Dne 1. ledna 2021 nabyl účinnosti nový Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, který byl přijat v návaznosti na právní předpisy Evropské unie.
Účelem tohoto zákona je zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a zdraví lidí a trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů předcházením vzniku odpadů a nakládáním s nimi v souladu s hierarchií odpadového hospodářství za současné sociální únosnosti a ekonomické přijatelnosti tak, aby bylo dosaženo cílů odpadového hospodářství stanovených v příloze č. 3 k tomuto zákonu.
Od roku 2030 bude platit zákaz skládkování využitelného odpadu. Tento zákaz se bude vztahovat na odpady o stanovené výhřevnosti, odpady překračující limitní hodnotu parametru biologické stability a recyklovatelné odpady. Jinými slovy, odpady které je možné energeticky využít, biologicky rozložit a recyklovat.
Tento postup je tak odrazem tzv. hierarchie nakládání s odpady.
Poplatky za účast v obecním systému nakládání s komunálním odpadem jsou nově upraveny pouze v zákoně o místních poplatcích. Obce však mohou až do konce roku 2021 vybírat poplatek za komunální odpad podle dosud zavedených pravidel, přičemž nejpozději 31. 12. 2021 pozbydou platnosti stávající obecně závazné vyhlášky těchto obcí, na základě kterých byl poplatek zaveden. Obce tak budou muset nejpozději s účinností od 1. 1. 2022 nastavit nový systém.
Čtěte také: Pták roku – tučňák žlutooký
Nový zákon o odpadech zavádí odlišnou výši poplatku u všech 5 kategorií odpadů (odpady využitelné, zbytkové, nebezpečné, vybrané technologické a sanační).
Počínaje rokem 2021 je sazba poplatku za ukládání odpadu na skládku u vybraných druhů odpadu pravidelně navyšována, a to až do roku 2030. Roční zvyšování sazby se dotýká využitelných a zbytkových odpadů.
Ačkoliv došlo nabytím účinnosti nového zákona o odpadech k navýšení poplatků za ukládání odpadů na skládky, obce však mají za splnění zákonem stanovených předpokladů nárok na tzv. třídící slevu. Až do konce roku 2029 tak mohou obce ukládat využitelný komunální odpad na skládku za sníženou sazbu.
Nová pravidla stanovují závazné cíle s pevnými termíny jak pro recyklaci odpadu, tak i pro omezení skládkování a posilují hierarchii nakládání s odpady.
Posláním nového Zákona o odpadech by mělo být vytvoření podmínek pro odklon od skládkování odpadů. V praxi to znamená umožnit v tržním prostředí vznik alternativ tak, aby se z odpadů namísto skládkování vyráběly nové materiály nebo energie, a zpracovaly se tak šetrně k životnímu prostředí.
Čtěte také: Ubytování obklopené přírodou - Nový Zéland
Nástrojem, který má motivovat k dřívějšímu odklonu od skládkování je poplatek za ukládání odpadu na skládky. Ten je nyní stanoven na 500 korun za tunu uloženého odpadu a už zhruba deset let se nezměnil. Poplatek se musí zvýšit.
Česká republika tak stojí na prahu obrovského problému. V roce 2030 bude zakázáno skládkovat využitelný komunální odpad. Na výsledné podobě odpadových zákonů bude záviset, jak se vyplatí investovat do nových technologií zpracování odpadu.
Nová odpadová legislativa, která je účinná od 1. ledna 2021, vnesla do oblasti komunálních poplatků novou přehlednější systematiku. Tzv. změnový zákon č. 543/2020 Sb. totiž vtěluje celou úpravu komunálních poplatků do zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích.
Dle § 17 odst. 6 ZOO bylo možné zpoplatnit komunální odpad prostřednictvím smluvního systému vybírání úhrady za komunální odpad. Tato varianta byla v nové právní úpravě již vypuštěna, byť byla v praxi některými obcemi využívána. I když je tato možnost úhrady poplatku za komunálního odpadu nově zrušena, přechodné ustanovení v § 156 odst. 1 NZOO umožňuje obcím ještě do konce roku 2021 nastavený smluvní systém využívat, během roku 2021 by obce měly provést přípravu na jeden ze dvou nových typů poplatku tak, aby jej bylo možné účinně zavést od začátku roku 2022.
