Automobiloví nadšenci nejen v České republice, ale i v celé Evropě s napětím sledují dění na aktuální společenské, ale především politické, scéně. V médiích se přetřásají témata udržitelnosti, ekologie a „zelené planety“.
Nedílnou součástí pravidelné technické prohlídky vozidla je měření emisí. Tato kontrola má za úkol odhalit, zda vaše vozidlo neuvolňuje do ovzduší více škodlivin, než povolují zákonné normy.
Měření emisí je v České republice povinnou součástí technické kontroly vozidel již od 90. let. Jde o opatření, které má snížit znečištění ovzduší a přispět k ochraně lidského zdraví. Prospívá ale také vaší peněžence - udržované a efektivně fungující motory spotřebují méně paliva než zanesené a nehospodárné pohonné jednotky.
Česká republika se u emisních limitů řídí regulačními standardy Evropské unie. Tzv. emisní normy Euro určují, kolik škodlivin smí vozidlo vypouštět do ovzduší.
Euro normy se zaměřují především na množství: oxidu uhelnatého (CO), uhlovodíků (HC), oxidů dusíku (NOx), pevných částic (PM; u pevných částic se sleduje i jejich počet - PN).
Čtěte také: Sádrokartonové desky šetrné k životnímu prostředí
Euro normy se vztahují jen na nově homologovaná (schválená) a registrovaná vozidla. Starší vozy mohou jezdit podle pravidel, která byla platná v době, kdy byla uváděná na trh. Emisní limity jsou tímto způsobem snižovány postupně bez toho, aniž by majitelé starších vozidel byli nuceni k nákladným úpravám. Norma Euro 1 byla zavedena v roce 1992. V současné době se automobilky řídí normou Euro 6, která vstoupila v platnost v roce 2015.
Normy Euro se liší pro benzínová a naftová vozidla. Oba typy paliva se totiž na znečištění ovzduší podílí jiným způsobem. Benzínové motory tradičně produkují více oxidu uhelnatého a uhlovodíků. U naftových motorů jsou hlavním problémem oxidy dusíku a pevné částice.
Emisní norma Euro 7 je téma, o kterém se v České republice i v Evropě hodně diskutuje. Tato norma, ač ještě neplatí, budí vášně a obavy.
Aktuálně schválená mírnější verze emisní normy Euro 7 ale ponechává limity emisí pro osobní auta a lehké užitkové vozy (80 miligramů dusíku na kilometr u dieselových aut a 60 miligramů u benzinových aut) na úrovni, kterou pro ně stanovila starší emisní norma Euro 6.
I její mírnější verze přinese velké změny. Samotných majitelů aut se nedotknou. Každé auto totiž musí jednou za 2 roky podstoupit kontrolu na Stanici technické kontroly, jejíž součástí je i měření emisí. V současnosti se měření emisí provádí pouze z výfukových plynů. Emisní norma Euro 7 ale zavádí povinnost měřit emise nejen z výfukových plynů, ale také z brzd a pneumatik.
Čtěte také: Opatovice a životní prostředí
Norma Euro 7 by měla být zavedena v roce 2027. Kromě uvedených emisí bude nově sledovat také limity pro emise z pneumatik či brzd. Předpis poprvé klade důraz i na výdrž baterií u elektromobilů.
Nová pravidla se konkrétně původně týkala:
Automobilový průmysl je významným odvětvím českého hospodářství. Jeho transformace na výrobu bezemisních vozidel s sebou přinese řadu výzev i příležitostí. Jasně stanovený cíl do roku 2035 dává automobilovému průmyslu relativně jasný časový úsek na přizpůsobení se a hlavně jasný směr pro směřování dalších investic.
Automobilky se musí přizpůsobit novým požadavkům a, pokud to ještě neudělaly, výrazně přeorientovat výrobu, v praxi zejména na elektromobilitu. To znamená např. zavádění zcela nových postupů a technologií a potřeba zcela nových kvalifikací a odborností jejich zaměstnanců. Novým pohonům je třeba přizpůsobit nejen infrastrukturu na silnicích, ale také např. vybavení v servisních centrech apod.
Pro český automobilový průmysl, který je jedním z pilířů národní ekonomiky, představují nové emisní normy náročné přizpůsobení. Výrobci se musí vyrovnat s rostoucími náklady, investicemi do vývoje, postupným přechodem na elektromobilitu a další alternativní pohony.
Čtěte také: Více o světelném znečištění
Z pohledu spotřebitelů přinesou emisní normy vyšší pořizovací náklady nových aut, ale i širší výběr mezi elektromobily, hybridními vozy a nízkoemisními modely.
