Norsko a Obnovitelné Zdroje Energie

Získávání energie co nejšetrnějším způsobem se začíná stávat tématem, které rezonuje společností stále hlasitěji. A společnost si začíná klást otázky, jak dlouho ještě budeme získávat energii spalováním uhlí, ropy a zemního plynu? Bohužel tepelné elektrárny, tedy ty, které získávají elektrickou energii z neobnovitelných zdrojů, stále představují největší producenty celosvětové energie.

Tepelné elektrárny jsou hlavním hnacím motorem i naší energetiky. Podle statistik Energetického regulačního úřadu tvořily v minulém roce téměr 60 % tuzemské energie. Na druhém místě se umístily jaderné elektrárny s 34 % energie a zbytek pochází z obnovitelných zdrojů. Nicméně se najdou i takové státy, které jsou schopny zásobovat své obyvatelstvo energií z obnovitelných zdrojů daleko efektivněji. Patří mezi ně i Norsko, které získává až 99 % energie výhradně z obnovitelných zdrojů, nejčastěji z vodních elektráren.

Norská energetika má ve srovnání s jinými evropskými zeměmi jednu zásadní výhodu. Jde o množství vodních elektráren, které jsou schopny pokrývat naprostou většinu norské spotřeby elektřiny a část i případně exportovat do okolních zemí. Díky tomu je norská produkce elektřiny hodnocena jako jedna z nejekologičtějších na světě a obecně produkuje jen minimum skleníkových plynů (především z plynových zdrojů).

Jak je z grafu výše patrné, elektroenergetika Norska je vystavěna na vodní energii. Ta tvoří ročně obvykle více než 95 % vyprodukované norské elektřiny. Většina vodních zdrojů je ovšem v režimu klasických akumulačních vodních elektráren. Přečerpávací vodní elektrárny tvoří v Norsku jen nepatrnou část produkce (0,8 TWh z celkových 128,7 TWh z vody - v roce 2013).

Norsko je známé jako světově významný producent ropy a již nyní vyrábí veškerou elektřinu z obnovitelných zdrojů. Norsko již dosáhlo masového využití elektřiny z obnovitelných zdrojů, navíc má ambiciózní cíle snížit emise skleníkových plynů.

Čtěte také: Česká republika a obnovitelné zdroje

Do roku 2050 by ale bezemisní měl být i celý ropný průmysl. Hlavní roli v „ozelenění“ mají hrát větrné elektrárny. Zelenou energii pro ropné plošiny mají dodávat mimo jiné i plovoucí větrné elektrárny.

Přestože je elektřina v zemi vyráběna 100 % z obnovitelných zdrojů (90 % zajišťují vodní a 10 % větrné elektrárny), Norsko stále nemá v oblasti ochrany klimatu zcela „čisté svědomí“. Místní ropný průmysl, páteř norské ekonomiky, totiž stále produkuje značné uhlíkové emise. V Norsku se proto rozbíhá státem řízená zelená tranzice. Země má ambici zařadit se mezi globální premianty přechodu k zelené ekonomice a vláda stanovila ambiciózní klimatické cíle - např. do roku 2050 má být petrolejářský průmysl v Norsku bezemisní.

Stát proto investuje významné prostředky do „ozelenění“ produkce ropy a zemního plynu (zejména elektrifikace těžebních plošin). Poptávka po elektřině v Norsku (a i za jeho hranicemi) bude i proto v dalších desetiletích významně narůstat. Norské energetické společnosti očekávají, že spotřeba elektřiny v Norsku se v roce 2050 oproti současnosti téměř zdvojnásobí. Asi třetinu elektrické energie v zemi by měly kolem roku 2050 produkovat právě větrné elektrárny.

Vzhledem k délce norského pobřeží a místním klimatickým podmínkám se odhaduje, že země má zdroje a kapacity na to, aby v budoucnu zajišťovala třetinu z celkové evropské produkce offshorových větrných elektráren.

