Obecné ohrožení z nedbalosti požárem: Definice a právní aspekty

Trestní právo je jedním z odvětví veřejného práva. Každé protiprávní jednání není trestným činem a není předmětem trestního práva. Ve srovnání s trestním právem je nižší stupeň nebezpečnosti pro společnost nepatrný.

Skutková podstata trestného činu

Skutková podstata trestného činu je klíčovým právním konceptem, který definuje soubor znaků potřebných k tomu, aby jednání osoby bylo kvalifikováno jako trestný čin a mohlo za něj být uloženo trestní opatření. Zajišťuje jasné vymezení trestní odpovědnosti a podporuje právní jistotu a předvídatelnost.

Skutek je právní termín, který obecně označuje jednání nebo událost, která má důležité právní důsledky. Mohou to být činy či události, které mohou vést k právním následkům (např. vznik povinností nebo práva na náhradu škody).

Skutková podstata trestného činu je právní pojem, který označuje soubor znaků (objektivních i subjektivních), které určují konkrétní trestný čin podle trestního zákoníku. Funkcí znaků skutkové podstaty trestného činu je zajistit, aby trestní odpovědnost byla přesně vymezena a aby byla dodržena zásada právní jistoty a předvídatelnosti práva.

Aby byl spáchaný čin považován za trestný, musí dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu. Musí tedy existovat objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka trestného činu. Bez těchto znaků nemůžete být obviněni.

Čtěte také: Jak se vyhnout požáru v bytě

Základní znaky skutkové podstaty

• Objekt: veřejný zájem nebo hodnota chráněná trestním právem, například život, zdraví, majetek, veřejný pořádek atd.
• Objektivní stránka: představuje konkrétní chování, které je v rozporu s právní normou (např. fyzický útok, krádež).
• Subjekt: osoba, která se dopustila trestného činu. Pro trestní odpovědnost musí subjekt splňovat zákonem stanovené podmínky. Konkrétně musí být starší 15 let a musí být příčetný.
• Subjektivní stránka: týká se vnitřního psychického vztahu pachatele k jeho jednání a následkům tohoto jednání. Subjektivní stránka je klíčová pro určení trestní odpovědnosti, protože určuje, zda pachatel jednal s úmyslem, nedbalostí nebo jiným vnitřním postojem k trestnému činu.

Obecné ohrožení z nedbalosti

Trestný čin obecného ohrožení je upraven v hlavě čtvrté zákona 140/1961 Sb., trestního zákona, ve skupině trestných činů obecně nebezpečných. Ustanovení zvláštní části trestního zákona konkretizují obecný pojem trestného činu, vymezují jednotlivé skutkové podstaty a stanoví příslušné sankce. Jednotlivé trestné činy jsou popsány svými typickými znaky, jimiž se odlišují navzájem.

Trestní zákoník definuje v § 272 obecné ohrožení jako „vydání lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného nebezpečného jednání. Obecného ohrožení se také dopustí osoba, která by toto obecné nebezpečí zvýšila nebo ztížila jeho odvrácení nebo zmírnění“ (objektivní stránka tč).

Výše popsané způsoby jednání jsou alternativní, což znamená, že k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu postačí naplnění pouze jednoho znaku ze základní skutkové podstaty popsané v § 272 TZ.

Obecné ohrožení se vyznačuje několika charakteristickými prvky. Již z definice v trestním zákoníku vyplývá, že při obecném ohrožení není ohrožena pouze jedna osoba, ale musí se jednat o více osob, které jsou konkrétně a bezprostředně ohroženy (na životě, zdraví či je ohrožen jejich majetek). Zákon nám nestanovuje nejnižší počet ohrožených osob. Tento počet vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, který nejnižší počet osob ustanovil na sedm. Nejvyšší soud ve své judikatuře také upozorňuje, že v případech obecného ohrožení není rozhodující, že výsledný větší počet ohrožených osob se do stavu obecného nebezpečí dostával jednáním pachatele v krátkém časovém intervalu postupně, a nikoliv najednou ve stejném okamžiku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2013, sp.zn. 4 Tdo 1094/2013-36).

K tomu, abychom mohli označit obecné ohrožení jako úmyslný trestný čin, nikoliv jako obecné ohrožení z nedbalosti (viz níže), je nutná přítomnost pachatelova jednání a nastalý účinek z něj, tedy tzv. kauzální nexus.

