Nosorožec bílý: Ohrožení druhu

Nosorožci bílí severní jsou nejohroženějšími savci současnosti. V přírodě byli naposledy spatřeni v roce 2007 a dnes jsou na světě známy pouze dvě samice. Obě žijí v lidské péči v Ol Pejetě, patří ale dvorskému safari parku.

Safari Park Dvůr Králové je jedinou zahradou na světě, kde se tato vzácná zvířata podařilo rozmnožit, jejich reprodukce však probíhala příliš pomalu. V prosinci 2009 převezl Safari Park Dvůr Králové čtyři nosorožce tuponosé severní (jinak též bílé nebo širokohubé, Ceratotherium simum cottoni) do rezervace Ol Pejeta v Keni.

Dlouhodobým cílem přesunu bylo vytvořit životaschopnou chovnou skupinu pro reintrodukci zpět do bezpečných oblastí jejich původního výskytu ve střední Africe. Dosud se však žádné najít nepodařilo, proto je v současné době hlavním cílem jakkoli severní bílé nosorožce rozmnožit a uchovat jejich genetickou informaci. V době přesunu existovala rovněž naděje, že by několik posledních severních bílých nosorožců mohlo žít i ve volné přírodě.

Bohužel, nosorožci se po přesunu přirozenou cestou nerozmnožili a jedinou nadějí na jejich záchranu tak jsou umělé cesty reprodukce. Týmu koordinovanému Safari Parkem Dvůr Králové se jako prvnímu na světě podařilo vytvořit embrya nosorožce bílého severního v laboratorních podmínkách a dál pracuje na vývoji metod, které by nosorožcům mohly umožnit přežít. Projekt finančně podporuje Nadace ČEZ, jeden z významných partnerů Safari Parku Dvůr Králové.

Současný stav populace

Ve volné přírodě je tento druh nosorožců oficiálně považován za vyhynulý. Podle Světového fondu na ochranu přírody jich přitom žilo ještě v roce 1960 na Zemi více než 2 tisíc kusů. O 20 let později, v roce 1980, kvůli útokům pytláků zůstalo jen 15 jedinců.

Čtěte také: Nosorožec tuponosý severní v přírodě

Nyní jsou na světě jen poslední dvě samice - třicetiletá Fatu a její dcera Nájin. Obě žijí v rezervaci Ol Pejeta v Keni, obě se narodily ve Dvoře Králové a obě také patří Safari Parku. Poslední samec uhynul v roce 2018.

Bez možnosti přirozené reprodukce jsou jedinou nadějí pro ohrožené nosorožce pokročilé technologie asistované reprodukce. Vědci z BioRescue produkují embrya severních bílých nosorožců oplodněním vaječných buněk, takzvaných oocytů, spermiemi v laboratoři. Jedinou dárkyní vaječných buněk je samice Fatu. Nájin je podle vědců dodávat nemůže. Program má k dispozici zmrazené sperma pouze od čtyř samců, přičemž někteří z nich jsou s Fatu blízce příbuzní.

Tento problém se vědci z BioRescue snaží překonat. Věří, že se jim pomocí technik spojených s kmenovými buňkami podaří zvýšit počet jedinců, z nichž bude možné založit novou populaci, až na 12 zvířat. Podle vědců, jakmile bude vytvoření umělých gamet, tedy pohlavních buněk, úspěšné, spojí se tento plán s postupy, které BioRescue provádí s přirozenými gametami.

Stejně jako v případě oocytů získaných z Fatu a spermií rozmražených ze zmrazených vzorků, budou uměle vytvořená vajíčka a spermie oplodněny in vitro v laboratoři.

Snahy o záchranu a komunikace nosorožců

Zoo ve Dvoře Králové poslala před měsícem do Keni čtyři nosorožce z celkem osmi kusů žijících na světě, aby se rozmnožili. Objevila se navíc zpráva, že Rusové našli v Súdánu další tři tato zvířata.

