Obnovitelné zdroje energie v Norsku a Evropské unii

Evropská unie dosáhla v roce 2024 významného pokroku v oblasti obnovitelných zdrojů energie - 46,9 % elektřiny bylo vyrobeno z obnovitelných zdrojů. Import energie ze zemí mimo EU přitom ve stejném roce poklesl.

Podíl obnovitelných zdrojů energie v EU

Jak uvedl Eurostat, mezi zeměmi EU vedlo ve výrobě elektřiny z OZE Dánsko s 88,4 %, elektřinu přitom vyrábělo především z větrné energie. Těsně za ním následovalo Portugalsko s 87,5 %, které využívalo jak větrnou, tak vodní energii, zatímco Chorvatsko dosáhlo 73,7 %, především z vodních zdrojů.

Na dolním konci žebříčku se nacházely Lucembursko, Malta a také Česko, které zaznamenaly nejmenší podíly elektřiny z obnovitelných zdrojů ve výši 5,1 %, 15,1 % a 15,9 %.

Větrná a vodní energie zůstaly hlavními zdroji elektřiny z obnovitelných zdrojů. Na celkovém objemu se podílely 39,1 %, resp. 29,9 %. Solární energie pak tvořila 22,4 %.

V letech 2004 až 2023 se podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v EU téměř ztrojnásobil, a to z 9,6 % na 24,5 %. Aktualizace směrnice o obnovitelných zdrojích energie z roku 2023 zvýšila cíl EU pro rok 2030 z 32 % na 42,5 % s dodatečnou snahou dosáhnout 45 %. Dosažení tohoto ambiciózního cíle bude vyžadovat další investice a závazky členských států EU.

Čtěte také: Význam obnovitelné energie

Pokles dovozu energie do EU

Eurostat v minulém týdnu rovněž vydal prohlášení, ve kterém konstatoval, že v roce 2024 EU snížila svou závislost na dovozu energie. Dovoz energetických produktů činil 375,9 miliardy EUR, což znamená 16,2% pokles a 7,1% pokles čisté hmotnosti paliv ve srovnání s rokem 2023.

Dovoz ropy se snížil jak v hodnotě (-4,7 %), tak i v objemu (-2,4 %). Výrazně poklesl také dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG) a zemního plynu v plynné formě, přičemž u LNG došlo k poklesu o 39,1 % v hodnotě a 15,1 % v objemu.

Hlavními dodavateli energie do EU zůstaly Spojené státy a Norsko. Na USA připadalo 45,3 % dovozu LNG, následovalo Rusko (17,5 %) a Alžírsko (10,7 %). Norsko dodalo 45,6 % zemního plynu do EU, zatímco Alžírsko přispělo 19,3 % a Rusko 16,6 %.

Metodika stanovení podílů elektřiny z OZE

Metodika použitá pro stanovení podílů elektřiny z obnovitelných zdrojů se zaměřuje na výrobu elektřiny, nikoli na její spotřebu. V žebříčku zemí nejvíce využívajících obnovitelné zdroje energie jsou na vrcholu převážně státy západní Evropy, využívající vítr, Slunce, atom a vodu.

Země na vrcholu seznamu magazínu Energy mohou svá vysoká procenta výroby obnovitelné energie do jisté míry připsat bohatým přírodním zdrojům. Island táhne geotermální energie, Norsko obrovské kapacity vodních elektráren a Dánsko výroba větrné energie. Vzhledem k tomu, že země pokračují v investicích do obnovitelné infrastruktury a ve zkoumání inovativních řešení, podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů pravděpodobně v nadcházejících letech dále poroste.

