Karpaty jsou asi nejromantičtějším horským pásmem v Evropě. Nejsou ani tak vysoké jako Alpy, nebezpečné jako Dinaridy, odlehlé jako Balkanidy či exotické jako Kavkaz. Od každé charakteristiky však něco mají a dohromady vytváří ideální horský koktejl. Karpaty jsou nesmírně pestré.
Krajinu nerozlučně dotváří lidská kulturní činnost, majestátně čnící hrady a zříceniny, zapadlé horské dřevěnice, lesní úzkokolejky i zlaté a solné doly. Karpaty se táhnou od okraje Rakouska, přes Moravu, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Ukrajinu, Rumunsko až na kraj Srbska. Nejvyšší horou Karpat je slovenský Gerlachovský štít (2655 m). Našincům nejznámějšími částmi Karpat jsou Tatry a Beskydy. Každý asi slyšel o Malé a Velké Fatře či Slovenském ráji. Mnoho lidí netuší, že většina moravských vín má právě karpatský původ.
Slovenské hory každoročně přitahují tisíce turistů. Mnohé z nich jsou národními symboly a díky své výšce nemají široko daleko konkurenci. Slovenská pohoří nabízejí řadu impozantních „dvoutisícovek“. Zdolat je můžete po turistických trasách různých obtížností.
Nejvyšší vrch Nízkých Tater - Ďumbier s výškou 2 045,9 m n. m. se tyčí uprostřed hlavního hřebene pohoří mezi vrchy Krupová hoľa a Králička. Výlet na jeho vrchol si můžete naplánovat jako pohodový dvoudenní výstup s přespáním v jedné z okolních horských chat nebo jako jednodenní túru. Pak si už jen stačí vybrat ideální trasu z bohaté spleti dobře vyznačených turistických stezek, z nichž se většina táhne po mírné jižní straně poseté žulovými balvany. Strmé severní stěny volí milovníci adrenalinu a zkušení horolezci.
Vrch Ďumbier je turisty oblíbený hlavně pro svou technickou nenáročnost - na výstup nepotřebujete drahou výstroj ani batoh plný vybavení. Přesto túru doporučujeme spíše fyzicky zdatným jedincům a zkušenějším turistům. Před výletem se připravte na výstup, při kterém překonáte přes 1 000 výškových metrů, usnadnit vám ho mohou lanovky, kamenné chodníčky i chaty, kde se posílíte tradičním jídlem. Výstup i přes námahu stojí za to - na vrcholu korunován slovenským dvojkřížem budete odměněni kruhovým výhledem na krásy středního Slovenska. Prohlédněte si celé Nízké Tatry, které uvidíte na každé straně, v dálce se zase rýsují vrcholy Vysokých Tater.
Čtěte také: Suchomilné trvalky
Kráľovu hoľu zná každý Slovák z národních pověstí, písní i veršů básníků. Svou významnou roli ve slovenské historii sehrála i během druhé světové války - pod vrcholem měli své zemljanky a sklady partyzáni. I proto je hora s výškou 1 949 m n. m. jedním z nejčastějších cílů turistů na východní části Nízkých Tater. Pod jejím úpatím pramení 4 významné slovenské řeky - Černý Váh, Hron, Hornád a Hnilec.
Nejblíže budete mít k vrcholu Kráľovy hoľe, pokud zvolíte výstup po dobře značených a výrazných turistických chodnících vedoucích ze Šumiac či Telgártu. Pokud si ale troufáte, můžete se sem vydat i na horském kole po cyklotrase začínající v Šumiaci. Pěší túra je jednodenní a výstup vám zabere zhruba 3 až 4 hodiny. Mohutná hora bývá označována i za střechu Slovenska, z jejího vrcholu se budete kochat výhledem na Vysoké Tatry, Slovenský ráj, Muránskou planinu i Klenovský Vepor.
