Žebříček zemí s největším využitím obnovitelných zdrojů energie

V žebříčku zemí nejvíce využívajících obnovitelné zdroje energie jsou na vrcholu převážně státy západní Evropy, využívající vítr, Slunce, atom a vodu. Země na vrcholu seznamu magazínu Energy mohou svá vysoká procenta výroby obnovitelné energie do jisté míry připsat bohatým přírodním zdrojům.

Země na špici v produkci obnovitelné energie

Island táhne geotermální energie, Norsko obrovské kapacity vodních elektráren a Dánsko výroba větrné energie. Vzhledem k tomu, že země pokračují v investicích do obnovitelné infrastruktury a ve zkoumání inovativních řešení, podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů pravděpodobně v nadcházejících letech dále poroste.

Přehled zemí a jejich strategie

1. Island: Je země známá svou krásnou krajinou, plnou sopek, gejzírů, horkých pramenů a lávových polí. Kromě toho, že jsou atraktivní pro turisty, umožňují tyto přírodní prvky Islandu vyrábět většinu energie z obnovitelných geotermálních zdrojů. Island využívá svou polohu na Středo atlantickém hřbetu, hranici tektonické desky, která poskytuje bohaté zdroje geotermální energie tím, že využívá vulkanické teplo prostřednictvím geotermálních elektráren. Země také vyrábí vodní a větrnou energii, její portfolio obnovitelné energie je značně diverzifikované.
2. Norsko: V Norsku je jedním z hlavních zdrojů energie voda. Tato skandinávská země je také jedním z největších vývozců energie na světě. Velkou část z toho řídí Statkraft, největší norský výrobce elektřiny a největší evropský výrobce obnovitelné energie. Norsko již dosáhlo masového využití elektřiny z obnovitelných zdrojů, navíc má ambiciózní cíle snížit emise skleníkových plynů.
3. Švédsko: Švédsko je leaderem v oblasti dekarbonizace, do roku 2030 si dalo za cíl snížit emise skleníkových plynů o 59 % ve srovnání s rokem 2005 a do roku 2045 mít nulové emise uhlíku. Nejpoužívanějšími obnovitelnými zdroji jsou vodní energie (většinou používané k výrobě elektřiny) a bioenergie (používaná k vytápění). Švédové plní své cíle v oblasti obnovitelné energie s velkým předstihem. V roce 2012 Švédsko dosáhlo vládního cíle pro rok 2020, kterým je 50% podíl obnovitelné energie.
4. Brazílie: Brazílie vyrábí a distribuuje elektřinu více než 85 milionům rezidenčních, komerčních a průmyslových spotřebitelů. To je víc energie, než vyrobí všechny ostatní jihoamerické země. Přibližně 60 % z toho distribuuje Centrais Elétricas Brasileiras. Do roku 2029 mají investice do brazilského energetického sektoru dosáhnout 94 miliard dolarů. Vedle vzkvétajícího solárního a větrného průmyslu má Brazílie slibný trh s jadernou energií, analytici předpokládají investice do brazilského jaderného sektoru v příštích 30 letech ve výši přibližně 50 miliard dolarů. V současné době mají dva brazilské jaderné reaktory, Angra 1 a 2, více než 1 900 megawattů instalovaného výkonu, což představuje 2 % brazilské výroby elektřiny.
5. Nový Zéland: Nový Zéland je úspěšným příkladem systematického rozvoje obnovitelné energie, zejména vodní a geotermální, bez vládních dotací. Země, která v současnosti postupně ukončuje těžbu ropy a zemního plynu na moři, se v rámci Pařížské dohody zavazuje do roku 2030 snížit emise o 30 % pod úrovně z roku 2005.
6. Dánsko: Dánsko chce do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 70 % oproti úrovni z roku 1990 a do roku 2030 využívat obnovitelnou energii alespoň z poloviny. Dánsko je světovým lídrem ve využívání větrné energie a zároveň vyřazuje uhlí.
7. Rakousko: Hnací silou Rakouska je vodní energie. Rakušané chtějí do roku 2030 využívat 100 % elektřiny z obnovitelných zdrojů, především vodních, větrných a solárních.
8. Švýcarsko: Primárními obnovitelnými zdroji ve Švýcarsku jsou jaderná a vodní energie. Země se však nachází v období energetické transformace, protože Švýcaři v roce 2017 hlasovali pro postupné odpojení jaderné energie.
9. Finsko: Klíčovými pilíři finské strategie udržitelné energetiky jsou jaderná, vodní a bioenergie. Finsko usiluje o dosažení net zero do roku 2035. Je přední zemí ve veřejných a soukromých výdajích na výzkum, vývoj a testy v oblasti energetiky a je také světovým lídrem v oblasti biopaliv druhé generace vyráběných ze dřeva.
10. Kolumbie: Kromě toho, že je Kolumbie lídrem v elektrické veřejné dopravě, je také jedním z největších producentů vodní energie na světě.