Čtěte také: České startupy a energie

1. Island je země známá svou krásnou krajinou, plnou sopek, gejzírů, horkých pramenů a lávových polí. Kromě toho, že jsou atraktivní pro turisty, umožňují tyto přírodní prvky Islandu vyrábět většinu energie z obnovitelných geotermálních zdrojů. Island využívá svou polohu na Středo atlantickém hřbetu, hranici tektonické desky, která poskytuje bohaté zdroje geotermální energie tím, že využívá vulkanické teplo prostřednictvím geotermálních elektráren. Země také vyrábí vodní a větrnou energii, její portfolio obnovitelné energie je značně diverzifikované.2. V Norsku je jedním z hlavních zdrojů energie voda. Tato skandinávská země je také jedním z největších vývozců energie na světě. Velkou část z toho řídí Statkraft, největší norský výrobce elektřiny a největší evropský výrobce obnovitelné energie. Norsko již dosáhlo masového využití elektřiny z obnovitelných zdrojů, navíc má ambiciózní cíle snížit emise skleníkových plynů.3. Švédsko je leaderem v oblasti dekarbonizace, do roku 2030 si dalo za cíl snížit emise skleníkových plynů o 59 % ve srovnání s rokem 2005 a do roku 2045 mít nulové emise uhlíku. Nejpoužívanějšími obnovitelnými zdroji jsou vodní energie (většinou používané k výrobě elektřiny) a bioenergie (používaná k vytápění). Švédové plní své cíle v oblasti obnovitelné energie s velkým předstihem. V roce 2012 Švédsko dosáhlo vládního cíle pro rok 2020, kterým je 50% podíl obnovitelné energie.4. Brazílie vyrábí a distribuuje elektřinu více než 85 milionům rezidenčních, komerčních a průmyslových spotřebitelů. To je víc energie, než vyrobí všechny ostatní jihoamerické země. Přibližně 60 % z toho distribuuje Centrais Elétricas Brasileiras. Do roku 2029 mají investice do brazilského energetického sektoru dosáhnout 94 miliard dolarů. Vedle vzkvétajícího solárního a větrného průmyslu má Brazílie slibný trh s jadernou energií, analytici předpokládají investice do brazilského jaderného sektoru v příštích 30 letech ve výši přibližně 50 miliard dolarů. V současné době mají dva brazilské jaderné reaktory, Angra 1 a 2, více než 1 900 megawattů instalovaného výkonu, což představuje 2 % brazilské výroby elektřiny.5. Nový Zéland je úspěšným příkladem systematického rozvoje obnovitelné energie, zejména vodní a geotermální, bez vládních dotací. Země, která v současnosti postupně ukončuje těžbu ropy a zemního plynu na moři, se v rámci Pařížské dohody zavazuje do roku 2030 snížit emise o 30 % pod úrovně z roku 2005.6. Dánsko chce do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 70 % oproti úrovni z roku 1990 a do roku 2030 využívat obnovitelnou energii alespoň z poloviny. Dánsko je světovým lídrem ve využívání větrné energie a zároveň vyřazuje uhlí.7. Hnací silou Rakouska je vodní energie. Rakušané chtějí do roku 2030 využívat 100 % elektřiny z obnovitelných zdrojů, především vodních, větrných a solárních.8. Primárními obnovitelnými zdroji ve Švýcarsku jsou jaderná a vodní energie. Země se však nachází v období energetické transformace, protože Švýcaři v roce 2017 hlasovali pro postupné odpojení jaderné energie.9. Klíčovými pilíři finské strategie udržitelné energetiky jsou jaderná, vodní a bioenergie. Finsko usiluje o dosažení net zero do roku 2035. Je přední zemí ve veřejných a soukromých výdajích na výzkum, vývoj a testy v oblasti energetiky a je také světovým lídrem v oblasti biopaliv druhé generace vyráběných ze dřeva.10. Kromě toho, že je Kolumbie lídrem v elektrické veřejné dopravě, je také jedním z největších producentů vodní energie na světě.

Podíl vyrobené elektřiny z obnovitelných zdrojů v roce 2024 podle jednotlivých zemí EU

Bezmála polovina elektrické energie (47 %), kterou loni vyrobily země Evropské unie, pocházela z obnovitelných zdrojů. Kontinentálním premiantem je podle dat Eurostatu Dánsko, kde se OZE podílí na výrobě z 88,4 %.

