Nosorožec dvourohý a jeho stupeň ohrožení podle IUCN

Nosorožci jsou důležitou součástí mnoha ekosystémů již milióny let. V 19. století žilo přibližně milión nosorožců, v roce 1970 jich bylo asi 70.000, dnes jich je v přírodě méně než 18.000.

Tato kampaň byla věnována ochraně pěti druhů nosorožců - dvěma africkým a třem asijským druhům. A nejen to, ale kolik návštěvníků ví, že nosorožci žijí i v Asii? Nebo že dva druhy mají jen jeden roh? Dokonce si někteří myslí, že nosorožce jsou masožravci!

Ochrana populace nosorožců má pozitivní vliv i na další druhy obývající stejné biotopy. Ochrana nosorožčí populace je záležitost nesmírně finančně nákladná včetně nezbytného aktivního zapojení lidského faktoru.

Evoluce a druhy nosorožců

Dle mitochondriální DNA se předci nosorožců a koňů rozdělili před asi 50 milióny let. Nosorožci se vyvinuli v ranném eocénu z předka, kterého sdílí s tapíry, Hyrachyus eximus. Čeleď Hyracodontidae, obsahující rod Hyracodon, obsahovala zprvu zvířata obývající deštné pralesy v Asii. Koncem eocénu se jednalo o poměrně malé savce, schopné rychlého běhu, do jisté míry podobně jako dnešní koně, se však v miocénu vyvinul v největší suchozemské savce, co kdy žili - Indricotherium a Paraceratherium. Vzhledově byli bizardní kombinaci nosorožce a žirafy, měli přední řezáky a chyběl jim roh.

O čeledi Amynodontidae se někdy mluví jako o vodních nosorožcích. Měli zavalité tělo, vzhledem se podobali spíše tapírům a stylem života hrochům. Čeleď Rhinocerotidae (nosorožcovití) vznikla až v pozdním eocénu v Eurasii. V době největší prosperity, v ranném oligocénu, tato čeleď obsahovala 26 rodů. Vymíráním koncem období eocénu, způsobeným klimatickými změnami, se počty rodů výrazně snížily.

Čtěte také: Nosorožec tuponosý severní v přírodě

Nejarchaičtějším druhem nosorožce je nosorožec sumaterský, který se objevil již před 15 milióny let. Je nejblíže příbuzným nosorožce srstnatého a zároveň nejvzdálenější od ostatních druhů dnes žijících nosorožců. Linie afrických nosorožců se oddělila od asijských v pozdním miocénu jako druh Ceratotherium neumayri, který začal osidlovat africké savany. Až zhruba před 1,5 milióny let došlo k oddělení druhu Diceros praecox, jenž je považován za nejbližšího předka nosorožce dvourohého. Přibližně ve stejném období došlo i ke vzniku předchůdce nosorožce tuponosého a sice druhu Ceratotherium mauritanicum. Archeologické nálezy z východní Afriky naznačují, že traviny představovaly zhruba 30% stravy a pravděpodobně docházelo ke křížení mezi druhem Diceros praecox a Ceratotherium mauritanicum.

Nosorožec Tuponosý

Latinský název pro nosorožce širokohubé pochází z Řečtiny. Rozkladem rodového jména a menší úpravou dostaneme ceros = roh + therion = zvíře. Druhové jméno má svůj původ též v Řečtine, simum = plochý nos. Označení nosorožce jako bílý pramení v pojmenování holandskými osadníky v JAR, kdy wijd označovalo šířku úst.