Oproti předchozí právní úpravě bylo dále odstraněno účelové určení poplatku.
Čtěte také: Zákon o odpadech - Česká republika
Odstraněním ustanovení o účelovosti poplatku se otevírá možnost obcí pružněji nastavovat výši poplatku za komunální odpad, neboť do poplatku lze nyní zahrnout celé spektrum různých výloh související s odpadovým hospodářstvím, ať už jde o náklady spojené s různými typy odpadů specifickými pro danou oblast nebo např. náklady spojené s osvětovou činností. Ostatně právě osvětová činnost by měla být důležitým nástrojem pro zvyšování povědomí a aktivity občanů v obci.
Je vhodné uvést, že obec může zavést jeden ze dvou typů poplatků za komunální odpad, ale může se rozhodnout, že poplatek za komunální odpad nezavede žádný.
Obec může zavést jeden ze dvou typů poplatků za komunální odpad:
Tento typ poplatku je upraven v § 10e a násl. zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, a vychází z původního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, který byl dříve upraven právě v zákoně o místních poplatcích.
Poplatníkem tohoto typu poplatku je každá fyzická osoba přihlášená v obci nebo vlastník nemovité věci zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, ve které není nikdo přihlášen. Pokud jedna osoba vlastní na území obce více uvedených nemovitostí, ve kterých není nikdo hlášen, platí poplatek za každou jednu nemovitou věc. Pokud je taková fyzická osoba sama v obci přihlášena, platí nejen za každou nemovitou věc, kterou vlastní, ale platí i poplatek vyplývající z jejího přihlášení, takže se poplatkové povinnosti mohou kumulovat.
Důležitou novinkou je, že subjektem poplatku může být vedle fyzické osoby i osoba právnická.
V ustanovení § 10g zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, jsou vymezeny zákonné důvody pro osvobození od poplatku. Aby bylo možné dosáhnout na osvobození, musí jít předně o fyzickou osobu přihlášenou v obci, vlastníků nemovitých věcí se osvobození netýká. Důležitým důvodem pro osvobození od poplatku je, že fyzická osoba je poplatníkem poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci (tzn. druhého typu poplatku) v jiné obci a má v této jiné obci bydliště. Smyslem tohoto nastavení je, aby byly eliminovány případy dvojího zpoplatnění, což byla situace, která v minulosti v obcích nastávala a přinášela obtíže.
Maximální výše tohoto poplatku je upravena fixně v § 10h zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, a je nastaven na částku 1200,- Kč.
Druhým a posledním typem poplatku je poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci, jehož úpravu nalezneme v ustanovení § 10i a násl. zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Tento typ poplatku vychází z původního poplatku za komunální odpad, který byl upraven v § 17a ZOO.
Jedná se o flexibilnější typ poplatku, který reflektuje moderní principy práva životního prostředí "znečišťovatel platí" (polluter pays) a "plať tolik, kolik vyhodíš" (pay as you throw/PAYT).
Povinností obce je zajistit, aby občan měl možnost veškerý KO, který vyprodukuje na území obce, řádně uložit na místo určené obcí. To znamená umožnit odevzdat vyprodukovaný odpad na obecně závaznou vyhláškou vymezených místech, ve sběrných dvorech nebo v případě nedostatečné kapacity i zorganizovat sběr objemného odpadu.
Obce mají povinnost určit místa pro oddělené soustřeďování recyklovatelných složek KO (§ 59 odst. 2 ZoO). Odděleně soustřeďovaný papír, plast, sklo a kov mohou být soustřeďovány společně, ale nesmějí být příčinou snížení možnosti využívat tyto odpady v souladu s hierarchií odpadového hospodářství (viz § 30 ZoO). Obce mají povinnost dosahovat vysokých cílů třídění KO. Konkrétně je nastaveno 60 % odděleně soustřeďovaných složek do roku 2025, 65 % do roku 2030 a 70 % do roku 2035. Je povinností zavést třídění minimálně pro papír, sklo, kov, plasty, bioodpad, oleje a tuky a do roku 2025 i textilu.