Právě proto vláda vytyčila v Severním moři dvě další zóny pro rozvoj offshorových větrných elektráren. V oblastech Utsira Nord a Sørlige Nordsjø II budou v nadcházejících letech na ploše zhruba 3 500 km² instalovány výrobní kapacity na produkci elektrické energie o výkonu až 4 500 MW. Tato energie by měla kromě zásobování norských domácností sloužit k další elektrifikací těžebních plošin a také k výrobě čistého vodíku. Tyto větrné parky by měly začít s produkcí někdy v období 2025-30.

Čtěte také: Přírodní ráje: Srovnání Finska a Norska

Vláda zároveň deklarovala cíl urychlit proces výstavby offshorových parků (v současnosti i s administrativou trvá uvedení do provozu zhruba 10 let). Významným impulsem v tomto směru jsou i aktuální evropské snahy zbavit se energetické závislosti na Rusku. Norský příspěvek k tomuto úsilí je již nyní značný a rozvoj větrné energetiky mu může přidat na významu.

Vzhledem k významu a rozsahu budování větrných elektráren v Norsku zde vzniká řada dlouhodobých příležitostí i pro české strojírenské či stavební firmy a výzkumné instituce. Jedná se jak o dodávky klíčových komponent (větrné turbíny a jejich součásti, generátory, ložiska, atd.), tak o subdodávky typu stavebních prací na plochách kolem pevninských větrných parků či práce na položení kabelů a připojení elektrárny k síti. Vzhledem k tomu, že část větrné energie má v budoucnu sloužit i k výrobě čistého vodíku, mají potenciál také příležitosti v rámci vodíkového klastru, silná poptávka je i po spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje vodíkových technologií.

Roční produkce elektrické energie v Norsku v letech 1997 až 2013.

Import a export elektřiny je limitován propojením Norska s ostatními zeměmi pomocí přeshraničních vedení a podmořskými kabely. Maximum exportu elektrického výkonu z Norska byl v roce 2013 okolo 3 GW, což je významné množství, neboť průměrná spotřeba v daném období byla přibližně 11 GW a výroba okolo 15 GW. Export tak tvořil přibližně pětinu celkové výroby elektřiny a čtvrtinu spotřeby v tomto období.

Roční hodnoty importu a exportu elektřiny v Norsku mezi lety 1997 až 2013.

Čtěte také: Volně žijící zvířata v Norsku

Podmořské kabely propojují Norsko s ostatními zeměmi již řadu let. První kabelové podmořské mezinárodní spojení s Norskem proběhlo již v roce 1977 (Skaggerak) pomocí HVDC propojení.

Výhody kabelových podmořských propojení v dnešní době silně převažují nad extrémně vysokou cenou výstavby. Důvodem je například i to, že výstavba klasických nadzemních vedení se setkává s protesty a problémy při výkupu pozemků. Dnes je tak paradoxně často rychlejší vybudovat podmořský kabel než klasické vedení.

Vyobrazení podmořských kabelů propojujících Norsko s dalšími zeměmi (Legenda: červená - existující, oranžová - ve výstavbě, zelená - v plánu).

V roce 2013 byla podepsána Norsko - Německá deklarace, jejímž cílem je propojit Norsko a Německo podmořským kabelem Nordlink.

I přes výrazné množství vodních zdrojů nenabízí Norsko možnost skladovat energii přímo - formou čerpání energie v přečerpávacích vodních elektrárnách. To je zásadní potíž, se kterou je nutné počítat. Je ovšem možné využívat nepřímý způsob skladování. V případě levné produkce z jiných zdrojů OZE v Evropě (např. Výhodou je možnost „skladovat“ takto proměnlivou výrobu z OZE.

Zřejmým problémem takového řešení jsou omezení daná maximálním a minimálním povoleným množstvím vody v nádržích. U přehrad je navíc nutné udržovat minimální průtoky vody pro potřeby ryb a dalších vodních živočichů. Další problémy přináší omezené možnosti exportu/importu dané maximálním možným přenášeným výkonem v kabelech. Přenosová síť rovněž není stavěná na rychlé změny ve směrech toků.