Emisní normu se vám vyplatí vědět třeba při cestě do zahraničí. Některé evropské země (například Německo, Francie, Rakousko) rozlišují tzv. nízkoemisní zóny, do kterých smí vjet pouze vozidla, která splňují určitou emisní normu (v současnosti obvykle Euro 3 či Euro 4). V praxi se jedná hlavně o velká města, kde je problém se znečištěním ovzduší největší. V ČR zatím podobné zóny nefungují, ale o jejich zavedení se již delší dobu debatuje - zejména v Praze.
Kontrola emisí v ČR probíhá na stanicích měření emisí (SME). Ty se obvykle nachází ve stejném areálu jako stanice technické kontroly (STK) - bez emisní kontroly totiž nemůžete absolvovat technickou. Jedná se však o dvě oddělené provozovny. Interval měření emisí je stejný jako u STK, tedy 4 roky po první registraci vozidla a poté každé 2 roky.
Zatímco Euro normy jsou stanovené pro nové vozy, měření na SME probíhá u používaných vozidel, která mají najeto klidně desítky či stovky tisíc kilometrů. Během technické kontroly emise tedy již nemusí být v souladu s výrobními normami, ale s mírnějšími provozními limity. Ty dodává buď přímo výrobce nebo je stanoví Ministerstvo dopravy.
Před měřením dochází k vizuální kontrole, která by měla odhalit viditelné poškození výfukového systému nebo nadměrnou kouřivost motoru. V případě netěsnosti výfuku či jiných zjevných závad, které by ovlivnily kontrolu, není vozidlo k měření vůbec připuštěno. Poté následuje samotná kontrola spalin, při níž je k výfuku připojen analyzátor výfukových plynů (benzínové motory) nebo kouřoměr (dieselové motory). Nedílnou součástí procesu je i diagnostika řídicí jednotky přes OBD zásuvku, která ověřuje funkčnost příslušných elektronických systémů.
Pokud emisní systémy vykazují poruchu nebo emise překračují stanovené hodnoty, tak kontrolou na SME neprojdete. Nemůžete tedy ani pokračovat na STK. Technik uvede nalezené závady do protokolu. Pokud chcete s vozidlem jezdit, musíte po odstranění závad absolvovat opakovanou kontrolu. Do té doby je vozidlo technicky nezpůsobilé.
V roce 2025 meziročně klesly průměrné homologované emise oxidu uhličitého (CO₂) nově registrovaných osobních vozidel v České republice o 5 g/km na hodnotu 128 g/km, což odpovídá poklesu o 3,8 %. K tomuto vývoji přispěla změna struktury trhu, kdy podíl registrací vozidel s naftovým motorem poprvé klesl pod hranici 20 %, a zároveň rostoucí podíl bateriových elektromobilů (BEV) a hybridních vozidel, včetně plug-in hybridů (PHEV). Každé desáté nově registrované osobní vozidlo v České republice v roce 2025 bylo vybaveno externím dobíjením.
Navzdory pozitivnímu trendu zůstává Česká republika výrazně nad průměrem Evropské unie. Zatímco průměr EU dosáhl v roce 2024 hodnoty 107 g/km, český trh je o 21 g/km výše, což dlouhodobě odráží mimo jiné pomalejší tempo elektrifikace vozového parku.
Toyota se stala lídrem, pod hranici 128 g/km se dostalo devět značek
Do průměru 128 g/km se v roce 2025 vešlo devět značek z dvacítky nejregistrovanějších. Nejlepšího výsledku dosáhla Toyota, která snížila své průměrné emise o 12 g/km na hodnotu 114 g/km. Zároveň se stala třetí nejregistrovanější značkou na českém trhu. Ze všech sledovaných výrobců zaznamenala největší meziroční pokles emisí a posunula se z 6. na 1. místo žebříčku.
| Značka | Průměrné emise CO2 (g/km) |
|---|---|
| Toyota | 114 |
| Volvo | 115 |
| Renault | 120 |
| Škoda Auto | 121 |
Češi jsou národ řidičů. Na tisíc obyvatel připadá 687 vozidel, což je čtvrtý nejvyšší počet v celé Evropské unii. Jenže česká auta patří k nejstarším v Evropě a jejich obměna je pomalejší než v západních zemích.
Skutečný problém se ukáže při pohledu na stáří vozového parku. Průměrné osobní auto v Česku má 16,2 roku. Starší auta mají jen v Řecku. Evropský průměr je 12,5 roku.
| Pořadí | Stát | Průměrné stáří (roky) |
|---|---|---|
| 1 | Řecko | 17,5 |
| 2 | Česko | 16,2 |
| ... | ... | ... |
Na pravidelnou STK a emise si u osobního vozidla v roce 2026 připravte alespoň 2 000 Kč. Cena opakované STK nad 30 kalendářních dní je stejná jako u pravidelné STK, neboť se dělá v plném rozsahu.