Výskyt nosorožce tuponosého severního v přírodě a snahy o jeho záchranu

26.11.2025

Čtyři z osmi zbývajících jedinců nosorožce bílého (tuponosého severního) budou přemístěni ze zajetí zpět do volné přírody. To znamená, že tato čtyři dospělá zvířata mohou být jedinými zbývajícími nosorožci tuponosými severními na světě, kteří jsou schopni rozmnožování.

Richard Vigne, ředitel rezervace Ol Pejeta řekl: „Odborníci na ochranu druhů doufají, že nové a bezpečné prostředí africké volné přírody zvýší jejich šanci na úspěšné rozmnožování." Rozmnožování v zoologických zahradách se dařilo pouze v ZOO Dvůr Králové, kde se ale poslední mládě narodilo v roce 2000.

Dana Holečková, ředitelka Zoo Dvůr Králové, uvedla: „V ZOO Dvůr Králové se první severní bílý nosorožec narodil v roce 1980, další v letech 1983. 1989, 1991 a 2000." V rámci snahy o rozmnožení byl prováděn od roku 1984 výzkum hormonálních cyklů samic. Zjistilo se, že samice necyklují pravděpodobně v důsledku absence přirozeného teritoriálního a sociálního chování.

V rámci snahy o rozmnožování byla v roce 1989 poslána jen 14 let stará 3 zvířata (1 samec a 2 samice) poslána do Wild Animal Parku v San Diegu v USA, kde došlo k opakovanému páření ale samice nezabřezly. Od roku 2001 probíhala v ZOO Dvůr Králové snaha i o asistovanou reprodukci a bylo provedeno 6 pokusů o umělou inseminaci, ale bez úspěchu.

Protože biologické hodiny posledních reprodukce schopných zvířat běží rychle nemáme čas k dalším experimentům a chceme využít potenciál přírody, kde na rozdíl od zoologických zahrad se bílí nosorožci množí výborně. Chceme se svými partnery dát posledním reprodukce schopným jedincům poslední šanci k přirozené a pravidelné reprodukci v bezpečné přírodní lokalitě. Důvodem přesunu je navození přirozeného sociálního a teritoriálního chování nutného pro pravidelné rozmnožování.

Čtěte také: Ochrana nosorožce dvourohého

Nosorožce budou doprovázet, mezi nimiž je jejich ošetřovatel ze ZOO Dvůr Králové Jan Žďárek a veterinář Dr. Jiří Váhala, dále anglická ošetřovatelka nosorožců Berry White a odborník na přesuny nosorožců veterinář dr. Pete Morkel. Nosorožci budou přepraveni nákladními vozy ze ZOO Dvůr Králové na letiště Praha v České republice, odtud letecky společností Martinair do Nairobi v Keni a odtud nákladními vozy do rezervace Ol Pejeta.

Lokality a rezervace, které hrají klíčovou roli v ochraně nosorožců

Rezervace Ol Pejeta zaujímá přibližně 360 čtverečních kilometrů africké savany v regionu Laikipia v Keni, jejíž součástí je i rezervace Sweetwaters pro ochranu šimpanze. Region Laikipia hostí početné a stále vzrůstající volně žijící populace a je domovem téměř 50 % populací nosorožce dvourohého v Keni.

Rezervace Lewa byla založena v roce 1995, zaujímá plochu 62 000 akrů a funguje jako katalyzátor ochranářského úsilí v severní Keni. Na území rezervace Lewa žije 10 % keňských populací nosorožce dvourohého a největší populace zebry Grévyho ojedinělá na celém světě.

Kenya Wildlife Service je státní organizací, které je svěřena odpovědnost za ochranu a péči o volně žijící faunu na chráněných územích i mimo ně. Spolupráce s různými aktéry na ochraně a zachování fauny a trvale udržitelné péči o volně žijící živočichy je cílem této agentury.

Co má nosorožec tuponosý severní společného s ostatními nosorožci světa?

Je jedním z pěti druhů nosorožců a větší ze dvou afrických druhů. Na světě žijí 3 druhy nosorožců v Asii - indický, sumatránský a jávský a 2 v Africe - menší listožravý dvourohý neboli černý a větší trávožravý širokohubý neboli bílý. Bílí nosorožci nejsou bílí, ale šedí.

