Obnovitelné zdroje v ČR versus uhlí: Současný stav a budoucí výzvy


02.04.2026

Napříč Evropou dosahuje podíl solární a větrné energie v posledních dvou měsících rekordních hodnot. Fosilní zdroje, zejména uhlí, oproti tomu padají k historickým minimům, ukázal průzkum globálního energetického think-tanku Ember.

„Evropa se stává solární velmocí. Evropské národy využívají bohaté zdroje slunečního svitu a větru jako nikdy předtím. Rozvoj levných obnovitelných zdrojů energie postupně zbavuje evropský energetický systém závislosti na kolísavých cenách fosilních paliv. Velká příležitost nyní spočívá v rozvoji bateriových úložišť a flexibility, aby bylo možné využívat obnovitelnou energii i ráno a večer, kdy ceny fosilních paliv stále dosahují vysokých hodnot,“ uvedl analytik Emberu Chris Rosslowe.

Třináct evropských zemí včetně České republiky vyprodukovalo v posledních měsících rekordní množství elektřiny ze slunce. Nejvýraznější nárůst zaznamenala solární energie. Dále se jedná se o Rakousko, Belgii, Bulharsko, Chorvatsko, Francii, Německo, Řecko, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Slovinsko a Švédsko.

V červnu 2025 solární elektrárny vyrobily 22,1 % veškeré elektřiny v EU (45,4 TWh), čímž se solární energie stala vůbec největším zdrojem. Oproti červnu 2024 to představuje nárůst o 22 %. Druhé místo obsadila jaderná energie s podílem 21,8 % (44,7 TWh), následovaná větrnou energií s 15,8 % (32,4 TWh).

Větrné farmy v květnu a červnu dodaly do evropské sítě 16,6 % (33,7 TWh), respektive 15,8 % (32,4 TWh) elektřiny. Nové rekordy naznačují, že se třetí nejvyužívanější zdroj energie zotavuje po nepříznivých povětrnostních podmínkách na začátku roku.

Čtěte také: Česká energetika: Přechod na OZE

Data zároveň potvrzují pokračující útlum uhlí. To se na výrobě elektřiny v EU v červnu podílelo jen 6,1 % (12,6 TWh), což představuje pokles z 8,8 % oproti stejnému období loňského roku. Největší podíl připadl Německu a Polsku, pro které však jde rovněž o historická minima.

Německo vyrobilo pouze 12,4 % (4,8 TWh) své elektřiny z uhlí, Polsko 42,9 % (5,1 TWh). Společně se tak podílely na 79 % veškeré výroby elektřiny z uhlí v EU. Čtyři další země zaznamenaly v červnu historicky nejnižší podíl uhlí na výrobě elektřiny: Česká republika (17,9 %), Bulharsko (16,7 %), Dánsko (3,3 %) a Španělsko (0,6 %), které se tak blíží úplnému ukončení využívání tohoto fosilního paliva.

Rekordní měsíce pro solární a větrnou energii potvrzují, že energetická transformace v Evropě nabírá na obrátkách. Podle analýzy klesla celková poptávka po energii v Evropě během zimy 2022/23 o 114,5 TWh ve srovnání se zimou 2021/22. Uhelné jednotky vyrobily během letošní zimy o 19,9 TWh méně v porovnání se zimou předcházející. Výrazně klesla také výroba elektřiny z jaderných reaktorů a vodních elektráren. Jediný nárůst zaznamenali analytici v případě solárních (7,7 TWh) a větrných (15,9 TWh) elektráren.

Evropa je schopna zcela ukončit svou závislost na ruských fosilních palivech, zajistit si vlastní energetickou bezpečnost a zároveň přejít k obnovitelným zdrojům, uvádí Beyond Fossil Fuels. K tomu je ale nezbytné, aby vlády jednotlivých evropských států učinily několik důležitých kroků.

Česká republika patří k zemím silně závislým na výrobě energie z uhlí - na uhelné elektrárny připadlo v roce 2022 42% z celkové výroby energie v zemi. ČR je také jedna z mála evropských zemí (spolu se Srbskem, Bulharskem, Tureckem či Polskem), které nemají plán na postupné vyřazení uhlí do roku 2030. Přesto i u nás výroba elektřiny z uhlí v porovnání s předchozí zimou klesla a ve výrobě elektřiny se snížilo i spalování fosilního plynu.