Obnovitelné zdroje energie v České republice

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) předkládá statistickou zprávu o využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE) v České republice. Aktuální publikace zpracovává data za rok 2024 a ve většině případů nabízí srovnání od roku 2015, resp. 2020. Při sestavování této zprávy byla použita principiálně stejná metodika jako pro ročníky předchozí, data jsou tedy plně srovnatelná. Data publikovaná v této souhrnné zprávě jsou plně srovnatelná s daty publikovanými Eurostat a Mezinárodní agenturou pro energii (IEA).

V loňském roce se dařilo především fotovoltaice určené pro pokrytí vlastní spotřeby. Celkový zájem domácností o fotovoltaiku i tepelná čerpadla, ale klesl. Pro domácnosti totiž nadále zůstává vytápění tepelnými čerpadly hůře dostupné než zemním plynem. Zprovozněno bylo jen sedm nově připojených větrných elektráren, jedna biometanová stanice a pár zrekonstruovaných vodních elektráren či mělkých geotermálních vrtů využívajících tepelná čerpadla. To přinesl rok 2024 v obnovitelné energetice.

Vládě se loni podařilo téměř dokončit třetí novelizaci energetického zákona. Ve skluzu je ale příprava zákona, který má dokončit legislativní změny, zkrátit povolování a zrychlit rozvoj obnovitelných zdrojů, zejména větrných elektráren. Uvedla to dnes na tiskové konferenci Komora obnovitelných zdrojů energie se svými členy.

Čtěte také: Význam obnovitelné energie

„Energetická krize v roce 2022 nasměrovala naši pozornost k obnovitelným zdrojům a podpoře jejich rychlejšího rozvoje. S odstupem dvou, tří let se však ukazuje, že se rozjely pouze fotovoltaiky. Větrníky jsou snad na začátku nového startu, ale zbytek obnovitelné energetiky na svou příležitost teprve čeká. Výhled je nejistý i pro domácnosti. V přípravě nového Zákona o urychlení rozvoje OZE jsme v časové tísni a zákon je potřeba doplnit tak, aby fungoval i mimo akcelerační zóny a včetně modernizací větrných elektráren. Dobrým krokem jsou tři novely energetického zákona, z nichž ta poslední přináší pravidla pro flexibilitu včetně samostatně stojících baterií, která je podmínkou pro modernizaci energetiky.“

„Dobrým počinem je úspěšný rozjezd jednoduchého sdílení elektřiny skrze aktivní zákazníky, které sníží účty za elektřinu tisícům zapojených domácností. K síti bylo připojeno pět větrných turbíny v Jívové na Olomoucku a dvě elektrárny na Bruntálsku. Nová elektrárna byla postavena na karlovarsku a nejméně dvě elektrárny by se měly stavět i letos. Oproti sousednímu Polsku, Rakousku nebo Německu je to však stále jen zlomek.

„Oceňujeme snahu ministerstev zjednodušit a zkrátit povolování nových zdrojů, ale na novou praxi si budeme muset ještě počkat. Elektrárny postavené či připojené vloni do sítě jsou výsledkem desetiletého úsilí ve vyřizování potřebných povolení. Tepelná čerpadla se po rekordních letech 2022 a 2023, kdy byl počet instalací značně motivován obavami z rostoucích cen energií, vrátila dle předběžného šetření Asociace pro využití tepelných čerpadel (AVTČ) na úroveň předchozích let. Klíčovým hybatelem zájmu přitom má být poměr ceny elektřiny vůči plynu. Například v době energetické krize, kdy byl plyn dokonce dražší komoditou, domácnosti i firmy výrazně častěji zvažovaly úsporné vytápění a ohřev vody tepelnými čerpadly. V současnosti většina zemí EU cenu plynu dotuje, což umožňuje vyhnout se uhlíkovým daním a udržovat jeho uměle nízkou cenu ve srovnání s elektřinou.

