Škodlivé zásahy do přírody: Příklady a důsledky

Požadavek na zachování přírodních a estetických hodnot území (respektování krajinného rázu) by měl být brán v potaz a ochránce by k němu měl zaujmout stanovisko.

Ochránce nepředstavuje další instanci ve správním procesu, nemůže proto nahrazovat správní úvahu správního úřadu (tj. posuzovat, zda měl či neměl být souhlas k zásahu do krajinného rázu v konkrétním případě udělen), ostatně ani mu to z hlediska odbornosti nepřísluší. Může tak pouze posoudit, zda zákonné meze správního uvážení nebyly překročeny, zda správní úřad ve své správní úvaze postupoval v souladu se všemi právními předpisy a svoji úvahu řádně odůvodnil, respektive zda závěry, které dovodil, mají oporu v podkladech řízení.

Poznatky ochránce svědčí o tom, že mechanismy zakotvené v právním řádu za účelem ochrany krajiny v zásadě fungují. Problém nastává v okamžiku, kdy přijde na pořad projednání investice označovaná jako "společensky významná" (fenomén "vlivného" investora). Přináší s sebou nestandardní postupy, nedůsledné využívání všech právních nástrojů, jimiž státní správa disponuje, dokonce i obcházení zákona.

Krajně nežádoucí je s tím související "nerovné" zacházení s jednotlivými klienty státní správy. Zatímco vůči jedněm postupují orgány státní správy striktně byrokraticky, vůči jiným projevují podivnou dávku benevolence. Ochránce v rámci svých šetření na tyto praktiky upozorňuje, seznamuje s nimi dozorové instituce i veřejnost, a trvale se snaží je eliminovat.

V tomto směru předmětem kritiky ochránce je kupříkladu povolování umístění průmyslových zón na nejkvalitnějších půdách. Je zřetelné, že ochrana zemědělské půdy potažmo krajiny je v takových případech odsunuta na druhou kolej. Bohužel plochy tzv. brownfields jsou investory většinou přehlíženy s odůvodněním, že neodpovídají požadavkům na bezkonfliktní budování rozvojové zóny. Je-li však pro investora jednodušší a levnější stavět na tzv.

Čtěte také: Rizika oxidu uhelnatého z kouře

Necitlivé zásahy do krajiny s sebou nesou takové projevy, jako jsou hromadné petice a stížnosti lidí vyjadřující nesouhlas s vedením trasy dálnice, povolením dobývací činnosti, výstavbou velkokapacitní továrny apod. V těchto případech se k proceduře územního plánování přimykají procesy na úrovni posuzování vlivů na životní prostředí.

Často je v podnětech ochránci zpochybňována, mj. s argumentem předpokládaného výrazného zásahu do krajiny, plánovaná výstavba liniových infrastrukturních staveb (dálnice, vedení vysokého napětí, vodní cesty). Ochránce je tak konfrontován s nedostatky, spočívajícími v absenci koncepčního posouzení, v nedůsledném zhodnocení a vzájemném srovnání více variant apod.

Mělo by být právě úkolem nezávislé státní správy, aby zejména s využitím institutu posuzování vlivu na životní prostředí veškeré skutečnosti ke konkrétní investici se vážící rozkryla, a zajistila objektivní zhodnocení relevantních variant (včetně komplexního zhodnocení zásahu do krajinného rázu).

V koncepčních záležitostech navrhované kapacitní silniční infrastruktury se ochránce většinou omezuje na poskytnutí právního rozboru s poučením občanům, jak prosazovat svá práva a právem chráněné zájmy. Ochránce v tomto případě shledal pochybení v postupech úřadů při výběru vhodné trasy a na podkladě shromážděných materiálů (stěžovateli doložen posudek se závěrem: "předložené řešení je z hlediska ochrany krajinného rázu dle § 12 zákona číslo 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, nepřijatelné".), vyjádřil též pochybnost ve směru k hodnocení záměru z hlediska ochrany krajinného rázu.

Vyzval zainteresované instituce, aby v součinnosti s investorem i zástupci občanských aktivit hledali přijatelnější řešení stavby (zvážení úprav, jimiž ve smyslu předloženého oponentního posudku bude zmírněn vliv stavby dálnice na krajinný ráz). Zdůraznil, že je-li již stavba výjimečně umísťována do zvláště chráněného území, je zapotřebí ji v co nejvyšší míře přizpůsobit chráněné části přírody a krajiny (v případě kapacitní komunikace například i za cenu odchýlení se od určitých normových parametrů), nikoli opačně.

