Environmentální povědomí Greenpeace

Greenpeace je nevládní environmentální organizace s kancelářemi ve více než 55 zemích světa a mezinárodním sídlem v Amsterdamu v Nizozemsku, založena kanadskými a americkými environmentálními aktivisty v roce 1971.

Greenpeace považuje za svůj cíl “zajištění schopnosti Země udržovat život ve vší jeho rozmanitosti” a své kampaně zaměřuje na celosvětové problémy, jako jsou například globální oteplování, odlesňování, nadměrný rybolov, komerční lov velryb, šíření geneticky modifikovaných organismů či jaderné hrozby.

Historie a vznik Greenpeace

Na konci 60. let 20. století přišly USA s plány na podpovrchový test jaderné zbraně na tektonicky nestabilním ostrově Amčitka na Aljašce. Kvůli zemětřesení, ke kterému na Aljašce došlo v roce 1964, vznikly obavy, že uskutečnění těchto plánů a provedení jaderného testu by mohlo spustit další zemětřesení a vyvolat tsunami. I když jaderný test nevyvolal zemětřesení ani tsunami, odpor vzrostl poté, co USA oznámily svůj plán na odpálení bomby pětkrát silnější, než byla její předchůdkyně.

Mezi odpůrci byli Jim Bohlen, veterán, který sloužil u amerického námořnictva, Irving Stowe a Dorothy Stowe, kteří se nedávno předtím stali kvakery. Jako členové Sierra Club Canada byli frustrovaní nedostatkem zájmu své mateřské environmentální organizace. Od Irvinga Stowa se Jim Bohlen naučil metody pasivní rezistence neboli „přinášení svědectví“, kdy je protestováno proti nežádoucí a nebezpečné činnosti jednoduše pouhou přítomností. Manželka Jima Bohlena Marie přišla s nápadem plavby na Amčitku, ke které ji inspirovaly protijaderné plavby Alberta Bigelowa v roce 1958.

Informace o plánu zveřejnil tisk, který ho spojil s organizací Sierra Club. Organizaci se toto spojení nelíbilo a v roce 1970 byl proto kvůli protestu založen spolek Don't Make a Wave Committee. Irving Stowe uspořádal benefiční koncert (s podporou písničkářky Joan Baez), který se uskutečnil 16. října 1970 v Pacific Coliseum ve Vancouveru. Koncert získal dost finančních prostředků pro začátek první kampaně Greenpeace proti jaderným výbuchům. Za peníze získané z koncertu byla vypravena loď Phyllis Cormack, kterou vlastnil a kormidloval John Cormack.

Čtěte také: Zjistěte více o environmentálních problémech s Greenpeace

Na podzim roku 1971 se loď vydala k Amčitce a setkala se s lodí americké pobřežní stráže Confidence, která aktivisty přinutila se vrátit. Kvůli tomu a také kvůli stále se zhoršujícímu počasí se posádka rozhodla vrátit do Kanady, kde se dozvěděla, že zpráva o jejich cestě i podpoře od posádky Confidence vzbudily nadšenou podporu veřejnosti. Než USA bombu odpálily, Greenpeace se pokusilo navigovat k místu testů další plavidla.

Environmentální historik Frank Zelko datuje vznik spolku Don't Make a Wave Committee do roku 1969, další zmiňují pozdější data. Vanessa Timmer mluví o prvních členech jako o „nepravděpodobné skupině volně organizovaných protestujících“. Frank Zelko řekl, že „na rozdíl od Přátel Země, kupříkladu, kteří začali plně zformovaní pod vedením Davida Browera, Greenpeace se vyvíjelo postupněji. Nebyl tam žádný jediný zakladatel“.

Greenpeace samo na svých webových stránkách uvádí, že „existuje vtip o tom, že ať si sednete ve Vancouveru v Kanadě do jakéhokoliv baru, sednete si vedle někoho, kdo bude tvrdit, že založil Greenpeace. Proto existuje několik různých variant toho, kdo může být skutečně prohlášen za zakladatele Greenpeace“. Raný ředitel Greenpeace Rex Weyler na své domovské internetové stránce uvádí, že sami členové Greenpeace o zakladatelích debatují již od poloviny 70. let.

