Klimatická změna s chladnou hlavou: Fakta a sporné body

Globální oteplení? Globální ochlazení? Globální zaplavení? Globální vyschnutí? Nedávná konference o globálním oteplování pořádaná v anglickém Exeteru britským ministerským předsedou Tony Blairem byla módní přehlídkou všech běžných obav spojovaných s globálními změnami klimatu. Smysluplná diskuze na toto téma je však, jak se zdá, bohužel přísně zakázána.

O týden dříve než Exeterská konference se uskutečnila jiná konference organizovaná společností Scientific Alliance v London’s Royal Institution, kde zazněli příspěvky kritizující koncept globálního oteplování. Prezident Royal Society sir Bob May se ihned v tisku vyjádřil, že takové akce jsou neobjektivní a nebezpečné: „Na jedné straně máme IPCC (International Panel on Climate Change), veškeré významné světové vědecké organizace a hlavního vládního poradce pro otázky vědy, a ti říkají, že je nezbytně nutné omezit emise. Připomíná to snahu tabákové lobby přesvědčit veřejnost, že kouření tabáku nezpůsobuje rakovinu plic. Lobby skeptiků vůči globálnímu oteplování nemá reálnou šanci ovlivnit vědce. Ale o to jí ani nejde.

Je až mrazivě zarážející, jak slovník a argumentace sira Maye připomínají totalitní propagandu. Ve skutečnosti mají „skeptici“vůči globálnímu oteplování a „mainstream“ globálního oteplování mnoho společného.

1. I přes jistou rozporuplnost klimatických dat se zdá, že se svět za posledních 100 let poněkud oteplil, v průměru o 0,6 °C (s možnou chybou 0,2 °C).
2. Oxid uhličitý je skleníkový plyn. Zvýšení jeho obsahu v atmosféře zvyšuje tendenci k celosvětovému oteplování.
3. Lidské aktivity pravděpodobně vedly k průkaznému zvýšení obsahu oxidu uhličitého v atmosféře, z hodnoty 280 ppm ve stoletích před rokem 1750 na hodnotu 380 ppm, kterou naměříme dnes.
4. Ekonomické trendy pravděpodobně budou dále obsah oxidu uhličitého v atmosféře zvyšovat. Je tedy pravděpodobné, že se svět v příštích desetiletích bude i nadále oteplovat, pokud se nic jiného nezmění.

Spornými body diskuse mezi skeptiky a přívrženci globálního oteplování jsou příčiny, rozsah a reálný význam klimatických změn.

Průměrná teplota povrchu planety v křídě se odhaduje na 20-25 °C. Kam se hrabe naše „zničující“ oteplování. Oxid uhličitý je sice jednou z možných příčin globálního oteplování, zdaleka ne však jedinou. Nic jako „správné klima“ neexistuje, klima se neustále mění, ať už z krátkodobého či dlouhodobého pohledu. Je klidně možné, že globální klima ovlivňuje tolik „přirozených“ faktorů, že jsou veškeré lidské vlivy nevýznamné.

Čtěte také: Globální hrozba klimatu

Pokud jde o rozsah klimatických změn, prakticky každý bude souhlasit s tím, že o něm prostě a jednoduše nic nevíme. Je sice pravda, že hladina oxidu uhličitého v atmosféře roste. Na druhou stranu, oxid uhličitého absorbuje jen specifickou úzkou část spektra elektromagnetického záření. V důsledku toho má každé další nově přibyvší procento oxidu uhličitého v atmosféře menší a menší efekt celosvětové klima. Pokud by se hladina oxidu uhličitého vůči předindustriální době zvýšila řekněme na dvojnásobek (tedy na 560 ppm), je pravděpodobné, že by teplota celosvětově vzrostla o přibližně 1,2 °C.

Je sice pozorovatelné oteplení, ale na druhou stranu to rozhodně nevyžaduje bezodkladnou celosvětovou akci.

Když už tedy připustíme, že se globální klima otepluje, jaký je tedy vlastně dopad takového oteplení na celý systém klimatu? Tady začínají hádky. Pokud totiž roste teplota, vypařuje se v důsledku toho více vody z oceánů a to naše úvahy komplikuje. Větší množství vodní páry v atmosféře může vytvořit pozitivní zpětnou vazbu. I vodní pára má skleníkový efekt - více vodní páry - teplota se dále zvyšuje - ještě více vodní páry.

