Spotřební daně a jejich dopad na životní prostředí

Spotřební daň lze definovat jako nepřímou selektivní daň, jejíž správu vykonává od roku 2004 Celní úřad. Spotřební daň se řídí zákonem č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních. Jeho obsahem je definice plátců spotřebních daní a předmětu daně. Jejím účelem je regulace spotřeby výše uvedených komodit, které mají negativní dopad na zdraví lidí a na životní prostředí. Vybírané peníze tvoří 14 % příjmu státního rozpočtu.

Důvodem vysoké daně je předpoklad snížení spotřeby vyjmenovaných komodit. Část vybraných peněz se využívá přímo ke snížení negativního dopadu, např. Zákon č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních upravuje podmínky zdaňování minerálních olejů, lihu, piva, vína a meziproduktů a tabákových výrobků. Dále určuje způsob značení a prodeje tabákových výrobků a některých minerálních olejů, způsob barvení a značkování vybraných a některých dalších minerálních olejů.

Kdo platí spotřební daň?

Plátcem spotřební daně je fyzická nebo právní osoba, která se zabývá dodávkou, výrobou nebo prodejem komodit, které spadají do kategorie pro platbu spotřební daně. Plátce spotřební daně se registruje na celním úřadě pod sídlem firmy v případě, že podniká jako právnická osoba. V případě, že podniká jako fyzická osoba registruje se pod svým trvalým bydlištěm. Daňové přiznání podává fyzická nebo právnická osoba do 25. dne po každém ukončení zdaňovacího období, tzn. každý kalendářní měsíc.

Výše spotřební daně

Spotřební daň není daní, která by měla jasnou výši. Každý typ produktu, ze kterého se spotřební daň platí, má jinou výši platby daně. Daň se dokonce počítá i v různých měrných jednotkách podle typu produktu - napři. v kilogramech, kusech či litrech.

• Daň z minerálních olejů se týká benzínu, nafty, LPG apod.
• Daň z lihu se týká alkoholických nápojů s obsahem etanolu větším než 1, 2 %. Výjimku zde tvoří pivo a víno, které mají svou sazbu daně. U lihových nápojů se základ daně počítá z množství lihu v hektolitrech.
• Mezi tabákové výrobky patří cigarety, doutníky, cigarillos a tabák ke kouření. Výše daně u doutníků, cigarillos a tabáku ke kouření se počítá jako součin základu daně a pevné sazby daně, přičemž pro výpočet daně z tabáku ke kouření je rozhodující hmotnost tabáku.

Za pivo se považuje výrobek, který obsahuje více než 0,5 % objemového alkoholu. Základem spotřební daně z piva je množství piva vyjádřené v hektolitrech, Daň z piva se liší podle velikost pivovaru. Malý pivovar, který ročně vyrobí méně než 200 000 hektolitrů piva, má nižší sazbu než velký pivovar. Sazba se určuje podle hmotnostního procenta extraktu původní mladiny v hektolitrech.

Čtěte také: Dopad Ekologické Daně

Předmětem daně z vína a meziproduktů, které se podle zákona řadí k platbě spotřební daně jsou vína, fermentované nápoje a meziprodukty, které obsahují více než 1,2 % a nejvýše 22 % objemového alkoholu. Základem spotřební daně z vína a meziproduktů je množství vína a meziproduktů vyjádřené v hektolitrech. Spotřební daň z vína se odvádí z tichých a šumivých vín i z jejich meziproduktů. Výjimku tvoří fyzické osoby, které vyrábí tichá vína a za kalendářní rok ho nevyprodukují více než 2 000 litrů.

Energetické daně a jejich cíle

Vedle pohonných hmot, které jsou spotřební daní běžně zdaňovány již dnes, dojde od 1.1.2004 ke zdanění i ostatních energií. Běžného spotřebitele nebo podnikatele zajímá především to, že nově se daně týkají i zemního plynu, uhlí a elektřiny. Nejde jen o zavedení daní zcela nových ale současně také o zvýšení minimálních sazeb spotřební daně na ropné produkty (benzin, nafta), které již byly zdaňovány dříve. Dále se změní i nejnižší sazby daní u energií pro průmyslové a komerční účely a vytápění, které byly doposud v členských státech EU vybírány.

