Klimatický Model Střední Evropy

Vědeckou obec znepokojuje neustávající nárůst teploty. Leden byl dle dat evropské služby Copernicus nejteplejším lednem v dějinách měření. Navíc podvanácté v řadě teplota přesáhla úroveň oteplení o 1,5 ° Celsia ve srovnání s obdobím let 1850 až 1900. Rok už je tedy globální teplota nad cílem Pařížské dohody.

Jak vysvětluje Pavel Zahradníček z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, každý stupeň násobí rizika i negativní dopady - zejména sucha, protože dle modelů bude srážek stejně, ale z krajiny se bude vypařovat více vody.

S použitím globálního cirkulačního modelu CGCM ARPEGE-Climat/NEMO je proveden ensemble simulací s perturbovanými počátečními podmínkami modelu oceánu. Data vybraného členu ensemblu CGCM pak slouží jako vstup regionálního klimatického modelu RCM ALADIN-Climate/CZ pro provedení podrobné simulace klimatu střední Evropy pro období 1701-2010.

Pro teplotu vzduchu a srážky jsou modely validovány se zřetelem na homogenizované teplotní a srážkové řady sekulárních meteorologických stanic (se začátkem ve 2. polovině 18. století pro teplotu a v 1. polovině 19. století pro srážky) a rekonstrukce teploty vzduchu a srážek podle dokumentárních pramenů (1701-1854) a přírodních proxy dat.

Porovnání modelových simulací a empirických řad je využito pro studium nízkofrekvenčního a vysokofrekvenčního signálu v obou typech řad.

Čtěte také: Vysvětlení klimatického optima

Sucho ve Střední Evropě

Citelné horko v letních měsících trápí obyvatele Česka už mnoho let. Problém to není jen z hlediska osobního komfortu, sucha zasahují především do zemědělství, a jsou tak závažným ekonomickým fenoménem. Zima se posledními záchvěvy mrazivého počasí loučí a příroda se pomalu připravuje na teplejší měsíce. Jestli to opravdu stačilo, se však teprve uvidí.

Monitoring portálu Intersucho, na němž se podílí Ústav výzkumu globální změny AV ČR a který stojí na třech pilířích - modelu vodní bilance, sítě expertních zpravodajů přímo v terénu a satelitních snímcích -, přinášel stále naléhavější obrázky půdního sucha ve střední Evropě.

Že nevarovali naplano a situace je opravdu vážná, potvrzuje i aktuální studie vědců v čele s Ulfem Büntgenem z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR a Univerzity v Cambridgi. Jeho tým porovnal periody sucha a vlhka v průběhu uplynulých 2110 let a dospěl k závěru, že období mezi lety 2015 a 2018 bylo zdaleka nejhorší.

Svědectví Stromů

Jak biologové zkoumali klima, jež ve světě panovalo před dvěma tisíciletími? Pomohly jim k tomu letokruhy stromů, a to i mrtvých. Už jen velikost, barva a kvalita jednotlivých přírůstků dokáže leccos napovědět o podmínkách, v jakých strom žil.

Pod jeho vedením vědci prozkoumali 13 500 letokruhů ze 147 vzorků stromů. Nejstarší pocházejí z počátku prvního století před naším letopočtem, tedy zhruba doby, kdy žil slavný římský vojevůdce Julius Caesar, nejmladší má dataci z roku 2018. Všechny vzorky spojuje druh stromu a region. Jde o duby, které rostly na území České republiky, případně sousedního Bavorska.

Čtěte také: Klíč k udržitelné budoucnosti

„Zatímco hodnoty uhlíku závisejí na fotosyntetické aktivitě stromů, hodnoty kyslíku jsou ovlivněny spíše dostupností vody v půdě.

Počasí jako na houpačce

Ve sledovaném období se přirozeně střídají etapy spíše suché s těmi běžnými i abnormálně vlhkými, dominuje však jasně postřehnutelný trend směřující k suššímu klimatu. To ovšem neznamená, že se musíme připravit na trvalé a všudypřítomné sucho.

Jak upozorňuje spoluautor studie bioklimatolog Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, zrychlující pokles indexu sucha je obzvláště alarmující pro zemědělství a lesnictví. Výzkumem sucha se Miroslav Trnka zabývá dlouhodobě.

Extrémní Teploty a Lidské Přežití

Pokud bude změna klimatu pokračovat, přibude teplot, které nejsou slučitelné s lidskými možnostmi přežití. Tvrdí to nový výzkum, jehož autoři dokazují, že se to bude týkat také střední Evropy.

