Podíl obnovitelných zdrojů energie v České republice

13.03.2026

Energetika v Česku je souhrnným názvem pro výrobu, spotřebu, přenos, distribuci, import a export elektrické energie. Vývoj české energetiky je výrazně ovlivňován omezenou dostupností některých primárních energetických zdrojů - zemního plynu, ropy a uranu, což zejména v oblasti výroby elektřiny a tepla vytvořilo historicky silnou závislost Česka na domácích zásobách hnědého a černého uhlí.

Tato analýza zkoumá možnosti rozvoje obnovitelné energie v Česku. Ten je jednak klíčový pro dekarbonizaci naší společnosti a jednak snižuje naši závislost na fosilních palivech a tím posiluje naši energetickou bezpečnost a chrání nás před budoucími výkyvy v cenách energií. Jednotlivé členské země EU si stanovují své vlastní cíle v rámci Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu (National Energy and Climate Plan, NECP). Aktualizace tohoto plánu se v Česku právě připravuje, přičemž tento dokument by měl ambice REPowerEU reflektovat. Ano, možné to je.

Současný stav energetiky v ČR

Většina elektrické energie vyrobené v Česku pocházela v roce 2024 z jaderných (40 %) a uhelných (36 %) elektráren a OZE se na výrobě podílely 16,7 %.[1] V roce 2024 se celkem vyrobilo 73,9 TWh elektrické energie, vlastní spotřeba elektráren na výrobu elektřiny a tepla byla 4,9 TWh, ztráty v přenosové a distribuční soustavě byly 3,5 TWh.[1] Spotřeba elektrické energie v roce 2024 byla 58 TWh. ČR je od spuštění jaderné elektrárny Temelín na plný výkon (od roku 2003) čistým exportérem elektrické energie a v roce 2024 činil export do zahraničí 6,7 TWh.[2] Nicméně s postupným útlumem uhelných elektráren se export každoročně snižuje.

Trendem je snižování výroby elektrické energie, v roce 2024 se vyrobilo meziročně o 4 % méně a od poklesu výroby v pandemii covidu-19 (2021) až o 16 % méně. V roce 2024 se vyrobilo nejméně elektrické energie od spuštění jaderné elektrárny Temelín v roce 2003. Dominantním výrobcem elektřiny je trvale společnost ČEZ, která provozuje 7 uhelných, 2 jaderné, 31 vodních (z toho 3 přečerpávací), 1 paroplynovou, 15 fotovoltaických a 2 větrné elektrárny.

Energetická bilance je historicky zveřejňována Českým statistickým úřadem.[14] Od roku 2014 v metodice Eurostatu. Přes vysokou závislost na dovozu zemního plynu a surové ropy (nejvíce z Ruska, Ázerbájdžánu a Německa), patří ČR ke členským státům EU s nejmenší energetickou dovozní závislostí, která v roce 2020 činila 39 % (průměr EU 57,5 %). Přehled toků se zveřejňuje v Joulech, resp. PJ. Energetická dovozní závislost ČR má rostoucí trend daný zejména útlumem domácí těžby uhlí s dopadem na saldo zahraničního obchodu s pevnými fosilními palivy. Od roku 2017 dovoz uhlí převažuje nad vývozem a ČR se v tomto segmentu stala dovozně závislou na Polsku.

Čtěte také: Česká energetika: Přechod na OZE

Údaje o výrobě elektřiny zveřejňuje Energetický regulační úřad na základě dat získaných od licencovaných subjektů, kterými jsou výrobci elektřiny, provozovatelé distribučních soustav a přenosové soustavy, a v případě podporovaných obnovitelných zdrojů také operátor trhu s elektřinou OTE. Snížením hrubé (brutto) výroby o technologickou vlastní spotřebu elektráren a o ztráty při přenosu, se získá čistá (netto) výroba. Vlastní spotřeba elektřiny představuje poměrně významnou položku v energetické bilanci, jelikož u uhelných elektráren tvořících v roce 2025 jeden z pilířů české energetiky se pohybuje mezi 8 až 10 %.

