Nové rozhodnutí: Legislativa měření emisí v České republice

Přestože se kvalita ovzduší v Česku za posledních dvacet let zlepšila, ve většině měřených lokalit jsou stále překračovány mezní hodnoty koncentrace škodlivin doporučené Světovou zdravotnickou organizací. Navíc ani dnes ve všech případech nedochází k objektivnímu měření emisí, které je důležité například pro vyhodnocování zdravotních rizik. I proto Ministerstvo životního prostředí připravuje komplexní novelu zákona o ochraně ovzduší.

Dne 20. února byla ve Sbírce zákonů zveřejněna novela zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Jedná se o zákon č. 42/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Novela zákona o ochraně ovzduší je po ochraně vody a půdy dalším krokem k ochraně přírody. Rozšiřuje povinné kontinuální měření emisí na další zdroje a zavádí elektronické hlášení výsledků do centrálního systému, což umožní okamžitý přístup k datům.

Stavební firmy budou nově přímo ze zákona odpovědné za minimalizaci prašnosti na staveništích a při demolicích. Novela také zavádí minimální vzdálenosti mezi obytnou zástavbou a zdroji znečištění, aby se snížily negativní dopady prašnosti a zápachu. Dalšími opatřeními jsou zvýšení poplatků za znečišťování ovzduší a možnost zavádění nízkoemisních zón v obcích s pružnějšími pravidly.

Klíčové změny a opatření

Zákon, který podepsal prezident Petr Pavel, začne platit od 1. března 2025. „Všechna nově platná opatření podle zákona o ovzduší mají společné cíle - zlepšit kvalitu ovzduší ve městech a obcích, více využívat digitální nástroje a snížit nadměrnou administrativu.

Čtěte také: Sádrokartonové desky šetrné k životnímu prostředí

Firmy budou muset nově minimalizovat prašnost na stavbách, při rekonstrukcích či demolicích, a omezovat šíření prachu. Kromě toho zákon také rozšiřuje kontinuální měření emisí a nová opatření především v oblasti jednorázového měření emisí. Výsledky budou přicházet jen digitálně a do centrálního systému je budou zadávat přímo měřicí skupiny, takže firmám odpadne administrativa s tím spojená.

Digitalizace ohlašování výstupů jednorázového měření emisí

Posunutá účinnost od 1. ledna 2026 je stanovena u změn souvisejících s digitalizací procesů týkajících se jednorázového měření emisí. Jedná se o tyto změny:

• Oznamování plánovaného jednorázového měření emisí - provozovatel bude nově povinen ohlásit termín plánovaného jednorázového měření prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí (ISPOP) nejméně 5 pracovních dní před provedením měření.
• Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) může již dle platné právní úpravy provádět měření emisí za účelem ověření plnění emisních limitů a zjištění úrovně znečišťování. Údaje z tohoto kontrolního měření emisí bude ČIŽP nově povinna ohlásit do ISPOP.
• Ohlašování výsledků provedeného jednorázového měření - povinnost ohlašovat výsledky jednorázového měření se převádí z provozovatele zdroje na autorizovanou osobu, která jednorázové měření emisí provádí. Autorizovaná osoba má povinnost vypracovat protokol o měření a ohlásit údaje z měření uvedené v protokolu do 60 dnů od provedení měření do ISPOP.

Změny ohledně kontinuálního měření emisí

Změny týkající se kontinuálního měření mají účinnost odloženu až k 1. lednu 2028. Rozšiřuje se povinnost provádět kontinuálního měření emisí na další kategorie stacionárních zdrojů. Dochází tedy k rozšíření přílohy č. 4 v části B bodu 1 o další kategorie zdrojů.

Současně bude moci krajský úřad uložit provádění kontinuálního měření emisí individuálně v povolení provozu zdroje i u dalších zdrojů neuvedených v příloze č. 4, a to v rámci správního řízení o povolení provozu zdroje nebo jeho změny na základě posouzení konkrétních okolností provozu konkrétního zdroje.

Od 1. ledna 2028 bude platit povinnost provozovatele zdroje ohlašovat výsledky kontinuálního měření emisí elektronicky prostřednictvím informačního systému kvality ovzduší (ISKO). Rozsah a podmínky pro ohlašování stanoví vyhláška č. 415/2012 Sb. Ohlašování bude probíhat v téměř reálném čase.

Čtěte také: Opatovice a životní prostředí

Současně je však stanovena výjimka z povinnosti ohlašování výsledků kontinuálního měření emisí do ISKO pro kontinuální měření prováděné na spalovacím stacionárním zdroji spalujícím výhradně zemní plyn.