Hned za nimi se v žebříčku nachází Česko s necelými 16 % energie z obnovitelných zdrojů. Důvod je prostý, elektřinu u nás totiž vyrábíme především v uhelných elektrárnách, které doplňují jaderný Temelín a Dukovany.

Zdroje OZE v zemích EU za rok 2024

Jádro je sice poměrně čistý zdroj, nikoliv ale přirozeně se obnovující, a tak do pochopitelně nespadá do definice OZE. Téměř 40 % evropské obnovitelné elektřiny pochází z větrných turbín. Následují vodní elektrárny, zhruba pětinu tvoří fotovoltaika, necelou desetinu bioplyn a půl procenta poměrně specifická geotermální energie.

Dovozci ropy do EU v roce 2024

A odkud Evropa dováží ostatní energetické suroviny? Na to odpovídá další souhrn od Eurostatu za loňský rok, který spočítal import ropy, zemního plynu a jeho tekuté varianty LNG. Do EU ji dováží celé spektrum zemí. Z jednotlivců jsou největším importérem USA, nicméně se i tak tvoří jen 16,1 % celého balíku.

Čtěte také: Více o sluneční energii

Hodnota importu ropy a plynu v miliardách eur a objem v milionech tun

Objem ropy, která míří na starý kontinent, se od roku 2022 postupně snižuje. Nutno ovšem podotknout, že rok 2022 byl poměrně atypický. Rusko napadlo Ukrajinu a svět se pomalu probouzel z pandemie.

Dovozci LNG a zemního plynu do EU v roce 2024

U klasického plynu dnes statistikám s naprostým přehledem kraluje Norsko, které zemím EU loni dodalo 45,6 % poptávky. V případě LNG je ale situace diametrálně odlišná a Norsko nahrazují USA, které se na zkapalněný plyn orientují už delší dobu - do Evropy loni dovezly 45,3 % poptávky.

Norsko a jeho role v evropské energetice

Norský energetický sektor vidí ve výstavbě podmořských kabelů příležitost pro další rozvoj vodních zdrojů a export přebytků zelené elektřiny do Evropy. Největšími přebytky energie disponují v Norsku severní a západní regiony, které následně zásobují jih země. Levná energie do těchto regionů již dříve přilákala výrobní podniky náročné na spotřebu elektřiny. Působí zde například společnost Norsk Hydro zpracovávající hliník. Projekt pokládky podmořských kabelů podle názoru jejích zástupců může vést ke ztrátě konkurenční výhody, kterou levná energie firmě poskytuje. V důsledku stavby a exportu přebytků energie do sousedních zemí by totiž mohlo dojít k růstu cen domácího proudu.

Norský provozovatel rozvodné sítě Statnett skutečně připouští, že do roku 2025 jen nově budované spojení NordLink do Německa zvýší cenu elektřiny v Norsku přibližně o euro za megawatthodinu. Propojením s Německem to ale nekončí. Konsorcium soukromých firem NorthConnect plánuje do roku 2023 vybudovat stejnojmenné vedení o kapacitě 1 400 MW mezi severozápadním Norskem a Skotskem. Právě toto vedení je nyní největším jablkem sváru. Firmám působícím v západních regionech Norska je proti srsti, že by spoj měl vést z těchto nejvíce přebytkových regionů a odčerpat tak další levnou energii. V Británii je totiž elektřina v běžném období o zhruba 50 % dražší a cenová hladina mezi zeměmi by se stavbou druhého podmořského spojení mohla začít vyrovnávat.

