Školní Program Environmentální Výchovy: Příklady a Inspirace

15.03.2026

Jsme certifikovaným poskytovatelem environmentálního vzdělávání (EVP). Naše nabídka je koncipovaná tak, aby si z ní mohla každá škol(k)a vybrat, co potřebuje. Mateřským, základním a středním školám nabízíme programy a divadelní představení, které vycházejí z principů přírodní a zážitkové pedagogiky. Jednotlivé programy jsou rozdělené podle věku dětí a zahrnují věkové rozpětí od 4 do 6 let (MŠ), od 6 do 11 let (I. stupeň ZŠ), od 11 do 15 let (II. stupeň ZŠ) a od 15 do 19 let (SŠ). Naše programy vycházejí z RVP a cílů Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty a environmentálního poradenství. Vybrané programy mohou probíhat i v angličtině. Divadla s ekologickou tématikou osloví i větší skupiny dětí, takže se hodí pro celoškolní nebo volnočasové akce.

Koncepce našich programů je postavena na různých metodách zážitkové pedagogiky a badatelského učení, jež využíváme také v lesní školce Šárynka a v outdoorovém kroužku Malý průzkumník přírody. Většina z nich je vymyšlená tak, aby mohly probíhat venku. Pokud nepadají kroupy nebo neřádí hromobití, učíme se o přírodě v přírodě. Venku žákům ukážeme, že i oni mají přírodu na dosah - přímo na školní zahradě nebo v prvním blízkém parku.

Abychom zvýšili dosah environmentálního vzdělávání na vaší škole, nabízíme také dlouhodobější spolupráci s jednou skupinou žáků, případně s více třídami na jedné škole. Takovouto spolupráci - například v podobě realizace více programů pro jednu třídu v průběhu jednoho školního roku - také cenově zvýhodňujeme. Participativní dlouhodobé programy jsou příležitostí k dlouhodobější a intenzivnější spolupráci s konkrétním dopadem.

Možnosti Financování a Inspirace

Spoustu aktivit, včetně environmentálních, nemusíte hradit z rozpočtu školy. Několik tipů, kde vzít nejen inspiraci, ale také peníze na realizaci aktivit, představí následující odstavce.

Některé školy se environmentálnímu vzdělávání nevěnují v rámci nějakého programu (dlouhodobé iniciativy) či projektu (krátkodobé iniciativy), ale raději si hledají vlastní cestu. Začínají například aktivitami v rámci oslav svátků environmentálního kalendáře, jako je Světový den lesů 21. března, Světový den vody 22. března, Den Země 22. dubna, Evropský den koupání v řekách 16. července, Evropský den bez aut 22. září, Den stromů 20. října a tak dále. Postupně se tyto školy inspirují navzájem či z metodik ověřených dlouhodobých programů a tvoří si tak vlastní školní programy environmentálního vzdělávání. Jakým směrem se mají rozvíjet, zjišťují intuitivně nebo pomocí Metodiky pro autoevaluaci škol v oblasti realizace environmentální výchovy.

Čtěte také: Možnosti likvidace odpadu ve školních jídelnách

Zapojení do již existujících programů však přináší řadu výhod. Vedle hotových tematických celků, síťování a zásobování aktuálními informacemi často nabízí i záruku krytí části nákladů vzniklých zapojením do programu, a to z dotačních výzev.

Důraz na Změnu Klimatu a Venkovní Výuku

Hlavním garantem EVVO a EP v ČR je Ministerstvo životního prostředí. Cílem MŽP je zajistit dlouhodobé fungování systému EVVO a EP v co nejvyšší kvalitě a zároveň jeho otevřenost novým přístupům dle aktuálního Státního programu EVVO a EP pro období 2016-2025. EVVO a EP se v posledních letech stále více zaměřují na oblast změny klimatu (příklady byly zmíněny již v prvním článku tohoto seriálu).

