Plastové obaly jsou v dnešní době běžnou součástí našeho života. Jsou praktické, lehké a odolné, což z nich činí populární volbu pro balení potravin, nápojů a dalších výrobků. Nicméně, problém s plastovými obaly spočívá v jejich negativním dopadu na životní prostředí. Plasty se často stávají součástí odpadu a mohou znečišťovat naše oceány, půdu a vzduch.
Člověk může přispět k ochraně životního prostředí tím, že budeme plastové obaly recyklovat správně. Pojďme se podívat, jak na to:
Prvním krokem k úspěšné recyklaci plastových obalů je jejich třídění. Ve většině měst a obcí jsou k dispozici sběrné kontejnery nebo sběrná místa, kam můžete odložit plastové obaly určené k recyklaci. Je důležité věnovat pozornost tomu, jaké druhy plastů můžete recyklovat, protože některé typy plastů mohou být vhodné pro recyklaci, zatímco jiné ne.
Před tím, než plastové obaly odložíte do sběrných kontejnerů, doporučuje se, abyste je vypláchli a odstranili etikety. Odstranění zbytků potravin a etiket zjednoduší proces recyklace a zlepší kvalitu recyklovaného materiálu.
Některé plastové obaly mohou obsahovat směsi různých materiálů, které mohou být obtížné nebo nemožné recyklovat. Zkontrolujte, zda jsou vaše obaly označeny symbolem recyklace. Snažte si kupovat produkty, které používají recyklovatelné plastové obaly.
Čtěte také: Jak na katalog odpadů u obalů od barev
Recyklace plastových obalů je důležitá, ale stejně tak je důležité podporovat výrobky vyrobené z recyklovaných materiálů. Tím pomáháte uzavřít recyklační cyklus a snižovat poptávku po nových plastových surovinách.
Posledním, ale velmi důležitým krokem je vzdělávat sebe i své blízké o správné recyklaci. V dnešní době, kdy se čím dál více diskutuje o ochraně životního prostředí, je stále důležitější zamýšlet se nad tím, jaké obaly každý den používáme a jestli neexistuje ekologičtější varianta, která nás nijak neomezí a naopak pomůže naší planetě.
Ekologické dopady obalů nelze posuzovat pouze podle jejich výroby, ale je nutné zohlednit celý životní cyklus. Firmy hledají řešení, jak minimalizovat environmentální dopady obalových materiálů.
Plast je jedním z nejčastějších materiálů používaných k balení potravin. Je levný, lehký a odolný, ale jeho vliv na životní prostředí je zásadní.
Bioplasty, zejména biodegradabilní plasty jako PLA (polylaktid), jsou vyráběny z obnovitelných zdrojů, například kukuřičného nebo bramborového škrobu, a často se prezentují jako ekologická volba. Skutečnost je však složitější: na rozdíl od běžných plastů (PP, PET) mají biodegradabilní plasty zcela odlišnou strukturu, která znemožňuje jejich recyklaci. Přestože by měly být kompostovatelné, v praxi se nerozkládají ani v domácích podmínkách, ani ve většině průmyslových kompostáren. Navíc jejich výroba zabírá zemědělskou půdu, která by mohla být využita pro produkci potravin, což přidává další ekologickou zátěž. Vedle biodegradabilních plastů existují také bio/plant-based polymery, což jsou plasty jako PP nebo PET, ale vyrobené z rostlinných zdrojů namísto ropy.
Čtěte také: Kódy Odpadů pro Chemické Obaly v ČR
Potenciálním řešením, jak snížit uhlíkovou stopu výrobků, mohou být znovuvyužitelné obaly. Vratné obaly, jako jsou REkrabičky a REkelímky, nabízejí udržitelnou alternativu, která spojuje nižší ekologickou zátěž s praktickými výhodami pro podniky i spotřebitele.
Analýza životního cyklu obalů ukazuje, že vratné obaly jsou obecně ekologičtější než ty jednorázové. Od určitého bodu se navíc pozitivní dopad opakovaného použití může vyrovnávat s emisemi spojenými s čištěním a přepravou, které obaly v rámci cyklu musí absolvovat.