Od začátku roku 2028 se rozšíří povinnost kontinuálního měření emisí na sektory tavení skla a nerostů, petrochemie, výroby vápna, dřevotřísky apod. Cílem je zkvalitnění monitoringu emisí u emisně významných zdrojů. Nová bude i povinnosti ohlašování výsledků kontinuálního měření emisí v (téměř) reálném čase elektronicky prostřednictvím informačního systému kvality ovzduší ČHMÚ.

Nový institut nepřetržitého sledování provozního parametru

Provozovatel, který zjišťuje emise pravidelným jednorázovým měřením, bude muset současně zajistit nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru, aby bylo kontrolovatelné, zda technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí stanovené v povolení provozu skutečně správně fungují, a to po celou dobu provozu.

Povinnosti nepřetržité kontroly technologie nebo opatření ke snižování emisí se podle návrhu novely dotkne od počátku roku 2026 zhruba 7 700 zdrojů, u kterých provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pouze jednorázovým měřením emisí většinou jednou za rok. U jednorázového měření bude povinnost provádět nepřetržité sledování provozního parametru. To má prokázat, že neustále běží odlučovače a další technická opatření, která zajišťují plnění emisního limitu - například na základě elektroměru.

Minimální vzdálenosti

Další důležitou součástí novely zákona o ochraně ovzduší je zavedení minimálních vzdáleností obytné zástavby od zdrojů znečištění a naopak, a to kvůli prevenci obtěžování prachem a zápachem. Vzdálenost se bude podle návrhu pohybovat obvykle okolo 200 metrů, maximálně až 500 metrů.

Čtěte také: Více o světelném znečištění

Při plánování výstavby pro bydlení či občanskou vybavenost nebo naopak při umístění nového výrobního podniku, který by mohl ze své podstaty obtěžovat zástavbu v blízkém okolí prachem nebo zápachem, budou muset obce a krajské úřady počítat s minimální vzdáleností odstupu.

Lidem pomůže také nová povinnost pro stavebníky, kteří budou přímo ze zákona muset minimalizovat prašnost při stavbách, rekonstrukcích a demolicích. Například pomocí postupné odkrývky povrchu, protiprašnými sítěmi na lešeních při rekonstrukci fasád, minimalizací spádových výšek při přesypech materiálů nebo díky rychlému vysazování zeleně kolem staveb.

Poplatky za znečišťování ovzduší a nízkoemisní zóny

Součástí motivace ke snižování emisí je také zavedení nových sazeb u poplatku za znečišťování ovzduší, u nichž se zohlední inflace z posledních let. O inflaci by se následně poplatky měly podle novely zákona upravovat každoročně.

Obce, které se rozhodnou zavést nízkoemisní zóny, si budou moci samy nastavit konkrétní parametry. Například, že do zavedené zóny nesmí jezdit vozy určité starší emisní kategorie, případně bude možné jejich vjezd zpoplatnit. Nová pravidla ruší některé podmínky, které dnes v řadě míst zcela znemožňují zavedení nízkoemisní zóny. Jedná se například o podmínku existence objízdné trasy stejné nebo vyšší kategorie, plošné výjimky pro rezidenty a fyzické označování aut emisními plaketami.

Stejně tak bude radnicím umožněno lépe reagovat v případě smogových situací, kdy budou moci jednoduše a rychle dočasně regulovat více oblastí než jen silniční dopravu. To znamená například dočasně zvýhodnit veřejnou dopravu, regulovat prašné činnosti z průmyslové nebo stavební činnosti, omezit spalování v otevřených ohništích, případně omezit vytápění doplňkovými zdroji tepla, jakými jsou například krby v případech, kde je k dispozici jiný čistší zdroje tepla.

Minimální vzdálenosti stacionárních zdrojů

Mezi stacionárním zdrojem a stanovenými plochami v územním plánu jsou uvedeny minimální vzdálenosti (předmětem přílohy č. 20). Tyto vzdálenosti se použijí v rámci vymezení zastavitelných ploch v územním plánu a umisťování nových stacionárních zdrojů.

Na straně stacionárních zdrojů byla jako referenční hranice stanovena hrana stavebního objektu z toho důvodu, že naprostá většina stacionárních zdrojů se z pohledu zápachu chová jako plošný zdroj, a to kvůli fugitivním emisím.

Následující tabulka uvádí příklady minimálních vzdáleností pro vybrané typy stacionárních zdrojů:

tags: #nove #rozhodnuti #mereni #emisi #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Jak jednat s psychicky nemocnými - křesťanský pohled
• Příčiny ohrožení světového míru
• Český nápad pro planetu
• Vliv sekání trávy na životní prostředí
• Princip hydraulické plošiny odpadu