Čtěte také: Ochrana nosorožce dvourohého

Nosorožcům se v jejich novém prostředí rezervace Ol Pejeta Conservation v centrální části Keni daří skvěle, shodují se odborníci z Čech, Británie i z Keni. Nosorožci prozatím bydlí ve výběhu, který kopíruje ten, který měli v české zoo. Odsud jsou pravidelně vypouštěni do větších výběhů, které jsou oplocené. To proto, aby nosorožci neutekli a byli chráněni před možnými predátory a hlavně před pytláky. Po měsíci budou zvířata vypuštěna do větších a větších prostorů, aby si pomalu zvykala na volnou přírodu.

Transport nosorožců je pokusem o záchranu druhu. Severní bílí nosorožci jsou kriticky ohrožení. Pokud odborníci nenajdou do konce příštího roku volně žijící jedince, bude druh prohlášen za vyhynulý. Všichni ale doufají, že mise bude úspěšná, první narozené mládě by se pak vrátilo zpět do zoo ve Dvoře Králové, druhé by zůstalo v rezervaci.

V zajetí žije ještě samec a samice v americkém San Diegu. Podle posledních údajů prý v Súdánu odborníci objevili tři jedince, samce, samici a mládě. Pokud jsou informace správné, pokusí se je převézt také do keňské rezervace. Žádné hmatatelné důkazy o jejich existenci však zatím nikdo nepodal.

Jestli se poddruh bílého nosorožce podaří zachránit, není vůbec jisté. Pokud bude záchrana druhu závislá pouze na dvou českých párek, je šance přinejlepším pouhých 50 procent. V královédvorské zoo stále zůstaly dva kusy vzácného nosorožce. Nejstarší samice Nesárí na tom není zdravotně nejlépe. „Ve svých 38 letech na tom není dostatečně dobře, aby transport mohla absolvovat,“ míní Jan Žďárek, ošetřovatel nosorožců.

Zooložka Ivana Cinková z Univerzity Palackého v Olomouci se proto pravidelně vydává do Afriky, kde studuje komunikaci mezi nosorožci, zvířaty, která mají svůj specifický charakter. Když se vydala do Afriky poprvé, od stopaře se naučila nosorožce od sebe rozeznávat, ale zjistila třeba i to, kde se zvířata pohybují, v jaké skupině a také, jak jsou jednotliví nosorožci staří.

Čtěte také: Řešení problémů s kouřem z komína

„Věděli jsme, že mají určitý hlasový repertoár, ale nevěděli jsme, jak spolu komunikují a jak na hlasy reagují,“ přibližuje zájem svého výzkumu a připomíná, že nosorožci mají vynikající sluch a čich. Nosorožci můžou komunikovat i s jinými druhy. Pokud se zamýšlíte, zda si nosorožci můžou „popovídat“ se slony, věřte, že můžou, ale nosorožci pociťují ke slonům velký respekt.

Problém pytláctví

Hlavním důvodem ohrožení nosorožců je pytláctví, které se obrovským způsobem rozmáhá. „V poslední době se ve Vietnamu začal šířit další mýtus, podle kterého roh dokáže vyléčit rakovinu. Navíc jde o symbol bohatství. Rohy si kupují movití lidé. Kilogram se prodává za 65 tisíc dolarů, tedy asi za milion a půl korun.

Afričtí pytláci usmrtili v roce 2023 celkem 586 těchto lichokopytníků, ponejvíce ze všech druhů nejpočetnějšího nosorožce tuponosého (Ceratotherium simum). Zdá se, že i přes nejrůznější opatření poptávka po nosorožčích rozích, využívaných hlavně v tradičním východoasijském lékařství, neklesá. Naopak stav mnohem vzácnějšího nosorožce dvourohého (Diceros bicornis) poklesl o 1 %. Na vině je opět pytláctví, zejména v Namibii a Jihoafrické republice.

Ochránce přírody nejen v Indonésii znepokojily v srpnu 2024 zprávy o zabavení čtyř rohů asijských nosorožců na Sumatře. Na uvedeném ostrově totiž zůstalo posledních 34-47 exemplářů nejmenšího druhu čeledi, nosorožce sumaterského (Dicerorhinus sumatrensis). Protože odstřel v džungli skrytě žijících nosorožců sumaterských je obtížný, chytají je pytláci do jámových pastí a drátěných ok.