Na druhou stranu ale vodní pára vytváří mraky. Mraky mohou odrážet sluneční záření zpátky do vesmíru a tím vlastně teplotu snižovat. Anebo mohou fungovat jako „přikrývka“ a zadržovat teplo a tím pádem teplotu opět zvyšovat. Závažný vliv na klima mohou mít i aerosoly. Ty mají tendenci odrážet sluneční záření zpět do vesmíru a tím klima ochlazovat. Zároveň se předpokládá, že ovlivňují přechod vodní páry v mracích na déšť.

Souvisí hurikány s globálním oteplováním? Těžko říct. Klima ovlivňuje i mnoho dalších faktorů. O jejich fyzikální podstatě a vzájemných interakcích toho příliš nevíme, v některých případech nevíme prakticky nic.

Čtěte také: Chladná hlava pro klimatickou změnu: Přírodovědecká fakulta UK

Většina vědců se v současnosti chová tak, že se snaží tyto procesy maximálně zjednodušit, pak si vymyslí učeně vypadající domněnky a ty se snaží modelovat na těch nejlepších superpočítačích. Na výsledných modelech staví většinu publikací o klimatických změnách, které pak servírují veřejnosti. Dokonce ani nemáme dostatečně dobrá data na to, abychom mohli nějak proměřit přesnost vytvářených modelů. Satelitní měření teploty klimatu rovnoměrně po celé Zemi probíhají od roku 1979, pochopitelně zpočátku ne v té nejvyšší možné kvalitě. Před rokem 1979 měřili teplotu klimatu především pozemní stanice a měřící balony, jejichž rozmístění po světě rozhodně nebylo pravidelné. Relativně slušné záznamy existují pro období přibližně posledních 100 let, navíc jen pro pro Evropu a severní Ameriku. Je zřejmé, že vědci nemohou s jistotou určit průměrnou teplotu Země v roce 1900 a hlouběji do minulosti je to problematičtější čím dál tím víc. Pokud jsou výchozí data pro všechny klimatické modely špatně, třeba i jen trošku špatně, konečný výsledek tím může být značně ovlivněn.

Kdybychom chtěli zjistit, jak jsou naše klimatické modely dobré, nejlepší cestou by bylo spustit test takového modelu co nejdále v historii a dívat se, jak modelované hodnoty odpovídají našim reálným měřením. Pokud nejsme s to říci, jak přesně vypadalo celosvětové klima před více než 20-30 lety, tak klimatické modely spolehlivě testovat nelze.

Badatelé zabývající se klimatem, Tim Ball, Kenneth Green a Steven Scroeder prohlásili: „Měření povrchových teplot zemského povrchu v celosvětovém měřítku nepostačují k určení průměrné roční teploty zemského povrchu. Nepřesnost určení „správné“ teploty zemského povrchu (nyní odhadované na 13,9 °C, oproti dřívěji uváděným 15 °C) je v porovnání s udávávaným globálním oteplením za posledních 100 let více než dvojnásobná.“ Člověk ani nemusí být kovaný statistik, aby mu došlo, jak hrozivé je toto strohé konstatování. Jinými slovy, o změně globální teploty povrchu planety se nedá zatím věrohodně říct vůbec nic.

Používané klimatické modely nám tak především poskytují informaci o tom, jak moc toho vlastně nevíme. Rozhodně nemohou spolehlivě předpovídat budoucí vývoj klimatu, tedy alespoň prozatím.

Čeká nás globální oteplení nebo doba ledová? Kdo ví. Klima se každopádně mění a měnit bude. Jsme na to připraveni?

Čtěte také: Co je klimatický summit?

Významným zdrojem nejistoty ohledně našeho uvažování o klimatických změnách je i naše zjevná neschopnost smysluplně předpovědět vývoj lidských společností v příštím století. Existuje celá řada „scénářů“ založených na růstu ekonomik, růstu populací, růstu množství emisí, atd. Spektrum takových scénářů je opravdu široké. Ty nejhorší scénáře ze všech, založené na předpokladech vysokého růstu ekonomik, masivního nárůstu emisí a intenzivních zpětných vazeb počítají s průměrným oteplením až o 5,8 °C.

