Každý někdy pravděpodobně slyšel spojení ekologické zemědělství. V širším pojetí je tento pojem chápán jako alternativní model zemědělství, který si klade za cíl vyrovnat se s enviromentální krizí začleněním udržitelných procesů do svých zemědělských aktivit. Naproti tomu stojí konvenční zemědělství převládající zejména v průmyslově vyspělých zemích.
Vláda premiéra Fialy a ministerstvo zemědělství schválily - a tím se zavázaly plnit - mimo jiné dva strategické dokumenty. Druhým dokumentem je Akční plán pro rozvoj ekologického zemědělství na léta 2021-2027. Dílčím úspěchem může být například ekologická strategie Farm to Fork přijatá Evropským parlamentem, která je jádrem evropské strategie pro ekologické zemědělství. Tato strategie je také součástí Zelené dohody pro Evropu, jež má přispět k dosažení uhlíkové neutrality v Evropě do roku 2050. Cílem je v tomto případě dosáhnout alespoň 25 procent zemědělské produkce udržitelnou a ekologickou cestou.
Na první pohled může být patrné, že přechod na šetrný způsob zemědělství je vzhledem k aktuální environmentální situaci více než žádoucí. Vždyť samotné funkce ekologického zemědělství podporují celosvětovou vizi udržitelné budoucnosti. Jedná se o oblasti zdraví půdy a zvířat, vyšší biodiverzitu fauny a flóry, produkci biopotravin, údržbu krajiny nebo ochranu životního prostředí.
Ekologické zemědělství přináší řadu výhod pro klima a biologickou rozmanitost, včetně zvýšené sekvestrace uhlíku v půdě, nižších energetických vstupů a větší odolnosti zemědělského systému. Místo závislosti na externích hnojivech nebo pesticidech, které jsou náročné na fosilní paliva, se ekologické zemědělství spoléhá na vytvoření uzavřených cyklů živin a minimalizaci ztrát dusíku. Zvířata v ekologických systémech mají přístup k volným výběhům a pastvě a větší část krmiva musí pocházet z vlastního zemědělského podniku nebo ze stejného regionu. Ekologické zemědělství má vyšší energetickou účinnost a nižší spotřebu energie na hektar.
Ekologické zemědělství podporuje zdraví půdy a snižuje její erozi o 22 %. Chrání vodní útvary tím, že snižuje vyplavování dusičnanů o 28-39 %. Ekologické zemědělství zvyšuje odolnost zemědělských systémů - zlepšená struktura půdy v ekologickém zemědělství snižuje erozi, podporuje zdraví rostlin a zvyšuje odolnost ekologického zemědělství vůči měnícím se povětrnostním podmínkám. Ekologické zemědělství není závislé na syntetických hnojivech a pesticidech, což činí ekologický systém méně závislým na vnějších vstupech.
Čtěte také: Dubi Skolka v Přírodě: Co nabízí?
Pokud se ovšem blíže podíváme na celosvětovou zemědělskou produkci, zjistíme, že podíl ekologického zemědělství je stále zanedbatelný. Stejně jako v jiných sektorech je i v zemědělství vysoká míra konkurence. Ekologické zemědělství v tomto prostředí soutěží s konzervativnějšími zemědělsko-potravinářskými modely. Koncept udržitelného zemědělství totiž nabourává pilíře konvenčního způsobu hospodaření, kde častokrát vítězí kvantita nad kvalitou. Myšlenka šetrného zemědělství tak pod tíhou maximalizace zisku ztrácí svou dynamiku.
Bohužel je stále řadou odborníků považováno za původně úspěšnou strategii, které již není účinná. Hodnocení role ekologického zemědělství na globální úrovni ovšem není tak jednoduché. Zejména s ohledem na různorodost jednotlivých regionů a vybraných zemí, kde se ekologické zemědělství aplikuje. Díky této geografické, socioekonomické a politické rozmanitosti je vytvořen široký prostor pro interpretaci, zda je ekologické zemědělství adekvátní danému prostředí, nebo není.
Kritika se snáší zejména na dlouhodobou skepsi vůči produkci ekologického zemědělství, které v porovnání s konvenčním zemědělstvím výrazně zaostává, co se produkce týče. Vysoké nároky jsou také kladeny na proces schvalování biopotravin před jejich distribucí. To logicky odrazuje potenciální zemědělce, kteří by chtěli do své aktivity začlenit alternativní a udržitelné způsoby zemědělství. V neposlední řadě je významným aspektem „a priori“ opoziční charakter vzájemného postavení ekologického a konvenčního zemědělství, jež by při dostatečné snaze mohlo dosáhnout chytré kombinace ekologických a konvenčních metod. Toto spojení by v budoucnu mohlo přispět k větší udržitelnosti zemědělství jako takového.
Současný způsob, jakým funguje zemědělství, má v globálním měřítku negativní dopady na životní prostředí. Naše metody produkce potravin je třeba změnit a alternativou může být takzvané regenerativní zemědělství. Současné zemědělství do značné míry narušuje stabilitu klimatu a druhovou rozmanitost. Vedle toho, že nabourává některé důležité prvky krajiny také ohrožuje základní funkce v ekosystému: opylování je kvůli němu obtížnější, dochází k odlesňování, úrodnost půdy klesá, její eroze naopak stoupá. Zásadní problém je také narušení schopnosti půdy i celé krajiny zadržovat vodu.
Základem myšlenky regenerativního zemědělství je co možná nejpřesnější nápodoba přirozených procesů, které probíhají v přírodě. Jde o metodu, která vyžaduje podrobné sledování ekologických a biologických procesů v krajině. Zároveň předpokládá co nejmenší zásahy člověka. Již nejde o agrikulturu založenou na maximalizaci výnosů.
Čtěte také: Studenti autooborů na exkurzi
Středobodem studie je analýza schopnosti půdy zachycovat a skladovat uhlík. Ten rostlinám slouží jako hlavní zdroj živin a stavební prvek jejich tkání. Regenerativní zemědělství má potenciál z atmosféry odčerpat velké množství oxidu uhličitého (CO2) a navázat ho zpět do půdy. Vyřešily by se tak hned dva ekologické problémy: sníží se hladina skleníkových plynů v ovzduší a zároveň se plyny využijí k výživě rostlin. V agrikultuře je podle vědců třeba využívat rozmanitější škálu plodin a soustředit se na víceleté rostliny. Je nutné investovat do udržení ekosystémů na pomezích lesů a polí. Také by bylo vhodné zabezpečit, aby byla pole pokrytá trávou či rostlinami během celého roku, nejen v době pěstitelské sezóny.
Čtěte také: Škoda a emisní normy
tags: #nova #funkce #v #zemědělství #ekologické #zemědělství