„Od loňského roku patříme mezi země, které snížily DPH na tepelná čerpadla a fotovoltaiku, v našem případě z 15 na 12 procent. Navzdory všem snahám vlády s programy Nová zelená úsporám nebo Oprav dům po babičce se ale nacházíme na chvostu Evropy v počtu nově instalovaných zařízení. Přitom Česká republika je i v zahraničí známá vysoce efektivními a kvalitními tepelnými čerpadly. Avšak produkty, které se tu vyrábí, jsou nakonec ve velké míře exportním artiklem,“ doplňuje ředitel AVTČ Jan Potucký.

Antonín Tym z České geotermální asociace dodává: „Nové instalace i nadále v drtivé většině využívají systém vzduch-voda.

Čtěte také: České startupy a energie

„Spalování dřeva v domácnostech statisticky odpovídá za celou třetinu české výroby obnovitelné energie. Každoročně se prodají desítky tisíc nových kamen a kotlů. Vytápění biomasou je velmi perspektivní, protože dřevo používané k vytápění se bere v blízkém okolí. Cech zároveň varuje před zbytečnou a nebezpečnou regulací nastavením nesplnitelných emisních limitů: „Radikální zpřísnění platných mezních hodnot by vedlo k významnému omezení nabídky cenově dostupných zdrojů a zpomalilo by modernizaci a chuť do inovací investovat. Solární termické kolektory jsou léty prověřený nástroj k úspoře energie s dlouhou životností, vyráběný zpravidla z evropských materiálů. Je to vhodný doplněk ke všem zdrojům tepla, ať už jsou konvenční nebo obnovitelné.

2024: přes 45 tisíc nových fotovoltaik. Do sítě bylo vloni připojeno přes 45 tisíc fotovoltaických elektráren s výkonem 983 megawatt (MWp). Zhruba 83 % z toho představují instalace určené pro pokrytí vlastní či lokální spotřeby, které se staví zpravidla na střechách. „Instalace s lokální spotřebou mají pro stát i spotřebitele významné pozitivní dopady. V porovnání s vyspělými staty v podílu střešních fotovoltaiky zaostáváme. Vzhledem k tomu, že v loňském roce bylo do distribuce připojeno téměř trojnásobné množství fotovoltaik pro dodávku do sítě, připomínáme vládě potřebu dobrého státního dohledu nad tím, aby nejméně polovina nových fotovoltaik vznikala v místě spotřeby a pokud ne, aby stát adekvátně upravoval podmínky vč.

O zhruba čtvrtinu se meziročně propadl zájem domácností o dotace na fotovoltaiku z Nové zelené úsporám, upozornili zástupci Cechu akumulace a fotovoltaiky. Vedle levnější elektřiny, která prodloužila dobu návratnosti, stojí za loňským propadem výrazné snížení dotace, které u nejoblíbenějšího typu fotovoltaiky činí zhruba 100 tisíc korun. „Časté a výrazné změny podmínek dotačních programů nejsou šťastným řešením.

Počty nově zprovozněných malých vodních elektráren (MVE) odhaduje Komora OZE na jednotky kusů. Celkem je v provozu přes 1 600 MVE a ročně vyrobí přes jednu miliardu kilowatthodin. Stále existuje mnoho lokalit na středních a vyšších partiích řek, kde by mohly vzniknout další elektrárny. Loni vznikla pouze jedna nová biometanová stanice a tři byly rekonstruované. Bioplynová stanice nevznikla žádná. Za alarmující označila Komora situaci v oboru, jehož rozvoj je oproti potřebám energetiky i národnímu plánu mizivý. Rozvoj biometanu pomůže snížení závislosti na dovozu zemního plynu a umožní využití tolik potřebné flexibility ve výrobě elektřiny z bioplynu.

„Rozvoj oboru se stále nedaří nastartovat. Nepomáhá tomu změna režimu podpory biometanu, tedy ukončení zeleného bonusu a zavedení aukcí, ani nevhodné podmínky modernizace či stále nefunkční podpora malých bioplynek. Obor je připraven na moderní trendy v energetice a umí poskytnout levnější flexibilitu než baterie, plyn či vodík.