Čtěte také: Ohrožení nosorožci bílí: Přečtěte si více

Nosorožec tuponosý severní ve volné přírodě pravděpodobně vyhynul. V lidské péči žije osm jedinců, z nichž je 7 v majetku ZOO Dvůr Králové v České republice. Z nich 6 - 2 samci a 4 samice žijí ve Dvoře Králové a 1 samice spolu se samcem v majetku ZOO Chartúm žijí ve Wild Animal Park v San Diegu v USA. Pouze čtyři z nich - 2 samci a 2 samice ve Dvoře Králové jsou schopni rozmnožování.

Nosorožec tuponosý severní kdysi obýval části severovýchodní Ugandy, jižního Čadu, jihozápadního Súdánu, východní část Středoafrické republiky a severovýchodní Demokratické republiky Kongo (DRK). Existují důkazy o tom, že areál rozšíření zasahoval před 2 000 lety do příkopové propadliny.

Poslední čtyři volně žijící jedinci byli spatřeni v národním parku Garamba v DRK v srpnu 2005 a v roce 2007 byl pozorován 1 kus a stopy dalších asi 3 zvířat. Při následných průzkumech v červnu 2008 se zvířata nalézt nepodařilo, ale v létě 2008 spatřili vojáci v jižním Súdánu 3 nosorožce.

Hlavní hrozbou pro jejich přežití ve volné přírodě bylo a je pytláctví, kvůli jejich rohům. Nosorožčí rohy, se používají v tradiční čínské medicíně, která jim přisuzuje různé léčivé a magické účinky, kterou ale věda neprokázala. Ilegální pytláctví představuje pro všechny druhy nosorožců největší hrozbu a zapříčinilo zdecimování všech asijských druhů a následně nosorožce dvourohého a severního bílého.

Situaci zhoršila politická nestabilita řady zemí a občanské války a s nimi související ozbrojení obyvatelstva a odliv financí z ochrany přírody. V zajetí bylo celkem drženo 22 zvířat, pocházejících z odchytu a to v letech 1949-2009, k tomu 5 se zde narodilo (bez křížence).

Čtěte také: Přírodní zdroje soli

Protože dnes již existují v některých afrických zemích bezpečné lokality a státem a ochránci je podporováno úsilí o obnovení populací nosorožců dvourohých, nastala vhodná doba pro spolupráci mezi chovateli v zoologických zahradách a ochránci v přírodě.

Financování a cíle projektu záchrany nosorožce tuponosého severního

Projekt, jehož cílem je pokusit se zachránit před vyhynutím severní poddruh nosorožce širokohubého (Ceratotherium simum cottoni) je realizován jako mezinárodní projekt Světové asociace zoologických zahrad a akvárii pod číslem WAZA 08017.

Hlavní organizací, která zajišťuje financování této akce, je celosvětově působící nezisková ochranářská organizace Fauna & Flora International. Díky malému počtu dárců získala zatím 80 % z celkového množství nashromážděných prostředků - okolo půl miliónu amerických dolarů.

FFI chrání ohrožené druhy a ekosystémy po celém světě a volí přitom udržitelná řešení, která se zakládají na seriózních vědeckých poznatcích a berou v úvahu potřeby lidí. Organizace byla založena v roce 1903 a je nejdéle existujícím mezinárodním subjektem v oblasti ochranářské práce.

Tito nosorožci tuponosí severní jsou posledními známými jedinci tohoto poddruhu a proto jsou nositeli cenných a jedinečných genů. Ty se vyvinuly ve volné přírodě a dávají nosorožcům tuponosým severním životně důležité vlastnosti pro přežití v jejich přirozeném biotopu.

Konečně hodnota těchto zvířat se může projevit pouze v případě, že budou žít ve volné přírodě. Tyto geny se pak mohou dostat zpět do ekosystémů, v nichž byly vytvořeny a začít zde opět fungovat a posílit tak šance nosorožce tuponosého severního na přežití. Poddruh také hraje důležitou roli ve svém ekosystému, kterou žádný jiný živočišný druh nenahradí.

Cílem tohoto projektu je reintrodukovat nosorožce tuponosé severní a jejich geny zpět do volné přírody. Je to jediná cesta vedoucí k zachování tohoto poddruhu a diverzity, kterou v sobě tito poslední jedinci nesou.

Ochranáři a pracovníci zoo Dvůr Králové očekávají, že nové, bezpečné prostředí v africké volné přírodě podpoří úspěšné rozmnožování. I když i v zajetí byli chování ve skupině, k pravidelnému rozmnožováním nevedlo.