Z Norska by se díky velmi silným podmořským spojům mohlo stát „překladiště“ energie mezi Evropou a Británií. Norské výrobní firmy argumentují, že udržení stability elektrické sítě v severozápadních regionech si při takovém způsobu užívání sítě vyžádá ohromné investice. Ty se pak budou muset promítnout do konečných cen pro spotřebitele a povedou k dalšímu zdražování proudu. Na poplach bijí také odborové organizace, zaměstnanecké svazy a některé opoziční strany. Žádají vládu, aby znemožnila soukromému kapitálu vlastnit podmořské přenosové kabely. Tyto spoje by podle nich měl stavět a provozovat pouze státem vlastněný Statnett. Soukromý kapitál by podle odpůrců mohl poškodit zájmy země.

Mluvčí pro energetiku z opoziční labouristické strany začátkem roku k tématu prohlásil, že soukromé vedení z Norska „nikdy nebude“. Norsko produkuje až 95 % veškeré své energie z vodních elektráren. Propojením do celoevropské sítě mohou severské přehrady nejen zásobovat další evropské země energií v době jejího nedostatku, ale také akumulovat jejich přebytky z větrných či slunečních elektráren. Norsko je proto nadneseně označováno za „baterii Evropy“. Země má navíc stále rostoucí přebytky zelené energie, které plánuje uplatnit na zahraničních trzích.

V celoevropském měřítku hraje větrná energie významnou roli: nyní pokrývá zhruba 11 % celoevropské spotřeby. Evropská agentura pro větrnou energii (EWEA) navíc očekává, že toto číslo do roku 2030 vzroste na 25 %. Větrné elektrárny zároveň představují 44 % veškerého výkonu nově instalovaných elektráren v Evropě. Průkopníkem je především Německo. V roce 2017 dodaly větrné a solární zdroje do německé rozvodné sítě 26,4 % veškeré energie. V první polovině letošního roku podíl energie z těchto zdrojů v Německu dále rostl.

Norsko zvažuje odpojení od evropské elektrické sítě

Norsko zvažuje, zda dále setrvá v současném systému propojení s evropskou elektrickou sítí. Důvodem jsou prudce rostoucí ceny energie, které dopadají na norské domácnosti výrazně více než v jiných státech Evropské unie.

Ministr energetiky Terje Aasland označil německý systém jednotného cenového pásma jako jeden z hlavních problémů. Zatímco většina německých domácností má elektřinu zajištěnou formou fixních tarifů, Norové platí podle reálných tržních cen. Devět z deseti domácností se tak stává citlivých na výkyvy. „Během špičky může jedna sprcha stát i čtyři eura,“ uvedl Aasland v rozhovoru pro server Euractiv.

Otázka dalšího fungování propojení s evropskou sítí se stala politickým tématem v souvislosti s blížícím se rozhodnutím o obnově dvou kabelových spojení s Dánskem - Skagerak 1 a 2. Ty vznikly v roce 1975 v době, kdy dánská energetika fungovala převážně na uhlí. Tehdy mělo propojení logiku - ve dne proudil proud z Norska na jih, v noci opačně.

V současnosti se ale bilance změnila. Dánsko i další státy sází na nestabilní obnovitelné zdroje, zatímco Norsko zůstává u stabilní vodní energie. Vývoz norské elektřiny do EU se od začátku století ztrojnásobil, což vyvolává obavy z negativního dopadu na domácí spotřebitele. „Rozhodnutí padne po zveřejnění zprávy od provozovatele sítě Statnett,“ uvedl Aasland.

Ministr dále kritizoval německý model jednotného cenového pásma, který podle něj zatěžuje nejen Německo, ale i okolní státy. Zatímco v severských zemích jsou elektrické sítě rozděleny do několika zón podle geografických a kapacitních rozdílů, Německo trvá na jednotné ceně napříč celým územím. Důvodem je mimo jiné snaha o zachování cenové parity pro velké průmyslové podniky, jako jsou automobilky BMW a Volkswagen. „My máme pět cenových zón. Je to technicky nejlepší způsob. Německo by mělo svůj systém upravit,“ řekl Aasland. Evropský regulační úřad už v minulosti doporučil Německu přehodnocení jednotné cenové zóny, ta však zatím zůstává zachována.