Nosorožec tuponosý je jedním ze dvou afrických nosorožců. Velikostí je větší a robustnější než nosorožec dvourohý, má větší lebku, za hlavou má výrazný hrb a u předních nohou se mu tvoří výrazné kožní valy. Při bližším pohledu na hlavu lze zjistit, že má široký, silný pysk, který mu pomáhá při pastvě. Ze všech druhů nosorožců má tento druh největší procentuální zastoupení travin v potravě. Pohlavní dimorfismus se projevuje ve velikosti. Dospělé samice dosahují hmotnosti 1,3 - 2,2t, výšky 1,6-1,8m a délky 3,4-3,7m, zatímco hmotnost samců bývá 1,6 - 3,7t, výška 1,7 - 1,9m a délky 3,7 - 4,8m. Samci jsou tedy větší než samice. Tělo je válcovité, zavalité, pokryté silnou kůží bez srsti. Srst může mít pouze na uších, bambulku na konci ocasu a oční řasy. Severní forma má černou srst na okrajích uší.

Rohy jsou tvořeny z tisíců keratinových vláken, která jsou svým složením podobná například nehtům. Podobně jako lidské nehty nebo zvířecí drápy se i roh může zlomit, nebo poškodit. Pokud je roh odříznut, nebo odlomen, doroste. Nosorožec širokohubý disponuje dvěma rohy. Je to nepárový orgán, tvořený zrohovatělou kůží, umístěný na nosní kosti, avšak bez napojení, takže vlastně nemající pevnou oporu. Délka předního rohu, je větší než u nosorožce dvourohého. Přední roh dosahuje v průměru délky 65cm. Rekordní délka byla 158cm.

Rohy jsou chloubou, ale i prokletím nosorožců, jelikož některé národy je považují doslova za všelék. Od mýtických vlastností jako přísada do kouzelných lektvarů, přes nejlepší lék na potenci, léčbu astmatu, horečky, růstu, až po tvorbu jakési živé vody bývá používán v asijském léčitelství. Nosorožec je vegetarián a jeho dieta se skládá zejména z krátkostébelných travin. Pysky jsou uzpůsobené ke spásání. Nosorožec tuponosý oba pysky rovné, ploché a široké, které umožňují efektivní spásání krátké trávy.

Čtěte také: Ohrožení nosorožci bílí: Přečtěte si více

Nosorožec bílý má slabý zrak. Oči jsou umístěny na stranách hlavy, a tudíž vidí špatně dopředu. Navíc ostře vidí pouze na vzdálenost cca 30m. Špatné oči jim nahrazují klubáci, kteří zbavují jeho kůži parazitů a při nebezpečí odlétají. Trubkovité uši nosorožce zajišťují výborný sluch. Uši dokáže natáčet všemi směry a tím lépe lokalizuje zdroj zvuku. Hlavní smyslem je čich, který patří k nejlepším v živočišné říši.

Vzhledem k tomu, že se často živí rostlinami chudými na vodu a zároveň se potí, musí vyrovnávat ztrátu tělesných tekutin. Proto se zdržuje u zdrojů vody, aby ztrátu tělesných tekutin pocením vyrovnal. Chodí k napajedlu i vícekrát denně. V suchých oblastech dokáže nosorožec vydržet bez vody až pět dnů. Pokud však naleznou napajedlo, už se od něj příliš nevzdalují. Nosorožci se rádi válejí v bahně, výjimkou jsou pouze kojící samice.

Nosorožec tuponosý, vzhledem k tomu, že se živí snadno dostupnou trávou, nemá tak rozlehlé teritorium, jako jeho africký příbuzný. Není tolik samotářský, ale přesto samci více lpí na svém teritoriu. Samci obývají malé teritorium do 1km2, které si značkují močí a trusem. Samice a mladí nosorožci vytváří skupiny o tří až patnácti jedincích, které ctí sociální hierarchii. Teritorium skupiny je větší a překrývá území i jiných skupin či dospělých samců. Mladí samci mohou žít na území teritoria dospělého samce, pokud ukazují při setkání s dominantním samcem svou podřízenost. Značit území může pouze vlastník teritoria.

