Nová pravidla snižování emisí EU a cíl pro rok 2040

Evropská komise oficiálně představila návrh revize Právního rámce pro klima, který stanovuje evropské cíle v oblasti snižování emisí pro roky 2030 a 2050. Právní rámec pro klima schválený v červnu 2021 ukotvil v evropské legislativě cíl klimatické neutrality v roce 2050 a stanovil i dílčí cíl pro rok 2030 a úkol připravit i cíl pro 2040. Nově je stanoven i dílčí cíl pro pro rok 2040 a to na úrovni snížení emisí o 90 % oproti roku 1990. Komise tak formálně splnila zadání, které vyplývalo z platné legislativy a je důležité i z hlediska mezinárodních závazků Pařížské klimatické dohody. Podle ní by EU a další signatáři měli ještě letos předložit svůj příspěvek snižování emisí pro rok 2035. Právě pro jeho stanovení chce mít EU nejprve odsouhlasen i cíl pro rok 2040.

Návrh a reakce na něj

Komise již v únoru loňského roku doporučovala právě 90% cíl. Jenže mezinárodní politická situace i politická situace v rámci EU, dlouhodobě ukazovala, že dohoda nad takovýmto cílem nebude snadná. Řada států včetně ČR předem avizovala nesouhlas s 90% cílem s ohledem na zachování konkurenceschopnosti průmyslu ale i sociální dopady. Proti tomu stojí snaha zachovat si dlouho budovanou roli lídra v oblasti boje s klimatickou změnou, skrze kterou EU tlačí na další státy, aby také snižovaly emise.

Zveřejněný návrh je snahou vyjít vstříc oběma táborům. Zachovává sice formálně cíl na úrovni 90 %, ale fakticky až na tuto úroveň nejde, neboť umožňuje řadu flexibilit. Jednou z nich je možné započtení mezinárodních kreditů, kdy by od roku 2036 za stanovených podmínek umožnila EU omezeně započítávat i snižování emisí ve třetích zemích.

Další flexibilitou jsou tzv. removals - odstranění emisí ať již skrze přírodní pohlcování v rámci hospodaření s půdou (LULUCF) nebo skrze průmyslové zachytávání a ukládání emisí (CCUS), kterými by šlo kompenzovat snižování emisí ve složitě dekarbonizovatelných sektorech. Třetí zmíněnou flexibilitou je zatím spíše neurčitá možnost flexibilit mezi jednotlivými sektory. Ta již předjímá vytvoření/prodloužení legislativního rámce (z fit-for-55 na fit-for-90), kde teprve jsou cíle pro jednotlivé sektory.

Společně se samotným relativně krátkým návrhem revize Právního rámce, publikovala Komise i několik stovek stran doprovodných dokumentů včetně Dopadové studie (Impact Assesmentu), ve kterých jsou blíže popsána východiska i výstupy modelování.

Čtěte také: Dubi Skolka v Přírodě: Co nabízí?

Modelované scénáře snižování emisí

Komise zvažovala možnosti pro cíl na úrovni lineární trajektorie mezi roky 2030 a 2050, který by odpovídal přibližně úrovni - 79 %, a pak cíle na úrovni -85 % a -90 % a více. Jistým odrazovým můstkem a benchmarkem pro porovnání jí bylo teoretické prodloužení stávajícího rámce do roku 2030 o další desetiletí. Podle výpočtů Komise stávající rámec (Fit for 55) v přijaté podobě ve skutečnosti povede ke snížení emisí o 57 % do roku 2030 a jeho teoretické prodloužení ve stávající podobě do roku 2040 by vedlo ke snížení o 88 % (úroveň 558 Mt čistých emisí CO2eq., resp. 799 Mt hrubých emisí). Hlavní díl snížení emisí by v takovém případě nesl sektor průmyslu (ETS I), kde by prodloužení tzv. lineárního redukčního faktoru vedlo k faktické dekarbonizaci průmyslu již v roce 2040.

Byť šlo jen o teoretické cvičení, pravděpodobně i z tohoto důvodu Komise nyní mluví i o flexibilitách a potřebě umožnit o něco pomalejší trajektorii díky využití záchytu. Je totiž rozdíl, zda se bavíme o čistých nebo hrubých emisích. V těch hrubých je započtena veškerá kladná bilance vypouštěných emisích. Na čisté emise se dostaneme po odečtení emisí, které jsme schopni pohltit - ať již skrze hospodaření s půdou (LULUCF) nebo skrze průmyslový záchyt a uložení.

Tři modelované scénáře uvažovaly se snižováním čistých emisí následovně:

• S1 - základní lineární scénář počítá s cílem na úrovni asi 79 %. Do roku 2040 sleduje stávající trendy ve všech sektorech. Nepočítá se specifickým zaměřením se i na jiné emise než CO2 v sektorech zemědělství a LULUCF. Pro dosažení cíle klimatické neutrality ale musí ve všech sektorech po roce 2040 dojít ke drastickému snížení emisí a použití všech dostupných technologií.
• S2 - počítá s cílem na úrovni alespoň 85% snížení emisí. Kombinuje trendy ze scénáře S1, ale počítá s větším rozvojem zachytávání uhlíku, e-paliv a větším zapojením sektorů zemědělství a LULUCF včetně zaměření se na jiné emise než CO2.
• S3 - Počítá s cílem na úrovni alespoň 90% snížení. Oproti scénáři S2 počítá v roce 2040 již s plně rozvinutým sektorem zachytávání uhlíku, který bude pokrývat veškeré průmyslové emise, a ještě rychlejším rozvojem e-paliv v dopravě.

