Emise NOx do ovzduší: Komplexní přehled problematiky

Ovzduším se obecně rozumí zemská atmosféra, vzdušný obal zeměkoule.

Množství vzduchu v atmosféře je 5,3.10¹⁸ kg.

Složení vzduchu se vlivem lidské činnosti a přírodních pochodů neustále mění.

Atmosféra je tvořena ze dvou hlavních složek - kyslíku a dusíku a koncentrace vzácných plynů. Složení se mění v závislosti na fyzikálních podmínkách, zejména teplotě a proudění.

Pro popis vlivu lidské činnosti na složení atmosféry se používá pojem znečišťování ovzduší.

Čtěte také: Vliv NOx na životní prostředí

Znečišťování ovzduší můžeme rozdělit na primární a sekundární.

Znečišťující látky v ovzduší mohou ovlivňovat životní prostředí.

Vlivy mohou být různé, od škodlivého elektromagnetického záření až po hluk, teplo a další.

Právní rámec ochrany ovzduší v ČR

Pro ochranu ovzduší v ČR, je Zákon 86/2002 a jeho novela č. a doplňuje první „porevoluční“ zák. č. 309/91.

Zákon upravuje práva a povinnosti osob s ohledem na předcházení a omezování znečišťování ovzduší, hodnocení a řízení kvality ovzduší, monitorování znečišťování ovzduší, následků znečišťování ovzduší a zlepšování kvality ovzduší.

Čtěte také: Důležité informace o hadicích na odpad

Zákon také určuje úplaty a sankce za znečišťování.

Mezi sledované parametry patří míra znečištění ovzduší tímto zdrojem způsobovaný (tmavost kouře) a koncentrace znečišťující látky obsažená v ovzduší.

Emise je množství znečišťující látky vypouštěné do ovzduší za jednotku času vztažená na jednotku času.

Imise je množství znečišťující látky usazené po dopadu na jednotku plochy zemského povrchu za jednotku času.

Při překročení stanovených limitů dochází k překročení emisního limitu.

Čtěte také: Srovnání emisí skleníkových plynů

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP, inspekce) je zřízena jako výkonný odborný a kontrolní orgán ministerstva. Oblast její působnosti je dohled a kontrola zdrojů znečištění. Inspekce m.j. Obec a orgány obce řeší lokální záležitosti ve vztahu k ochraně ovzduší.

Faktory ovlivňující rozptyl znečišťujících látek

1. Charakteristika zdroje (výška, teplota, rychlost výstupních plynů).
2. Množství vypouštěné látky v objemu nosného plynu.
3. Meteorologické podmínky.

Emisní koncentrace se udává jako hmotnostní koncentrace při 101.32 kPa a 0°C.

Hmotnostní tok je množství látky, které projde daným průřezem za jednotku času vztažená na jednotku času.

Viditelnost kouře se hodnotí vizuálně v kouřové vlečce vystupující z komína.

Měření se provádí podle Ringelmanna nebo Bacharacha nebo v procentech opacity.

Rozptylové podmínky jsou ovlivněny meteorologického charakteru, stavem vlhkosti (mlha, oblaky, srážky) a zejména teplotní zvrstvení atmosféry.

Za standardních podmínek je zemský povrch a atmosféra v celkové termické rovnováze.

Ve výšce 10 km se teplota pohybuje kolem -18 °C.

Pokles teploty s výškou vede ke vzniku vertikálního proudění.

Horizontální pohyby vzduchu v zemské atmosféře pohyby vzduchu zřeďují a přemísťují znečišťující látky vnášené do atmosféry.

Stabilita atmosféry závisí na rozložení teploty, resp. hustotě.

Inverzní vrstvy, t.j. teplotní inverze, jsou proto velmi účinnou bariérou pro pohyb hmoty v atmosféře.

Teplotní inverze je vrstva atmosféry, kde teplota s výškou nemění (t.zv. izotermie) nebo dokonce roste (tzv. teplotní inverze).

Běžně teplota klesá přibližně o 1 K na každých 100 m výšky (t.zv. suchoadiabatický gradient), resp. přibližně 0.6 K (adiabatický gradient).

Vzduch je při výstupu urychlována a intenzívnímu promíchávání vzduchové hmoty, což vede k rozptyl škodlivin.

Atmosféra se zvrstvením indiferentním je neutrální.

Podmínky s teplotní inverze a jsou nepříznivé pro rozptyl.

V atmosféře existuje i několik vzájemně oddělených vrstev s odlišnou stabilitou.

Nejhorší situace nastává při inverzí nad zemským povrchem.

Škodliviny se hromadí v této vrstvě a vznikají kritické situace.

Nízké přízemní inverze způsobují hromadění emisí z nízkých zdrojů.

Vysoké inverze umožňují dálkovému přenosu emisí.

Hromadění škodlivin vede ke zvýšení koncentrace škodlivin a v extrémních případech až ke vzniku tzv. smogu.

Chemické procesy v atmosféře

Během svého setrvání v atmosféře podléhá většina škodlivin chemickým změnám, zejména reakcemi oxidačními.

V chemii atmosféry se označují vysoce reaktivní zlomky molekul jako radikály. Tyto se vyznačují často, ale ne vždy volným nepárovým elektronem.

Radikály nejsou nijak zvlášť reaktivní (NO, NO2, O2, O).

Mnohé škodliviny reagují s radikály OH˙ a ozón.

Oxidaci parafinů můžeme ukázat na příkladu metanu.

Oxidace SO2 je tedy obdobou odbourávání CO. na polovinu trvá několik dnů.

Reakce radikálu OH. s NO2 je asi desetkrát rychlejší než s SO2. Z toho důvodu se SO2 rozptyluje do mnohem většího prostoru než NO2.

K oxidaci SO2 dochází i heterogenně na tuhých částic (zejména popílku a sazí) a ostatních plynných škodlivin.

V aglomerací se spaliny jsou nízkými komíny rozptylovány do nízké nadzemní vrstvy.

Popílek působí katalyticky na oxidaci SO2 na kyselinu sírovou. mlze a činí ji tak vysoce kyselou a agresivní vůči dýchacím orgánům.

Fotooxidanty vznikají v atmosféry v oblastech s vysokou hustotou automobilového provozu.

Měření znečištění ovzduší

V ochraně ovzduší rozlišujeme dva základní druhy měření - emisní a imisní. měření provádí se kontinuálně nebo poloautomaticky. stanicích, nebo mobilními měřicími jednotkami. při měření emisních a imisních koncentrací základních znečišťujících látek kontinuální. mohou sloužit jako jednorázová, orientační nebo kontrolní. Při emisních měřeních nejsou manuální metody často frekventované.

Pro emisní monitoring jsou nezbytná přídavná zařízení, aby byly splněny všechny požadavky na stav plynu při vstupu do analyzátoru. být např. teplota, přítomnost rušivých složek a pod.

tags: #nox #vypousteni #do #ovzdusi #topin

Oblíbené příspěvky:

• Srovnání čističů odpadů
• Důsledky vypouštění rybek
• Více o kompostování s Prasátkem Peppou
• Postupy pro hospodářský les blízký přírodě
• Proces recyklace HDPE