Norsko je s evropskou sítí propojeno šesti kabely a má jednu z nejvyšších úrovní konektivity na kontinentu. Přesto podle ministra Aaslanda nemůže severská energetika nést sama zodpovědnost za stabilitu celé Evropy. „Norský systém nemůže pokrýt nedostatek základního výkonu v Evropě,“ upozornil.

Spolu se Švédskem a Finskem nyní Norsko tlačí na Brusel, aby se začala systematicky řešit výstavba tzv. baseload kapacit, tedy zdrojů schopných dodávat stabilní výkon bez ohledu na počasí. Dosavadní model, kdy se Evropa v době bezvětří či zatažené oblohy obrací na Skandinávii, se podle Aaslanda blíží svým limitům.

Část norských politiků protestuje proti přijímání energetických regulací EU. Ty mají za cíl zemi hlouběji integrovat do evropského trhu s elektřinou a zavést opatření na ochranu klimatu.

Norsko sice není zemí EU, ale je klíčovým členem Evropského hospodářského prostoru. Jak informoval server Euractiv, země se před zářijovými parlamentními volbami ocitá na politické křižovatce, co se týká její role v Evropě a vztahu s Unií.

V centru debaty jsou v současnosti některé regulace v oblasti energetiky, například implementace nařízení EU o energetické účinnosti, trhu s energií a některých politik v oblasti obnovitelné energie. Cílem dotčených evropských směrnic a nařízení je zefektivnit energetiku a trh s energiemi v celé Evropě.

Někteří norští politici jsou ale v opozici, co se týče dopadu implementace těchto pravidel na Norsko. Například ministr financí Trygve Slagsvold Vedum ze Strany středu dal tento týden jasně najevo svůj odpor ohledně hlubší integrace do evropského trhu s elektřinou."Myslíme si, že je špatné předat více moci EU a že bychom se měli naopak vydat opačným směrem," uvedl Vedum a zdůraznil, že přijetí dalších evropských opatření zaváže Norsko k účasti na „nefunkčním“ evropském trhu s elektřinou.

Především elektroenergetika je v Norsku, jedné z nejvíce elektrifikovaných zemí světa, v současnosti velmi ožehavým tématem. Dvě třetiny norských domácností využívají pro vytápění tepelná čerpadla a téměř všechna nová prodávaná auta jsou elektrická.

Cena elektřiny v Norsku v poslední době stoupla, což navýšilo náklady průmyslu i domácností. Rostoucí náklady pak samozřejmě vyvolávají nespokojenost veřejnosti. Zatímco Strana středu je obecně proti větší integraci s EU, Strana práce, její hlavní koaliční partner, podporuje přijímání evropské legislativy. Premiér Jonas Gahr Støre vyjádřil obavy z možného diplomatického dopadu nedodržování předpisů EU, což by mohlo nadále poškodit vztahy s EU, která je hlavním obchodním partnerem Norska.

EU se formálně nevyjádřila k neochotě Norska přijímat její legislativu, ale s blížícími se zářijovými volbami se problém pravděpodobně vyostří.

Evropská unie je závislá na dovozu energie a výpadky dodávek mohou negativně ovlivnit hospodářství a energetickou bezpečnost Evropy. V tomto kontextu má Norsko strategický význam jako hlavní energetický partner EU, zejména v oblasti zemního plynu. V posledních letech se význam norských zdrojů zvýšil kvůli omezení dovozu zemního plynu z Ruska v důsledku války na Ukrajině, což také podnítilo EU k učinění razantních kroků k posunu od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům.

tags: #obnovitelné #zdroje #energie #Norsko #EU

Oblíbené příspěvky:

• Přehled ekologických farem
• Pracovní list z ekologie
• Likvidace autovraků Řevničov
• Ekologie na PřF UPOL
• Studie o emisích z topení uhlím