Říjná samice není k páření hned svolná a je agresivní, samec je několikrát odmítnut, než se mu podaří vytvořit se samicí pár. Často námluvy doprovází honičky, respektive samec se jí pokouší udržet na území svého teritoria. Námluvy provází dupání, mručení, funění, vzájemné „útoky“ a značkování území trusem a močí. V páru vydrží 5 - 20 dní. Doba březosti trvá v průměru 480 dní. Mladý nosorožec se rodí bez rohů a nejčastěji na konci období dešťů. Malý nosorožec váží pouhých 40 až 65kilogramů. Po pár hodinách je mládě schopné chůze a první dny života tráví s matkou vskrytu. Matka je odhodlaná mládě intenzivně bránit. Pokud se mládě v tomto období vzdálí od matky, stane se snadnou kořistí například hyen. Mládě se brzy naučí, schovávat se po boku matky. Při přesunu zpravidla běží mládě před matkou. Mládě saje mléko více než rok z bradavek umístěných mezi zadníma nohama matky. Rohy proto mláděti začnou růst až po odstavení. Mléko je chudé na živiny. Mládě opouští matku po dvou až třech letech. Mladé samice dospívají v 6 - 7 letech, samci až v 8. - 12. roce. V sedmém roce přestávají nosorožci růst.

Severní poddruh je odolnější proti chorobám, přenášeným hmyzem v bažinatých oblastech povodí Bílého Nilu. Jinak podobně jako nosorožci dvourozí se mohou v chladnějších oblastech nachladit, v místech výskytu bodalky tse-tse trpí bradavicemi (i zde severní poddruh vykazuje vyšší odolnost), způsobenými parazity (hlísticemi) rodu Filaria, malárií způsobenou klíštěnkou rodu Babesia (riziko spíše pro jižní formu), tuberkulózou, průjmovými nemocemi způsobenými bakteriemi rodu Salmonella, spavou nemocí a podvýživou způsobenou parazity trávícího traktu, např.

Čtěte také: Definice znečištění

Ohrožení a ochrana nosorožců

Jižní forma nosorožce širokohubého (Ceratotherium simum simum) byla před 110 lety na pokraji vyhynutí. Ve volné přírodě se tehdy nacházelo pouhých 20 kusů bílých nosorožců. Odchovem na farmách v jižní Africe, s podporou genofondu zoologických zahrad, se podařilo bilanci zvrátit. V současné době je populace nosorožce bílého jižní formy nejpočetnější v porovnání s ostatními nosorožci.

Nosorožec bílý (jižní forma) by dnes už asi neexistoval, kdyby nedošlo k záchraně posledních 200 jedinců, realizaci reintrodukčního programu, díky čemuž populace stoupla na dnešních cca 11.100 nosorožců ve volné přírodě. Nosorožec bílý (severní forma) je už prakticky vyhubený.

Severní forma nosorožce tuponosého (Ceratotherium simum cottoni) je nyní v podobné situaci jak byla před sto lety jižní forma. Zda situaci komplikuje kriticky nízký počet jedinců ve volné přírodě i v zoologických zahradách a příbuznost jednotlivých nosorožců. Do záchrany se zapojili i veterináři z Liebniz Institute for ZOO and Wildlife Research Berlin, zabývající se asistovanou reprodukcí u nosorožců. Umělá inseminace u dvou mladších samic dopadla neúspěšně. Posledním pokusem je převoz do přirozených podmínek v Keni, kde se snaží navodit dostatečnou hormonální aktivitu, nutnou pro rozmnožování. Jedním z důvodů prozatímního neúspěchu mohla být velikost obytného prostoru v zoologické zahradě, jelikož omezuje sociální a teritoriální chování volně žijících nosorožců.

I přes parazity a nemoci největší hrozbou pro bílé nosorožce pytláctví. V roce 2011 byl každých 18 hodin zabit v jižní Africe jeden nosorožec tuponosý.