Podle zkušeností s přemístěním nechovných samic jižní formy do nového prostředí kde se začaly množit, jsou pro toto očekávání opakované důkazy. Svoji roli může mít i přirozená potravy a střídajíc se období sucha a deště. U nosorožců je pro stimulaci rozmnožování nutný život ve skupině.

Tento projekt je zcela poslední šancí na záchranu genů nosorožce tuponosého severního. Nejedná se o reintrodukci, protože zvířata nejdou do země svého původu, jedná se o snahu vyvolat u posledních fertilních nosorožců severního poddruhu přirozené rozmnožování využitím přírodních podmínek, protože veškeré dosavadní snahy v zajetí nevedly k dostatečné reprodukci a k dalším pokusům v zajetí již nemáme čas, protože biologické hodiny zvířat ubíhají příliš rychle.

Přesun oficiálně podporuje Skupina specialistů na africké nosorožce při IUCN (IUCN African Rhino Specialist Group), kterou tvoří přední světoví odborníci v oblasti ochrany nosorožců v Africe.

Proč se nedaří chov bílých nosorožců v ZOO?

Chov bílých nosorožců se v zoologických zahradách bohužel přes veškerou snahu nedaří pravděpodobně z důvodu absence potřebného sociálního a teritoriálního chování, bez něhož samice buď vůbec nevykazují říji, nebo i přes opakovaná páření nezabřeznou. Přitom držení zvířat je snadné, potravně nejsou jako spásači trávy nároční a proto bez problémů žijí v zajetí i 40 let.

Populace jižní formy v zajetí čítá podle poslední plemenné knihy více než 750 zvířat, ročně se ale narodí méně než 15 mláďat a porody nevykryjí ani přirozené úhyny. Velikost populace stagnuje v důsledku každoročních dovozů nových jedinců z jihoafrických rezervací, bez nichž by postupně vymírala. Pokud by v zajetí probíhalo normální pravidelné rozmnožování jako v přírodě, pak by se ročně muselo narodit 50-75 mláďat. To se ale bohužel neděje, i když některé zoo zaznamenaly desítky odchovů. Při bližším prozkoumání se bohužel zjistí, že se obvykle rozmnožovala byť opakovaně jen některá zvířata a velmi často bylo rozmnožení vázáno výhradně na dovoz nových zvířat z Afriky.

První mládě se narodilo ve Dvoře Králové v roce 1980 (samec Suni), druhé v roce 1983 (samice Nabire), ale z celého stáda byla chovná jen jediná samice (Nasima). Protože začátkem 80. let 20. století byla v přírodě situace již kritická, rozběhl se výzkum reprodukčních cyklů v královédvorské zahradě a pro nosorožce byl postaven nový pavilon.

Zároveň bylo v rámci mezinárodních jednáních dohodnuto, že část stáda bude přemístěna do jiné zoo v teplém klimatu, která má dobré výsledky v chovu nosorožců. Proto v roce 1989 bylo trio 14 let starých zvířat (chovný samec Saut a odchytové samice Nola a Nádí) deponováno do Wild Animal Park San Diego v USA. K nim byl dovezen ještě samec Angalifu ze ZOO Chartum. Bohužel ani chov v této zoo, která zaznamenala několik desítek odchovů u jižní formy nosorožce bílého, nevedl k rozmnožení.

Od počátku 90. let 20. století probíhá výzkum cyklů samic ve spolupráci s Veterinární univerzitou Vídeň. Následně začal výzkum asistované reprodukce týmem veterinárních odborníků z Berlína (IZW). Dosud proběhlo více než 60 pokusů o umělé oplodnění samic obou poddruhů bílých nosorožců. Většina byla neúspěšná, i když se do května 2009 narodila 3 mláďata (samečci) od dvou samic (ZOO Budapešť a ZOO Madrid). V ZOO Dvůr Králové nebyl žádný z pěti pokusů u dvou samic úspěšný.

V rámci tohoto výzkumu bylo od roku 2001 provedeno 29 uspání šesti severních bílých nosorožců zvířat. Bohužel to k rozmnožení nevedlo, stejně jako opakovaná páření chovné samice Nájin. Podobný výzkum probíhal i v San Diegu, ale také bez úspěchu.

Situace je zcela opačná v přírodě, kde samice rodí každé dva až tři roky a populace meziročně vzrůstá o 6,5 až 10 %. Dokládá to historie jižního poddruhu nosorožce bílého, kdy před 100 lety žilo v jižní Africe v jediné lokalitě (Umfolozi) pravděpodobně jen posledních 10 jedinců, které zachránila ochrana bílých farmářů. Tato zvířata založila dnešní populaci tvořenou téměř 18 tisíci jedinci. Dnes je jižní bílý nosorožec nejběžnější formou nosorožce.