Výstupy modelování ukazují v roce 2040 na zbytkové čisté emise na úrovni 1051-356 Mt (tj, snížení o 78-93 % oproti roku 1990), v hrubých emisích jde o 1273-748 Mt. (tj. snížení o 74-85 % oproti roku 1990). V roce 2050 je pak vidět, že hrubé emise zůstávají ve všech scénářích přibližně na úrovni 400 Mt.

Komise pak již v loňském roce, kdy poprvé 90% cíl doporučila, hovořila o tom, že v roce 2040 by se mělo cílit na úroveň 850 Mt hrubých emisí a pohlcování uhlíku (z atmosféry prostřednictvím pohlcování uhlíku z půdy a průmyslu) by mělo dosáhnout až 400 Mt, tj čisté emise na úrovni 450 Mt. To zhruba odpovídá úrovni někde mezi scénáři 2 a 3.

Právě na čistých emisích stanovuje EU svůj cíl a nadcházející debata tak bude nejenom o procentuální výši cíle, ale i faktické výši v podobě hrubých emisích (úroveň 850 Mt odpovídá snížení asi o 82 %) a o zmíněných flexibilitách včetně možnosti vůči cíli započítávat i snížení emisí v třetích zemích, které jednotlivé členské státy nebo EU jako celek zafinancuje.

Čtěte také: Studenti autooborů na exkurzi

Reakce České republiky

Česká republika ústy premiéra Fialy 90% cíl odmítla s tím, že je potřeba mít na paměti prosperitu a ekonomické aspekty. Podobně se vyjádřili i zástupci Svazu průmyslu a dopravy ČR. Ti dlouhodobě odmítají výši zveřejněného návrhu cíle, jelikož ho nepovažují za realistický a ohrozil by konkurenceschopnost mnoha odvětví.

„Návrh Evropské komise fakticky urychluje dekarbonizaci a ponechává málo prostoru pro transformaci průmyslu v období mezi lety 2040 a 2050. Navíc ohrožuje samotnou existenci řady průmyslových odvětví, a tím i disproporčně českou ekonomiku s ohledem na její strukturu a podmínky,“ říká Bohuslav Čížek, ředitel sekce Hospodářské politiky SP ČR.

První pohled na zveřejněná hodnocení dopadů podle SP ČR ukazují, že průmysl a energetika mají nést podstatnou část dekarbonizace. Rovněž pro sektor dopravy budou dekarbonizační cíle, i při vysoké míře elektrifikace, těžce dosažitelné. Představené nástroje flexibility pro dosažení daného cíle jsou pro český průmysl těžce použitelné.

Evropský systém emisního obchodování (EU ETS)

Emisní obchodování je nástroj motivující ke snižování emisí skleníkových plynů co nejefektivnějším způsobem. Subjekty, které mají možnost redukovat emise s nižšími náklady, mohou uspořené emisní povolenky nebo jiné emisní kredity prodat těm, u nichž by taková redukce byla nákladnější.

Evropský systém emisního obchodování (EU ETS) zahrnuje přibližně 11 000 zařízení ze sektorů energetiky, výroby oceli a železa, cementu a vápna, celulózy a papíru, sklo-keramického průmyslu, chemického průmyslu, rafinérií a dalších odvětví a rovněž provozovatele letecké a námořní přepravy v 30 státech. EU ETS pro stacionární zařízení, leteckou dopravu a námořní dopravu pokrývá cca 1,5 mld. t CO2 ročně. V roce 2030 mají emise v EU ETS být o 62 % nižší než v roce 2005. K roku 2023 již došlo ke snížení emisí v sektorech zahrnutých v EU ETS o 48 % oproti roku 2005, za ČR činí toto snížení téměř 46 %. Údaje o fungování EU ETS lze dohledat na webu Evropské agentury pro životní prostředí (EEA).

Čtěte také: Škoda a emisní normy

V ČR je EU ETS upraven zákonem č. 383/2012 Sb. Zákon stanovuje, na jaká zařízení se systém vztahuje a jaká jsou práva a povinnosti jejich provozovatelů. Provozovatelé monitorují své emise, vykazují je každoročně Ministerstvu životního prostředí a vyřazují za ně povolenky. Část povolenek dostanou provozovatelé bezplatně, zbytek si mohou koupit na trhu nebo v aukci. Každý rok pak musí společnosti z několika klíčových odvětví vyřadit povolenky odpovídající emisím CO2, které vyprodukují. Počet povolenek pro všechna odvětví je omezen. Výnos z nákupu povolenek se smí použít na opatření, jež vedou k dalšímu snižování emisí. Patří mezi ně například tepelná izolace budov či rozšiřování ekologických technologií.

Nyní však systém prochází proměnou, rozšiřuje se a zpřísňuje: zvyšuje se cíl snížení emisí do roku 2030 na 62 % úrovně z roku 2005. Kromě toho se systém od roku 2024 rozšiřuje i na emise z námořní dopravy. Systém ETS 2 se vztahuje na emise z vytápění budov, silniční dopravy a malých průmyslových podniků, na které se nevztahuje stávající systém EU ETS. V tomto případě se bude vztahovat na emise v předvýrobní části dodavatelského řetězce.

tags: #nová #pravidla #snižování #emisí #EU

Oblíbené příspěvky:

• Výchova k ochraně životního prostředí
• CNC a ekologie
• Kontejnery na odpad Mníšek pod Brdy
• Doporučení pro ochranu přírody
• Diagnostika potrubí kamerou