Nosorožec dvourohý i Nosorožec tuponosý patří mezi kriticky ohrožená africká zvířata. Jsou zabíjeni pytláky zejména kvůli svým rohům. Nesmíme dopustit, aby to s nosorožci, ale také s ostatními druhy zvířat dopadlo tak, jak se můžete přesvědčit na tomto krátkém videu. Pytlačení v Africe stoupá závratnou rychlostí. V jihoafrické Republice nárůst počtu zabitých zvířat raketově vyletěl v období 2007 - 2013 o neuvěřitelných 7 723%, z cca 15 zvířat zabitých v roce 2007 na 448 zvířat zabitých v roce 2011. V roce 2012 bylo v JAR zabito 668 nosorožců. V roce 2012 bylo v celé Africe podle serveru Stop Rhino Poaching zabito 745 nosorožců.

Jedním z kriticky ohrožených poddruhů je například Nosorožec tuponosý severní (Ceratotherium simum cottoni Lydekker, 1908), který je bohužel téměř vyhuben. Prokazatelně na světě zbývá pouze 7 zvířat. Najdeme ho již pouze v ZOO Dvůr Králové nad Labem a v ZOO San Diego. V přírodě je vyhuben. Vědci doufají, že žije několik jedinců v D.R. Kongo v parku Garamba a v Súdánu, ale tyto informace zatím není možné ověřit. ZOO DK nad Labem se podařilo dostat zpět do Afriky 4 zvířata a zajistit jim pobyt v organizaci na ochranu přírody Ol Pejeta Conservancy, kde se lidé budou snažit o pravděpodobně poslední pokus, jak tento poddruh rozmnožit a zachránit ho tak před vyhubením. Někteří vědci se dnes domnívají, že by se nemělo jednat o poddruh nosorožce tuponosého, ale o nový druh. Na tomto videu můžete vidět jak nosorožec trpí.

Na začátku 20. století žilo v Africe podle odhadů 500 000 až 1 milion nosorožců. V roce 1970 už jen 70 000. Dnes v Africe přežívá v přírodě kolem 20 000 nosorožců. V letech mezi 1970 až 1992, způsobilo pytlačení dramatický pokles nosorožců v obrovském měřítku. V roce 2011 IUCN prohlásila dva poddruhy nosorožců za vyhubené. Jedním z nich je nosorožec dvourohý západní a druhým je nosorožcem v tomto roce je vietnamský poddruh nosorožce jávského. Nosorožci jsou zabíjeni kvůli svým rohům.

Za jejich smrt mohou hlupáci a pomatenci, kteří do dnešních dnů věří, že jejich roh má léčivé nebo jiné účinky. Což je samozřejmě hloupost. Vědecké studie dávno prokázaly, že roh nemá žádný vliv na zdraví, ani na sexuální život. Zde můžete vidět lebku nosorožce a krásně tak vidíte, že roh není s lebkou pevně srostlý.

IUCN, WWF a TRAFFIC (organizace monitorující obchod se zvířaty) vypracovali v listopadu 2009 zprávu, ve které varovali, že pytlačení nosorožců dosáhlo 15 letého maxima. Použití zbraní těžšího (silnějšího) kalibru (např. 0.375 a 0.458s). Zvyšující se počty nosorožčích rohů, které se objevují na černém trhu, ať už prostřednictvím krádeží z vládních zásob, odcizení z přírodního úhynu nebo zneužití právního systému. Kritický nárůst upytlačených nosorožců zejména v JAR. Pytlačení zvířat se vyplácí. Když si představíte, že kilogram nosorožčího rohu stojí na černém trhu letos (2013) cca 66 000 usd (více jak milion korun), tak je jasné, že to pytlákům stojí za to. Obzvlášť když míra rizika, že je někdo chytí nebo dokonce odsoudí je minimální (viz méně jak 3% odsouzených pytláků v Zimbabwe). Jen pro zajímavost - cena slonoviny slonoviny vzrostla neuvěřitelným způsobem.