Čtěte také: Právní aspekty obecného ohrožení

V definici obecného ohrožení se nadále hovoří o „škodě velkého rozsahu“ (§130 TZ) v rámci újmy na cizím majetku (nikoliv pachatelův majetek), kdy se právě škodou velkého rozsahu rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 000 Kč.

§ 273 trestního zákoníku popisuje též obecné ohrožení z nedbalosti. Má-li soud v těchto případech posoudit, zda byl čin spáchán z nedbalosti, musí v první řadě zjistit, zda osoba, která způsobila obecné ohrožení nezachovala potřebnou míru opatrnosti, což je kritérium nedbalosti, a to ve formě vědomé i nevědomé. (usnesení NS ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 4 Tdo 904/2017-24)

Úmyslný trestný čin obecného ohrožení

Úmyslný trestný čin obecného ohrožení spáchá podle § 179 trestního zákona ten, kdo úmyslně vydá lidi v nebezpečí smrti, nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že způsobí požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil či se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání.

Ze znění uvedeného ustanovení vyplývá, že tato skutková podstata je určena k ochraně lidského života, zdraví a majetku.

Zákonodárce demonstrativně vymezuje, co se považuje za obecné nebezpečí a jako příklady jsou uvedeny způsobení požáru, povodně, způsobení škodlivých účinků výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných obecně nebezpečných látek nebo sil.

Čtěte také: Ohrožení na závodech

K tomu, aby byl spáchán úmyslný trestný čin obecného ohrožení, je zapotřebí, aby se pachatel úmyslně dopustil obecně nebezpečného jednání předpokládaného ve skutkové podstatě a dále, aby nastal obecně nebezpečný následek, který spočívá v ohrožení chráněných zájmů, a to v takovém rozsahu a intenzitě, jež předpokládá výše uvedené ustanovení (tedy vydání většího počtu lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo vydání cizího majetku v nebezpečí škody velkého rozsahu).

Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo úmyslně vydá větší množství lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo způsobí možnost majetkové škody velkého rozsahu. K samotné škodě na majetku pak ani nemusí dojít, stačí, že vznikne toto nebezpečí.

Za tento trestný čin odpovídají ti, kteří pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky vykonávají činnost, která je s tím neslučitelná, a to může ohrozit zdraví nebo život lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.

Objektivní stránka trestného činu

Představuje konkrétní chování, které je v rozporu s právní normou (např. fyzický útok, krádež). Může se jednat buď o aktivní chování, kdy pachatel něco činí.

Zároveň se hledí také na okolnosti jednání. Ne ve všech situacích je totiž jednání, které by se dalo považovat za trestné, skutečně trestným činem. Jedná se zejména o takzvané okolnosti vylučující protiprávnost. Tedy situace, kdy osoba jedná např. v krajní nouzi (např. trestným jednáním zabrání situaci, která by měla mnohem horší následky, kdyby nejednala) nebo v nutné obraně (např.

Následek

Jedná se o škodlivý výsledek, který je důsledkem jednání (nebo nejednání) pachatele (např.

• Poruchový následek: Nastává, když jednání pachatele způsobí konkrétní a faktickou škodu nebo újmu na chráněném objektu. Tento typ následku se vyznačuje tím, že došlo k reálné změně v právně chráněném zájmu. Příkladem může být krádež.
• Ohrožovací následek: Nastává, když samotné jednání pachatele vytváří reálné nebezpečí nebo ohrožení pro chráněný objekt, aniž by nutně došlo k faktické škodě nebo újmě. Už samotné jednání tak představuje dokonání trestného činu.

Příklad: Řidič v opilosti ztratí kontrolu nad vozidlem, narazí do jiného auta a způsobí těžké zranění jiného řidiče. Tím dojde k reálné a konkrétní újmě na zdraví poškozeného ( = poruchový následek).

Příčinná souvislost (kauzální nexus) je vztah mezi jednáním pachatele a následkem. Příklad: Musí být prokázáno, že právě řízení pod vlivem alkoholu vedlo k dopravní nehodě a následnému zranění řidiče druhého vozidla.

Subjektivní stránka trestného činu

U subjektivní stránky musí být přítomno zavinění, které představuje právě ten vnitřní psychický vztah pachatele k jeho jednání a jeho následkům.

• Úmyslným jednáním pachatele: V případě úmyslu jedná pachatel s vědomím a vůlí způsobit škodlivý následek.
• Nedbalostí pachatele: Pachatel jedná nedbale, když zanedbá povinnost opatrnosti, kterou měl a mohl dodržet, což vede k škodlivému následku.