Všeobecně jsou deklarovány dva hlavní cíle těchto daňových opatření. Jako první je zmiňován argument harmonizační: je nutné sladit minimální spotřební daně pro energie v zemích EU. V současnosti velmi různé nastavení těchto daní narušuje pravidla hospodářské soutěže v rámci celé EU. Firmy ze zemí s nižším zdaněním mají konkurenční výhodu oproti zemím s vyššími daněmi. Nižší zdanění znamená nižší náklady a pravidla rovného postavení firem v Evropské unii jsou proto narušena.

Druhým cílem přijatého opatření je prostřednictvím daní zabránit nadměrnému užívání fosilních paliv. Díky zavedení minimálních daní dojde k jejich znatelnému zdražení a vyšší ceny povedou k většímu využívání a podpoře alternativních energetických zdrojů. "Jen praktickým zvyšováním daní na ropné výrobky donutíme výrobce automobilů, aby začali uvádět do provozu motory na šetrnější pohonné látky. Automobily se z 95 procent podílejí na produkci škodlivých emisí." argumentuje komisařka EU pro životní prostředí Margot Walströmová.

V nařízení o stanovení minimálních daní se obecně členským zemím EU povoluje přechodné období do 1.1.2007, pokud by okamžité zavedení těchto minimálních daní ohrozilo stabilitu cen v dané zemi. Protože jde o změnu v daních a cenách poměrně významnou, vyjednala si většina členských zemí pro nové daňové sazby přechodná období. Stejný postup se dá čekat i u budoucích členů EU včetně České republiky. Evropská komise potvrdila, že s přechodnými obdobími pro nové členské země počítá.

Čtěte také: Česká republika a ekologické spotřební chování

Portugalsko např. žádá do roku 2010 o úplné nebo alespoň částečné zproštění povinnosti mít minimální daň na elektřinu pro domácnosti. Irsko by chtělo totéž do roku 2008. Evropská komise zatím portugalské a irské žádosti nevyhověla, jelikož trh s elektřinou by měl být v EU plně liberalizován v roce 2007 a všechny související výjimky musí prozkoumat antimonopolní úřad.

Ještě více přechodných období je u minimální spotřební daně na ropné výrobky. Například Španělsko, Belgie, Lucembursko, Rakousko, Řecko a Portugalsko chtějí nižší sazbu minimální daně na pohonné hmoty pro auta od roku 2007 až do roku 2012. Přestože rozhodnutí o uvalení nových daní bylo deklarováno jako jednomyslné, je zřejmé, že jednání byla složitá. Skutečně společné minimální daňové sazby budou v rámci EU platit až poté, co všechna vyjednaná přechodná období a výjimky vyprší. Myslím, že jde o příkladnou ukázku rozhodovacího procesu uvnitř EU.

V případě, že jsou paliva a energie (včetně elektřiny) používány pro zemědělskou výrobu, zahradnictví, rybářství a lesnictví, mohou členské státy stanovit minimální sazby nižší nebo dokonce nulové. 1 Členské státy mohou rozlišovat mezi naftou pro komerční a nekomerční využití a stanovit pro tyto dva typy užití rozdílné daňové sazby. Sazba pro naftu pro komerční využití nesmí být nižší než sazba platná v té které členské zemi k 1.1.2003.

Dopad spotřebních daní

Odhadnout a zhodnotit dopad zavedení nových spotřebních daní na ekonomiku EU by mohlo být téma na solidní avšak pro čtenáře zcela nezáživnou ekonomickou studii založenou na teorii externalit a optimálního zdanění. V oblasti hospodářské soutěže je argument Evropské komise oprávněný. Rozdílná míra zdanění vede ke konkurenčním výhodám a nevýhodám jednotlivých firem a narušuje tak volnou soutěž tržních subjektů.