Během následujících deseti let plánuje norský provozovatel přenosové soustavy (Statnett) investice okolo 7 mld. V druhé části článku bude dále na konkrétním modelu rozebrána možnost využití Norska (a nových podmořských vedení) ke stabilizaci výroby energie z hůře predikovatelných obnovitelných zdrojů v zemích Evropy.

Jedním z cílů mezinárodních propojení elektrických vedení je vytvoření stabilního a efektivního energetického systému.

1. Norská vláda pozastavila vydávání licencí na výstavbu dalších podmořských přenosových kabelů. Premiérka Erma Solbergová prohlásila, že její kabinet nebude schvalovat další podmořská vedení, dokud ta již rozestavěná nebudou v provozu a dokud nebude vyhodnocen jejich přínos.

Vychází tak vstříc protestům norských firem a odborových organizací, které děsí možný nárůst cen elektřiny. Rozhodnutí přichází nedlouho poté, co byla zahájena pokládka 623 km dlouhého kabelu, který povede pod mořským dnem a vytvoří přímé spojení mezi energetickými soustavami Německa a Norska. Vedení NordLink s kapacitou 1 400 MW by mělo začít fungovat v roce 2020 a náklady na jeho výstavbu se vyšplhají na 1,5 až 2 miliardy eur.

Německo tak získá odbyt pro elektřinu z baltských a severomořských větrníků v případě nadbytku během větrného počasí. Norský energetický sektor vidí ve výstavbě podmořských kabelů příležitost pro další rozvoj vodních zdrojů a export přebytků zelené elektřiny do Evropy.

Největšími přebytky energie disponují v Norsku severní a západní regiony, které následně zásobují jih země. Levná energie do těchto regionů již dříve přilákala výrobní podniky náročné na spotřebu elektřiny. Působí zde například společnost Norsk Hydro zpracovávající hliník. Projekt pokládky podmořských kabelů podle názoru jejích zástupců může vést ke ztrátě konkurenční výhody, kterou levná energie firmě poskytuje.

V důsledku stavby a exportu přebytků energie do sousedních zemí by totiž mohlo dojít k růstu cen domácího proudu. Norský provozovatel rozvodné sítě Statnett skutečně připouští, že do roku 2025 jen nově budované spojení NordLink do Německa zvýší cenu elektřiny v Norsku přibližně o euro za megawatthodinu.

Propojením s Německem to ale nekončí. Konsorcium soukromých firem NorthConnect plánuje do roku 2023 vybudovat stejnojmenné vedení o kapacitě 1 400 MW mezi severozápadním Norskem a Skotskem. Právě toto vedení je nyní největším jablkem sváru. Firmám působícím v západních regionech Norska je proti srsti, že by spoj měl vést z těchto nejvíce přebytkových regionů a odčerpat tak další levnou energii. V Británii je totiž elektřina v běžném období o zhruba 50 % dražší a cenová hladina mezi zeměmi by se stavbou druhého podmořského spojení mohla začít vyrovnávat.

Z Norska by se díky velmi silným podmořským spojům mohlo stát „překladiště“ energie mezi Evropou a Británií. Norské výrobní firmy argumentují, že udržení stability elektrické sítě v severozápadních regionech si při takovém způsobu užívání sítě vyžádá ohromné investice. Ty se pak budou muset promítnout do konečných cen pro spotřebitele a povedou k dalšímu zdražování proudu.

Na poplach bijí také odborové organizace, zaměstnanecké svazy a některé opoziční strany. Žádají vládu, aby znemožnila soukromému kapitálu vlastnit podmořské přenosové kabely. Tyto spoje by podle nich měl stavět a provozovat pouze státem vlastněný Statnett. Soukromý kapitál by podle odpůrců mohl poškodit zájmy země. Mluvčí pro energetiku z opoziční labouristické strany začátkem roku k tématu prohlásil, že soukromé vedení z Norska „nikdy nebude“.

Norsko produkuje až 95 % veškeré své energie z vodních elektráren. Propojením do celoevropské sítě mohou severské přehrady nejen zásobovat další evropské země energií v době jejího nedostatku, ale také akumulovat jejich přebytky z větrných či slunečních elektráren. Norsko je proto nadneseně označováno za „baterii Evropy“.