Čtěte také: Více o sluneční energii

Najdete zde údaje o malých vodních elektrárnách, o větrných elektrárnách, o zdrojích spalujících biomasu a bioplyn, o solárních termických systémech i fotovoltaice a také o tepelných čerpadlech. Databáze není a nemůže být kompletní, je výsledkem dřívějšího systematického mapování v některých krajích a spolupráce provozovatelů a firem z této oblasti. Posloužila osvětě o obnovitelných zdrojích energie v době, kdy byly pro většinu obyvatel Česka něčím neznámým. Projekt byl podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.

Svaz moderní energetiky dnes představil souhrnný přehled faktů, zkušeností i mýtů o obnovitelných zdrojích energie v Česku. Ten by měl sloužit jak kvalitnímu mediálnímu zpravodajství o energetice, veřejným činitelům pro rozhodování o budoucím rozvoji energetiky tak i místním obyvatelům v lokalitách, které jsou dotčeny potenciálními projekty obnovitelných zdrojů.

Infolist “Mýty stranou: fakta o solární a větrné energii” vznikl jako reakce na potřebu objektivních informací v české debatě o obnovitelných zdrojích energie. Využití energie z domácích obnovitelných zdrojů je klíčové řešení pro posílení energetické bezpečnosti Česka a zajištění konkurenceschopnosti české ekonomiky do budoucna.

“Obnovitelné zdroje jako jsou solární a větrné elektrárny jsou s námi pomalu dvacet let. Známe jejich technické limity i přínosy pro životní prostředí. Zdroje čisté energie mohou přicházet do nových míst, kde s nimi nemusí mít místní přímou zkušenost. Proto je naším cílem nabídnout spolehlivé informace založené na faktech, ne na předsudcích. Data z renomovaných vědeckých studií mohou pomoci veřejnosti lépe pochopit skutečné přínosy a výzvy obnovitelných zdrojů energie pro Česko,” říká Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky.

Pět klíčových mýtů a faktů o obnovitelných zdrojích v ČR:

1. Je Česko dost větrné?
   FAKT: Studie Ústavu fyziky atmosféry AV ČR prokázala, že větrné elektrárny by kolem roku 2040 mohly v ČR vyrábět až 18,8 TWh elektřiny ročně, což odpovídá pokrytí 32 % současné spotřeby. Jedno otočení lopatky 6MW turbíny vyrobí elektřinu pro českou domácnost na půl dne. Takovou elektrárnu najdeme například na Svitavsku u obce Gruna.
2. Kdo nejvíce ohrožuje ptáky?
   FAKT: Větrné turbíny jsou na posledních místech příčin úmrtnosti ptáků. Například v USA způsobí větrné elektrárny ročně 234 tisíc úmrtí ptáků, zatímco kočky zabijí 2,4 miliardy ptáků ročně - téměř 10000 krát více. Toto riziko lze navíc významně omezit citlivým umístěním elektrárny v krajině tak, aby nestála v cestě žádným koridorům tahu ptáků nebo se nenacházela v blízkosti jejich hnízdišť. Obdobně lze správným umístěním fotovoltaiky podpořit rozmanitost přírody: například slovenští vědci zkoumali biodiverzitu u solárních elektráren a zjistili, že solární parky podporují vyšší bohatost a rozmanitost druhů ptactva i bezobratlých živočichů.
   Odborníci se také shodují, že hlavní příčinou masivního úbytku ptáků v posledních desetiletích v ČR je hlavně intenzivní zemědělství a probíhající změna klimatu, spojená s úbytkem potravy, např. hmyzu.
3. Vyrobí vůbec solární panely nebo větrné elektrárny tolik energie, kolik potřebujeme na jejich výrobu?
   FAKT: Fotovoltaický panel v Česku vyrobí energii potřebnou na svoji výrobu za pouhých 1,3 roku a při 25leté životnosti vyrobí 20 krát více energie. Větrné turbíny mají energetickou návratnost 6 - 12 měsíců a za 20 let vyrobí téměř 40 krát více energie.
4. Jsou obnovitelné zdroje náročné na zábor půdy?
   FAKT: Pokud bychom stejnou plochu, kterou nyní zabírají řepková pole pro bionaftu (1,5 % území ČR), věnovali solárním a větrným elektrárnám, vyrobili bychom 15 krát více čisté elektřiny ročně, což by pokrylo téměř 75 % současné spotřeby elektřiny. Navíc lze území kolem větrníků i nadále zemědělsky využívat.
5. Postaví u obce větrnou elektrárnu, hrozí, že se propadne cena nemovitosti?
   FAKT: Čerstvá studie VŠB-TUO z června 2025 prokázala, že nebyl zjištěn rozdíl v cenách nemovitostí mezi lokalitami s větrnými elektrárnami a bez nich. Ceny jsou dokonce o 4,99 % vyšší v lokalitách s elektrárnami, rozdíl však není statisticky významný.