Jak bude trestný čin klasifikován, záleží také na skutečnosti jak bude klasifikováno zavinění. Jestliže pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové ohrožení nezpůsobí nebo nevěděl, že svým jednáním může porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Kvalifikovaná a Privilegovaná skutková podstata

• Kvalifikovaná skutková podstata zahrnuje základní znaky trestného činu, ale obsahuje přitěžující okolnosti, které zvyšují společenskou nebezpečnost činu. Příklad: Trestný čin vraždy s přitěžujícími okolnostmi = Kdo jiného úmyslně usmrtí za zákonem stanovených okolností (např.
• Privilegovaná skutková podstata zahrnuje základní znaky trestného činu, ale obsahuje polehčující okolnosti, které snižují společenskou nebezpečnost činu. Příklad: V současnosti se týká pouze jednoho trestného činu - vraždy novorozeného dítěte matkou. Trestní sazby zde nejsou stanoveny jako u běžného trestného činu vraždy, ale jsou mírnější (činí odnětí svobody na tři až osm let).

Trestní sazby

Jaká hrozí trestní sazba za obecné ohrožení dle § 272 TZ? Pokud osoba naplní znaky trestného činu obecného ohrožení dle § 272, bude potrestána odnětím svobody na tři léta až osm let.

Trestní řízení

Trestní činy lze projednávat pouze v rámci trestního řízení. Trestní řízení je zákonem (trestním řádem) stanovený postup orgánů činných v trestním řízení. Jeho úkolem je zjistit, zda se trestný čin stal, zjistit pachatele a uložit mu trest nebo ochranné opatření (nebo oboje). Trestní právo procesní stanoví postup a metody, kterými stát reaguje prostřednictvím příslušných orgánů na spáchaný trestný čin.

V trestním řízení vznikají mnohé trestněprocesní vztahy. Základním vztahem je vztah mezi orgány činnými v trestním řízení a osobou, proti níž se vede trestní řízení. Právní skutečností, na základě které vzniká trestněprávní vztah, je obvinění z trestného činu. - činit důkazní návrhy atd. Existuje celá řada zásad trestního řízení, které musí orgány činné v trestním řízení dodržovat. Mezi ně patří např. stíhání jen ze zákonných důvodů, spolupráce se zájmovými sdruženími občanů, zajištění práva na obhajobu, zásada veřejnosti a řada dalších. Velice významnou zásadou je zásada presumpce neviny. Tato zásada znamená, že pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vyslovena vina, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení hledět jako by byl vinen.

Subjekty trestního řízení

• Obviněný: Osoba, proti níž se vede trestní řízení. Obviněný může být vzat do vazby.
• Obhájce: Může jím být jen advokát.
• Poškozený: Ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda. Osoba, které byla věc zabrána nebo má být zabrána. Např.
• Státní zastupitelství: Je orgánem veřejné žaloby v trestním řízení. Podává jménem státu obžalobu a plní další povinnosti, které mu v souvislosti s tím ukládá trestní řád (např.

Činnost státního zástupce

Státní zástupce je povinen zabezpečit trestní stíhání osob, které spáchaly trestný čin. Musí dbát na to, aby všechny trestné činy byly zjištěny, a podle ustanovení trestního řádu stíhány osoby, které je spáchaly. Dále musí vykonávat dozor nad postupem orgánů přípravného řízení (např. policie). Činnost státního zástupce pokračuje podáním žaloby, zastupováním státu před soudem. Přednáší obžalobu a závěrečnou řeč. Je oprávněn klást vyslýchaným osobám otázky a může navrhovat doplnění při dokazování.

Hlavní líčení

Je jádrem trestního řízení. V něm soud rozhoduje o podané obžalobě, o vině a nevině obžalovaného, o uložení trestu či ochranného opatření. Soud přezkoumává v hlavním líčení obvinění obsažená v obžalobě, a to zásadně za účasti veřejnosti. Soud je při rozhodování nezávislý a je vázán pouze právním řádem. Státní zástupce podávající obžalobu k soudu má v hlavním líčení i celkově v řízení před soudem postavení procesní strany.

Právo obžalovaného na obhajobu je zajišťováno jeho vlastní obhajobou i možností obhajoby prostřednictvím obhájce. Hlavní líčení končí zpravidla rozsudkem, a to buď odsuzujícím nebo zprošťujícím.

Možné způsoby ukončení trestního řízení

Zastavení trestního stíhání, postoupení věci jinému orgánu, schválení narovnání. Tyto způsoby jsou však méně časté, neboť byly učiněny již v předcházejících stadiích řízení.