Obecně klesá instalovaný výkon uhelných elektráren, roste u zdrojů obnovitelných zdrojů, zejména fotovoltaických. První jadernou elektrárnou na území bývalého Československa byla Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice. V samostatné České republice jsou od roku 2000 v provozu dvě jaderné elektrárny, obě provozuje společnost ČEZ. Jedná se o Jadernou elektrárnu Dukovany s instalovaným výkonem 4× 512 MW, zprovozněnou v letech 1985-1988, a Jadernou elektrárnu Temelín s instalovaným výkonem 2× 1086 MW, zprovozněnou v letech 2002-2003. Dokončením JE Temelín narostla celková výroba elektrické energie o 6 TWh na 82 TWh v roce 2003 a byla započata éra snižování významu uhelných elektráren.[26]

Elektrárny využívající fosilní paliva jsou jak ve světě, tak v ČR nejrozšířenějšími výrobními zdroji. V ČR jsou provozovány výhradně elektrárny spalující uhlí a zemní plyn. Největším provozovatelem je skupina ČEZ, která vlastní uhelné kondenzační elektrárny Dětmarovice, Hodonín, Ledvice, Poříčí II, Prunéřov (I a II) a Tušimice II, a paroplynovou elektrárnu na zemní plyn v areálu elektrárny Počerady (od roku 2020 je ve vlastnictví skupiny Sev.en Energy AG). Sev.en Energy dále provozuje elektrárnu Chvaletice, která je nejmladší tuzemskou hnědouhelnou elektrárnou. Vlastníkem 25 km vzdálené elektrárny Opatovice je Energetický a průmyslový holding.

Vedle jmenovaných systémových kondenzačních elektráren, jejichž prvořadým úkolem je výroba elektrické energie, jsou významnou součástí energetického sektoru ČR i teplárny, které pracují v režimu kombinované výroby elektřiny a tepla. Teplo vyrobené v teplárně je buď spotřebováno přímo v daném podniku, častěji je ale dodáváno průmyslovým odběratelům a do systému dálkového vytápění. Zhoršující se dostupnost domácího uhlí a vysoké provozní náklady, do kterých se promítá i cena emisních povolenek, vedou k postupné přeměně tepláren a náhradě uhelných kotlů za plynové či kotle spalující biomasu, nejčastěji ve formě dřevní štěpky.

Část českých energetických zdrojů tvoří obnovitelné zdroje energie, jako je energie vody, větru, slunečního záření, biomasy nebo bioplynu. Z hlediska výroby elektrické energie OZE prozatím nehrají rozhodující roli, větší význam mají v zajišťování potřeb dálkového a individuálního vytápění.

Čtěte také: Vývoj OZE v ČR

Podíl jednotlivých obnovitelných zdrojů energie

Vodní energie

Celkový instalovaný výkon průtočných a akumulačních vodních elektráren v ČR je cca 1117 MW (2024), z čehož zhruba 70 % připadá na devět velkých elektráren s výkonem nad 10 MW, které byly vystavěny do roku 1962 - elektrárna Orlík, Slapy, Lipno I, Kamýk, Štěchovice I, Střekov a Vrané (provozované ČEZ), Vranov (E.ON) a Nechranice (Povodí Ohře). Od 80. let 20. století se výstavba orientovala na velké přečerpávací elektrárny (PVE). PVE slouží k akumulaci energie vyrobené z jiných zdrojů, proto se jejich výroba nezapočítává do bilance výroby elektřiny z OZE. Energeticky jde o ztrátovou výrobu. V roce 2023 PVE spotřebovaly 1,37 GWh a vyrobily pouze 1,06 GWh (ztráty činily cca 30%).[22] PVE jsou s výhodou využívány ke stabilizaci bilance výroba/spotřeba elektřiny.

Vodní elektrárny (bez PVE) v roce 2024 vyrobily přibližně 4 % celkové brutto výroby elektřiny v ČR.[1] Přesto mají v české elektrizační soustavě nezastupitelnou roli, hlavně díky schopnosti rychlého najetí, plynulé regulace v širokém rozmezí výkonu a možnosti obnovy napájení systémové elektrárny po blackoutu. Např. MVE Mohelno dokáže podat napětí PVE Dalešice a ta pokrýt vlastní spotřebu JE Dukovany. Vodní elektrárny jako jediné výkonné elektrárny se dokáží rozjet i tzv. Z celkového instalovaného výkonu vodních elektráren v ČR (cca 1100 MW v roce 2021, nepočítaje PVE), připadá 30 % na malé vodní elektrárny (horní hranice výkonu stanovená legislativou na 10 MW), kterých bylo ke konci roku 2021 evidováno 1608.[42] Velké vodní elektrárny již prakticky nemají na území ČR potenciál k dalšímu rozvoji.