Když jaderné testy na Amčitce skončily, Greenpeace přesunulo svou pozornost na atmosférické testování jaderných zbraní Francie u atolu Mururoa ve Francouzské Polynésii. Mladá organizace potřebovala se svými protesty pomoci, proto se s ní spojil David McTaggart, bývalý obchodník žijící na Novém Zélandu. V roce 1972 byla jachta Vega, 12,5 metru dlouhé plavidlo Davida McTaggarta, přejmenována na Greenpeace III, načež vyplula na protest do zakázané zóny u atolu Mururoa, aby se pokusila zabránit francouzským jaderným testům. Tato plavba byla sponzorována a organizována novozélandskou pobočkou kampaně Campaign for Nuclear Disarmament. Francouzské námořnictvo se pokusilo protest zastavit různými způsoby, Davida McTaggarta dokonce mariňáci fyzicky napadli. Zbili jej tak, že přestal vidět na jedno oko. Členové jeho posádky však incident zachytili na fotografiích a ty poté zveřejnili.

V 70. letech někteří členové Greenpeace zahájili vlastní nezávislou kampaň Projekt Achab proti komerčnímu lovu velryb. V roce 1975 se loď Phyllis Cormack plavila z Vancouveru, aby čelila sovětským velrybářům u pobřeží Kalifornie. Aktivisté Greenpeace přerušili lov tím, že se postavili do cesty mezi harpuny a velryby, a jejich videonahrávka z protestu pak obletěla celý svět. Později v 70. Greenpeace se vyvinulo z malé skupiny kanadských a amerických protestujících ve skupinu environmentalistů navázaných na alternativní a hippies hnutí mladých lidí v 60. a 70. letech 20. století. Během 70. let se nezávislé skupiny používající jméno Greenpeace začaly rozšiřovat po celém světě. V roce 1977 ve světě existovalo 15-20 skupin Greenpeace. V tu samou dobu byla kanadská kancelář Greenpeace ve vážných dluzích.

Čtěte také: Greenpeace a biomasa

Po incidentech u atolu Mururoa se David McTaggart přestěhoval do Francie, aby se soudil s francouzským státem, a pomohl tam rozvinout spolupráci evropských skupin Greenpeace. David McTaggart lobboval u kanadské Greenpeace Foundation, aby přijala novou strukturu, která by přivedla rozdělené kanceláře Greenpeace pod záštitu jedné globální organizace. Evropské Greenpeace splatilo svůj dluh kanadské kanceláři a 14.

Struktura a financování

Greenpeace se skládá z mezinárodní pobočky Greenpeace International (oficiálně Stichting Greenpeace Council) se sídlem v Amsterdamu v Nizozemí a z 26 regionálních kanceláří působících v 55 zemích. Regionální kanceláře pracují do velké míry nezávisle pod dohledem Greenpeace International. Výkonný ředitel Greenpeace je pak volen členy představenstva Greenpeace International. Každá národní či regionální kancelář je vedena výkonným ředitelem, kterého schvaluje představenstvo dané pobočky. Členy představenstva vybírají volitelé. Jeden ze členů představenstva obvykle zastupuje pobočku na valné hromadě Greenpeace International.

Greenpeace získává své finance od jednotlivých podporovatelů a nadací. Greenpeace prověřuje všechny velké darované částky, aby se ujistilo, že nedostává nechtěné dary. Organizace nepřijímá peníze od vlád, mezivládních organizací, politických stran ani korporací, aby byla zachována nestrannost. Greenpeace však přijímá finance od National Postcode Lottery, největší vládou sponzorované loterie v Nizozemí. Dary od nadací finančně podporovaných politickými stranami nebo od nadací, které získávají většinu svých peněz od vlád či mezivládních organizací, jsou odmítány.

Dary od nadací jsou rovněž odmítnuty v případě, že tyto nadace připojí nepřiměřené podmínky, omezení či překážky pro aktivity Greenpeace, nebo pokud by jejich dar zpochybnil nezávislost a cíle Greenpeace. Jelikož se od 90. let začal počet podporovatelů snižovat, Greenpeace zavedlo tzv.

V září 2003 podala organizace Public Interest Watch (PIW) stížnost k americkému finančnímu úřadu (IRS) s tím, že daňová přiznání Greenpeace USA byla nepřesná a porušovala zákon. IRS provedla rozsáhlé šetření a v prosinci 2005 šetření uzavřela s tím, že Greenpeace USA má i nadále právo být osvobozeno od daní.