Země má navíc stále rostoucí přebytky zelené energie, které plánuje uplatnit na zahraničních trzích. V celoevropském měřítku hraje větrná energie významnou roli: nyní pokrývá zhruba 11 % celoevropské spotřeby. Evropská agentura pro větrnou energii (EWEA) navíc očekává, že toto číslo do roku 2030 vzroste na 25 %. Větrné elektrárny zároveň představují 44 % veškerého výkonu nově instalovaných elektráren v Evropě. Průkopníkem je především Německo. V roce 2017 dodaly větrné a solární zdroje do německé rozvodné sítě 26,4 % veškeré energie. V první polovině letošního roku podíl energie z těchto zdrojů v Německu dále rostl.

Norsko zvažuje odpojení od evropské elektrické sítě kvůli vysokým cenám energií.

Norsko zvažuje, zda dále setrvá v současném systému propojení s evropskou elektrickou sítí. Důvodem jsou prudce rostoucí ceny energie, které dopadají na norské domácnosti výrazně více než v jiných státech Evropské unie. Ministr energetiky Terje Aasland označil německý systém jednotného cenového pásma jako jeden z hlavních problémů.

Zatímco většina německých domácností má elektřinu zajištěnou formou fixních tarifů, Norové platí podle reálných tržních cen. Devět z deseti domácností se tak stává citlivých na výkyvy. „Během špičky může jedna sprcha stát i čtyři eura,“ uvedl Aasland v rozhovoru pro server Euractiv.

Otázka dalšího fungování propojení s evropskou sítí se stala politickým tématem v souvislosti s blížícím se rozhodnutím o obnově dvou kabelových spojení s Dánskem - Skagerak 1 a 2. Ty vznikly v roce 1975 v době, kdy dánská energetika fungovala převážně na uhlí. Tehdy mělo propojení logiku - ve dne proudil proud z Norska na jih, v noci opačně. V současnosti se ale bilance změnila. Dánsko i další státy sází na nestabilní obnovitelné zdroje, zatímco Norsko zůstává u stabilní vodní energie. Vývoz norské elektřiny do EU se od začátku století ztrojnásobil, což vyvolává obavy z negativního dopadu na domácí spotřebitele. „Rozhodnutí padne po zveřejnění zprávy od provozovatele sítě Statnett,“ uvedl Aasland.

Ministr dále kritizoval německý model jednotného cenového pásma, který podle něj zatěžuje nejen Německo, ale i okolní státy. Zatímco v severských zemích jsou elektrické sítě rozděleny do několika zón podle geografických a kapacitních rozdílů, Německo trvá na jednotné ceně napříč celým územím. Důvodem je mimo jiné snaha o zachování cenové parity pro velké průmyslové podniky, jako jsou automobilky BMW a Volkswagen. „My máme pět cenových zón. Je to technicky nejlepší způsob. Německo by mělo svůj systém upravit,“ řekl Aasland. Evropský regulační úřad už v minulosti doporučil Německu přehodnocení jednotné cenové zóny, ta však zatím zůstává zachována.

Norsko je s evropskou sítí propojeno šesti kabely a má jednu z nejvyšších úrovní konektivity na kontinentu. Přesto podle ministra Aaslanda nemůže severská energetika nést sama zodpovědnost za stabilitu celé Evropy. „Norský systém nemůže pokrýt nedostatek základního výkonu v Evropě,“ upozornil.

Spolu se Švédskem a Finskem nyní Norsko tlačí na Brusel, aby se začala systematicky řešit výstavba tzv. baseload kapacit, tedy zdrojů schopných dodávat stabilní výkon bez ohledu na počasí. Dosavadní model, kdy se Evropa v době bezvětří či zatažené oblohy obrací na Skandinávii, se podle Aaslanda blíží svým limitům.

