Složení odpadu ze spaloven nebezpečného odpadu

Transpozice ustanovení práva Evropské unie do české legislativy vyvolala potřebu zcela nové právní úpravy ochrany ovzduší i při spalování odpadu, kterou nyní poskytuje zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, a v podrobnostech zejména prováděcí právní předpis k tomuto zákonu "Nařízení vlády, kterým se stanovují emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu", které vyšlo pod číslem 354/2002 ze dne 14. 8. v částce 127 Sbírky zákonů.

Zákon č. 86/2002 Sb. (dále jen zákon) pojednává problematiku spalování odpadu a související záležitostí mnohem rozsáhleji a podrobněji než předešlý zákon o ovzduší. Mezi povinnostmi právnických a fyzických osob (§ 3 odst. 2) uvádí, že veškerá paliva lze vyrábět, skladovat, dovážet, prodávat a používat jen v souladu se zvláštnímu právními předpisy a s tímto zákonem a v souladu s požadavky na kvalitu ve lhůtách stanovených prováděcím právním předpisem. Jako palivo nelze použít odpad podle zákona o odpadech.

Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší (§ 4) jsou upraveny tak, že stacionární zdroje se dělí podle míry svého vlivu na kvalitu ovzduší na kategorie zvláště velké, velké, střední a malé, a podle technického a technologického uspořádání na zařízení spalovacích technologických procesů, ve kterých se oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla ("spalovací zdroje"), spalovny odpadů a zařízení schválená pro spoluspalování odpadu, a ostatní stacionární zdroje ("ostatní zdroje").

Spalovny odpadů patří do kategorie zvláště velkých nebo velkých stacionárních zdrojů a podle druhu spalovaného odpadu se rozlišují na spalovny nebezpečného odpadu, spalovny komunálního odpadu a spalovny jiného než nebezpečného a komunálního odpadu. Do kategorie zvláště velkých stacionárních zdrojů se zařazují spalovny nebezpečného odpadu, pokud jejich jmenovitá provozní kapacita je větší než 10 tun za den, spalovny komunálního odpadu, pokud jejich jmenovitá provozní kapacita je větší než 3 tuny za hodinu, nebo spalovny jiného než nebezpečného a komunálního odpadu, pokud jejich jmenovitá provozní kapacita je větší než 50 tun za den.

V souvislosti s přípustnou úrovní znečišťování ovzduší odkazuje zákon v § 5 odst. 12 na prováděcí právní předpisy, které stanoví kromě jiného emisní limity obecné a specifické, postup výpočtu emisních limitů, kritéria určující dodržování emisních limitů včetně metod odběru vzorků a měření a další náležitosti.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Mezi povinnosti provozovatelů stacionárních zdrojů (podle § 11 odst. 3) patří splnění podmínky, že spalovny odpadu a zařízení schválená pro spoluspalování odpadu může provozovat pouze osoba, která je držitelem platného osvědčení o autorizaci (podle § 15 odst. 1 písm. c zákona).

Evidenci a vyhodnocování znečišťování ovzduší ukládá zákon v § 13 odst. 1. Údaje o zdrojích znečišťování a jejich emisích jsou zajišťovány orgány ochrany ovzduší a vedeny v registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší, jehož fungování zajišťuje ministerstvo. Součástí registru je i evidence spaloven odpadu.

Osvědčení o autorizaci podle tohoto zákona (§ 15 odst. 1) se vyžaduje k provozování spalovny odpadu nebo zařízení schváleného pro spoluspalování odpadu. Žádost o vydání osvědčení o autorizaci (§ 15 odst. 5) obsahuje identifikační údaje žadatele a doklady jeho právním vztahu k provozovanému zdroji, přesný technický popis zařízení včetně řešení ochrany ovzduší, úplnou specifikaci druhů odpadu, jejichž spalování je povoleno, údaje o autorizacích, měřící protokoly, popis monitorovacího zařízení a další technickoprovozní parametry.

Povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší, které obsahuje podmínky ochrany ovzduší, se podle § 17 odst. 2 zákona vyžaduje kromě jiného ke spalování nebo spoluspalování odpadu, včetně odpadních olejů, k výrobě zařízení, materiálů a výrobků, které znečišťují nebo mohou znečišťovat ovzduší, ke změnám používaných paliv, surovin nebo druhů odpadů a ke změnám využívání technologických zařízení zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů (orgán kraje může stanovit i takové emisní limity, které nejsou obsaženy v prováděcím právním předpisu, tj. může je i zpřísnit).

Spalování odpadu a odpadních olejů upravuje § 18 zákona, který zejména uvádí, že odpad včetně odpadních olejů (podle zákona o odpadech), může být provozovateli spalován nebo spoluspalován jen ve spalovnách odpadů nebo ve zvláště velkých nebo velkých stacionárních zdrojích, které jsou schváleny inspekcí (ČIŽP). Zdroj musí být registrován a evidován jako velký stacionární zdroj bez přihlédnutí k jeho jmenovitému tepelnému výkonu.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Je třeba dodržet i řadu dalších povinností, mimo jiné zajistit dodržení emisních limitů, spalované odpadní oleje mají být skladovány odděleně po částech a pro každou část musí být vystaven akreditovanou osobou atest o složení (součtový obsah polychlorovaných bifenylů a polychlorovaných terfenylů nesmí překročit 10 ppm). Spalování odpadních olejů ve středních a malých stacionárních zdrojích jsou jejich provozovatelé povinni ukončit nejpozději do dvou let od účinnosti tohoto zákona (§ 54 odst. 11, 122 a 14).

Provozovatelé spaloven odpadu a spoluspalovacích zařízení jsou povinni požádat inspekci o povolení (podle § 17 odst. 2 písm. c) nejpozději do dvou let od účinnosti tohoto zákona a opatřit si autorizaci (§ 15 odst. 1 písm. c) nejpozději do 31. 12. 2003.

Prováděcí předpis k zákonu - Nařízení vlády, kterým se stanovují emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu (dále jen nařízení) -je koncipován na osnově směrnice Evropského parlamentu a Rady číslo 2000/76/EC o spalování odpadu. Pro stávající zařízení, definovaná uvedenou směrnicí, je členským zemím EU stanoven termín účinnosti směrnice v celém rozsahu od 28. prosince 2005. Do tohoto termínu musí být plněna ustanovení směrnic 89/369/EEC a 94/67/EC.

Vedle hodnot emisních limitů (tab. - zavádí se jednorázová měření těžkých kovů (v tuhé, kapalné a plynné fázi) a dioxinů a furanů, a to nejméně dvakrát za tok. Česká republika avizovala, že ke dni vstupu do Evropské unie bude mít harmonizované právní normy ochrany ovzduší. Je proto nutné v období do 28. prosince 2005 u stávajících spaloven a zařízení pro spoluspalování odpadu uplatňovat přinejmenším podmínky provozu a emisní limity ve směrnicích 89/369/EEC a 94/67/EC.

V nařízení je tato okolnost řešena v přechodných ustanoveních. Zejména jsou specifikována ta ustanovení, která se uplatní i pro stávající spalovny komunálních odpadů. Odlišné požadavky na emisní limity a měření jsou zavedeny pro stávající spalovny nebezpečného odpadu spalující pouze infekční nemocniční odpady.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Nařízení se v souladu se směrnicemi EU nevztahuje na zařízení, v nichž je spalován pouze rostlinný odpad ze zemědělství a lesnictví s využitím vznikajícího tepla, a další vyjmenované druhy zařízení a odpadů.