Cílem projektu je navození přirozeného rozmnožování u reprodukce schopných zvířat z královédvorské zoo v naprosto bezpečné přírodní lokalitě bez pytláků i predátorů. Protože v původním areálu rozšíření poddruhu neexistuje žádná bezpečná lokalita, bylo po bedlivém zvažování a návštěvě JAR a Keni rozhodnuto, že projekt bude realizován v rezervaci Ol Pejeta Conservancy v Keni.

Projekt podpořili ministr životního prostředí ČR RNDr. Martin Bursík, komise pro životní prostředí parlamentu ČR. Projekt získal osobní záštitu předsedkyně České komise pro UNESCO prof. RNDr. Heleny Illnerové, CSc. a podporuje jej i mezinárodní organizace UNESCO a Skupina specialistů pro africké nosorožce AfRSG při IUCN.

Budou odesláni dva samci a dvě samice. Jediným kritériem je předpokládaná schopnost přirozené reprodukce. Ze zvířat z odchytu je zaručeně plodný samec Súdán, který se stále čilý a vypadá zdravě, proto byl vybrán. Ostatní zvířata z odchytu jsou už stará, nechovná a nemocná. Ze 4 jedinců narozených v zajetí je potenciálně chovná samec Suni (nar. 1980), který opakovaně pářil několik samic a má semeno výborné kvality. V září 2009 byl naposledy uspán a od něj odebrané semeno je zamraženo pro další použití.

Ohrožené druhy a ochrana přírody

Extrémně vzácný a stejnou měrou ohrožený nosorožec tuponosý severní dosud přežívá hlavně díky zoologické zahradě ve Dvoře Králové. V roce 2009 vyslala česká zoo čtyři zástupce druhu schopné rozmnožování do keňské rezervace. Samice však nezabřezly, a jeden nosorožec dokonce uhynul. Nicméně i v chráněné oblasti představuje pytláctví tak velkou hrozbu, že byla každému zvířeti přidělena ozbrojená ochranka, která je hlídá 24 hodin denně.

Kácení deštných pralesů vyhání primáty do neznámých oblastí, kde pak představují snadný terč pytláků. Zvědavé gorily se navíc odvažují pronikat do blízkosti vesnic a měst, jejichž obyvatelé je často zabíjejí. A v obzvlášť bouřlivých regionech se zvířata stávají dokonce oběťmi válek.

Rozšíření nosorožce tuponosého

Obvykle bývají rozlišovány dva poddruhy nosorožce tuponosého. Severní poddruh Ceratotherium simum cottoni byl v přírodě pravděpodobně již vyhuben. O jeho záchranu se pokusila česká Zoo ve Dvoře Králové, která vrátila do Afriky několik kusů tohoto nosorožce. Jižní poddruh Ceratotherium simum simum historicky žil v Namibii, Botswaně, Zimbabwe, Svazijsku, Mosambiku a Jihoafrické republice, byl introdukován také do Keni, Ugandy a Zambie. V současnosti je jeho výskyt soustředěn především do Jihoafrické republiky.

Způsob života

Obývá savany a je vázaný na vodu. Rád se válí v bahně, které jej nejen chladí, ale zároveň chrání před slunce a parazity. Samice pohlavně dospívá ve 3-5 letech života, s mláďaty vytváří menší stáda. Samec pohlavně dospívá v 5-7 letech, většinou žije samotářsky a značkuje si svoje území močí. Přitom svádí rituální souboje za použití rohů, ale pouze dominantní samec se může na svém území pářit. Průměrná délka života v přírodě je 46 až 50 let. Mnoho nosorožců zemře kvůli lidskému pytláctví.

Popis

Je největším druhem nosorožců s délkou těla 350-420 cm, výškou v kohoutku 170-185 cm, délkou ocasu 80-100 cm a hmotností 1,6-3,6 t. Vyznačuje se dlouhou, hranatě vyhlížejí hlavou, tvořící asi čtvrtinu délky těla. Tlama je zakončena nápadně širokými, rovnými pysky, které umožňují spásání nízké trávy. Má dva rohy, přední je při základu zploštělý a málokdy přesahuje délku 100 cm. Má tlustou šedou kůži s ojedinělými záhyby, zejména výrazný je záhyb nad zakloubením přední nohy.