Čtěte také: Vývoj Greenpeace v Česku

Klíčové kampaně a úspěchy Greenpeace

Greenpeace se zaměřuje na globální problémy a usiluje o pozitivní změny v oblasti životního prostředí. Mezi klíčové oblasti zájmu patří:

• Podpora energetické revoluce jakožto řešení klimatických změn.
• Propagace odzbrojení a mírového soužití.
• Boj proti chlor-fluorovaným uhlovodíkům (freonům) a ochrana ozónové vrstvy.
• Ochrana deštných pralesů a podpora udržitelného hospodaření.

Zastavení atmosférických jaderných testů

V padesátých a šedesátých letech byly atmosférické jaderné testy považovány za legitimní součást vojenského vývoje. Probíhaly na Aljašce, v Pacifiku a na francouzských atolech Mururoa a Fangataufa. Radioaktivní produkty výbuchů se šířily atmosférou, ukládaly se do půdy a oceánů a vstupovaly do potravních řetězců. Měřitelné stopy testů byly zaznamenány tisíce kilometrů od míst odpalu.

Greenpeace do tohoto prostředí vstoupila s přímými akcemi, které zpochybnily dosud neproblematizovaný předpoklad: že stát má právo provádět technologické experimenty s globálními důsledky bez souhlasu těch, kteří ponesou jejich následky. V době, kdy tyto protesty probíhaly, byl svět rozdělen bipolárním uspořádáním studené války. Jakýkoli zásah do vojenských programů byl snadno interpretovatelný jako oslabení vlastní bezpečnosti nebo nepřímá podpora soupeře.

Právě v tomto kontextu je však podstatné, že jejich smyslem nebylo zpochybňování obranyschopnosti států, nýbrž poukázání na fakt, že jaderné testy představují zásah do ekosystému s globálním dosahem, který se netýká rovnováhy sil mezi velmocemi, ale základních podmínek života. Tato strategie fungovala. Atmosférické testy se postupně staly mezinárodní zátěží, nikoli symbolem technologického pokroku. Rostoucí veřejný tlak, ke kterému Greenpeace významně přispěla, urychlil omezení a následný zákaz těchto zkoušek. Výsledkem bylo výrazné snížení radioaktivního spadu v biosféře.

Ochrana velryb a konec komerčního velrybářství

Kampaň za ochranu velryb patří k nejčitelnějším a zároveň nejlépe doloženým úspěchům Greenpeace. V 70. a 80. letech se komerční velrybářství stále opíralo o argument „tradičního hospodářství“, přestože vědecká data už tehdy jasně ukazovala prudký pokles populací. Greenpeace vstoupila do tohoto prostoru jinak než odborné komise a diplomatická jednání. Ne argumentem navíc, ale obrazem, který nešlo ignorovat: malé čluny mezi harpunami a těly zvířat.

Přímé konfrontace s velrybářskými flotilami nebyly cílem samy o sobě. Tlak vyvolaný těmito akcemi, spolu s vědeckými podklady a prací dalších aktérů, významně přispěl k rozhodnutí Mezinárodní velrybářské komise (IWC) zavést v roce 1986 moratorium na komerční lov velryb. Nešlo o okamžité vítězství ani o definitivní konec problému. Některé státy se pokoušely pravidla obcházet, jiné se odvolávaly na „vědecký lov“.

Právě zde se ukázala další role Greenpeace: systematická dokumentace nelegálních praktik a jejich zveřejňování. Přínos pro lidstvo je v tomto případě vícevrstvý. Na nejzákladnější úrovni šlo o záchranu několika druhů před vyhubením. Velryby však nejsou jen ikonická zvířata. Jsou klíčovým prvkem oceánských ekosystémů, ovlivňují potravní řetězce i koloběh živin. Jejich návrat do oceánů přispěl ke stabilizaci mořských systémů, z nichž nepřímo závisí i lidská civilizace. A konečně, tam kde dříve dominoval destruktivní lov, se postupně rozvinul ekoturismus. Pozorování velryb se stalo zdrojem dlouhodobých příjmů, které nepodkopávají vlastní základ.