Čtěte také: Uhlí vs. obnovitelné zdroje v Německu

Pokles ve výrobě nahradila v případě ČR importovaná energie - výroba jaderné, vodní, solární i větrné energie se meziročně změnila jen nepatrně. Znatelný byl v případě ČR také úbytek poptávky po elektřině. Přestože se Česká republika v Plánu spravedlivé územní transformace, schváleném Evropskou komisí v září 2022, zavázala k postupnému vyřazení uhlí do roku 2033, na výrobu uhlí ve skutečnosti nadále spoléhá. V provozu pokračuje černouhelný důl ČSM vlastněný těžební společností OKD přinejmenším do konce letošního roku, s možností prodloužení do roku 2025.

Letošní zimní sezona ukázala, že nastal nejvyšší čas se závislosti na fosilních palivech zbavit. Přestože obnovitelné zdroje energie v ČR získávají čím dál větší popularitu, je u nás jejich potenciál stále do velké míry nevyužitý. Zatímco političtí představitelé váhají, jak se k situaci postavit, tržní mechanismy rozhodují namísto nich a posouvají uhlí na vedlejší kolej.

Jsou chvíle, kdy v ČR jede jen velmi málo uhelných elektráren. A jsou chvíle, kdy doslova běží úplně všechny jako za starých časů. Co to říká o transformaci naší energetiky?

Ve 13:00 dodával do sítě pouze jeden hnědouhelný blok v Tušimicích (88 MW), jeden v Prunéřově (126 MW) a jeden na Kladně (57 MW). K tomu pár tepláren a závodních energetik a tím to haslo. Černé uhlí stálo úplně. Takový historický okamžik stojí za náležitý analytický rozbor.

V první řadě je třeba upozornit na to, že ona prázdninová sobota se vyznačovala typicky nízkým letním zatížením (jen 6 550 MW), takže vlastně moc výrobních zdrojů ani nebylo potřeba. Situaci pochopitelně dost nahrál i příznivý vývoj v okolních zemích. Na kvalitě ovzduší i změně klimatu se to všechno samozřejmě hned projevilo: Astmatici přestali chrchlat, v severních Čechách rozkvetly hortenzie a pověstný „ledovec soudného dne“ v Antarktidě dostal rýmu.

Čtěte také: Úspory energie a MPO

Ve středu 17. ledna 2024 se konalo na českých silnicích a dálnicích tradiční veřejné bruslení, tenista Tomáš Macháč se dostal na Grand Slamu nejdále ve své kariéře a nejslavnější propagátor špenátu oslavil 95. narozeniny. A v české energetice se zase děly věci. V 6:00 vypadl jeden blok Temelína a naskočil až další den ve stejnou dobu.

Typicky vysoké zimní všednodenní zatížení ve výši 10 225 MW pokrylo z velké části uhlí (4 956 MW) a zemní plyn (1 214 MW), dohromady přes 60 %. Pravda, dohromady přes 2 GW jsme v danou chvíli posílali všem sousedům kolem, ale to jen potvrzuje známý fakt, že když přijde bída na české kozáky, o moc lépe na tom nebudou ani ti polští, němečtí a rakouští.

Graf, který zachycuje česká roční výkonová uhelná minima a maxima od roku 2015 do současnosti. Mrkněte hlavně na ta minima. Zatímco ještě v letech 2015-2018 se výroba vždy zastavila na úrovni kolem 2000 MW, v letech 2019-2022 už na úrovni kolem 1500 MW a teď padá pod 500 MW. Maxima nám samozřejmě padají také, ale to nemá cenu moc zkoumat, tam je vysvětlení jednodušší: odstavil se Prunéřov I a Mělník III, dohromady 1 160 MW.

Nastavení evropského trhu s elektřinou, ceny emisních povolenek a rozvoj obnovitelných zdrojů energie (u nás jen solárů, skoro všude jinde i větrníků) ve skutečnosti skoro nevedou k zavírání uhelných zdrojů, jak si někdo možná přál, ale pouze ke snížení jejich výroby. Že v celoročním provozu toho „uhelky“ natočí o dost méně než dříve, to lze zjistit metodou „kouknu a vidím“ (a ani nepotřebujeme barevný graf). V roce 2015 to bylo přes 37 TWh, vloni bezmála 27 TWh, skoro o 10 TWh méně!

Daleko zajímavější je ale to dramatické klesání minimálních hodnot při relativním zachování hodnot maximálních. Jinými slovy rozvoj OZE zatím vede pouze k nahrazování uhlí, nikoliv uhelných elektráren. Že se toho uhlí v elektrárnách méně spálí, to je sice fajn (z pohledu ochrany klimatu i úspory paliva), ale z hlediska požadavků na disponibilitu výkonu jsme nevyřešili vůbec nic.