Nosorožec dvourohý (černý)

Nosorožec dvourohý neboli černý, je menším ze dvou druhů afrických nosorožců. Tělo je silné a kůže má šedou barvu, je skoro holá, bez větších kožních záhybů. Srst má pouze na koncích uší a ocasu. Hlava je krátká a vyrůstají na ní dva rohy, které jsou tvořeny z keratinu (rohoviny) - což je hmota ze které rostou lidské nehty a vlasy. Hlavu nosí pod úrovní hřbetu. Nemá týlní hrbol jako nosorožec tuponosý. Nohy jsou krátké a silné.

Nosorožec dvourohý je samotářské zvíře. Je nesnášenlivý a nevypočitatelný, napadá vše co je mu podezřelé. Někdy jsou to auta turistů, jindy třeba jiná zvířata. Prudké výpady jsou ovšem většinou blufováním, protože má špatný zrak a je krátkozraký. Oproti tomu má dobrý sluch i čich a jakmile se přesvědčí, že nehrozí nebezpečí, uklidní se. Pase se hlavně za šera a v noci. Přes den se nejradši válí v bahně a nebo odpočívá ve stínu. Nosorožec dvourohý díky svému pohyblivému hornímu pysku může otrhávat listí i větvičky z keřů a nebo stromů. Rozmnožují se po celý rok. V Keni, jsou vrcholy v září-listopadu. V Jižní Africe, vrcholy nastanou v období dubna-července. Samice rodí v periodách 2-5 let. Tele má při narození asi 40 kg a poněkolika týdnech je schopno přijímat pevnou stravu.

Nosorožec dvourohý neboli černý je zařazen na červeném seznamu IUCN v kategorii: kriticky ohrožený - CRITICALLY ENDANGERED (CR/A2abc). Černí nosorožci byli dříve rozšíření a hojní přes celou sub-saharskou Afriku. Jsou dodnes loveni kvůli rohům, ze kterých se vyrábí ozdobné dýky a jsou používány v některých asijských zemích v tradičním lékařství, kde si mylně představují, že to povede ke zvýšení sexuální potence.

TIP: Nosorožci dvourozí v Čadu vyhynuli před 50 lety. Doufejme, že se přes rostoucí zájem o přípravky z částí těl vzácných zvířat podaří jižní nosorožce ochránit a že je nepotká stejný osud, který přivedl na pokraj zániku nosorožce tuponosého severního (Ceratotherium simum cottoni).

Jeden kilogram nosorožčího rohu má o polovinu větší hodnotu než stejné množství zlata - překupník za něj dostane v přepočtu 1,35 milionu Kč. Za tuto cenu jsou pytláci ochotni riskovat mnohé a žádná opatření je zřejmě nezastaví. Ochránci přírody proto čím dál častěji přistupují k radikálním opatřením. Na některých místech Afriky jim nezbývá, než rohy nosorožcům preventivně odstraňovat, aby je ochránili před smrtí.

Ohrožení populací nosorožců - tabulka

Následující tabulka shrnuje stav ohrožení a odhadované populace nosorožců v Africe k 31. 12. 2007. Je důležité si uvědomit, že trend je porovnáván s údaji ke stejnému dni.

Vědecké jméno:

• Diceros bicornis bicornis
• Diceros bicornis longipes
• Diceros bicornis michaeli
• Diceros bicornis minor
• Diceros bicornis bruceii?

Zdroj: Save The Rhino údaje k 31. 12. 2007, trend je porovnáván s údaji ke dni 31. 12.

Oblast výskytu dříve zasahovala přes celou sub-saharskou Afriku. V dnešní době je rozšířen v několika málo oblastech Keni, Tanzanie, Namibie, Zambie a jižní Afriky.

EX - vyhynulý (Extinct), se přiřazuje druhům, u kterých zbývající exemplář zemřel nebo je pokládán za mrtvý.

tags: #nosorozec #dvourohy #stupeň #ohrožení #IUCN

Oblíbené příspěvky:

• Cleaning and Recycling in the Czech Republic
• Informační cedule provozovny výkupu odpadu
• Koncentrace látek a jednotky
• Jak správně recyklovat staré elektrospotřebiče?
• Kontejnery na bioodpad