Solární energie

Sluneční energii je možné přeměnit na elektrickou buď přímo pomocí technologie fotovoltaických panelů, anebo nepřímo v solárně-termálních elektrárnách, kdy jsou sluneční paprsky prostřednictvím soustavy zrcadel soustředěny na malou plochu absorbéru, ve kterém dochází k varu teplonosné kapaliny a ta následně pohání parní turbínu propojenou s elektrickým generátorem. Fotovoltaická elektrárna Brno-Tuřany o výkonu 21,2 MWp. Jedna z největších FVE v ČR.Celkový instalovaný výkon FVE v ČR stabilně roste - v roce 2021 to bylo zhruba 2100 MW, v roce 2023 už zhruba 3270 MW. Většina velkých FVE byla vystavěna v letech 2009 až 2010, kdy se v období tzv.

Větrná energie

K březnu roku 2019 bylo podle České společnosti pro větrnou energii (ČSVE) v ČR v provozu 230 větrných elektráren připojených do elektrizační soustavy, přičemž toto číslo nezahrnuje malé zdroje využívané především pro vlastní spotřebu.[48] Uvedený počet platil i na začátku roku 2022, jelikož v letech 2019 až 2021 nebyla žádná nová elektrárna postavena. Ve vnitrozemních oblastech jsou nejlepší podmínky pro výstavbu převážně ve vyšších nadmořských výškách (obvykle nad 500 m n. m.), a to kvůli vysoké roční průměrné rychlosti větru. Takové oblasti jsou v ČR často součástí CHKO, což výstavbu znemožňuje. Dalším omezením jsou hygienické limity hluku v noční době (40 dB) ve venkovním prostoru obytných budov, které jsou v ČR přísnější než v řadě členských zemí EU a plně v souladu s doporučením WHO.[49] Obavy z budoucí úrovně hluku jsou jedním z častých důvodů odporu místních obyvatel proti výstavbě nových elektráren.[50]

Větrné elektrárny na zemi (nikoliv na moři) mají omezení týkající se velikosti turbíny a lopatek, musí být v zimě vyhřívané, aby se neuvolňovaly kusy ledu a nezpůsobily škodu. Větrné elektrárny patří ke zdrojům, které v ČR vyrobí minimum elektřiny. V roce 2023 vyrobily 702 GWh,[22] přibližně 1 % výroby elektrické energie. Největšími tuzemskými výrobci jsou firmy Vestas (131 MW), Enercon (81,9 MW) a Senvion (62,7 MW), jejichž větrné elektrárny tvoří přes 80 % instalovaného výkonu v ČR. Větrné elektrárny jsou po ČR rozmístěny velmi nerovnoměrně. Odhadovaný scénář výstavby větrných elektráren v ČR do roku 2040 je odhadován na cca 2500 MW (při nevýrazné společenské a politické podpoře), resp.

Čtěte také: Význam obnovitelné energie

Biomasa a bioplyn

V podmínkách ČR je biomasa nejvýznamnějším obnovitelným zdrojem energie a de facto jediným ve větším rozsahu dostupným systémovým OZE pro potřeby teplárenství. Biomasu je možné využít pro přímé spalování, nebo jako výchozí surovinu pro další OZE jako jsou např. bioplyn či kapalná biopaliva. K hlavním zdrojům spalitelné biomasy patří především odpady lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu (např. dřevní štěpka, piliny), zemědělské rostlinné odpady (např. sláma obilnin a olejovin), ale také cíleně pěstované energetické byliny (např. šťovík, ozdobnice) a rychlerostoucí dřeviny (např.

Ve velkých spalovacích zdrojích je nejčastěji využívána biomasa ve formě dřevní štěpky, a to jak přímým spalováním, tak i spoluspalováním s uhlím. Až na výjimky se v těchto zdrojích nevyskytuje monovýroba tepla, ale kombinovaná výroba elektřiny a tepla. Naproti tomu u výroben menších výkonů jde často o průmyslové zdroje tepla bez výroby elektrické energie (tzn. výtopny). Silný zájem je o využívání biomasy na komunální úrovni, což podporuje tendence decentralizace výroby energií, posilování energetické soběstačnosti obcí a vytváření prostoru pro rozvoj komunitní energetiky. Obecní zdroje spalující biomasu primárně slouží k výrobě tepla.

