Niceni prirody sveho nepritele historie

Stále rychlejší rozvoj společnosti ovlivňuje bezprostředně životní prostředí.

Dopady průmyslu a zemědělství na životní prostředí

Výroba, jejich další zpracovávání a používání zanechávají velké množství odpadu. Tyto odčerpané látky se vrací zpět do přírody ve formě odpadu. S tím stoupá i množství odpadu.

V 60. letech byly vyhubeny některé druhy fauny a flóry, což ohrožuje samotného člověka. Dochází k narušení ekologické rovnováhy krajiny, která ztrácí svou přirozenou produkční schopnost. Z živočišných druhů jsou nejvíce ohroženi predátoři - druhy masožravé.

Vlivem stálého okyselování půdy imisemi a hnojivy vznikla velká nutnost vápnění. Používalo se velké množství chemikálií na hubení škůdců a plevele na polích. V neposlední řadě má poškození životního prostředí negativní vliv na člověka.

Vláda ČSSR věnovala životnímu prostředí jen malou pozornost. Vláda dohlížela i na výrobu veškerých materiálů. Pokud se stalo, že byl někdo natolik nedbalý, že to již vláda nemohla přehlédnout, byla mu určena pokuta. Na ochranu proti vypouštění zplodin do ovzduší zůstával v platnosti zákon č. 35/1967 Sb. o pokutách za znečištění komína, na znečištění parní trakcí, hořením nebo zapařením dolů a skládek.

Čtěte také: Volně žijící živočichové a legislativa

Politická situace a ekologie v období socialismu

Doba od roku 1948 do konce 50. let byla charakteristická nesvobodou vyjadřování a publikování. V 60. letech docházelo k narušení ekologické rovnováhy. Situace se nezlepšila ani, když došlo 5. 1. 1976 v Jaslovských Bohunicích k havárii atomové elektrárny A1 technickou závadou. Stavba jaderné elektrárny Temelín začala v roce 1986.

V 80. letech byla zajištěna úplná kontrola všech orgánů. Devastována byla příroda. Vláda podávala do tisku nepravdivé zprávy a problémy zlehčovala. Vláda věnovala životnímu prostředí jen malou pozornost. Kontrolu nad vydanými zákony a nařízení, v době socialismu neexistoval.

Hýření přírodními zdroji a nešetrné zacházení s přírodním prostředím bylo nedořešené. Ekologická situace se v některých částech území dostávala po ekologické stránce do velmi vážné situace.

Informovanost veřejnosti a ekologické hnutí

Veřejnost nebyla seznamována s negativními účinky průmyslové výroby, ale i lidské nedbalosti. Veřejnost byla utvrzována v tom, že v Československu je příroda krásná a nenarušená. Šíření pravdivých informací bylo považováno za podvracení republiky a šíření falešných zpráv.

Teprve v 70. letech se začaly objevovat informace o znečištění ovzduší a materiálních škodách na zemědělských plodinách. Údaje o chodu všech elektráren nebyly zveřejňovány. Československá veřejnost dostala informace o situaci na svém území až po uplynutí 24 hodin. Vládní orgány v Československu svolaly na 30. 4. 1986 mimořádné zasedání vlády, kde projednaly, jak bude probíhat monitorování situace.

Čtěte také: Ekologické dopady

V 80. letech docházelo k narušení Krušných hor. Lidé žijící v zasažených oblastech se potýkali s neustálému smogovému oblaku, který se projevoval zejména v zimě. Na počátku 80. let zavedla vláda tzv. úplatkářskou politiku. Lékaři a další nejdůležitější profese se pohybovaly na nejvyšší hranici. Pokud občan nechtěl žít v takovém prostředí a nebylo mu poskytnuto jiné zaměstnání, tak mu bylo poskytnuto povolení k vystěhování.

Roku 1974 vydala vláda ČSR usnesení č. 142, které se týkalo zlepšení životního prostředí. Vláda nepodpořila výrobu dalších čističek vod. Vznikl Krkonošský národní park (KRNAP), který byl v době socialismu jediným národním parkem v ČSR. KRNAP byl při UNESCO - IUCN zařazen mezi 11 nejohroženějších parků na světě.

V roce 1972 vznikají dvě organizace dodnes zosobňující ekologické hnutí: Greenpeace a Přátelé Země. Průmyslové znečištění, jaderné provozy, ničení panenských pralesů a oceánů, ohrožení přírody zprůmyslněným zemědělstvím, velkoplošné plenění lesů - na těchto tématech se ekologická hnutí ustavují. Od samého začátku se tak dostávají do křížku se zájmy průmyslu.

Vývoj po roce 1989 a současnost

Situace se pomalu zlepšovala až do listopadu 1989. Další vývoj v 90. letech zakončím přijetím zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. V průběhu 90. let se na řešení ekologických problémů podílela i veřejnost. Bylo vyjasněno, k jakému účelu byly využity některé státní peníze.