Zákaz toxických chemikálií (DDT, PCB, CFC)

Kampaně proti toxickým chemikáliím patří k nejméně „viditelným“, ale dlouhodobě nejzásadnějším zásahům Greenpeace do moderní civilizace. Nešlo o jeden konkrétní obraz nebo symbolický moment, ale o systematické narušení představy, že chemický pokrok je vždy přínosný a v zásadě zvládnutelný technickými opatřeními. DDT, PCB i CFC spojovalo jedno: byly legální, masově používané a podporované průmyslem i státními institucemi.

Největším úskalím těchto kampaní nebyl nedostatek dat, ale naopak jejich přebytek a složitost. Škody se neprojevovaly okamžitě. Bioakumulace DDT v potravních řetězcích, karcinogenní účinky PCB nebo postupné ztenčování ozonové vrstvy byly procesy rozložené v čase a prostoru. To výrazně ztěžovalo veřejné pochopení problému i politickou reakci. Průmysl tuto časovou prodlevu využíval k relativizaci rizik, zpochybňování studií a oddalování regulací.

Další zásadní překážkou byla ekonomická závislost. Tyto látky nebyly okrajovým produktem, ale základní součástí zemědělství, elektrotechniky, chladicí techniky i spotřebního průmyslu. Zákaz znamenal nutnost hledat náhrady, investovat do vývoje a změnit výrobní procesy. Greenpeace tak čelila obviněním, že ohrožuje potravinovou bezpečnost, pracovní místa nebo technologický rozvoj.

Úspěch těchto kampaní spočíval v kombinaci tlaku zdola a spolupráce s vědeckou komunitou. Nejviditelnějším výsledkem byl Montrealský protokol, který vedl k postupnému zákazu CFC a dnes je považován za jeden z nejúspěšnějších mezinárodních environmentálních dohod. Obnova ozonové vrstvy není okamžitá, ale měřitelná. Spolu s ní klesá riziko rakoviny kůže, poškození DNA i narušení ekosystémů citlivých na UV záření.

Zviditelnění klimatické krize

Ještě dlouho předtím, než se klimatická změna stala součástí vládních programů a mezinárodních summitů, pracovala Greenpeace s poznatky, které tehdy kolovaly převážně v akademickém prostředí. Už v 80. letech upozorňovala na souvislost mezi spalováním fosilních paliv, koncentrací skleníkových plynů a dlouhodobou destabilizací klimatu. Zásadní význam mělo také systematické odhalování dezinformačních strategií části ropného a uhelného průmyslu.

Dokumenty, které se postupně dostaly na veřejnost, ukázaly, že některé korporace měly o klimatických rizicích vlastní detailní analýzy, a přesto investovaly do jejich zpochybňování. Greenpeace zde nehrála roli arbitra pravdy, ale katalyzátoru transparentnosti. Tento dlouhodobý tlak pomohl vytvořit prostředí, v němž mohly vzniknout mezinárodní rámce, jako je Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC) nebo později Pařížská dohoda.

Ochrana deštných pralesů

Ochrana deštných pralesů patří k oblastem, kde se práce Greenpeace nejzřetelněji dotýká každodenního života lidí, i když si to většina z nich neuvědomuje. Kampaně proti nelegální a destruktivní těžbě v Amazonii, jihovýchodní Asii nebo povodí Konga nebyly vedeny jen ve vzdálených džunglích. Směřovaly především k místům, kde vzniká poptávka: k mezinárodním dodavatelským řetězcům dřeva, papíru, palmového oleje či sóji.

Zásadním posunem bylo zaměření na korporátní odpovědnost. Místo obecného apelu na „ochranu přírody“ vznikl tlak na konkrétní firmy, aby změnily své nákupní standardy, sledovatelnost surovin a vztahy s dodavateli. V řadě případů to vedlo k závazkům nulového odlesňování a ke změnám v celých odvětvích.

Přínos pro lidstvo je v této oblasti velmi konkrétní. Deštné pralesy fungují jako přirozené regulátory klimatu: pohlcují značnou část oxidu uhličitého, který vzniká lidskou činností, a ukládají ho v biomase a půdě. Tento proces lze srozumitelně popsat jako „přírodní brzdu oteplování“. Když prales zmizí, tato brzda přestane fungovat a navíc se do atmosféry uvolní uhlík, který byl desítky až stovky let vázán v rostlinách.