Jednou věcí si rozhodně být jisti můžeme, klima se změní. Jen v průběhu dvacátého století jsme byli svědky toho, jak do roku 1940 celosvětová průměrná teplota vzrůstala, pak do 70-tých let klesala (a tím rozvířila obavy z příchodu nové doby ledové) a pak zase začala stoupat. Emise skleníkových plynů mohly ovlivnit celosvětové klima až v naprosto nedávné době. Je více než zřejmé, že klima výrazně kolísá samo od sebe, ať lidé dělají, cokoliv chtějí.

Velkým problémem současnosti je politizace vědecké diskuse o změnách klimatu. Ta bezostyšně manipuluje prezentaci a diskusi vědeckých dokladů. Vina padá především na hlavu environmentalistů, aktivistů, kteří o sobě ke smůle odborných ekologů tvrdí, že jsou ekology. Jejich morálním poselstvím je, že lidé tento svět ničí. Toto tvrzení vzala za své jako obecnou pravdu široká veřejnost. Panuje atmosféra, kdy je každá nová publikace o globálním klimatu buď další smutnou zvěstí o ponuré budoucnosti nebo je předem zavržena jako podvrh, nejlépe jako podvrh podplacený některou nadnárodní korporací. Bylo by hodně divné, kdyby tohle vědu a vědce nezkorumpovalo.

Zahnívání zpolitizované vědy v důsledku „společenské objednávky“ pěkně dokládá případ Chrise Landsei, jednoho z autorů IPCC, pracujícího na problematice chování hurikánů a změn klimatu. Landsea vysvětlil své odstoupení v otevřeném dopise: „Nechápu, proč mí kolegové podstrkují médiím vymyšlené zprávy o tom, že za současné chování hurikánů může globální oteplování. Pan Trenbeth je jedním z hlavních autorů IPCC a je odpovědný za přípravu textu o hurikánech.

Skupina badatelů zabývajících se změnami klimatu, ke které náleží například Hans von Storch z Hamburg University rovněž vznesla závažné námitky vůči vedení vědecké debaty o změnách globálního klimatu. Podle nich se v důsledku společenského tlaku u mnoha badatelů v oblasti klimatických změn vytvořila podivná autocenzura. Obava, že by výsledky bádání mohly být využity skeptiky, je vede k tomu, že v duchu svého apriorního přesvědčení manipulují výzkum, přinejmenším tak, že některé své výsledky taktně zamlčí.

Storchova skupina se nechala slyšet, že nejde ani tak o osobní kvality jednotlivých vědců, ty ať klidně vezme čert. Horší je, že výzkum v duchu nezvratného nábožného přesvědčení masivně podporuje koncepci snížení (mitigation) lidského vlivu na klima, na úkor koncepce přizpůsobení (adaptation), tedy procesu změny společností tak, aby byly s to se vyrovnat s různým klimatem. To nepříjemně zavání tragédií. Klima se totiž mění, ať chceme nebo ne. A měnit se bude, i když už nevypustíme ani jednu molekulu oxidu uhličitého. Nejlepší by zřejmě bylo vytvořit tak klimatu odolnou (v originále krásně climate-proof) civilizaci, jak to jen bude možné. Diskuse na toto téma je ovšem úplně v plenkách, svět je zatím stále bezhlavě posedlý snižováním emisí.

Je docela dobře možné, že jednou díky kritické analýze kvalitních souborů dat, modelů a teorií obstojně pochopíme změny globálního klimatu a dokážeme se s nimi srovnat. V ovzduší iracionální zpolitizované debaty to ale nepůjde.

Dochází k ohřívání Země nebo se Země vrací k normálu? On to neví, já také ne, neznám nikoho, kdo by mi tuto otázku zodpověděl.

Globální oteplování se myslím stalo synonymem pro potřebu ochrany přírody a to je myslím správné. Korporace které prodávají auta se tím sami zabývají a to něco znamená. Jde jim o to, jestli by ekologičtější auta šla naodbyt stejně, náklady by se buď přenesly ve zvýšené ceně na zákazníky a jejich zisk by tak zůstal zachován, ale pokud by to znamenalo nižší prodej, pak by jejich zis byl nižší, takže mají dilema.