Snažit se nahradit uhlí obnovitelnými zdroji je jako snažit se nahradit automobilovou dopravu železnicí (nebo snažit se maso nahradit tofu). Částečně to jde, svým způsobem je to i žádoucí, ale v žádném případě se nelze bavit o plnohodnotné náhradě.

Hlavním zdrojem elektřiny Česka je stále uhlí, které má skončit v roce 20331. Dalším významným producentem elektřiny jsou čtyři bloky v jaderné elektrárně Dukovany a dva bloky v Temelíně. V současnosti probíhá tendr na výstavbu dalšího bloku v Dukovanech.

Rozvoj solární energie byl koncem předminulé dekády utlumen kvůli špatně nastavenému systému financování a od té doby vidíme spíše stagnaci. Německo se se svou politikou Energiewende staví do pozice jednoho z hlavních lídrů přechodu na obnovitelné zdroje energie a chce být první velkou průmyslovou ekonomikou, která provede udržitelnou energetickou tranzici.

I kvůli probíhajícímu odstupu od jaderné energie Německo stále ve velkém spoléhá na využívání fosilních paliv, zejména uhlí a plynu. Polsko je nadále silně závislé na uhlí a najdeme zde i největší uhelnou elektrárnu v EU (poblíž města Bełchatów). Polská vláda společně s odbory podepsala dohodu, ve které přislíbila podporovat těžbu uhlí až do roku 2049. Země v posledních letech rovněž významně rozvíjí větrné a solární zdroje.

Česko čeká energetická výzva. Plánované odstavení uhelných elektráren může bez náhradních zdrojů ohrozit stabilitu dodávek elektřiny. Uhlí nyní pokrývá 40 % čisté výroby, a jeho úbytek podle ČEPS povede k nutnosti dovozu. Bez náhrady v podobě obnovitelných zdrojů či jádra budeme závislí na importu, a to i přes to, že spotřeba elektřiny v Česku v roce 2024 opět klesla až na 58 TWh.

V roce 2024 zaznamenalo Česko rekordně nízkou výrobu elektřiny: podle dat Energetického regulačního úřadu (ERÚ) vyrobilo Česko 74 TWh elektřiny, což je nejméně od roku 2000, kdy byla do provozu uvedena jaderná elektrárna Temelín. Největší část vyrobené elektřiny spotřeboval již tradičně průmysl (34 %) a domácnosti (31 %). Nejvýznamnější podíl na výrobě měly uhelné elektrárny, které, stejně jako jaderné, pokryly přibližně 40 % čisté výroby elektřiny.

Česko ale v produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů dlouhodobě zaostává a podle analýz vyrábí nejméně obnovitelné elektřiny v rámci EU, přibližně 13 % ročně. Příčinou je i malá a dlouhodobě stagnující výstavba větrných zdrojů, zdlouhavé povolovací procesy i odpor veřejnosti.

„Mezi lety 2015 a 2024 přibýval instalovaný výkon větrných elektráren v Česku jen velmi pozvolna až na aktuálních 351 MW. V některých letech pak nebyla postavena žádná nová turbína,“ uvádí Kateřina Novotná, analytička portálu Evropa v datech.

Ministerstvo životního prostředí aktuálně pracuje na seznamu akceleračních oblastí, tzv. go-to zón, předem vybraných lokalit, ve kterých by bylo možné budovat turbíny či solární panely rychleji a ve zjednodušeném režimu.

Podle nejnovějších analýz představoval rok 2024 pro evropskou energetiku zlom. Podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů poprvé dosáhl 47 % celkové výroby v EU. Jádro se na produkci elektřiny podílelo téměř 24 %, plyn 15 % a uhlí necelými 10 %. Data platformy Wind Europe ukazují, že v roce 2023 došlo k rekordnímu nárůstu instalovaného výkonu (celkově 16,2 GW) větrných elektráren napříč EU. Nejvíce nových větrných elektráren vzniklo v Německu a v Nizozemsku.

Řada států ale dosud také spoléhá na velký podíl stabilních zdrojů, jako je domácí uhlí. To tvoří velkou část energetického mixu Německa, Polska, ale i Bulharska. Tyto státy plánují od uhlí odstoupit jako jedny z posledních.