Den Země a jeho význam

Den Země se každý rok slaví 22. dubna a má za cíl upozornit na význam ochrany životního prostředí a snižování negativního dopadu člověka na planetu. Před prvním Dnem Země se v USA v spotřebovávalo neefektivně obrovské množství olovnatého benzínu v automobilech a průmysl vypouštěl do ovzduší kvanta emisí bez obav z ekologických následků. Znečištění bylo považováno za symbol prosperity a veřejnost se téměř nezajímala o životní prostředí a jeho vliv na zdraví lidí.

V roce 1962 však kniha Rachel Carsonové Tiché jaro (Silent Spring) změnila situaci. Stala se bestsellerem a zvýšila povědomí veřejnosti o živých organismech, životním prostředí a vazbě mezi znečištěním a veřejným zdravím.

I dnes - po více jak padesáti letech - stojíme před následky lidské činnosti. Změna klimatu a úbytek biodiverzity nás ohrožuje více než kdy jindy. Během posledního půlstoletí se počty živočichů žijících volně na naší planetě snížily o dvě třetiny. Každý den dochází k vymizení desítek druhů. Podle vědců mohou lidé za největší úbytek života na Zemi od dob dinosaurů.

Způsob, jakým těžíme, znečišťujeme, lovíme, hospodaříme, stavíme a cestujeme, může vést k vyhynutí alespoň milionu druhů. Průměrné globální oteplení v současné době dosahuje kolem +1,1 °C a predikce vědců odhadují, že se můžeme dostat až na +3 °C. V České republice se teplota zvyšuje asi dvakrát rychleji než na celém světě, což znamená, že zde již došlo k nárůstu teploty o 2 °C.

Klimatická změna má obrovský vliv na biodiverzitu a naopak. Vysoké teploty, sucho a extrémní povětrnostní jevy jako hurikány a záplavy způsobují úbytek druhů. Musíme přijmout konkrétní kroky, abychom snížili množství skleníkových plynů v atmosféře a chránili důležité ekosystémy.

Greenpeace v České republice

Životní prostředí v Česku se v posledních třech desetiletích výrazně zlepšilo. Podle Zprávy o životním prostředí, kterou každoročně předkládá Ministerstvo životního prostředí, došlo k poklesu emisí škodlivin do ovzduší, zlepšení kvality vody a půdy, zvýšení podílu chráněných území a obnovitelných zdrojů energie a snížení produkce odpadů.

Přestože se životní prostředí v Česku zlepšilo, stále existují mnohé výzvy a rizika, kterým je třeba čelit. Mezi ně patří například:

• Změna klimatu, která má negativní dopady na biodiverzitu, zdraví lidí, zemědělství, lesy, vodohospodářství a infrastrukturu.
• Úbytek biodiverzity, který je způsoben fragmentací krajiny, intenzivním hospodařením, invazivními druhy, nadměrnou lovem a rybolovem a změnou klimatu.
• Znečištění ovzduší, které je stále nad limitními hodnotami zejména v některých městských aglomeracích a průmyslových oblastech.

V Česku nyní politici pracují na aktualizaci klíčových dokumentů, které ovlivňují klimatickou a energetickou politiku státu. Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo průmyslu a obchodu pracují na aktualizaci Národního energeticko-klimatického plánu, Politiky ochrany klimatu a Státní energetické koncepce, které mají napomoci k přechodu na udržitelné a nízkouhlíkové hospodářství.

Závěr

Greenpeace sehrálo a stále hraje významnou roli ve zvyšování environmentálního povědomí a ochraně životního prostředí po celém světě. Organizace se zaměřuje na globální problémy a usiluje o pozitivní změny prostřednictvím kampaní, přímých akcí a spolupráce s vědeckou komunitou. I přes výzvy a kritiku, Greenpeace dosáhlo významných úspěchů v oblastech, jako je ochrana velryb, zákaz toxických chemikálií a boj proti klimatickým změnám.

tags: #environmentální #povědomí #Greenpeace

Oblíbené příspěvky:

• Směrnice EU o biologických odpadech
• Zlatý koš do koupelny
• Hliníkový odpad Čáslav
• Hlášení nelegálního odpadu v ČR
• Podmínky účasti na Ekologické olympiádě