Auta ale nejsou největším zdrojem znečištění ovzduší, takže by bylo dobré stejná kritéria přenášet i na jiná odvětví. USA však toto celkově jako jeden z největších znečišťovatelů společně s Čínou a dalšími bojkotují.

Ale zpět k původní myšlence. Znečišťování můžete vidět sami, já například jezdím od malička do Chorvatska a potápim se. Každý rok jste tam mohli pozorovat zmizení některých živočišných druhů.Rok od roku více. V Řecku v moři nenajdete téměř žádné ryby.(prý je to způsobeno tím, že bylo povolen lov dynamitem) Je to katastrofa. Jeli jste někdy na severu čech obrovskými lesy mrtvých stromů?

Člověk přírodu ničí, o tom není pochyb a člevěk přírodu musí chránit, jinak člověk zemře ale to už bude jiný člověk?

asi tak, že sice nikdo neví proč se posledních sto let otepluje, ale CO2 koncentrace určitě stoupla díky průmyslu. Spektrální efekty CO2 nejsou moc výrazný, ale ztrojnásobit jeho koncentraci by mohlo způsobit, že by se za 500 let doba ledová nedostavila. Mimochodem, díky novým vrtům v Antarktidě se mapování klimatických změn prodloužilo na 700 000let a údajně tak data pěkně sedí s Milankovičovými cykly.

Je jasné, že celý problém změny klimatu musí být brát celostně, nezjednodušeně, přesto tu jsou věci, které jsou jasné: Planeta se od r. 1846 výrazně oteplila - zejména v posledních letech, ledovce tají - není lepší způsob, jak to pochopit než vidět na vlastní oči jak se za obrovského hukotu ponořují do oceánnu. To jestli voda oceánu výrazně stoupne nebo bude doba ledová nebo nebudou mít Nepálci co pít, nikdo neví. Je však více než pravděpodobné, že někteří lidé se budou muset přemigrovat někam jinam.

Smějete se počítačovým modelům, hukot je, že oni se většinou nemýlí. Už okolo roku 1940 jsme například vytvořili počítačový model pro vývoj teploty v oceánech. A co se stalo, šlo to de facto přesně podle modelu.

Zajímavé je, že během posledních 30 let klesla teplota troposféry měřená pomocí družic asi o 0.1°C. Takže "úžasný" model IPCC se moc nepotvrdil.

Problém je, že ty nesmyslný čísla který maj dokládat oteplení planety (0.6°C/100let) pocházejí z měřících stanic který jsou v rozrůstajících se městech nebo v jejich blízkosti. To je jako kdybych měřil teplotu v místnosti, do který bych postupně přidával lidi a nakonec bych tam vrazil nastartovaný auto.

Lenka se ve své výzkumné práci věnuje vlivu atmosférického aerosolu na klima, a proto potřebuje detailní informace o stavu ovzduší. Masarykova univerzita už od roku 1988, prostřednictvím centra RECETOX, měří environmentální data na Národní atmosférické observatoři Košetice. „Poprvé jsem v Košeticích byla v zimě. Doteď si pamatuji, jak jsme nasazovali na kola auta řetězy, abychom se vůbec k měřicímu stožáru dostali. Navíc jsem poprvé viděla pouze polovinu stožáru, protože zbytek byl schovaný v mlze. Nahoru jsme vyjížděli malým výtahem, odkud bylo vidět jen bílé mléko,“ popisuje Lenka, pro kterou jsou výstupy na stožár dnes již rutinní činností. A jak sama říká: „Člověk se určitě nesmí bát výšek a při výstupu si musí zachovat chladnou hlavu. To platí hlavně za špatného počasí nebo v zimních měsících, když fouká mrazivý vítr.“

Na košetickém stožáru výzkumníci měří koncentraci skleníkových plynů, rtuti, vlastnosti aerosolů a jiných látek, mapují také oblaka a meteorologii. „Stožár byl postaven také proto, aby mohli vědci měřit i dálkový transport látek a sledovat částice, které se k nám na Vysočinu dostávají z velkých dálek, třeba až ze Severního moře. Také na stanici sledujeme i koncentrace plynů a částic ve vzduchu s ohledem na výšku nad povrchem země. Díky tomu máme informace o dynamice atmosféry.