Odvolací řízení

Koná se pouze tehdy, pokud je rozsudek soudu prvního stupně napaden odvoláním, které může podat obžalovaný, státní zástupce (případně další oprávněné osoby). Odvolání patří mezi opravné prostředky (odvolání - proti ještě nepravomocnému rozsudku soudu).

Vykonávací řízení

Je posledním z pěti možných stadií trestního řízení. Účel spočívá v nuceném uskutečnění obsahu rozhodnutí příslušného orgánu činného v trestním řízení ( např.

Rozsudek

V něm musí být přesně označen skutek, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání. Obsahuje rozhodnutí o vině, trestu či ochranném opatření a nároku na náhradu škody. Soud zde dovozuje správnost rozsudku. Má velký význam při přezkoumávání rozsudku soudem vyššího stupně.

Největší rizika požárů

Nejčastěji k požáru dochází v domácnostech a v přírodě (především v letním období). Jedná se o požáry vzniklé zejména lidskou nedbalostí, porušováním požárně bezpečnostních předpisů, nesprávnou manipulací s otevřeným ohněm, ale také požáry způsobené dětmi.

1. Největší nebezpečí, které hrozí při požáru, při hře s ohněm nebo při každém špatném zacházení s ním, je ohrožení našeho života popálením nebo uhořením. Vždycky na to musíme pamatovat!!! Každoročně je v naší republice ve velkých bolestech léčeno hodně dětí i dospělých, kteří nebezpečí ohně podcenili. Každoročně také mnoho lidí bohužel uhoří.

   K popáleninám může dojít přímým kontaktem s ohněm nebo kontaktem s rozpálenými předměty - kamny, klikou dveří, sporákem. Popáleniny jsou vždy velmi bolestivé a velmi těžko a dlouhodobě se léčí. Pokud dojde k popálení velké části těla, může se stát, že už se nepodaří popáleného zachránit.

2. Dalším nebezpečím, které vzniká a ohrožuje člověka při požáru, je jedovatý kouř. Tento kouř se šíří prostorem mnohem rychleji, než samotný požár a někdy stačí jen párkrát se nadechnout a může nás přidusit nebo i udusit, případně otrávit. Podle barvy kouře můžeme také poznat nebezpečí jeho zplodin. Nejnebezpečnější je tmavě zbarvený kouř, který obsahuje oxid uhelnatý nebo barevný kouř, který obsahuje další jedovaté plyny.
3. Při požáru také může dojít k výbuchu, zvláště tehdy, když se v okolí ohně vyskytují výbušné látky, například benzín, ucházející zemní plyn a pod. Výbuch je pro všechny v jeho okolí velmi nebezpečný.
4. Dalšími riziky, které při požáru vznikají, jsou velké škody na přírodě a na majetku. Oheň při požáru ničí domy, auta, parky, stromy, lesní porosty, prostě vše, co mu přijde do cesty. Mnohdy uhoří i domácí zvířata nebo lesní zvěř, ptáci, drobní živočichové.

Ohňový trojúhelník

K tomu, aby oheň vznikl, jsou nutné tři podmínky:

• Přítomnost hořlavých látek (pevné, kapalné nebo plynné)
• Dostatečné množství kyslíku - nejčastěji vzdušný kyslík
• Počáteční vysoká teplota - takzvaná zápalná teplota - nejčastěji plamen, jiskra, horký povrch, teplo, statická elektřina

Tyto tři složky tvoří dohromady takzvaný OHŇOVÝ TROJÚHELNÍK, který nám slouží k jednoduchému vysvětlení principu HOŘENÍ. Je důležité si zapamatovat, že vyčleněním kterékoliv ze tří složek „ohňového trojúhelníku“ zabráníme vzniku hoření nebo jeho pokračování. První dvě podmínky, tedy přítomnost hořlavých látek a dostatečné množství kyslíku, musí být trvalé. Třetí podmínka může působit jen krátkodobě. Jestliže na hořlavou látku začne působit vysoká teplota a je přítomen kyslík, vznítí se a vznikne oheň. Ten již sám produkuje teplo, které je k hoření potřeba.

tags: #obecné #ohrožení #z #nedbalosti #požár #definice

Oblíbené příspěvky:

• Ohrožení životního prostředí
• Život skákající žáby
• Třídění odpadů v ČR
• Využití kompostu v zahradě
• Dopady větru na české lesy