Ekologického bulletinu také Ekomonitor, Nika nebo Stres. Od roku 1987 vydávalo ČSDS čtvrtletník Acta určený čtenářům doma i v zahraničí. Ekologické hnutí, působící zpočátku v rámci Charty 77, začalo samizdatově vycházet Ekologický bulletin. Bylo vydáno množství otevřených dopisů adresovaných příslušným orgánům a nejčastěji samotné vládě.

Čtěte také: Ochrana přírodních lokalit

Hlavní odlišnost všech ekologických hnutí od dřívějších spolků ochránců přírody spočívá v tom, že vždy mají silný politický náboj, neboť usilují o prosazení konkrétních změn vázaných na politická rozhodnutí. V zemích tzv. V sedmdesátých letech se ekologické hnutí v západních demokraciích zprvu setkávalo s více méně vřelým přijetím veřejností, která pociťovala ohrožení přírody jako nanejvýš palčivý problém.

V osmdesátých letech se ekologické hnutí již stalo respektovanou politickou silou. Ekologické hnutí rozšiřuje svůj záběr - začíná stále zřetelněji provazovat konkrétní ekologické problémy s otázkami společenskými a etickými. Diskutuje se mj. Avšak dnes na sklonku devadesátých let se naopak zdá, že to byly roky pro ekologické hnutí nebývale hubené: mluví se o „zelené únavě“, „anti-ekologickém protitlaku“.

Touha porozumět, proč se vedle ekologické krize musíme dnes zabývat i krizí ekologického hnutí, staví před nás úkol vnořit se do spleti dějů dosti komplikovaných a navzájem různě propletených. Jen část z dnešních těžkostí ekologů vznikla z jejich chyb či nedostatečné prozíravosti.

Tak i politici, když se pod tlakem veřejnosti na počátku sedmdesátých let odhodlali upřít pozornost i na problémy ekologické, vybrali si zprvu ty snáze řešitelné. Na komíny a výpusti se pak promptně umisťují filtry, do výfuků katalyzátory, začínají se třídit odpady, rozšiřuje se zájem o výrobky šetrnější k životnímu prostředí. To vše přispívá k autoritě ekologického hnutí.

Prosazování hlubších změn však zákonitě naráží na tužší odpor. Průmysl se brání regulaci ohrožující jeho zisky, ekologická otázka se stále více začíná spojovat s otázkou životní úrovně a mírou spotřeby.

Přirozenou kulminaci jeho snah mnozí spatřují v Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) svolané v roce 1992 do Ria de Janeira. Koncept trvale udržitelného rozvoje, který se stává díky Riu klíčovým pojmem, čelí sice kritice ideologických odpůrců z pravicových kruhů, podle nichž omezuje svobodu podnikání, ve skutečnosti se jej však děsí zbytečně.

Z principu nelze vyloučit, že ekologickou situaci mohou zlepšit čistě úpravy legislativy, ekonomiky, technologií. Je možné, že až dosud se uplatňovaly nedůsledně. Diskuse o trvale udržitelném rozvoji tuto analýzu znepřehledňuje, ale tím ji nezbavuje platnosti.

Za růst průmyslové ekonomiky platíme mizením pralesů a biologických druhů v nich, ztrátou vzácných biotopů, klimatickými změnami, chemikáliemi v potravních řetězcích.

Situace je o to horší, že přes dílčí výsledky se globální ekologická krize prohloubila a též její řešení se zdá být mnohem obtížnější než na počátku, neboť jednoduchá efektní technologická řešení se již z velké části vyčerpala.

Tato otázka se svou komplikovaností vzpírá kategorickým soudům (mj. proto, že veškeré poznatky nemají podobu jednoznačných závěrů, nýbrž pravděpodobnostních výroků). Nicméně vše nasvědčuje tomu, že klimatické změny, vyvolané především spalováním fosilních paliv, skutečně začínají působit a že vážně ohrožují ekologickou stabilitu na naší planetě.

Druhým důvodem zelené únavy bude zřejmě právě tato nejistota. Ekologická krize trvá už velmi dlouho a lidé nevědí, co všechno ještě budou muset vykonat, aby ji překonali. K tomu navíc přistupuje neobyčejná komplikovanost ekologických problémů. Jen výjimečně za nimi stojí zřejmá příčina.

Ekologickému hnutí se tím sice otevírají i nové příležitosti, ale přinejmenším zpočátku na ně nedokázalo pružně reagovat. Druhou překážkou v cestě ekologických hnutí se stává mohutnějící protitlak systému, jehož nositelé (především obchodní společnosti a politické skupiny spojené s jejich zájmy) se ani příliš netají snahou vliv ekologických iniciativ omezit.

tags: #niceni #prirody #sveho #nepritele #historie

Oblíbené příspěvky:

• Harmonogram svozu odpadu v Kostelci
• Možnosti recyklace asfaltové izolace
• Zapojení digestoře do odpadu
• Prognózy snižování emisí
• Pracovní listy pro prvouku