

Dráždivost nevyvolávají jen nežádoucí podněty, ale také podněty biologicky prospěšné, nezbytné pro život (světlo, potrava, teplota prostředí). Některým podnětům se mohou organismy částečně přizpůsobit změnou a úpravou životních dějů, na jiné reagují pohybem.

Čtěte také: Výuka živé a neživé přírody: Praktický průvodce

Růst a vývoj

Všechny živé organismy mají v delším časovém úseku schopnost vývoje, během něhož si druhy osvojují nové, efektivnější způsoby získávání a využívání dostupných zdrojů látek i energií. Každý organismus prochází během života mnoha kvantitativními a kvalitativními změnami = růst a vývoj, které jsou navzájem neoddělitelné.

Růstem rozumíme zvětšování buněk rozvojem organel a jejich následné rozmnožování.

Čtěte také: Znalosti o neživé přírodě

tags: #neziva #priroda #poskytuje #zivym #organizmum