Čtěte také: Zařízení a emise

Opakovaně se ochránce střetává s argumentací, že jen kapacitní silniční komunikace v podobě dálnic a rychlostních silnic zajistí ekonomický rozvoj jednotlivých oblastí. Tento zjednodušující pohled ochránce kritizuje s tím, že stejně dobře může mnohde posloužit náležitě udržovaná a případně vhodně rekonstruovaná (obchvaty) síť stávajících komunikací. Zvláště uvážíme-li, že nepochybně existují regiony, které by si spíše než na tom, že budou jedním z bodů na evropské dálniční síti, měly zakládat na něčem zcela jiném - na harmonicky utvářené krajině, místní výrobě, tradiční architektuře a urbanismu respektujícím lidské měřítko.

Veřejný ochránce práv při řešení podnětů zaznamenal, že již v rámci pořizování územně plánovací dokumentace ve smyslu zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu nejsou v dostatečné míře zváženy důsledky, které s sebou pro krajinný ráz přinese například hromadná výstavba, která je od intravilánu obce oddělena jak přírodními specifiky dané lokality, komunikačně, tak sociálně a kulturně.

Bez větší polemiky se dnes - s časovým odstupem deseti let od první invaze do nově vzniklých satelitů budovaných po roce 1990 - lze shodnout na tom, že ono oživení venkova novými obyvateli, migrujícími z přeplněných městských sídel, je přinejmenším sporným momentem tohoto fenoménu 90. let, který tu ve větší či menší míře stále ještě atakuje zejména sídla v okolí velkých, především krajských měst.

Ve své činnosti se ochránce opakovaně setkává s podceněním a zanedbáním role a významu územního plánování při ovlivňování podoby lidských sídel a krajiny (mezi základní nástroje územního plánování ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona patří vedle územně plánovací dokumentace územní rozhodování). Každé lidské sídlo se svým jedinečným umístěním v krajině je složitým urbanistickým organismem, jenž se vyvíjí v čase a prostoru s určitou setrvačností.

Proto každý neuvážený a předem důkladně nezhodnocený zásah může tento svébytný organismus a jeho fungování na dlouhou dobu negativním způsobem ovlivnit. Nelze pominout, že obec jako schvalovatel územního plánu vystupuje v roli jakéhosi "manažera území". Je to ona, kdo v podobě územně plánovací dokumentace formuje budoucí podobu území a zásadním způsobem ovlivňuje jeho fungování z hlediska regulace nejrůznějších zájmů prezentovaných posléze v regulativech funkčního využití území.

Čtěte také: Lišejníky: indikátory čistoty ovzduší

Ochránce je přitom konfrontován s případy, kdy obce nemají dosud schváleny územní plány, případně je neumějí aktivně využívat ve své činnosti. Výjimkou nejsou ani situace, kdy sice obce územně plánovací dokumentací disponují, avšak v natolik nekvalitní podobě (selhávají tedy i nadřízené orgány územního plánování, jimiž přísluší proces pořizování územního plánu dozorovat), že jim to v konečné fázi zamýšlenou regulaci podoby sídel a krajiny znemožní.

Samostatnou kapitolou je činnost stavebních úřadů, které si mnohdy neuvědomují svoji zásadní roli z hlediska povolování jednotlivých záměrů ve svém územním obvodu (princip univerzality rozhodování o území stavebními úřady), a tedy svůj podíl odpovědnosti za zachování vzhledu krajiny a jejích hodnot. Bez řádného projednání stavebními úřady v území existují motokrosové či golfové areály, areály k nakládání s odpady apod.

Zcela konkrétním nepříznivým projevem podcenění významu územního plánování a role stavebních úřadů je potom jev "divokého urbanismu" v krajině a sídelní struktuře. Jde o problém, který sužuje okolí velkých měst, především okolí Prahy. Chaotická, bez rozmyslu, ad hoc uskutečněná výstavba nových satelitních sídlišť, uměle zasazených do určitých krajinně, kulturně a sociálně stabilizovaných venkovských sídel je toho dostatečným příkladem.

Bylo by přitom spíše úkolem sociologa zabývat se sociální dimenzí a charakterem tohoto typu nového sídla s jeho jednotlivými sociokulturními projevy, nicméně i z hlediska činnosti veřejného ochránce práv lze jisté negativní modely v "chování satelitů a jejich obyvatel" vysledovat. Podle poznatků ochránce v uvedených územích selhává územní plánování, a to zřejmě z vícerých příčin (absence územních plánů venkovských obcí, popřípadě jejich nekvalitní podoba, nerespektování regulativů funkčního využití území).

Dalšími projevy selhání územního plánování je pak umísťování problémových staveb do těsné blízkosti obytných zón (průmyslové objekty či kapacitní silnice v sousedství obydlených území), urbanistické a architektonické ztvárnění zástavby narušující krajinný ráz území, potažmo tradiční strukturu a podobu vesnické zástavby, jakož i ohrožování přírodních hodnot území (zvláště chráněná území, biokoridory v krajině) rozrůstající se zástavbou.