V roce 2024 bylo z biomasy vyrobeno 4 % celkové výroby v ČR,[1] přičemž štěpka a dřevní odpad se na této hodnotě podílely 54 %, zbývající část byla získána spalováním celulózových výluhů (33 %), briket a pelet (9 %) a rostlinných materiálů (4 %). Z palivového dřeva se elektřina v ČR téměř nevyrábí. Největším spotřebitelem biomasy využívané k energetickým účelům je ČEZ, v jehož zdrojích bylo v roce 2021 spáleno 747 tis. tun biomasy a vyrobeno 586 GWh elektřiny, což představuje přibližně 1 % veškeré výroby elektřiny společností ČEZ.[8] Biomasa je ve formě štěpky spalována ve fluidních kotlech v elektrárnách Hodonín (357 tis. tun štěpky) a Poříčí II (341 tis. tun), a dále v teplárně v Otíně u Jindřichova Hradce (49 tis. tun), kde palivem spalovaným na roštu jsou balíky slámy, sena a cíleně pěstovaných energetických plodin.

Ve snaze nahradit uhlí ekologičtějším palivem i další významní výrobci energií přistupují k rekonstrukcím svých stávajících zdrojů. Příkladem může být teplárna v Plzni-Doubravce, kde byla v roce 2021 dokončena přestavba uhelného fluidního kotle, která umožnila spoluspalování biomasy s většinovým podílem 80 % na energetickém příkonu.[54] Spolu s dalším kotlem spalujícím výhradně čistou biomasu tak provozovatel Plzeňská teplárenská v roce 2022 očekává množství energeticky využité biomasy na úrovni 320 tis.

Biomasa má na území ČR ze všech OZE největší potenciál, který je ovšem poměrně složité spolehlivě vyčíslit. Důvodem je značná nejistota související s udržitelnou produkcí biomasy, která by neměla konkurovat jejímu neenergetickému využívání (materiály, potraviny), negativně ovlivňovat biodiverzitu v zemědělství a lesnictví a zvyšovat environmentální tlak na půdu a vodní zdroje. Bioplyn je obecný název pro směs plynů vznikající anaerobním rozkladem biomasy. Hlavními složkami jsou met...

Výzvy a překážky rozvoje OZE v ČR

I přes nárůst výroby je ovšem podle oborových zástupců rozvoj obnovitelných zdrojů v Česku velmi pomalý, výrazněji přibývají pouze soláry a ostatní zdroje spíše stagnují. Podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě elektřiny činí kolem 16,5 procenta. Rozvoj obnovitelné energetiky v Česku nyní táhnou především nové fotovoltaiky. Soláry v ČR loni vyprodukovaly téměř 3,6 GWh elektřiny. Meziročně tak jejich výroba stoupla o 24 procent.

Česká republika se mezi evropskými státy propadla v prvním čtvrtletí letošního roku na poslední pozici v podílu elektřiny vyráběné z obnovitelných zdrojů energie (OZE) na celkové čisté výrobě elektřiny. Kvůli nízké výrobě vodních a větrných elektráren došlo v EU jako celku k poklesu uvedeného ukazatele meziročně o 4,3 procentních bodů. Informoval o tom statistický úřad EU Eurostat. Státy Evropské unie měly v prvním čtvrtletí letošního roku dohromady 42,5% podíl elektřiny z OZE na celkové čisté výrobě elektřiny. Ve srovnání s prvním kvartálem roku 2024 se jedná o pokles o 4,3 p.b."

Nižší výroba elektřiny z OZE vedla k růstu emisí CO2 v Evropě, jelikož pokles výroby větrných a vodních elektráren byl nahrazen zejména výrobou elektráren spalujících fosilní paliva. Pokud dojde k plánovanému odstavení uhelných elektráren bez náhradních zdrojů, může to mít vážné důsledky pro stabilitu dodávek elektřiny. Podle analýzy ČEPS bude pokles výroby z uhlí, které nyní pokrývá přibližně 40 % čisté výroby elektřiny, znamenat nedostatek domácí produkce a nutnost dovozu. Bez dostatečné náhrady uhlí v podobě obnovitelných zdrojů nebo jaderné energie bude Česko pravděpodobně muset spoléhat na import.