Nakládání s biologicky rozložitelným odpadem je ve VNO ošetřeno mnohem podrobněji než v dřívější vyhlášce č. 341/2008 Sb. V tabulce č. 1 a 2 přílohy č. 24 VNO jsou vymezeny biologicky rozložitelné odpady, které lze zpracovávat biologickými procesy ve vymezených zařízeních. Pro zefektivnění procesu kompostování a zlepšení kvalitativních vlastností výstupu mohou být do těchto procesů přidávány zeminy, písky a látky s prokazatelně zlepšujícími účinky.
Pro nakládání s vytříděným bioodpadem si může obec nebo sdružení obcí zřídit komunitní kompostárnu. Provozovatel komunitní kompostárny má povinnost vést evidenci, jaké množství rostlinných zbytků a od jaké obce do kompostárny převzal.
Dalším způsobem zvýšení využitelného podílu KO je provozování sběrných dvorů, a to opět buď samotnou obcí, nebo sdružením obcí.
Podle ZoO může s odpady obchodovat právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, jež provádí nákup a prodej odpadů na vlastní odpovědnost a která zároveň pro tuto činnost získá povolení krajského úřadu (§ 11 odst. 1 písm. c) a p) a § 26 odst. 1 ZoO). Zásadní rozdíl mezi zprostředkovatelem a obchodníkem spočívá v tom, že zprostředkovatel se převzetím odpadu nestává jeho vlastníkem, zatímco obchodník ano (§ 44 odst. 2 a § 45 odst.
Pokud se vyskytne odpad nezákonně soustředěný mimo zařízení určené k nakládání s odpady a není možné dohledat osobu, která je za tento odpad zodpovědná, jedná se o tzv. černou skládku. ZoO vychází z principu „vlastnictví zavazuje“ a stanovuje postup pro zjištění osoby odpovědné za nelegálně soustředěný odpad a pro zajištění řádného naložení s ním.
Vlastník pozemku, na němž se „černá skládka“ nachází, má povinnost bezprostředně po zjištění tuto skutečnost nahlásit na obecní úřad. Pokud se nepodaří zjistit původce odpadu, obecní úřad vyzve vlastníka pozemku, na kterém se „černá skládka“ nachází, k jejímu odklizení. Pokud vlastník pozemku odpad neodklidí, přestože byl k tomu vyzván, obecní úřad může vstoupit na dotčený pozemek a odpad odklidit (§ 14 odst. 5 a odst. 6 ZoO).
Průběžná evidence za rok 2021 a 2022 se vede dle původní, zrušené vyhlášky č. 383/2001 Sb., včetně použitých kódů nakládání. Roční hlášení (§ 27 VNO) o obecním systému nakládání s odpady je mnohem podrobnější. Hlášení v roce 2022 je nutné zaslat do 28. února 2022 a nově jej musí podat původce odpadů, který v roce 2021 vyprodukoval minimálně 600 kg nebezpečných odpadů a nejméně 100 tun odpadů ostatních.
Odpady lze podle ZoO předávat pouze do zařízení, není možné, aby provozovatel převzal odpady, aniž by provedl přejímku odpadu a převzal je do zařízení. Přejímku odpadu, tj. převzetí do vlastnictví, lze provést při zahájení přepravy odpadu do zařízení provozovatele.
Nový Zákon o odpadech přináší řadu změn a nových povinností pro obce, firmy i občany. Cílem je zvýšit recyklaci, omezit skládkování a zlepšit celkové nakládání s odpady v České republice. Je důležité, aby se všechny zainteresované strany s novými pravidly seznámily a aktivně se podílely na jejich naplňování.
tags: #nový #zákon #o #odpadech #zoo