Od roku 2010, kdy byl pytláky zabit poslední nosorožec jávský (Rhinoceros sondaicus) ve Vietnamu, konkrétně v národním parku Cát Tién na jihu země, se jediným místem výskytu jednoho z nejvzácnějších savců na světě stal národní park Ujung Kulon na nejzápadnějším cípu Jávy, zabírající 785 km² souše. V roce 2023 policie pochytala 13 členů dvou gangů pytláků, kteří se přiznali k tomu, že v letech 2019-2023 zabili 26 nosorožců jávských.

Vliv odřezávání rohů na život nosorožců

Namibie se stala první zemí, která vyzkoušela novou metodu ochrany těchto tlustokožců: Aby nosorožci ztratili pro pytláky cenu, začali jim ochranáři už v roce 1989 odřezávat rohy. Sledovali čtyři samostatné populace nosorožců dvourohých žijících v Namibii. Ve třech z nich ochranáři rohy nosorožcům pravidelně odřezávají, čtvrtá populace je nedotčená. Vědci srovnali, zda se nějak liší schopnost rozmnožování, přežívání mláďat, poměr narozených samců a samic, délka dospívání a délka života nosorožců zbavených rohů a nosorožců s rohy.

Ukázalo se, že nosorožci zbavení rohů jsou stejně životaschopní jako nosorožci s rohy. Všechny sledované ukazatele byly prakticky shodné. Až na jednu výjimku - při vzájemných soubojích samců o teritorium či samice přežívalo víc jedinců bez rohů. Mnohem méně vědce potěšilo zjištění, že počet pytláky ulovených nosorožců se nijak nezměnil - pytláci loví i nosorožce zbavené rohů. Cena rohoviny je totiž tak vysoká, že se pytlákům vyplatí zabít zvíře i kvůli nepatrnému pahýlu, který na nose nosorožce po odříznutí rohu zůstává.

Charakteristika nosorožce tuponosého

Nosorožci tuponosí jsou největšími žijícími nosorožci. Najdeme je na rozlehlých travnatých pláních afrických savan. Jsou to mohutná zvířata s masivní hlavou, dospělí samci měří v kohoutku 170 až 186 cm, délka těla dosahuje 3,7 až 4 m a ocas měří 70 cm. Jejich váha se pohybuje od 2 000 do 2 300 kg. Opravdu velcí samci mohou dosáhnout dokonce 3 600 kg. Obě pohlaví mají na hlavě dva rohy, které jsou vytvořeny z keratinu (z toho jsou např. i chlupy a nehty).

Zbarvení kůže se pohybuje od žlutohnědé až po břidlicově šedou barvu. Během horka přes den nosorožci odpočívají, spí a válí se v bahně nebo prachu. To jim pomáhá ochladit se a zároveň se chránit proti parazitům. Nosorožci jsou velmi rychlí, dokážou běžet rychlostí až 50 km/h a překvapivě hbitě měnit směr. Dožívají se 40 až 50 let.

Nosorožci tuponosí jsou nejvíce společenským druhem nosorožce. Mohou tvořit menší skupinky do 14 jedinců, které jsou tvořeny převážně jen samicemi. Dominantní samci si značí na přesně určených místech svoje teritorium hromadami trusu a močí. Kromě toho se tělem otírají o stromy a zanechávají škrábance od rohu na kůře stromů a keřů. Podřízení samci si území neznačkují.

Nosorožci se převážně orientují pomocí velmi dobře vyvinutého sluchu a čichu. Pomocí pachu si značkují teritoria, rozstřikují moč na okolní keře a stromy. Z takovéto značky dokáže jiný jedinec vyčíst mnoho informací, např. pohlaví, věk, zdravotní stav atd. Nosorožci vydávají mnoho zvuků. Dlouhé frknutí vyjadřuje strach, zvuk podobný kýchnutí oznamuje ostatním nebezpečí.

tags: #nosorozec #bílý #ohrožení #druhu

Oblíbené příspěvky:

• Želvy a jejich potrava
• O spirálách v přírodě
• Recenze ekologických plen
• Tipy pro orientaci v přírodě
• Tipy pro ekologické mrazení potravin