Studie z roku 2023 porovnávala ekologické dopady jednorázových plastových a kartonových obalů. I přes mnohé výhody kartonu, jako je jeho původ v obnovitelných zdrojích nebo snazší recyklace, v dodavatelských řetězcích závislých na dálkové dopravě přispěla vyšší hmotnost kartonu k vyšší uhlíkové stopě. Vratné obaly, jako jsou plastové sáčky a krabice, mohou být ekologičtější alternativou, zejména pokud projdou dostatečným počtem cyklů. Vratné plastové sáčky jsou ve většině případů ekologičtější již po několika použitích, zatímco plastové krabice se ekologicky vyplatí po 32 a více cyklech. Vratné plastové obaly mají ve většině případů nižší dopady na životní prostředí ve srovnání s jednorázovými kartonovými obaly.
V Evropské unii došlo v roce 2021 oproti roku předchozímu k nejvyššímu nárůstu jak vygenerovaného, tak zrecyklovaného odpadu z obalů. Kromě recyklace existuje také možnost energetického využití a opětovného použití obalů. Tyto metody jsou považovány za poslední kroky v hierarchii nakládání s materiály.
Častým problémem obalů bývá nepřiměřená velikost vzhledem k přepravovanému produktu. „Kvůli té pak dochází k převozu ‚vzduchu‘, nutnosti častějších cest a nevytíženosti vozidel. Dále je následkem toho potřeba, aby nádoby na sběr obalového odpadu byly větší, nebo aby jich bylo více,” upozorňuje na problém overpackingu konzultantka Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) Eva Ryšavá.
Čtěte také: Ekologické obaly pro váš podnik
Plastové obaly jsou opředeny řadou mýtů, týkajících se jejich spotřeby i zátěže pro životní prostředí. Pod drobnohledem faktů ale tyto mylné předpoklady ztrácejí na síle. Plastový obal může být mnohdy ekologičtější než papír nebo sklo. V porovnání s jinými dopady na životní prostředí představují obaly jen velmi malou část. A jejich rádoby škodlivost se zmiňuje mnohem častěji než reálný užitek.
V EU zaujímají plastové obaly 19 % z celkového obalového odpadu, sklo 18 %, dřevo 17 % a kov 5 %. Patrný je přitom evropský trend ekodesignu. Postupně od roku 1991 se staly obaly z plastu v průměru o 25 % lehčí například díky lepším materiálovým vlastnostem, pokrokům ve vývoji a výrobní technologii.
Podle Evropské agentury pro životní prostředí za sebou zanechá každý Evropan zhruba 8,4 t uhlíkových emisí ročně. Při ročním použití plastových obalů na osobu vzniká 50 kg emisí CO2. S uhlíkovou stopou souvisí i další benefit, který s sebou používání plastových obalů přináší - snižují plýtvání potravinami. Salátová okurka zabalená v plastu vydrží až třikrát déle, než nezabalená.
Environmentální dopady samotných obalů se často přeceňují. Výroba plastů vyžaduje mnohem méně fosilních zdrojů, než si lidé myslí. Navíc jsou nutné i pro výrobu jiných obalových materiálů. U jedné litrové PET lahve se jich spotřebuje 0,56 l, kdežto u skleněné až 1,57 l.
| Typ obalu (1 litr) | CO2 emise při výrobě | Spotřeba fosilních zdrojů |
|---|---|---|
| PET lahev | 107 g | 0,56 l |
| Skleněná lahev | 324 g | 1,57 l |
Jak moc zatěžuje životní prostředí každý typ obalu, dokáže porovnat tzv. LCA analýza. Srovnáme-li ekologickou stopu u 1 litrové PET lahve a skleněné lahve, pak při výrobě PET lahve je vytvořeno 107 g CO2, ovšem u skleněné 324 g CO2. Je to díky nižším energetickým výdajům při výrobě. Plast je velmi lehký, a proto se při přepravě vypouští méně uhlíkových emisí než při přepravě jiných obalových materiálů. Výhodou PET plastů je jejich snadná recyklace. PET je tedy hodnotným materiálem.