Před třinácti lety popsala dvojice klimatologů podmínky, které lidský organismus už nezvládá. Jde o kombinaci teploty a vzdušné vlhkosti, která neumožní tělu, aby se pomocí pocení ochlazovalo. Důsledkem je kolaps a smrt.

Čtěte také: Soukromá letadla: ekologická zátěž

Tehdy pomocí řady experimentů zjistili, že horní hranicí schopnosti člověka přežít je šest hodin při teplotě 35 stupňů Celsia bez možnosti ochlazení. Tělo si udržuje teplotu 37 stupňů tím, že se teplo přenáší na povrch kůže, kde se odpaří potem. Pot se ale nemůže dobře odpařovat při vysoké vlhkosti vzduchu.

V extrémních případech dochází při nárůstu vlhké teploty i k vzestupu tělesné. Když ta dosáhne 42 stupňů, začne termoregulace lidského organismu selhávat. U starších a chronicky nemocných lidí může samozřejmě dojít k selhání organismu i při nižších teplotách.

Modelové Scénáře pro Střední Evropu

Tým klimatologů z Woodwellova centra pro výzkum klimatu v USA teď ve spolupráci s kolegy z britského Institutu pro změnu životního prostředí zkusil zjistit, jestli se už takové teploty někde nevyskytují, a také to, jak moc hrozí, že se v budoucnu po Zemi rozšíří. Studii vydal v odborném žurnálu Science Advances.

Použil pro ni klimatické modely, ale také údaje z meteorologických stanic k vytvoření předpovědi o počtu míst, kde dojde k vážným vedrům, případně tam padne výše popsaná hranice přežití. Na několika místech planety už takové podmínky nastaly - očekávatelně jde hlavně o Blízký východ a severoindickou nížinu.

Na získaných datech pak vědci vycvičili klimatický model a použili ho k předpovědím pro lokality, kde získali údaje o počasí ze stanic. Předpovědi vypracovali podle několika scénářů, přičemž všechny vycházely z nárůstu globálních teplot.

Model ukázal, že s rostoucím oteplováním planety přibývá míst, kde se vyskytují vedra, která by se podle výše popsané metodiky označovala za neobyvatelná. Například globální nárůst teploty o dva stupně by vedl k tomu, že by takové události postihly o 25 procent více regionů než nyní. Model nárůst předpokládá i v místech, která nejsou na takové horko zvyklá, jako jsou části východního pobřeží a Středozápadu v USA, a dokonce i oblasti ve střední Evropě.

Četnost Extrémních Veder

Badatelé také zjistili, že v regionech, které jsou už nyní velmi horké, by se nesnesitelná vedra mohla stát přes léto pravidelnými. Pravděpodobným výsledkem by podle nich mohl být vysoký počet úmrtí. Například v Evropě se při oteplení o jeden stupeň takové smrtící teploty objeví asi na třech procentech stanic přibližně jednou za sto let. Pokud ale průměrné teploty stoupnou o dva stupně Celsia, tak by k extrémním vedrům docházelo už na čtvrtině stanic jednou za deset let.

Vůbec nejpesimističtější scénář, oteplení o 3,5 stupně Celsia, by znamenal výskyt nesnesitelných podmínek na 43 procentech stanic, a to nejméně jednou za deset let. Stanice, které zaznamenaly největší nárůst, se nacházejí na Balkáně a ve střední Evropě, včetně Německa, Švýcarska a části Itálie.

Regionální Klimatické Modely (RCM)

Regionální klimatické modely (RCM) mohou přesněji znázorňovat prostorové variace působení klimatu, jako je topografie, jezera, kontrast mezi pevninou a mořem atd. Model implementovaný a používaný ve Společném výzkumném středisku je model Cosmo v režimu klimatu (Cosmo-CLM), nejmodernější nehydrostatický model počasí/klimatu s vysokým rozlišením, který původně vyvinula DWD (německá meteorologická služba) pro provozní předpověď počasí. Neustálý vývoj modelu zajišťují členové komunity Cosmo-CLM.

tags: #klimaticky #model #střední #Evropy

Oblíbené příspěvky:

• Životní prostředí kolem nás
• Kritika environmentálních alarmů od Bjørna Lomborga
• Klimatické podmínky a grafy
• Správná instalace odpadu v kuchyni
• Dopad dluhopisů Saúdské Arábie na trhy