Původní návrhy zákona a nařízení předložené MŽP reflektovaly uspokojivě požadavky práva EU na spalování odpadu. Nelze však takto hodnotit výsledek pozměňovacího návrhu Poslanecké sněmovny Parlamentu, který se projevil v současném znění § 54 odst. 10 zákona. Jedná se o pozměnění odstavce vložením textu "Provozovatelé jsou povinni vypracovat a plnit orgánem ochrany ovzduší schválený plán snižování emisí, pokud nejsou u zdroje schopni splnit emisní limity a další podmínky stanovené v prováděcím právním předpisu, nejpozději do 1. ledna 2003. Těchto emisních limitů jsou povinni dosáhnout na základě plánu snižování emisí do 28. prosince 2004". Možnosti takového opatření nepřipouští žádná ze směrnic EU upravujících spalování odpadu.

Stanovisko legislativní rady vlády následně upravilo ve smyslu platného znění zákona i předložený návrh textu nařízení, doplněním jednoho odstavce v přechodných ustanoveních, který zní "Provozovatelé spaloven odpadu a dalších stacionárních zdrojů provozujících spoluspalování paliva s odpadem, kteří nejsou u zdroje schopni plnit emisní limity a podmínky stanovené tímto nařízením, vypracují a příslušnému orgánu ochrany ovzduší předloží do 30. září 2002 plán snižování emisí, na jehož základě dosáhnou emisních limitů podle přílohy č. 5 nebo č. 2 k tomuto nařízení a ostatních podmínek stanovených tímto nařízením nejpozději do 28. prosince 2004. Při sestavování plánu snižování emisí nesmějí být překročeny emisní limity uvedené v příloze č. 10 k tomuto nařízení. Náležitosti a způsob vypracování plánu snižování emisí jsou uvedeny v příloze č. 11 k tomuto nařízení". Rozpor bude urychleně řešen navrácením k původním zněním.

Specifické aspekty spaloven nebezpečného odpadu

Provozování zdravotnických zařízení představuje i řešení mnoha provozních problémů. Jedním z nich je kvalifikované odstranění odpadů, které při provozu nemocnice vznikají. Nejspolehlivějším způsobem jejich odstranění je kvalifikované spalování. Výhodou tohoto způsobu je mimo jiné nejen značné zmenšení původního objemu odpadů, ale i využití tepla, vznikajícího při jeho spalování.

Skladbu odpadů tvoří z převážné části odpady ze zdravotnictví, což činí přibližně 80 % kapacity spalovny, a zbytek představují tzv. průmyslové odpady.

Technologie spalování je založena na tzv. pyrolýzním procesu, což znamená, že odpady jsou v peci přeměněny na vysoce energetický plyn, který je následně ještě spalován za vysokých teplot - cca 1 100 °C s příslušnou prodlevou. Teplo, které vzniká při spalování, je částečně využito k udržování teploty spalin v čistícím zařízení, což je pro tuto technologii nutné a zbytek je odváděn do sítě vytápění nemocnice.

Nedílnou částí spalovny je zařízení na vyčištění kouřových plynů, vzniklých při spalování odpadů. To je zajišťováno několikastupňovým zařízením. Základním prvkem ochrany ovzduší při provozování spaloven je zákonné měření emisí, které se provádí 1× za rok pro vybrané emise a 2× za rok pro kontrolu dioxinů. Všechna měření, která byla podle legislativy provedena autorizovanými laboratořemi, prokázala vysokou účinnost čištění kouřových plynů spalovny a změřené hodnoty jsou hluboko pod stanovenými limity.

Pro stálou kontrolu obsahu škodlivin ve výstupu ze spalovny je instalováno zařízení na kontinuální měření emisí, které neustále monitoruje výstupy ze spalovny a porovnává je s limity, které přikazuje platná legislativa.

Zbytky po spalování a jejich nakládání

Spalování se může na první pohled jevit jako poměrně bezproblémový způsob nakládání s odpady. Mohlo by se zdát, že spálený odpad prostě zmizí, maximálně z něj zbydou nějaké ty emise vypouštěné do ovzduší, z velké části zachycené filtry spaloven, ale není tomu tak. Také ve spalovnách, jako i všude jinde, funguje zákon o zachování hmoty. Odpad nezmizí, jen se změní jeho forma.