S klidným svědomím mohu sdělit že Nízké Tatry jsou velice krásnou a zajímavou lokalitou. Nejspíš díky velmi čistému vzduchu a příznivým teplotním podmínkám se zde daří nejen kapradinám. Přímo před naší chatou roste trs kapradin, na kterých vždy při snídani uvíznou mé oči a sledují je dokud mě nikdo nevyruší nebo nezavolá. Baví mě sledovat, jak se kapradiny krásně kolébají stejným směrem podle vánku, který jim určuje rytmus.
Všechny kapradiny jsou něčím zvláštní. Jsou to byliny nebo dřeviny s nečlánkovaným, často zakrnělým a jen ve formě oddenku vyvinutým stonkem s velkými složenými listy. Listy mají funkci asimilační i výtrusnou. Snadno se přizpůsobují a snaží se splynout s prostředím - adaptace, asimilace.
Právě kapraď samec je jedna z nejrozšířenějších kapradin. V zimě přetrvává v zemi plazivým oddenkem, hustě porostlým adventivními kořeny. Musím se přiznat, že už jak jsem chodila na základní školu bylo pro mě složité pochopit tuhletu rostlinku. Oddenek je hnědé až skoro rezavé barvy. Pokrytý "malými chloupky", zbytků listů a plevami. Řapík listů kapradi je kratší než čepel, je silný, žlutý s černou rýhou a hustě rezavě plevnatý.
Čtěte také: Zdravotní aspekty podlahových krytin
Listy jsou dlouhé 20 - 80 cm. Čepel listu je podlouhlá, tmavě zelené barvy a na rubu světlejší s 15 - 30 střídavými lístky. Po stranách jsou tyto listy vroubkované. Ze spodní části listu můžeme vidět výtrusné kupky. Tyto výtrusnice se vytvářejí od června do září a po celý podzim. Nejprve jsou bělavě zelené a později hnědé. Kapraď samec vyrůstá do výšky až 1,5 m.
Lidové názvy: čarodějnický kořen, čertovo peří, peruník, hadí žebro, mužíkovy šaty, papratina, paví peří aj. Tady hrají hlavní roli sporofyly, což jsou listy s rozmnožovací funkcí. Z oddenku vyrůstají velké složené listy, nesoucí na rubu kupky výtrusnic, chráněných blanitými ostěrami. Stěna výtrusnic má prstenec nestejně ztlustlých buněk. V suchém počasí z nich uniká voda, vytváří se pnutí, jehož účinkem je roztržení výtrusnice a vyprášení výtrusů. Z výtrusu vyklíčí prokel v srdčitém tvaru, nesoucí pelatky i zárodečníky.
V České republice je výskyt snad ve všech lesích: listnatých, jehličnatých či smíšených. V listnatých lesích se vyskytují spíše ojediněleji než v jehličnatých. V horských pastvinách a balvanitých sutích to musí být hotový ráj kapradin. Velký výskyt bude také na Slovensku ve Vysokých a Nízkých Tatrách.
Hřeben Solísk začíná (z pohledu horolezeckého) na Bystrej lávke a končí na Prednom Solisku. Ze Štrbského Plesa vycházím ještě za tmy. Nechce se mi klopýtat po kořenech a kamenech turistické cesty, stoupám kolem skokanských můstků ke sjezdovce z Predného Soliska. Žádná výhra to není, časově určitě ne. Po chvíli se ovšem rozednívá a klopýtavé problémy končí. Mohu se věnovat horskému svítání. Úchvatným pohledům na probouzející se Vysoké Tatry zalité červeným rozbřeskem.
Hrebeň Bášt zahrnuje úsek mezi Hlinskou vežou a Patriou. Podobně jako Soliskový hrebeň je celá trasa velmi dlouhá. Ze Štrbského Plesa - jak jinak - za tmy. Chodníkem pod vodopád Skok a žlabem k Sedlu nad Skokom. Patria není vysoká. Je však vysunuta daleko do popředí Tater a nabízí úchvatné pohledy ke Spiši, k Liptovu, k Nízkým Tatrám.
Čtěte také: Ubytování Nízké Tatry
tags: #nízké #tatry #příroda #charakteristika