Ekonom by argumentoval asi takto: když už daně musí být, měly by být takové, aby jejich dopad byl na každého, pokud je to možné, stejný. Obecně si nejsem jistý, zda stejné sazby daní pro všechny firmy a domácnosti v EU povedou k tomu, že jejich dopad bude na všechny stejný. Myslím, že by nebylo těžké prokázat, že např. průměrná švédská domácnost protopí během roku více než průměrná italská domácnost (při stejné tepelné pohodě a při stejných investicích do systému vytápění a úspor energií). Díky tomu daň zaplacená švédskou domácností bude absolutně vyšší, než daň zaplacená italskou domácností. Je tedy možné dále tvrdit, že spotřební daně budou tvořit větší procentní část celkových výdajů domácností např. ve Švédsku než v Itálii a tudíž dopad daně, i přes stejnou daňovou sazbu, bude na každou domácnost jiný. Na druhou stranu Italové zase pravděpodobně spotřebují více energie na klimatizaci. Každého bezpochyby napadne mnoho podobných příkladů a můžeme takto argumentovat jakkoliv dlouho.

Čtěte také: Ekologické daně

Ještě obtížnější je jednoduše zhodnotit proklamovanou "ekologičnost" zavedených daní. Je zcela zřejmé, že uvedené daně, tak jak jsou zavedeny, postihují spotřebu energie a ne škodlivost této spotřeby vůči životnímu prostředí. Tedy stejná daň na elektrickou energii je uvalována bez rozdílu, jak efektivním a jak moc škodlivým procesem byla vytvořena, stejná daň na zemní plyn je uvalována bez rozdílu, jakým způsobem byl spálen, atd.

Škodí auta životnímu prostředí? Ano, bezpochyby, naprosto souhlasím, ale škodí především tím, že produkují emise a třeba hluk, ne tím, že spotřebovávají benzin nebo naftu. Stejně tak rafinerie, které vyrábějí benzin a naftu škodí životnímu prostředí hlavně tím, že produkují emise a škodlivé odpady na ne tím, že je benzin a nafta výsledkem jejich výrobního procesu.

Lepší a mnohem účinnější by proto bylo uvalit daň na jednotku vyprodukované emise a škodliviny, ne na jednotku spotřebovaného paliva. Takto nastavená daň by vedla k maximální podpoře ekologických investic do snížení produkce škodlivin a ke zlepšení životního prostředí.

Spotřební daně, v té formě jak byly přijaty, vycházejí z předpokladu, že měřit emise a závadnost vůči životnímu prostředí lze jen velmi těžko. Dalším předpokladem naopak je, že měření spotřebovaného benzinu nebo energie je velice snadné a dále, že škodlivost vůči životnímu prostředí je přímo úměrná se spotřebovávaným množstvím energie. Souhlasím, uvalit daně tímto způsobem je jednodušší. Nicméně, cena za tuto jednoduchost v uvalení a vybírání daně jde na úkor efektivnosti daně a její účinnosti na zlepšení životního prostředí. Jde nám přeci především o snížení škodlivosti tím nejúčinnějším a nejjednodušším způsobem, tedy o to, aby firmy byly maximálně motivovány k vývinu a prosazení nejúčinnějších postupů a technologií, kterými toho lze dosáhnout.

Porovnání jednoduchosti daně versus relativní neefektivnosti daně je bez velmi podrobné ekonomické analýzy nemožné.

Druhy spotřebních daní v České republice

Spotřební daně jsou nepřímé daně, které zatěžují prodej specifických produktů, zejména takových, jež mají negativní dopady na lidské zdraví a životní prostředí. V České republice můžeme spotřební daň rozdělit do tří kategorií:

• Daň z minerálních olejů, kam patří zejména pohonné hmoty a topné oleje.
• Daň z alkoholu, kterou dále dělíme na daň z lihu, daň z vína a meziproduktů a daň z piva.
• Daň z tabákových výrobků, tj. zejména daň z cigaret a doutníků, z dalších výrobků jako jsou e-cigarety, žvýkací či šňupací tabák nebo nikotinové sáčky, ale i daň ze zahřívaných tabákových výrobků a ze surového tabáku.