A kde jinde změnu klimatu vnímat a pozorovat než právě venku? Proto se čím dál tím častěji setkáváme s takovými názvy programů jako Venkovní výuka, Učíme se venku, Les ve škole či GLOBE. GLOBE je mezinárodní badatelsky orientovaný program a jen v ČR je do něj zapojeno přes 130 škol. Registrací získáte nejen přístup do celosvětové databáze naměřených dat o životním prostředí, kterou spravuje NASA, ale máte také možnost se zapojit do aktuálních mezinárodních kampaní, soutěží, projektů, badatelských expedic a setkání - jako například pravidelné mezinárodní žákovské konference GLOBE Games.

Environmentálně vzdělávací programy se pochopitelně zaměřují zejména na zlepšování školy a jejího okolí. Formou projektové výuky toto řeší mezinárodní program Ekoškola, kde působím na pozici národního koordinátora. Program je výjimečný metodikou 7 kroků, kdy prvním krokem je tvorba ekotýmu složeného nejen z dětí či studentů, ale i zaměstnanců školy a veřejných činitelů. Mimo skvělých zkušeností lze získat mezinárodní titul Ekoškola.

Pokud se podaří studentům či vedení školy zrealizovat projekt, který pomáhá přizpůsobit se změně klimatu, lze zkusit štěstí a přihlásit projekt také do soutěže Adapterra Awards, kterou každoročně pořádá Nadace Partnerství.

Čtěte také: Příroda a Zeměpis v Školním Atlasu ČR

Seznam aktuálních programů a projektů se rychle mění, proto je nejvhodnější sledovat přímo stránky jednotlivých středisek ekologické výchovy, například Sluňákov, Lipka, Chaloupky, SEVER, TEREZA, Přírodní zahrady.

Na závěr bych rád Vaše děti a žáky pozval na Projektové dny („ve výuce“ i „mimo školu“), které můžete hradit ze Šablon III (OP VVV) i IV (OP JAK). Aktivity, které v rámci Projektových dnů realizuji, můžete v roli dětí zažít na mých vzdělávacích programech pro pedagogy, například: Polytechnická pregramotnost v mateřské škole; Malý krajinář; Léčivé byliny a jedlé plevele.

Příklady Environmentálních Programů pro Mateřské Školy

Principy environmentální výchovy a vzdělávání je nutné uplatňovat v každém věku; nejefektivnější je však výchova předškolních dětí, které začínají poznávat svět, osvojují si pravidla chování ve společnosti lidí i v samotném prostředí, ve kterém žijí. V České republice se předškolnímu vzdělávání v environmentální oblasti věnuje řada organizací, přičemž jejich počet je prozatím spíše potěšující než zcela uspokojivý. Za zmínku bezpochyby stojí aktivity Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina. Prostřednictvím krajských koordinátorů již třetím rokem realizuje v rámci vzdělávacího programu Dítě a svět, určeného dětem předškolního věku a financovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, projekt Mrkvička.

Dlouhodobým záměrem projektu je zajistit systematickou vzdělávací a informační podporu mateřským školám; jde především o rozvoj sítě mateřských škol na krajských, resp. Poskytuje pedagogům nejen mateřských škol základní informace o problematice environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty včetně platných předpisů a dokumentů, přináší také informace z oboru dětské psychologie a seznamuje čtenáře se zajímavými publikacemi, metodickými materiály, které lze při environmentální výchově v mateřských školách velmi dobře využít. Do celostátní sítě Mrkvička se doposud zapojilo na 700 mateřských škol z celé ČR. Každá obdržela od jednoho ze 14 krajských koordinátorů (např. Cassiopeia, České Budějovice; Lipka, Brno; Ametyst, Plzeň; SEVER, Horní Maršov/Hradec Králové; Ekocentrum PALETA, Pardubice; SEVER, Litoměřice; Alcedo, Vsetín atd.) osvědčení o účasti v síti s platností do 31.

Vedle významné koordinační činnosti v oblasti environmenální výchovy dětí předškolního věku lze uvést i konkrétní příklady projektů či samotných programů určených právě malým dětem. Jedním z nich je projekt Dětského dopoledního klubu Šárynka, který připravuje občanské sdružení Ekodomov a který se inspiroval lesními mateřskými školami fungujícími například v Německu, Dánsku či ve Švédsku. Podle informací hlavní koordinátorky projektu Kateřiny Hodkové využívá program prvky waldorfské a Montessori pedagogiky.