Česko v produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů ale i přes rozvoj solárních elektráren dlouhodobě zaostává a podle analýz vyrábí celkově nejméně obnovitelné elektřiny v rámci EU, přibližně 13 % ročně. Příčinou je i malá a dlouhodobě stagnující výstavba větrných zdrojů. Důvodem jsou zdlouhavé povolovací procesy i odpor veřejnosti. „Mezi lety 2015 a 2024 tak přibýval instalovaný výkon větrných elektráren v Česku jen velmi pozvolna až na aktuálních 351 MW. V některých letech pak nebyla postavena žádná nová turbína. Velikost větrných turbín se standardně pohybuje okolo 2-5 MW, velké instalace na moři mohou mít ale kapacitu až 15 MW,“ uvádí Kateřina Novotná, analytička portálu Evropa v datech.

Zcela klíčový je pro Česko rozvoj solární a větrné energetiky, která je dnes celosvětově nejlevnějším zdrojem elektřiny a kromě toho má u nás mnohonásobně větší potenciál, než jaký dosud využíváme. Výroba elektřiny ze slunce a větru může i v českých podmínkách pokrýt podstatnou část spotřeby. Do roku 2030 lze takto zvýšit výrobu obnovitelné elektřiny až o 20 TWh ročně, aniž by to ohrožovalo bezpečnost dodávek elektřiny. Proměnlivou výrobu z OZE mohou zpočátku jako dosud doplňovat řiditelné uhelné a plynové elektrárny. S výrazným rozvojem solární energetiky se bude postupně snižovat hodnota takto vyrobené elektřiny. Tím bude klesat návratnost investic do solární energetiky.

Problémy, které brzdí rozvoj OZE:

Bez strategie vše včetně legislativy stagnuje.
Povolovací procesy pro stavbu větrných elektráren v ČR dnes mohou trvat i víc než 7 let.
Současná infrastruktura v ČR není na potřebný nárůst podílu obnovitelných zdrojů připravena.
Česká energetika je založena na velkých zdrojích a silné centralizaci.

Cesta vpřed

Větrná energie může mít v Česku velký potenciál, situaci by pomohlo například zjednodušení povolovacích procesů, jak popisuje Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky: „Základním krokem je zjednodušení povolovacího procesu nových solární a větrných elektráren. Můžeme začít od zajištění dostatečné kapacity distribuční soustavy a stavebních úřadů, ale také možnosti, aby úřady strategické projekty obnovitelných zdrojů projednaly přednostně. Mezi další kroky může patřit odstranění duplicit - například krajinný ráz by se mohl během řízení posuzovat pouze jednou. Vedle legislativních kroků je by pomohla také informační iniciativa ze strany vlády.“

Ministerstvo životního prostředí aktuálně pracuje na seznamu akceleračních oblastí, tzv. go-to zón, předem vybraných lokalit, ve kterých by bylo možné budovat turbíny či solární panely rychleji a ve zjednodušeném režimu, který žádá i evropská legislativa. Cílem je řešit potenciální střety s jinými veřejnými zájmy ještě před tím, než se firmy a obce dohodnou na umístění. „To by mělo snížit problémy při schvalování samotných záměrů, jejichž délka by neměla přesahovat jeden rok. Návrh zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE), který akcelerační oblasti zavádí, je aktuálně projednáván legislativní radou vlády a měl by být vládou projednán v následujících týdnech,“ popisuje Veronika Krejčí, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí.

Česko by podle něj mělo do budoucna spoléhat především na jaderné elektrárny, rozvoj obnovitelných zdrojů a na plyn jako přechodný zdroj. Plán stanovuje například i ukončení využívání uhlí nejpozději do roku 2033 nebo a opatření pro rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Pokud by uhelné elektrárny byly odstaveny v dřívějším termínu, Česko by se muselo vypořádat s nedostatkem instalovaných zdrojů a pravděpodobně by spoléhalo právě na dovoz.

Velkou roli tzv. interkonektorů, tedy mezinárodního propojení sítí, předpokládá pro českou energetiku i analýza projektu Fakta o klimatu. Ta mimo jiné na základě modelování doporučuje rozvoj větrných a solárních elektráren, rozvoj řiditelných zdrojů elektřiny, především nových kogeneračních zdrojů, a také rozvoj flexibility a akumulace elektřiny. Flexibilita a akumulace je základním předpokladem právě pro rozvoj obnovitelných zdrojů, které nelze řídit. Česko přitom jako poslední v EU váhá s přijetím zákona, který by legislativně ukotvil využití bateriových úložišť. Novelu energetického zákona tzv. LEX OZE III, poslanci přijali s dlouhým zpožděním začátkem března a čeká nyní na podpis prezidenta.