Člověk a krajina jsou dvě spojené nádoby. Pokud se ublíží jednomu, zákonitě se to negativně projeví u toho druhého. Jakkoliv můžeme být přesvědčeni o tom, že určitý stavební zásah v území je pro člověka a jeho aktuální potřeby tím nejlepším řešením, pokud si nepoložíme otázku, zda je to také správné řešení pro krajinu, může se lehce stát, že to, co se nám zpočátku zdálo být pro člověka dobrým řešením, se v kontextu s devastujícím zásahem pro krajinu najednou ukáže ve zcela jiném světle.

Příkladem mohou být architektonické novotvary, urbanisticky i historicky cizorodé a svou monumentalitou urážející okolní krajinu, které do budoucna nemohou být ekvivalentem pro spokojené a pohodové bydlení. Traumatizovaná krajina přitom zcela zákonitě u lidí vyvolává záporné pocity, což se musí dříve či později v lidské psychice odrazit. Jen stěží si lze představit spokojeného člověka ve zničené, neuváženými stavebními zásahy deformované krajině.

Invazní druhy a jejich dopad

Řada invazních druhů se šíří v areálech měst, které lze považovat často za relativně neškodné zpestření prostředí měst. Ohromné masové liánovité porosty vytváří opletky, přísavníky, podle tratí se šíří topinambury či hvězdnice, z nepůvodních dřevin jsu problémy s pajasany, případně akáty (na místě původních doubrav však akátové porosty zarůstají) nebo třeba se škumpami (nevytváří ohromné porosty, ale rostliny jsou jedovaté a zdravotní potíže může způsobit už ohmat jejich chlupů dětmi).

S pajasanem je problém v městských aglomeracích u vozovek, které svými kořeny snadno narušují spolu s inženýrskými sítěmi, rostliny snadno zakořeňují v nejrůznějších skulinách a oproti nevinnému sázení se jich nelze jen tak zbavit.

Základem úspěchu řešení invazí je i obyčejná všímavost, abychom si všímali projevů rostlin jaké chceme sázet tam, kde už vysazené jsou. Zhodnotit riziko by neměl být velký problém, jen je nutné upozornit na to, aby nezůstávalo bez povšimnutí. Katalogy zahradních rostlin by rovněž informace o invazivitě měly obsahovat.

Ohňostroje a jejich vliv na volně žijící živočichy

Pořádání ohňostrojů nebo používání zábavní pyrotechniky patří mezi specifické aktivity, které vzbuzují otázku, jak velký je jejich negativní vliv na volně žijící živočichy? Při ohňostrojích dochází k silným zvukovým a světelným efektům, snižování viditelnosti a uvolňování toxických látek (např. Brink et al. 2018, Moreno et al. 2010). Zvukové efekty mají svou intenzitou prostorově daleký dosah, a mohou tedy negativně působit na volně žijící živočichy.

Dle stanoviska Britské veterinární asociace (BVA) může hlasitý zvukový efekt ohňostrojů způsobovat strach u všech zvířat, a to domácích, volně žijících nebo hospodářských (Anonymus 2016). To potvrzují studie na zvířatech chovaných v zajetí, např. zvířatech domestikovaných nebo chovaných v zoo (Dale et al. 2010, Rodewald et al. 2014), stejně tak žijících ve volné přírodě (Pedreros et al.

Vlivem ohňostrojů došlo k masivnímu rozpohybování ptáků v širokém okolí, vč. okolních mokřadů a vodních ploch. Ptáci přitom vylétávali mnohem výše (až stovky metrů) než při běžných lokálních přeletech (do 100 metrů výšky).

Z uvedeného je zřejmé, že pořádání ohňostrojů a pyrotechnických zábav má zásadní negativní vliv na ptáky, který může působit ve vzdálenostech stovek metrů až kilometrů. Zahrnuje stresové reakce, přičemž důsledky mohou být velmi závažné, někdy vedoucí až k úhynům ptáků. Kvůli ohňostrojům mohou ptáci opouštět úkryty, hnízda s mláďaty, může docházet ke kolizím s překážkami, nelze ani vyloučit následnou nadměrnou predaci.

Veteranizace stromů

Veteranizace stromů je cílené zásahy, které chybějící dutiny a další vhodná stanoviště na stromech vytvoří nebo urychlí jejich vývoj. Do kmenů několika desítek mladých dubů vyřezali dva typy dutin nebo z části kmene odstranili kůru. Poškozené stromy přitahovaly mnohem více brouků než stromy nepoškozené, mezi nimi i řadu ohrožených druhů, například roháče obecného. Hlavní je samozřejmě sledovat, jak se budou zranění dále vyvíjet. Už teď je ale jasné, že jde o jednoduchý způsob, jak podpořit řadu ohrožených druhů a biodiverzitu v lesích obecně.

tags: #skodlive #zasahy #do #prirody #priklady

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro uchycení pytlů na odpadky
• Omalovánky Zvířata v přírodě
• Řešení problému s emisemi Megane 3
• Pravidla v přírodních rezervacích
• Podmínky slevy na komunální odpad pro ZTP