Klimatické předpovědi nemohou ignorovat poměr efektu mezi slunečníkem a dekou, protože i relativně malá změna má dost výrazné dopady na průměrnou teplotu. Jenže jak efektivně nahlédnout do budoucnosti, když se fyzika oblačnosti zdá nejasná? Těžko. Dá se očekávat, že níže položené hutné mraky budou nad tropickými regiony s narůstající teplotou spíše ubývat (méně slunečníku). A s tím, jak se bude oteplovat, se výše položené tenké mraky stanou efektivnější dekou. Určitou brzdu tomu nejspíš nastaví níže položená silnější oblačnost ve vyšších zeměpisných šířkách, nad Jižním oceánem kolem Antarktidy.

Klimatické modely nemohou v rámci přesnosti efekt oblačnosti ignorovat, ani příliš zjednodušovat. Oblačnost budoucnosti je ve své podstatnosti nejdůležitější neznámou v komplikované rovnici, ze které by měla vypadnout odpověď na otázku: „Kolik uhlíku můžeme do atmosféry ještě vypustit, abychom se přitom vyvarovali zvýšení průměrné globální teploty o 1,5 °C?“ V současnosti klimatické předpovědi operují se scénáři v rozmezí 1,5-4,5 °C, ale oblačnost může znamenat také 5 °C. Anebo mnohem méně.

„Je jasné, že naše planeta se bude dále oteplovat spolu s tím, jak budeme emitovat uhlík do atmosféry. Jak moc to bude, ale zůstává zahaleno do mraků nejistoty,“ říká profesor Richard G.

Je dávno vyřešeno, že to oteplování způsobuje člověk spalováním fosilního uhlíku. Ta odpověď je překvapivě velmi jednoduchá. Musíme se maximálně snažit omezit emise, stejně to bude pozdě a poškození celé Zeměkoule stejně nastane (už nastalo). To je vývoj.

Jednoznačně ano... přesně o to jde.... zachránit co se ještě dá... Jedeme na lodi po řece a někdo řekne, že vidí vodopád a že se všichni utopíme a nabádají, aby se s lodí přistálo u břehu dokud to jde... první se tomu většina lidí vysměje ale postupně na to přichází většina posádky lodi... čas kdy se dá ještě rozumně zareagovat se krátí, ale přesto se pořád najdou takový zabedněnci co tvrdí, že oni nic nevidí a že ostatním nevěří jejich realistické obavy..... a i když už je většině posádky jasné, že se naplňují jejich obavy, zabedněnci požadují po posádce lodi, aby dál projednávali jestli s lodí přistanou nebo ne... na celé toto divadlo se díva z břehu výrobce lodí a doufá, že se posádka buď nedohodne a nebo se dohodne tak pozdě, že se loď zřítí z vodopádu a majitelé tak budou kupovat novou..... NEBUĎME HLOUPÝ!

A kdyby se ochlazovalo, zase by za to mohl člověk. Pane Hanzle, vy všechno překrucujete, až jsou z toho copánky.

1. Nikdy jsem se nesetkal s nikým, kdo by nevěřil, že se otepluje.
2. Je vyřešeno, že spalování fosilního uhlíku k oteplování PŘISPÍVÁ. A to ani zdaleka neznamená, že ho ZPŮSOBUJE. A pokud se člověk na tom procesu podílí jen zčásti, je zcela namístě otátzka, jestli ho člověk nějakými svými opatřeními vůbec může zvrátit. Hysterické výkřiky o "uvaření za živa" jsou opravdu jen hysterickými výkřiky. Ničím víc. A ničím nikomu neprospějí - jen jitří city. A tenhle problém nevyřeší emoce - k řešení je zapotřebí chladná rozvaha a místo slepé víry solidní znalosti.