Průměrná cena na denním trhu klesla meziročně o 15 %, ve srovnáním s rokem 2022 dokonce o 65 %. Ve snížení ceny se odrazilo uklidnění situace na trhu s elektřinou a trhu s plynem. „Na poklesu se významně podílela i výroba z obnovitelných zdrojů v západní a severní Evropě a zvýšení disponibility jaderných elektráren ve Francii. Výroba z obnovitelných zdrojů měla v roce 2024 zásadní vliv na nárůst počtu hodin se zápornými cenami na denním trhu s elektřinou v Česku, a to s meziročním nárůstem o více než 230 %,“ popisuje Igor Chemišinec, Místopředseda představenstva OTE, a.s.

Největší zkouškou Česka v následujících letech bude najít náhradu za uhelné elektrárny. Pokud se to nepodaří, do budoucna pravděpodobně nepokryjeme výrobou na svém území ani vlastní spotřebu a energie bude potřeba dovážet. Podle dokumentu Hodnocení zdrojové přiměřenosti elektrizační soustavy ČR do roku 2040 od ČEPS se pozice Česka brzy změní z čistě exportní na čistě importní. ČEPS předpokládá útlum uhelných elektráren už kolem roku 2030 kvůli rostoucí ceně emisní povolenky a celkovým nákladům dekarbonizace .

Jako přechodové médium pro dobu, kdy Česko nebude produkovat elektřinu z uhlí a zároveň nebude mít dostatečný výkon jaderných či obnovitelných zdrojů, by měly sloužit plynové elektrárny. Podle Národního klimaticko-energetického plánu , který byl schválen vládou v prosinci 2024, jsou vhodným přechodným zdrojem plynové elektrárny. Plán stanovuje i ukončení využívání uhlí nejpozději do roku 2033 a opatření pro rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů energie.

Flexibilita a akumulace je základním předpokladem právě pro rozvoj obnovitelných zdrojů. Česko jako poslední v EU váhá s přijetím zákona, který by legislativně ukotvil využití bateriových úložišť. Novelu energetického zákona tzv. LEX OZE III, poslanci přijali s dlouhým zpožděním začátkem března a čeká nyní na podpis prezidenta. „LEX OZE III umožní mimo jiné právě i rozvoj velkokapacitních bateriových úložišť, která v Česku zatím chybí a bez kterých se transformace energetiky a začlenění většího počtu obnovitelných zdrojů do sítě neobejde,“ popisuje Kateřina Novotná.

Klíčovou roli bude do budoucna hrát také jaderná energetika. V Dukovanech mají do roku 2039 vyrůst dva nové jaderné bloky. Mluví se také o tzv. malých modulárních reaktorech jejichž výhodou je jednodušší výstavba. Spuštění prvních projektů malých modulárních reaktorů mimo Rusko a Čínu se podle mezinárodní energetické agentury očekává kolem roku 2030.

Podle únorového průzkumu Eurobarometr uvedlo více než 29 % Čechů, že věří ve velmi pozitivní vliv jádra pro další technologický a energetický vývoj v zemi. Spíše pozitivní přístup v průzkumu vyjádřilo dalších 48 % dotázaných.

Zatímco jaderné elektrárny s výjimkou nezbytných odstávek na výměnu paliva jednou zpravidla na plný výkon, většina uhelných elektráren zahálí. Jejich maximální výkon v lednu dosáhl 5915 megawattů, teď v letním období se pohybuje jen mezi 2000 a 3500 MW.

Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny v Česku zůstává poměrně malý - podle aktuálních čísel se může jednat o zhruba 16 procent (po přičtení biomasy zahrnuté v parních elektrárnách a bez přečerpávacích elektráren). Prvenství mezi nimi drží solární elektrárny, které od počátku roku zajistily skoro šest procent celkové výroby elektřiny.

Okrajový význam v české energetice zatím mají plynové a paroplynové elektrárny, jejichž využití je limitováno relativně vysokou cenou zemního plynu. Na celkové výrobě elektřiny od ledna do poloviny července měly podíl menší než tři procenta.

Výroba elektřiny v ČR podle typu elektrárny

Následující tabulka shrnuje výrobu elektřiny v České republice podle jednotlivých typů elektráren:

Typ elektrárny Výroba (GWh) Podíl (%)
Jaderné 16 003 42,18
Parní (uhlí, biomasa) 15 195 40,05
Fotovoltaické 2 250 5,93
Vodní 1 221 3,22
Bioplynové a jiné 1 165 3,07
Plynové, paroplynové 1 100 2,90
Přečerpávací vodní 608 1,60
Větrné 400 1,05

Zdroj: propočet ED na základě dat spol.