Plast, který se likviduje v zemích s fungujícím systémem nakládání s odpady, se do oceánu nedostane. 80 % odpadu ve světových oceánech pochází z pevniny, především z rozvojových zemí. Na znečištění oceánů mikroplasty se plastové obaly primárně nepodílí. Hlavními zdroji mikroplastů jsou syntetické textilie (35 %) a opotřebené pneumatiky (24 %).
Čím dál méně evropského plastového odpadu končí na skládkách. Stále častěji se naopak recykluje nebo spaluje. Při spalování plastů se využívá energie, kterou obsahují. V Česku je velmi účinný kolektivní systém zajišťující zpětný odběr obalových materiálů. Plastů se jich daří shromáždit 69 %.
Na závěr jedna zajímavost. Plastové obaly chrání zdraví lidí. Nejen jejich použitím přímo ve zdravotnictví, ale například kontaminovanou vodu lze vyčistit v průhledných PET lahvích pomocí UV záření. V PET lahvích je dokonce přítomno velmi malé množství acetaldehydu.
18. 12. Rada EU finálně schválila nařízení o obalech a obalových odpadech. Nová pravidla do roku 2030 omezují vznik zbytečných obalů a obalových odpadů a stanovují závazné cíle, které se týkají opětovného použití. Dále nařízení omezuje některé jednorázové obaly a požaduje, aby používání obalů v co největší míře snížily i hospodářské subjekty. To se týká například baleného ovoce nebo potravin a nápojů v hotelech, barech a restauracích.
Součástí nového nařízení je i povinnost plnit od roku 2029 cíle sběru plastových nápojových lahví a kovových nádob na nápoje na úrovni alespoň 90 %. Pokud nechtějí zálohové systémy zavádět, musí prokázat, že za rok 2026 dosáhly cíle 80 % sběru. A také předložit Evropské komisi plán, ve kterém uvedou strategii a konkrétní opatření, jak zajistí dosažení úrovně 90 %.
Spotřebitelům by třídění i výběr měly usnadnit požadavky na označování, označení a informace (např. malé kosmetické a toaletní výrobky na jedno použití v odvětví ubytování (např. velmi lehké plastové tašky (např. V nařízení se stanoví nové závazné cíle pro opětovné použití pro rok 2030 a orientační cíle pro rok 2040.
Dnešní formální přijetí nařízení Radou představuje poslední krok v rámci řádného legislativního postupu. Znění nařízení bude nyní vyhlášeno v Úředním věstníku EU a vstoupí v platnost. Ačkoli se míra recyklace v EU zvýšila, množství odpadu z obalů roste rychleji než jeho objem, který je recyklován. V roce 2022 vyprodukovala EU téměř 186,5 kilogramu odpadních obalů na osobu, z nichž 36 kg byly plastové obaly.
Stávající směrnice EU o obalech a obalových odpadech byla poprvé přijata v roce 1994 a byla několikrát revidována. Stanoví pravidla pro předcházení vzniku obalových odpadů a nakládání s nimi ve všech členských státech EU. Evropský parlament přijal svůj postoj k navrhovanému nařízení v listopadu 2023 a Rada v prosinci 2023. Rada a Evropský parlament dosáhly předběžné dohody 4.
Obaly jsou běžnou součástí našeho života a najdeme je téměř na všem, co denně potřebujeme. Chrání potraviny, usnadňují přepravu a často nám také pomáhají prodloužit čerstvost výrobků a pokrmů. Bohužel jsou ale obaly také jedním z nejčastějších zdrojů odpadů, které se poté hromadí a v přírodě mohou zůstat desítky až stovky let.
V Pack&Care se snažíme jít ekologickou cestou, a proto je většina našich obalů recyklovatelných nebo rozložitelných. Díky používání EKO obalů společně snižujeme množství odpadu. Ano, jednorázové obaly bohužel patří mezi největší znečišťovatele odpadu na světě. Denně končí miliony plastových sáčků, tácků, brček a příborů na skládkách nebo v přírodě, kde se poté hromadí a rozkládají stovky let. Jedním z možných řešení je přechod k ekologičtějším produktům, které budou mít stejné nebo podobné funkční vlastnosti. V dnešní době už máme naštěstí různé možnosti, jak jednorázové plastové obaly nahradit - například pomocí rozložitelných alternativ nebo znovupoužitelných produktů.
Všechny ekologické snahy se točí kolem minimalizace naší uhlíkové stopy. Toto spojení označuje veškeré skleníkové plyny, které vypouštíme do atmosféry. Uhlíková stopa vzniká při výrobě nejrůznějších produktů od potravin, obalového materiálu, nábytku, elektroniky a čehokoliv, co vyžaduje nějakou činnost. Právě proto je dnes důležitější než kdy dřív směřovat naše snahy ke zmenšení této stopy.
Proto v naší nabídce najdete ekologické jednorázové obaly, nádobí, příbory, ale i čističí a mycí prostředky. Využíváme proto recyklované a recyklovatelné materiály, ale i materiály, které jsou zcela kompostovatelné. Jednorázové obaly jsou sice většinou součástí nejrůznější podniků a obalů, ale používáme je i doma. Existují přitom ekologické obaly na svačinu i další potraviny.
Proces výroby obalu začíná tedy výběrem kvalitních a udržitelných materiálů. Následně se zpracovávají moderními technologiemi, které zajišťují přesnost, pevnost a bezpečnost obalu při styku s potravinami. V Pack&Care vám rádi obstaráme výrobu obalů na zakázku. Protože se snažíme nabízet obaly šetrné k životnímu prostředí, vyrábí se naše obaly především z papíru, kartonu, bioplastů a recyklovaného plastu. Tyto materiály jsou obnovitelné, šetrnější k přírodě a snadno recyklovatelné. U některých produktů využíváme také kompostovatelné materiály, které se v přírodě rozloží úplně. Mezi tyto materiály patří cukrová třtina nebo materiál z pecky avokáda.
Recyklace obalů začíná správným tříděním, o kterém jsme napsali samostatný článek Třídění odpadu: Praktický návod, který ti ušetří čas i nervy. Ve zkratce by poté měly papírové obaly směřovat do papíren a plastové do recyklačních linek na plasty. Zde jsou rozemlety, vyčištěny a v ideálním případě přetvořeny na nové suroviny, které slouží k výrobě dalších produktů.
Jak už jsme zmínili výše, správné třídění je základ, a proto na něj apelujeme i u prodeje našich produktů. Zejména recyklace potravinových obalů může být oříšek. Je totiž potřeba, aby se obal do dalšího zpracování dostal v co nejlepším stavu. Tuky a jiné organické nečistoty totiž mohou komplikovat celý recyklační proces. Papírové obaly patří do modrého kontejneru, plastové a kompozitní obaly (např. kelímky či sáčky) do žlutého. Samostatnou kapitolou jsou poté rozložitelné obaly, které se, jak už název napovídá, umí po použití rozložit úplně. Kompostovatelné obaly navíc můžete dát do domácího nebo průmyslového kompostu, kde se rozloží společně s bioodpadem.
Používání ekologických obalů je prvním krokem k minimalizaci uhlíkové stopy. V dnešní době už to navíc není žádná věda, stačí se při výběru obalů a jednorázového nádobí zaměřit na materiály, z nichž jsou vyrobeny. Obaly se mohou vyrábět z různých materiálů, které tvoří různou uhlíkovou stopu. Každý obal od jídla nejdřív zcela vyprázdněte a opláchněte od zbytků jídla. Ekologický obal je většinou označen certifikacemi (např.
Na výrobce je v tomto kontextu přenesena odpovědnost za plnění daných cílů a aplikace možných funkčních řešení. Celková problematika jednorázových obalů je však mnohdy zahalena nejrůznějšími mýty.
Může se zdát, že vše, co je bio, by mohlo být rozložitelné, avšak opak je pravdou. Obaly z bioplastů není možné kompostovat, jelikož většina těchto obalů není rozložitelná za normálních podmínek. K jejich rozkladu je nutné zajistit specifické podmínky. Některé bioplasty sice dokládají, že jsou průmyslově kompostovatelné, avšak k jejich rozkladu je zapotřebí delší doba, než je tomu u normálního bioodpadu. V Česku je bohužel většina kompostáren postavena na volných plochách, a tak ne vždy splňují optimální prostředí, kde je potřeba určitý poměr dusíku, uhlíku, živin a teplota cca 60 °C, aby nasimulovali podmínky pro vhodné kompostování. Kompostáři proto bioplasty odmítají, neboť vzniká riziko, že v půdě budou obsaženy nebezpečné mikroplasty. Dokonce na domácím kompostu se bioplast nerozloží ani za dva roky, optimální podmínky zatím v přírodě pro rozklad nynějších bioplastů neexistují. Bohužel s bioplastem nelze nakládat ani jako s konvenčím plastem, musí být zpracován odděleně.
Není bambus jako bambus. Bambusové jednorázové nádobí se vyrábí z bambusové drti a je slepováno pomocí pryskyřice. Ta se dnes ale ve velkém množství vyrábí synteticky a obsahuje škodlivé látky, jako jsou melamin a formaldehyd. Při styku s horkým nápojem o teplotě 100 °C nebo s rozpáleným jídlem může docházet k uvolňování těchto nebezpečných a zdraví škodlivých látek. Když už se rozhodnete pro bambusové nádobí, vybírejte jen šetrné výrobky s certifikací.
Tato problematika je komplikovanější než se může zdát. Papír není nutně lepší než plast a plast není nutně lepší než papír. Vše záleží na kontextu použití daného materiálu a možnosti jeho znovupoužití. K detailnějšímu posouzení výrobku, jeho materiálů a dopadů na životní prostředí slouží metoda posuzování životního cyklu výrobku LCA (Life Cycle Assessment). Dle této metody mají vybrané plastové tašky (např. HDPE - polyetylen s vysokou hustotou) nižší uhlíkovou stopu a větší potenciál pro znovupoužití. Na druhou stranu, pokud nedojde k jejich řádné recyklaci, při rozkládání ohrožují životní prostředí mikroplasty.
Do roku 2029 musejí členské země EU dosáhnout 90 % zpětného sběru plastových lahví a do roku 2030 mají být lahve vyrobené ze 30 % z recyklovaných materiálů. Jen pouhým tříděním však nelze dosáhnout velkého podílu recyklovaných složek a zpětně sebraných plastových lahví. Při sběru PET lahví ze žlutých kontejnerů dochází ke kontaminaci a velkým ztrátám materiálu, který by mohl být znovu použit k výrobě další PET lahve. Zavedením zálohovacího systému dochází k uzavírání smyčky. PET lahev se v ČR vyrobí, použije, vytřídí, zrecykluje a opět se vyrobí lahev nová. Tím dochází k přechodu na cirkulární ekonomiku.
Recyklace je důležitou součástí odpadového hospodářství, ale sama o sobě nestačí k vyřešení problému s jednorázovými obaly. Mnoho materiálů, zejména plastů, lze recyklovat pouze omezeně, než ztratí své vlastnosti a končí stejně na skládce nebo ve spalovně. Navíc recyklační procesy spotřebovávají energii, vodu a vytvářejí emise. Recyklace také často funguje jen tehdy, pokud lidé správně třídí odpad a existuje dostatečná infrastruktura. Skutečně účinnější strategií je předcházení vzniku odpadu - tedy snižování spotřeby jednorázových obalů, jejich opakované používání a přechod k bezobalovým nebo vratným systémům, které minimalizují celkový dopad na životní prostředí.
Ať už se může zdát něco jako správné řešení, ne vždy se dá nazvat nejlepším. Vše jednorázové totiž plýtvá ve velkém vstupními zdroji, které máme k dispozici a pouhou změnou materiálu jednorázových obalů se nic nezmění. Proto je potřeba přetvořit celý systém, předcházet co nejvíce vzniku jednorázových obalů, zavádět znovupoužitelné obaly nebo obaly, které jsou skutečně recyklovatelné. Řešením mohou být vratné obaly a zavedení zálohovacího systému, který zajistí čistý materiál pro následnou recyklaci. Proto obaly nevyhazujte, ale znovu používejte a až poté řádně roztřiďte nebo vraťte.
tags: #obaly #dopad #na #životní #prostředí