„LEX OZE III umožní mimo jiné právě i rozvoj velkokapacitních bateriových úložišť, která v Česku zatím chybí a bez kterých se transformace energetiky a začlenění většího počtu obnovitelných zdrojů do sítě neobejde. Kromě toho ale novela přinese i větší jistotu pro spotřebitele kvůli povinnému zajištění na straně dodavatele,“ popisuje Kateřina Novotná.

Klíčovou roli bude do budoucna však hrát jaderná energetika. V Dukovanech mají vyrůst dva nové jaderné bloky: „Harmonogram pro nové dva jaderné bloky v Dukovanech zní konec roku 2039 pro uvedení do provozu bloku č. 6. Toto je ambiciózní cíl. Je to ale termín, který bude požadovat Elektrárna EDU II ve svém kontraktu se společností KHNP a ta tvrdí, že tento termín splní. Tak snad se dočkáme v Evropě stavby velkých jaderných bloků v požadovaném termínu bez prodlužování, jak bohužel zatím bylo zvykem,“ podotýká Alois Míka, Senior Energy Expert ČSOB Advisory.

Vývoj podílu OZE v EU

Mezi lety 2004 a 2021 spotřeba paliv a energie v EU významně klesla. Zvýšil se také podíl obnovitelných zdrojů na úkor těch fosilních. V roce 2004 bylo nejvíce elektřiny (32 %) vyrobeno pomocí jaderné energie. Z uhelných paliv pocházelo 29 % elektřiny, 16 % ze zemního plynu a 15 % z obnovitelných zdrojů. Do roku 2021 se struktura paliv používaných na výrobu elektřiny značně proměnila. V roce 2021 pocházelo nejvíce elektřiny z obnovitelných zdrojů (37 %). Jaderné elektrárny vyrobily 25 % elektřiny, 19 % pocházelo ze zemního plynu a 14 % z uhelných paliv.

Nejvyšší podíl obnovitelných zdrojů (větru, slunce, biomasy a vody) na výrobě elektřiny ze států EU má Dánsko3 (88 % v roce 2024, nárůst o 73 procentních bodů v letech 2000-2024), Česko je druhé nejnižší (17 %) těsně před Maltou. Kromě Dánska došlo k největšímu nárůstu obnovitelné elektřiny v Portugalsku (+56 p. b.), Německu (+52 p. b.), Velké Británii a Nizozemsku (u obou +48 p.

Vítr v roce 2024 vyráběl v EU celkem 17 % elektřiny. Největší podíl má Dánsko (58 % v roce 2024, +46 p. b. mezi lety 2000-2024), dále Irsko (37 %, +36 p. b.) a Portugalsko (31 %, +31 p. b.). Na Maltě a na Slovensku zatím nedošlo k žádné výstavbě větrných elektráren, ve Slovinsku (+0,1 p. b.), Česku (+1 p. b.) nebo Maďarsku (+2 p.

Zatímco v roce 2000 až na zanedbatelné výjimky nebyly solární elektrárny nikde v EU, v roce 2024 se podílely na 11 % vyrobené elektřiny. Tyto elektrárny mají největší podíl v Maďarsku (25 %), Řecku a Španělsku (u obou 21 %), na Kypru (19 %) a v Nizozemsku (18 %).

Z biomasy bylo v roce 2024 vyrobeno 5 % elektřiny. Největší podíl má v Dánsku (19 %), Velké Británii (14 %), Finsku a Lotyšsku (u obou 12 %). Výroba z vodních elektráren spíše stagnuje (v roce 2024 pokrývala 13 % v EU), ve více než polovině států EU navíc mírně poklesla. Největší podíl má v Rakousku (57 %), Lotyšsku (50 %) a Chorvatsku (44 %).

Mnoho států vyváží nebo dováží větší množství elektřiny, Evropská unie jako celek je však v oblasti výroby elektřiny prakticky soběstačná (v posledních letech dováží v průměru méně než 0,2 % spotřebovávané elektřiny).