První pomoc při ohrožení života: Postup pro asistenty péče

Život klienta mnohdy závisí na správném a včasném poskytnutí první pomoci. Asistent péče je kvalitním proškolením a praktickým nácvikem laické první pomoci sebevědomý v jejím poskytování, zvládá emoce a stres až do příjezdu lékaře.

Povinnost poskytnout první pomoc

Ze zákona je povinen poskytnout základní první pomoc každý občan, pokud by se tím sám nevystavil vlastnímu ohrožení.

Rozpoznání kritického stavu

Z hlediska první pomoci je potřeba aktivně a rozhodně jednat zejména tehdy, pokud jste svědky následujících situací:

• Náhlý a nečekaný kolaps postiženého - přestane komunikovat, otočí oči v sloup, sesune se na podlahu, mohou být i křeče celého těla.
• Náhlá porucha dýchání, pocit „krátkého dechu“ nebo dušení - postižený není schopen vyslovit celou větu na jeden nádech.
• Náhle vzniklý tlak na prsou (v zádech nebo nad pupkem), často ve spojení s opocením, pocitem bušení srdce, horšího dechu.
• Náhlé ochrnutí části těla, ztráta schopnosti (srozumitelně) mluvit, pokleslý koutek úst, omezení zorného pole.
• Úraz s působením velké síly (srovnatelné např. s nekoordinovaným pádem z prvního patra).
• Úraz s průnikem cizího tělesa do tělesné dutiny.
• Úraz spojený s významným krvácením (krev vystřikuje nebo intenzivně vytéká).
• Výbuch, popálení/opaření.

První kroky při zjištění nereagujícího člověka

V případě, že vidíme nereagujícího člověka, musíme na prvním místě zjistit stav situace. Nereagující člověk může mít zástavu dechu, zástavu srdce anebo být v posttraumatickém (poúrazovém) stavu. Je třeba vždy předpokládat, že na prvním místě je postižený například v posttraumatickém stavu a podle toho také musíme reagovat.

Opatrně přistoupíme k postiženému a lehkým poklepáním zjistíme, zda reaguje či nikoliv. Klidně jej oslovíme. V případě, že se jedná o posttraumatický stav, předpokládejte panickou reakci, která může vést i k útoku na zachránce.

Čtěte také: Metody hodnocení klimatu třídy

Zjišťování životních funkcí a volání pomoci

Ve chvíli kdy první zachránce zjistí, že má před sebou nereagujícího člověka, oznámí to druhým dvěma zachráncům. Následně dva zachránci ihned začnou zjišťovat základní životní funkce. Pokud je potřeba tak oba společně zahájí resuscitaci. Třetí záchranář ihned po oznámení, že je zde nereagující člověk, volá rychlou záchrannou službu a udržuje komunikaci s lékařem a záchranáři.

Oba dva společně zjistí stav životních funkcí, kdy jeden zjišťuje dýchání a druhý srdeční tep. Pokud jedna nebo obě dvě životní funkce nejsou zjistitelné, tak se tyto dvě osoby rozdělí na dvě samostatné jednotky. První zachránce zahájí ihned resuscitaci a druhý zachránce volá 155. Po zavolání rychlé záchranné služby druhý zachránce zajistí možný vstup pro přijíždějící sanitku a potom se připojí dle instrukcí prvního zachránce k resuscitaci a společně ji provádějí do příjezdu lékaře. Při více zachráncích se střídáme po 1 -2 minutách (asi po 5 cyklech).

• Pokud je v bezvědomí a má srdeční tep, volejte 155.

Resuscitace

Na prvním místě musíme zajistit, aby postižený ležel na pevné podložce, pokud to není nezbytně nutné, klienta nepřesouváme. V případě že leží na běžné matraci, tak se nedoporučuje s postiženým hýbat, abychom předešli případnému úrazu. Uvolníme všechny čtyři strany prostěradla zpod matrace. Uchopíme prostěradlo za hlavou klienta oběma rukama, tak abychom měli jeho hlavu v ose svého těla. Následně vytáhneme hlavu i trup postiženého z postele nad podlahu v úhlu 90° a takovým způsobem, že vytáčím na posteli tělo postiženého kolem osy jeho bederní oblasti.

Provedeme záklon hlavy - jednu ruku položíme na čelo a druhou vytáhneme bradu vzhůru. Stlačujte frekvencí 100- 120 minutu do hloubky asi 5 cm.

Komunikace během zásahu

Základem komunikace v případě nereagujícího člověka, je nešířit paniku. Toho docílíme především tím, že zbytečně nepobíháme kolem a nekřičíme. Naopak, pokud se musíme přemístit, tak chodíme rychlým, ale rozhodným krokem, kterým našemu okolí sdělujeme, že máme situaci pod kontrolou. Veškerá verbální komunikace je přímá, autoritativní a měla by probíhat pevným nezvýšeným hlasem.