Čtěte také: České projekty pro čistší vzduch

S ohledem na roční období i samotné počasí pracují zkušení pedagogové s asistenty v přírodě, kde lze využít pomůcky, jako jsou tráva, hlína, dřevo, kámen, akvarelové barvy s přírodními pigmenty, pastely a bločky z včelího vosku, ovčí vlna apod. Cílem je rozvíjet individuální přístup, nápaditost a tvořivost samotných dětí, seznámit je s přírodními zákony prostřednictvím osobních zkušeností, učit je vzájemné spolupráci a rozvíjet poznání.

Klub Šárynka je jedním z mála projektů v České republice, které navazují na odkaz práce Emilie Strejčkové (✝2009), nestorky environmentální výchovy pro nejmenší, která v roce 2004 zahájila činnost ekologicky orientované dvoutřídní mateřské školy Semínko při Toulcově dvoře.

Zatímco v ČR se podobné projekty se-tkávají s řadou překážek (např. požadavek na dodržování hygienických norem), počet lesních mateřských školek, též zvaných outdoor preschool, nature preschool či forest kindergarten, v západní Evropě každoročně stoupá. Například v Německu vznikla první lesní školka už v roce 1968. U nás byla první „zelená školka“ na Liberecku a založila ji na svém statku v roce 2007 Linda Kubale.

Další z vhodných příkladů představuje celoroční projekt pro mateřské školy s názvem Vyprávění starého stromu, který pro školní rok 2007/2008 přípravila Lipka - školské zařízení pro enviromentální vzdělávání a který byl určen dětem z Jihomoravského kraje. Program se zaměřil na strom a jeho život. Děti se vydaly na cestu stromem od kořene k listům. Seznámili se tak s jeho životem v průběhu jednoho roku. Poznaly jeho obyvatele - veverku, tesaříka či datla. Dozvěděli se, odkud pochází dřevo, k čemu slouží a jak je strom důležitý pro přírodu a člověka.

V projektu byly využity praktické pracovní listy, tzv. „klíčidlo“ (skleněná nádoba určená pro naklíčení semen) a sada semen stromů včetně návodu na jejich výsadbu a pěstování. Děti si ve škole pověsily na nástěnku velký obrázek stromu a vlepovaly do něj vystřižené a vymalované dílky, které dostaly za splněné úkoly.

Stejně jako v minulých letech přibýval počet environmentálně-výchovných programů pro žáky a studenty základních a středních škol, lze doufat, že se v budoucnu zvýší i počet programů pro děti v předškolním věku.

Environmentální Vzdělávání, Výchova a Osvěta (EVVO)

Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) vychází z anglického termínu environmental education, kde environment znamená životní prostředí a education se chápe široce jako vzdělávání, výchova či osvěta všech typů cílových skupin, od nejmenších dětí po dospělé. Vzděláváním se rozumí zejména ovlivňování racionální stránky osobnosti. Výchovou působení na city a vůli. EVVO se rozumí všestranné rozvíjení klíčových kompetencí (definovaných v RVP PV, RVP ZV, RVP G, RVP GSP a RVP SOV) v kontextu vzájemných vztahů mezi člověkem a životním prostředím, s důrazem na vyvážené působení nejen společenských, ale i přírodních faktorů.

Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách. (Zákon c. Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti bez ohrožování možností budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby. Ochrana životního prostředí zahrnuje činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí, nebo se toto znečišťování nebo poškozování omezuje a odstraňuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhu organismu nebo konkrétních ekosystému a jejich vzájemných vazeb, ale i ochranu životního prostředí jako celku. (Zákon c.

Environmentální vzdělávání a výchova je nedílnou součástí všech vyučovacích předmětů minimálně v rozsahu průřezových témat. Cílem EVVO je rozvoj vztahu žáků k přírodě, rozvoj systematického myšlení a vnímání světa kolem nás. Témata s environmentální problematikou jsou průřezově zařazena do výuky v každém ročníku. Naším zájmem je především to, aby žáci pochopili, že na každém z nás záleží, v jakém prostředí budeme žít a co po nás do budoucna zbude.