Evropská unie je závislá na dovozu energie a výpadky dodávek mohou negativně ovlivnit hospodářství a energetickou bezpečnost Evropy. V tomto kontextu má Norsko strategický význam jako hlavní energetický partner EU, zejména v oblasti zemního plynu. V posledních letech se význam norských zdrojů zvýšil kvůli omezení dovozu zemního plynu z Ruska v důsledku války na Ukrajině, což také podnítilo EU k učinění razantních kroků k posunu od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům.

Část norských politiků protestuje proti přijímání energetických regulací EU. Ty mají za cíl zemi hlouběji integrovat do evropského trhu s elektřinou a zavést opatření na ochranu klimatu.

Norsko sice není zemí EU, ale je klíčovým členem Evropského hospodářského prostoru. Jak informoval server Euractiv, země se před zářijovými parlamentními volbami ocitá na politické křižovatce, co se týká její role v Evropě a vztahu s Unií.

V centru debaty jsou v současnosti některé regulace v oblasti energetiky, například implementace nařízení EU o energetické účinnosti, trhu s energií a některých politik v oblasti obnovitelné energie. Cílem dotčených evropských směrnic a nařízení je zefektivnit energetiku a trh s energiemi v celé Evropě. Někteří norští politici jsou ale v opozici, co se týče dopadu implementace těchto pravidel na Norsko.

Například ministr financí Trygve Slagsvold Vedum ze Strany středu dal tento týden jasně najevo svůj odpor ohledně hlubší integrace do evropského trhu s elektřinou. "Myslíme si, že je špatné předat více moci EU a že bychom se měli naopak vydat opačným směrem," uvedl Vedum a zdůraznil, že přijetí dalších evropských opatření zaváže Norsko k účasti na „nefunkčním“ evropském trhu s elektřinou.

Především elektroenergetika je v Norsku, jedné z nejvíce elektrifikovaných zemí světa, v současnosti velmi ožehavým tématem. Dvě třetiny norských domácností využívají pro vytápění tepelná čerpadla a téměř všechna nová prodávaná auta jsou elektrická. Cena elektřiny v Norsku v poslední době stoupla, což navýšilo náklady průmyslu i domácností. Rostoucí náklady pak samozřejmě vyvolávají nespokojenost veřejnosti.

Zatímco Strana středu je obecně proti větší integraci s EU, Strana práce, její hlavní koaliční partner, podporuje přijímání evropské legislativy. Premiér Jonas Gahr Støre vyjádřil obavy z možného diplomatického dopadu nedodržování předpisů EU, což by mohlo nadále poškodit vztahy s EU, která je hlavním obchodním partnerem Norska.

EU se formálně nevyjádřila k neochotě Norska přijímat její legislativu, ale s blížícími se zářijovými volbami se problém pravděpodobně vyostří.

V žebříčku zemí nejvíce využívajících obnovitelné zdroje energie jsou na vrcholu převážně státy západní Evropy, využívající vítr, Slunce, atom a vodu. Země na vrcholu seznamu magazínu Energy mohou svá vysoká procenta výroby obnovitelné energie do jisté míry připsat bohatým přírodním zdrojům. Island táhne geotermální energie, Norsko obrovské kapacity vodních elektráren a Dánsko výroba větrné energie.

Vzhledem k tomu, že země pokračují v investicích do obnovitelné infrastruktury a ve zkoumání inovativních řešení, podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů pravděpodobně v nadcházejících letech dále poroste.

Unikátní budova pojmenovaná Powerhouse Brattørkaia od architektonického studia Snøhetta stojí ve městě Trondheim. Nabízí prostor o výměře 18 680 metrů čtverečních, který zastřešuje ostře sešikmená střecha pokrytá solárními panely zabírajícími plochu téměř 3 tisíce metrů čtverečních. Ročně je systém schopen generovat až 458 tisíc kWh. Černá není pouze střecha budovy, ale i její fasáda, která je vytvořena z tmavých hliníkových panelů.

tags: #norsko #obnovitelne #zdroje #energie

Oblíbené příspěvky:

• Třídění odpadu v ČR
• Matka ohrožuje dítě
• Charakteristika klimatických oblastí v ČR
• Emise a spotřeba
• Popis a význam uniformy Stráže Přírody