Ačkoli se jednotlivé členské státy Evropské unie shodly na určité harmonizaci v oblasti spotřebních daní (zejména na produktech, kterých se tyto daně týkají), některá pravidla se v jednotlivých členských státech znatelně liší. Specifikem těchto daní je také rozdíl mezi okamžikem vzniku daně a okamžikem, kdy vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit. Kvůli tomuto nesouladu mohou vznikat nejasné situace vedoucí až k sankcím, které jsou na poli spotřebních daní poměrně vysoké a nekompromisní.

Zvláštní kategorii tvoří tzv. energetické daně, které se svou povahou dají také zařadit pod daně spotřební. Mezi energetické daně patří daň ze zemního plynu a některých dalších plynů, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. Jedná se o vysoké daně, které jsou uvaleny na komodity poskytované ve velkém množství a každé pochybení tak představuje znatelnou finanční újmu.

Ekologické daně a poplatky

Za ekologické daně označujeme daně, které kromě svého primárního fiskálního účelu (příjem státního rozpočtu) zahrnují taktéž motivační funkci ve vztahu k ochraně životního prostředí. V ČR se jako ekologické daně označují energetické daně - daň z minerálních olejů a daně vzniklé transpozicí směrnice 2003/96/ES, o zdanění energetických produktů a elektřiny, které se v ČR uplatňují od roku 2008, tj. daň z pevných paliv, daň ze zemního plynu a daň z elektřiny. Jedná se o klasické spotřební daně, které jsou příjmem státního rozpočtu a mají tedy především fiskální funkci. Vzhledem k tomu, že znečištění vzniklé spalováním paliv je úměrné spotřebě paliv, mají tyto daně významnou spojitost s ochranou životního prostředí, resp. se změnou klimatu, znečištěním ovzduší a energetickou efektivností. Legislativní úprava energetických daní v sobě obsahuje řadu konkrétních ustanovení, která mají cílený environmentální podtext.

Se znečištěním ovzduší a změnu klimatu má dále souvislost silniční daň skrze zdanění nákladní dopravy a dopravy ve spojitosti s podnikatelskou činností, a další daně a poplatky v oblasti dopravy. V podobě daňových úlev a osvobození má environmentální rozměr taktéž úprava ostatních daní - např. u daně z příjmů, DPH a daně z nemovitostí.

Poplatky placené podle jednotlivých zákonů k ochraně životního prostředí jsou povinné platby postihující využívání přírodních zdrojů, znečišťování životního prostředí a ohrožování zdraví a životů lidí, zvířat a rostlinstva. Tyto poplatky sice naplňují znaky daně (nemají konkrétní protiplnění), nicméně od daní se odlišují zejm. svým primárním stimulačním - regulatorním environmentálním cílem. Výnosy z poplatků jsou oproti rozpočtovým daním většinou vázány na opětovnou ochranu životního prostředí a nesměřují do státního rozpočtu, nýbrž do zvláštních fondů nebo místních rozpočtů.

Stimulační (motivační) funkce představuje zásadu „znečišťovatel platí“, neboť přispívají k promítnutí (alespoň částečnému) negativních externalit* do nákladů původců.

* O negativních externalitách hovoříme v situaci, kdy subjekt provádějící určitou ekonomickou činnost přesouvá část nákladů spojených s touto činností na jiné subjekty bez jejich souhlasu. Znehodnocování životního prostředí je typickým příkladem negativní externality. Např. vypouštění škodlivých látek do ovzduší působí mnoha lidem zdravotní problémy, jejichž léčení se promítne jak do osobních nákladů, tak do zatížení systémů (spolu)financovaných veřejnou sférou (zdravotnická péče, pracovní neschopnost, atd.). Pokud znečišťovatel nemá „představu“ o nákladech ostatních v souvislosti s vypouštěním škodlivých látek, nemá dostatečnou motivaci tento nežádoucí dopad své činnosti minimalizovat.

Environmentální aspekty v sobě mohou obsahovat i poplatky, které nejsou prvotně určeny k ochraně životního prostředí (např.

tags: #spotřební #daně #dopad #na #životní #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Zajímavosti Springfieldu
• Definice a internalizace vynuceného environmentálního rizika
• Průvodce výcvikem psa na sběr odpadků
• Ekologické výzvy lesních ekosystémů
• Druhy ekologických obalů