Další klíčová fakta z infolistu: Moderní větrné turbíny splňují přísné hlukové limity - maximálně 50 dB ve dne a 40 dB v noci. Rychlejší rozvoj OZE může v roce 2035 snížit ceny silové elektřiny až o 11 EUR/MWh. Solární a větrné elektrárny se během roku vhodně doplňují - větrníky více v zimě, fotovoltaika od jara do podzimu.

Infografika je založená na datech o výrobě a spotřebě elektřiny od organizace Ember. Jedná se o nezávislý energetický think-tank, zaměřený na podporu přechodu od uhlí k čistým zdrojům elektřiny. Obnovitelné zdroje energie (OZE) se staly nedílnou součástí energetických soustav při honbou za nízkouhlíkatou energetikou.

Přestože konference proběhne až v prosinci, některé státy společně s Evropskou unií, která vystupuje v návrhu jako celek, již své předběžné návrhy podaly. Současně platný závazný cíl snižování emisí Evropské unie, který je součástí klimatického balíčku 20-20-20 z roku 2009 má hodnotu 20% snížení emisí skleníkových plynů k roku 2020 v porovnání s hodnotou z roku 1990.

V návaznosti na výše zmíněný cíl 20-20-20 byly Směrnicí evropského parlamentu a rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 stanoveny závazné hodnoty pro minimální hodnoty podílu OZE na konečné hrubé spotřebě energie pro jednotlivé členské státy, a to při respektování rozdílných přírodních podmínkek v jednotlivých zemích.

V tabulce níže je uvedeno 10 států s největším podílem OZE na konečné hrubé spotřebě energie.

Co se podílu OZE na hrubé spotřebě elektřiny týče, prvenství mezi evropskými státy drží opět Norsko s úctyhodnou hodnotu 105,5 %.

Výše zmíněná směrnice stanovuje pro ČR 13% podíl OZE na konečné hrubé spotřebě elektřiny v roce 2020 . Především vlivem solárního boomu, který proběhl v ČR mezi lety 2009 až 2012, vzrostl podíl OZE na hrubé spotřebě elektřiny za toto období více než dvojnásobně - z hodnoty 5,2 % v roce 2008 na hodnotu 11,6 % v roce 2012.

Některé další země (v grafu jsou označeny *, např. Chorvatsko nebo Itálie) alespoň jednou v letech 2020 až 2024 dovážely více než 10 % spotřebovávané elektřiny. Nejvyšší podíl obnovitelných zdrojů (větru, slunce, biomasy a vody) na výrobě elektřiny ze států EU má Dánsko3 (88 % v roce 2024, nárůst o 73 procentních bodů v letech 2000-2024), Česko je druhé nejnižší (17 %) těsně před Maltou. Kromě Dánska došlo k největšímu nárůstu obnovitelné elektřiny v Portugalsku (+56 p. b.), Německu (+52 p. b.), Velké Británii a Nizozemsku (u obou +48 p.

Vítr v roce 2024 vyráběl v EU celkem 17 % elektřiny. Největší podíl má Dánsko (58 % v roce 2024, +46 p. b. mezi lety 2000-2024), dále Irsko (37 %, +36 p. b.) a Portugalsko (31 %, +31 p. b.). Na Maltě a na Slovensku zatím nedošlo k žádné výstavbě větrných elektráren, ve Slovinsku (+0,1 p. b.), Česku (+1 p. b.) nebo Maďarsku (+2 p.

Zatímco v roce 2000 až na zanedbatelné výjimky nebyly solární elektrárny nikde v EU, v roce 2024 se podílely na 11 % vyrobené elektřiny. Tyto elektrárny mají největší podíl v Maďarsku (25 %), Řecku a Španělsku (u obou 21 %), na Kypru (19 %) a v Nizozemsku (18 %).

Z biomasy bylo v roce 2024 vyrobeno 5 % elektřiny. