Když se příroda splete: Co to znamená?

Někdy se příroda splete a výsledkem jsou nečekané a často i znepokojivé jevy. Tyto anomálie mohou mít různé podoby a dopady na živé organismy.

Genetické mutace a vrozené poruchy

Když se vyvíjí nový život, je to malý zázrak. Ale bohužel ani příroda není neomylná. Některé zdroje uvádějí, že na půl milionu narozených dětí připadá jedna vrozená anomálie označovaná jako plod v plodu. O něco častější jsou mutace v podobě parazitických dvojčat.

„Tento stav člověka může být buď důsledkem jakési náhlé, nevysvětlitelné genetické změny, nebo výskytu nějaké skryté zvláštnosti způsobené zákony dědičnosti. Štítná žláza, nadledvinky, podvěsek mozkový, ale i některé další žlázy s vnitřní sekrecí mohou selhat nebo se vzbouřit. Dále pak onemocnění nebo vážné zranění ženy v době těhotenství může způsobit trvalé poškození embrya v děloze.

Vyskytují se také případy, kdy je těhotná žena léčena zdánlivě neškodnými léky, jako byl například thalidomidin, který nebyl dostatečně vyzkoušen, a v důsledku toho porodí deformované dítě. Někdy se oplodněné vajíčko v mateřském lůně začne dělit, jako by se měla vyvíjet jednovaječná dvojčata, ale potom náhle, uprostřed tohoto procesu, se dělení zastaví.

Parazitická dvojčata nebo plod v plodu vznikají za podobných situací. Po oplodnění se v děloze začínají vyvíjet dvojčata, nedojde však k úplnému oddělení (v případě jednovaječných dvojčat), nebo naopak dochází k přiblížení, které je nedostatečné pro samostatný vývoj, což způsobí propojení obou vyvíjejících se embryí.

Čtěte také: Tipy na výlety do přírody v ČR

Lékařská věda naštěstí pokročila natolik, že je schopná i tady podat pomocnou ruku a zajistit hodnotnější život. Například v říjnu loňského roku podstoupil operaci teprve třídenní Sam Esquibel, jemuž lékaři vyoperovali z mozku parazitické dvojče, ze kterého se vyvinula pouze nožička. Nicméně šance na přežití takto deformovaných dětí je malá. Většina z nich se nedožije ani po porodu, polovina narozených záhy po porodu umírá. Existují i případy, kdy se takoví jedinci dožili dospělosti.

Příklady vrozených poruch:

• Lali: Dívka s dvěma obličeji, jedno tělo, trpící kraniofaciální duplicitou.
• Lakšmi: Holčička s osmi končetinami, považována za znovuzrození boha Višnua.
• Giovanni Battista a Giacomo: Dvojčata s jedním tělem a dvěma hlavami.
• Jean Libbera: Muž s parazitickým dvojčetem.

Strach u psů a jeho překonávání

Někdy se i u zvířat, jako jsou psi, mohou vyskytnout neobvyklé reakce a strachy. Jedním z příkladů je fena, která začala projevovat panický strach z bouřky a dusného počasí.

Majitelka feny popisuje, že po jedné procházce, kdy začalo hřmít, se u feny vyvinul panický strach z dusna a podmračeného počasí. Fena se snažila za každou cenu dostat domů, vyvlíknout z vodítka, a projevovala známky silného stresu.

Tipy pro překonávání strachu u psů:

Čtěte také: Přírodní kuriozity

• Rozptýlení: Zkuste psa rozptýlit hrou, pamlsky nebo povely.
• Pozitivní posilování: Spojte strachové podněty s pozitivními zážitky, jako jsou pamlsky nebo hlazení.
• Postupné vystavování: Začněte s mírnými podněty a postupně zvyšujte jejich intenzitu.
• Konzultace s odborníkem: V případě silných strachů se obraťte na veterináře nebo psího psychologa.

Paralely mezi chováním buněk a lidí v kontextu onkologických onemocnění

Prof. Jana Šmardová ve své monografii "Co nás učí nádory, nesoucí podtitul Paralely v chování buněk a lidí" poukazuje na analogie mezi chováním rakovinných buněk a lidským chováním.

„Nepřehlédnutelně, nepřeslechnutelně, bolestivě nám ukazují, k čemu vede porušování základních pravidel soužití a spolupráce uvnitř společenství buněk … Možná nás tak mohou poučit i o pravidlech soužití a spolupráce uvnitř našeho společenství lidského.

Příklady analogií:

• Nekontrolované množení buněk: Analogické k bezhlavému úprku za kariérními cíli.
• Únik před imunitou: Analogický k obcházení zákonů a úniku před spravedlností.
• Zneužívání imunitních mechanismů: Analogické k ohýbání práva.
• Zakládání metastáz: Analogické k ničím nevyvažovanému individualismu, který znesnadňuje zakládání rodiny nebo ji rozkládá.

Imunitní systém a jeho fungování

Imunitní systém se přirovnává k armádě. Například lovci bakterií, kamikadze našeho těla - neutrofilní granulocyty (zkráceně neutrofily, nejčetnější typ bílé krvinky v krvi člověka, podílejí se na likvidaci především bakteriálních infekcí, pozn. red.). Člověk ani neví, že je má, ale ony za něj nasazují svůj život. Granulocyt je buňka, která má čich a dokáže „vystopovat“ bakterie v našem těle, ulovit je, sežrat a zabít. Dokážou totiž pomocí kyslíku „vyrobit“ anorganickou chemii, kterou dobře známe z etikety na běžném savu - baktericidní látky, které použijí pro usmrcení bakterií. Ale jde o útok sebevražedný.

Buňky mají něco jako nástěnky, odborně jim říkáme MHC glykoproteiny, kde ukazují to, co samy syntetizují nebo co pohltily z vnějšího prostředí. Mohli bychom to přirovnat k tomu, že ukazují něco jako občanku, průkaz totožnosti. A kolem jezdí, tedy spíše se plazí, patroly lymfocytů (druh bílé krvinky, pozn. red.) a občanky kontrolují. Nepátrají už po nějakých nuancích, anomálie v občance může znamenat, že v buňce je virus, takže zabít ji je jistota.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Ale nic v těle není tak jednoduché, takže existují buňky, které svou totožnost skrývají, snaží se pohybovat inkognito. Ano, takzvané NK buňky, natural killers, přirozené zabijáky, které hledají právě tyhle „asociály“ bez občanek a bez milosti je zabíjí.

Velmi zajímavou strategii k zalarmování imunitního systému mají mé oblíbené dendritické buňky. Těch je v těle řada typů, ale jedny, tzv. A ve službě pořád popíjejí… polykají materiál vnějšího prostředí, testují cokoliv, co se mihne kolem, podrobí to vždy velmi složité vnitřní chemické analýze, a mohou tak odhalit cizorodé látky. Když se jim něco nezdá, stáhnou svoje panožky a odeberou se do mízní uzliny. Což je takové „pod ocasem“ imunitního systému. Tak jako v Praze, když se chcete s někým sejít, pod koněm na Václaváku je to jistota. Pohraniční tělní stráž obrazně sedne na motorky a jede na okresní stanici, do své spádové mízní uzliny, podat hlášení… „Napíšou“ to zase na své nástěnky a v mízních uzlinách pak čekají, až si to lymfocyty překontrolují. Je to nádhera, ne? Ta logistika, koordinace, dělba práce.

Armáda imunitního systému funguje jako dokonale promazaný stroj, ale někdy až moc jako stroj, zabíjí hlava nehlava a často se sekne a jde i proti vlastním buňkám. Když se kácí les, létají třísky, takže při nějaké imunitní odpovědi dostanou zásah i tělu vlastní molekuly, buňky, struktury.

Tabulka: Typy buněk imunitního systému a jejich funkce

Žijeme v hygienickém luxusu, často skoro ve sterilním prostředí. Náš imunitní systém vznikl v interakci s komplexním mikrobiálním, „prvočím“ a mnohobuněčným parazitickým prostředím, s kterým se v naší západní civilizaci všemožně snažíme minimalizovat kontakt. Jenže teprve tehdy, když se člověk setkává s různými typy organismů, buduje si repertoár imunitních buněk, právě tu diverzifikovanou armádu s různými typy ozbrojených složek. Pokud se toto setkávání v dětství zanedbá, není naše armáda akceschopná nebo jí chybí třeba pěchota či letectvo. Nebude umět vyhrávat všechny bitvy.

tags: #obcas #se #priroda #sekne #pareni #co

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro třídění odpadu
• Příroda v skautské výchově
• Ekologické vinohradnictví a dotace
• Kompost a úrodnost půdy
• Provozní doba skládky Siřejovice