Množství a vlastnosti zbytků po spalování odpadů závisí do značné míry na složení spalovaného materiálu, na použité technologii a podmínkách v konkrétní spalovně. Po spálení odpadů zůstanou zbytky o hmotnosti rovnající se přibližně jedné třetině původního množství. Konkrétně, po 1 tuně spálených odpadů zůstane zhruba 250 - 350 kg převážně toxického popílku, popelu a strusky.

Menší, za to však toxičtější část (zhruba desetinu) tvoří takzvaný popílek. Popílkem jsou zjednodušeně označovány zbytky z čištění spalin, které mohou mít různorodý charakter a složení závislé na zvolených metodách filtrace škodlivin vypouštěných do ovzduší. Zbytek tvoří popel a struska, tedy všechen nedokonale spálený odpad. Může jít například o kusy kovu, keramiky, skla, ale i papíru či jiných materiálů.

Pevné zbytky spalování, především pak popílek, jsou z hlediska obsahu toxických látek výrazně koncentrovanější než původní odpad. Popílek obsahuje mimo jiné vysoké koncentrace velmi nebezpečných chlorovaných dioxinů (většinou zkráceně označovaných dioxiny), o nichž víme, že poškozují vývoj nervové soustavy u dětí a narušují imunitu, fungování štítné žlázy nebo reprodukční systém člověka.

Kromě své toxicity jsou dioxiny také bioakumulativní, což znamená, že se jen velmi pomalu odbourávají jak z životního prostředí, tak z lidského organismu. Jejich množství v životním prostředí nebo v těle člověka se tak postupně chromadí. Kromě chlorovaných dioxinů vznikají spalováním odpadů s obsahem bromu také bromované dioxiny, které se daleko více než v popílku kumulují v popelu a strusce. Brom se může vyskytovat například v některých plastových výrobcích ve formě bromovaných zpomalovačů hoření. V některých spalovnách se bromované sloučeniny záměrně vstřikují za účelem snížení emisí rtuti. Bromované dioxiny jsou pro člověka podobně nebezpečné jako dioxiny chlorované. Jejich koncentrace se přitom v popelu a strusce ze spaloven většinou vůbec nesledují.

Pokud popílek, popel a struska obsahují takto nebezpečné látky, je potřeba s nimi zacházet jako s nebezpečným odpadem a ukládat je na speciálně zabezpečených skládkách. V opačném případě totiž hrozí uvolňování toxických látek do půdy, spodních vod nebo řek a jejich kontaminace, a to zvláště při kontaktu s vodou nebo povětrnostními vlivy. I přes to jsou popel a struska ze spaloven někdy využívány jako příměs do stavebních materiálů. Často se tak děje i ve směsi s mnohem toxičtějším popílkem.

Legislativa umožňuje vydávání certifikátů, které otevírají cestu k využití odpadů ze spaloven jako stavebního materiálu. V řadě míst světa bylo zjištěno, že dioxiny se z popílků ze spaloven odpadů uvolňují do okolního prostředí a tak kontaminují potravní řetězce. Konkrétně to bylo doloženo na vejcích volně chovaných slepic, ve kterých dioxiny převyšovaly až dvacetinásobně limit stanovený pro jejich obsah evropskými normami.

Tento problém zmapovala studie zpracovaná Arnikou ve spolupráci s mezinárodní sítí IPEN a australským National Toxics Network. Ta také odhalila problém příliš benevolentního nastavení limitů pro dioxiny v odpadech, včetně popílků ze spaloven.

Je zřejmé, že popílky ze spaloven odpadů si zaslouží přísnější kontrolu, místo aby byly používány jako stavební materiál, k povrchovým úpravám terénu nebo dokonce jako přísada do cementu.

tags: #odpad #ze #spaloven #nebezpecneho #odpadu #složení

Oblíbené příspěvky:

• Kultura Ghany
• Chytrá šelma - liška obecná
• Lom Strakonice: Škola v přírodě - co očekávat?
• Prohazovací síto na kompost – návod
• Ohrožený mravenec v ČR