Čtěte také: Svojtka: Moje první kniha o přírodě

Rautekova zotavovací poloha (dříve stabilizovaná)

Tato poloha zajišťuje volné dýchací cesty a umožňuje, aby zvratky nebo jiné sekrety odtékaly volně z úst. Než umístíme postiženého do stabilizované polohy, musíme se ujistit, že dýchá normálně a že není zastaven krevní oběh. Pak zjistíme, zda nemá známky zranění páteře nebo zlomené kosti. Zlomeniny musí být znehybněny ještě před tím, než postiženého do polohy uvedeme. Pokud máme podezření na zranění páteře, neotáčíme zraněného vůbec.

Dušení - uvolnění dýchacích cest

V případě cizího tělesa (zubní protéza, jídlo, zvratky, žvýkačka) v ústní dutině je třeba ho šetrně odstranit, ale jen to, co dokonale vidíme, jinak by mohlo dojít k vdechnutí předmětu. Pokud se jedná pouze o zapadlý jazyk, vyřešíte problém záklonem hlavy a otevřením úst.

Kritické situace a specifické postupy

Alergický šok

Podejte 2-3 tabletky jakéhokoliv léku proti alergii (obvykle pacient nebo někdo v okolí bude lék mít). Chlaďte krk ledovým obkladem. Nechte postiženého vycucat kostky ledu.

Opaření / popálení

Sundejte zasažený oděv, odstraňte všechny prstýnky, náramky, hodinky atd. z postižených míst; všechny postižené plochy chlaďte studenou vodou (nejlépe z kohoutku) až do příjezdu záchranné služby. Při rozsáhlém postižení chlaďte pomocí obkladů zejména obličej a krk.

Vyšetření postiženého

Pokud postižený není v kritickém stavu, nebo se stav postiženého podařilo zlepšit, proveďte další, podrobnější vyšetření zaměřené na zjištění příznaků stavů, které život sice bezprostředně neohrožují, ale mohly by způsobit komplikace, kdyby zůstaly neodhalené.

Čtěte také: IPO: Průvodce

Postiženého oslovte a nabídněte mu pomoc. Všímejte si při tom toho, jak postižený komunikuje - zda reaguje hned nebo s nápadným odstupem, zda je orientovaný (odpovídá přiléhavě, ví kdo je, kde je, co se stalo atd.). Postiženému pomozte zaujmout polohu, která je pro něj nejpříznivější (nejlépe nám to řekne sám nemocný). Dále jej prohlédněte „od hlavy k patě“. Všímejte si barvy, opocení, známek násilí (oděrky, hematomy), netypického postavení končetin, případného zápachu.

Třídění raněných při hromadném neštěstí

V případě, že je na místě události větší počet postižených (tj. v praxi více postižených, než zachránců), je třeba je především roztřídit podle charakteru a závažnosti postižení. Přestože je samozřejmě velmi obtížné „míjet“ zkrvavené oběti prosící o pomoc, nejprve je potřeba se alespoň pokusit zmapovat celkovou situaci, najít všechny postižené a zjistit, jak na tom jsou. Jde o to, aby se zachránci zbytečně nevěnovali lehce zraněným, nebo naopak pacientům, jejichž situace je bezvýchodná, a mohli poskytnout účinnou pomoc těm, kteří ji nutně potřebují.

1. OBHLÍDKA MÍSTA s cílem zjistit hrozící rizika, získání představy o počtu postižených a charakteru postižení, podání zprávy na tísňovou linku.
2. TŘÍDĚNÍ A OŠETŘENÍ RANĚNÝCH v pořadí:
   • PRIORITA 1: postižení se závažným krvácením, postižení s poruchou dýchání, postižení v bezvědomí, kteří sami dýchají, nebo začnou dýchat po uvolnění dýchacích cest.
   • PRIORITA 2: postižení při vědomí, neschopní samostatné chůze.
   • PRIORITA 3: postižení při vědomí, schopní samostatné chůze.

Pokud je to možné a účelné (postižení jsou rozptýlení na větší ploše), může být výhodné přenést na jedno místo i středně těžce a těžce raněné, aby i oni byli pod systematickou, trvalou kontrolou.

tags: #prvni #pomoc #ohrozeni #zivota #lekare #postup

Oblíbené příspěvky:

• Druhy domácího odpadu
• Evidence odpadů - vzor ke stažení
• Havířovské CEVYKO: Inovace v odpadovém hospodářství
• Komunální odpad v ČR
• Třídění odpadu