Podle dat společnosti ČEPS a webu Electricity Maps už letos neplatí, že Česko je vždy vývozcem elektřiny. Pozice Česka můžeme označit jako oportunistickou. Když k nám směřují přebytky zelené elektřiny z Německa a Polska za výhodnou cenu, tak ČEZ a další producenti omezují výrobu a část elektřiny dovážíme. Když počasí nepřeje provozu větrných a solárních elektráren, tak naopak elektřinu za vyšší ceny vyvážíme do okolních zemí.

V celkových číslech nicméně dál zůstává Česko v pozici netto vývozce elektřiny. Průměrnou výši exportu v období od ledna do poloviny července uvádí ČEPS ve výši 822 MW, což odpovídá kladnému saldu obchodu s elektřinou v objemu 3,9 TWh.

Shrnutí klíčových ukazatelů roku 2024:

  • Celková výroba elektřiny: 68,7 TWh (-4 %)
  • Celková spotřeba elektřiny: 57,9 TWh (0 %)
  • Výroba z uhelných zdrojů: 23,7 TWh (-12 %)
  • Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny: 18,5 %
  • Výroba solárních elektráren: 3,9 TWh (+40 %)
  • Průměrná spotová cena: 85 EUR/MWh
  • Přeshraniční bilance: 6,43 TWh (-30 %)
  • Cena elektřiny pro domácnosti: 2667 Kč/MWh (-22 %)

Vývoj výroby elektřiny v ČR: České zdroje vyrobily v roce 2024 celkem 68,7 TWh. Jaderné a hnědouhelné zdroje jsou již tradičně největším zdrojem elektřiny v ČR, když se na celkové výrobě elektřiny podílely 40,8 %, respektive 33,5 %. Na třetí místo se vyhouply solární elektrárny, které svou výrobu navýšily druhý rok po sobě. S podílem 5,7 % na celkové výrobě elektřiny a meziročním nárůstem objemu výroby o více než třetinu tak předčily plynové zdroje, které se na celkové výrobě podílely 5,1 %. Další příčky s podílem mezi 3-4 % na celkové výrobě zaujaly vodní elektrárny, ostatní OZE a biomasa.

Výroba elektřiny v ČR je tradičně nejvyšší v zimních měsících a nejnižší v létě. Rok 2024 dosáhl nejnižší výroby téměř ve všech měsících za poslední roky.

Budoucnost výroby elektřiny: ČR bude v budoucnu nadále spoléhat na jaderné elektrárny, jejichž instalovaný výkon by měl v následujících deseti letech růst, zatímco uhelné elektrárny budou od roku 2030 postupně odstavovány. Očekává se naopak rostoucí výroba obnovitelných zdrojů energie, a to vlivem nárůstu jejich instalovaného výkonu. Výroba fotovoltaických elektráren by se měla dle prognóz do roku 2030 zhruba ztrojnásobit a v případě větrných elektráren by měla být přibližně pětkrát vyšší. Výroba plynových zdrojů by se měla zhruba zdvojnásobit.

V následujících letech má podle předpokladů narůstat závislost ČR na dovozu elektřiny ze zahraničí. Ta má okolo roku 2035 dosáhnout svého vrcholu, kdy ČR bude importovat zhruba 20 % své spotřeby elektřiny.

Celková spotřeba elektřiny v ČR v roce 2024 stagnovala a nenavázala tak na klesající trend z předchozích let. Čistá spotřeba minulý rok dosáhla 57,9 TWh. Loňský rok přitom podle dat Úřadu začal plošným nárůstem spotřeby. Během ledna vzrostla spotřeba elektřiny meziročně o 5 %. Příčinou bylo chladné počasí v prvním měsíci tohoto roku.

K největšímu poklesu spotřeby v roce 2024 došlo u maloodběratelů, mezi které se řadí malé a střední firmy a domácnosti. Meziroční pokles spotřeby se u této kategorie odběratelů pohybuje kolem hranice 9 %. Na trend úspor naskočili v roce 2024 i velkoodběratelé z vysokého napětí, tedy průmyslové podniky, komerční a logistické areály nebo datová centra. Ty tvoří více jak třetinu celkové spotřeby a dle dat ERÚ klesla jejich spotřeba o více jak 5 %.

tags: #obnovitelné #zdroje #ČR #vs #uhlí

Oblíbené příspěvky:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kontakt

Zelaná Hrebová, z.s.

[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000

Bc. Jana Veclavaková, DiS.

tel. 774 454 466
[email protected]

Jaena Batelk, MBA

tel. 733 595 725
[email protected]