Základní a jedinou podmínkou tvorby oblaků (pomineme-li např. sopečný prach apod.) je předcházející přítomnost vodní páry, která kondenzuje. Výška, ve které se děj odehrává, bývá různá a hranice, za kterou se voda v plynném skupenství mění na kapalinu se nazývá rosný bod. Závisí na stabilitě vzduchu a množství přítomné vlhkosti. Dnes známe 10 základních typů oblaků,ale pouze z některých prší. A co víme o energetické bilanci oblaků ? Přesně to co uvádí článek: "...Jak moc to bude, ale zůstává zahaleno do mraků nejistoty,“ říká profesor Richard G.

Je v podstatě úplně fuk, kdo vymudruje oteplování jakou rychlostí, každopádně je ten vývoj zničující. Jestli za 20 nebo 50 let už není důležité, důleržité je to, co uděláme dnes.

To predict how clouds will change in the future, our research combines evidence from observations and climate models with theoretical understanding of cloud physics. First, the cover of low clouds is expected to decrease in the tropics as global temperatures rise, reducing their parasol effect. Second, it is well understood that high clouds will move into higher regions of the atmosphere as it warms, making them more effective blankets. While we do know that clouds will likely amplify global warming, there is still a great deal of uncertainty about how strong this effect will be. Here climate models are of little help, as they can only simulate the bulk properties of the atmosphere over scales of tens of kilometers and several hours. Tiny cloud droplets form and evaporate in minutes.

Snad už je na čase přestat s trpitelskou politikou že člověk je škůdce a ničí Zemi a vrátit se do reality. Uvolňováním uhlíku jsme (snad) zabránili nástupu další doby ledové a čeká nás teplé a vlhké období, u kterého převažují pozitivní vlivy. To co popisujete není návrat do realiti, ale strkání hlavy do písku a ignorování problému.

Za posledních 100 let jsme zajistili mnohem lepší podmínky pro člověka, což se projevuje v prodloužení délky života. Naši předkové vyřešili zásadní problémy, v rozvinutých zemích takřka neexistuje vážného problému ve spojitosti s životním prostředím. Tak zdravotně nezávadná byla Evropa naposledy kdy? Před průmyslovou revolucí? Asi ne, protože člověk žil v dýmu z lokálních topenišť, pil mnohdy závadnou vodu a jedl stravu znehodnocenou mykotoxiny a mikroorganismy.

1. To že jsme zajistili lepší podmínky pro člověka neznamená, že neškodíme přírodě;
2. Neustále je co zlepšovat. Pokud by se lidé řídili podle vás, tak bychom ted seděli v nějaké zemljance, lovily oštěpem a svítili loučema.

Devastaci řek a oceánů dělají hlavně země třetího světa. Bojovat proti tomu v zemích, které se na tom prakticky nijak nepodílejí, jak to dělají soudruzi z brusele, je naprostá nesmysl (jako skoro všechno, co dělají). Desertifikace souvisí s přelidněním zemí, kde k ní dochází.

Neplačte, už se to hrne : "Metr sněhu a pád teplot. Zajímavé video původem z TEDa. Can clouds buy us more time to solve climate change?

Celkem slušně víme jako vypadala minulost a zvraty klimatu přicházely celkem nezřídka. Nikdo nezpochybňuje , že se oteplilo, ale již máme zásadní problémy s predikcí budoucnosti a zejména s označením skutečných a nikoli domnělých příčin, které za tím stojí.

A jinou vyzkoušenou stabilní,nízkoemisní a technologicky zvládnutou cestu než jaderné elektrárny nemáme a mít nebudeme. Kam vede zbožštění OZE dokazuje Německo,Dánsko i Kalifornie.

IPCC v podstatě spáchal zločin tím, že se zaměřil na CO2 a výzkum ostatních faktorů skleníkového efektu potlačil (a jejich interakce tím tuplem). A když jsme u toho: Co bude dělat CO2 rozpuštěný ve vodních kapénkách? Obávám se, že coby jakákoli rozpuštěná látka bude brzdit odpařování kapének i jejich přeměnu na krystalky.

tags: #o #klimatu #s #chladnou #hlavou #fakta

Oblíbené příspěvky:

• Odpadkový koš ve tvaru popelnice - recenze
• Národní park Plitvická jezera a znečištění
• Mikrovlnná technologie pro odpad
• Ekologické vlastnosti stanoviště
• Inspirace pro školní výlet do Krušných hor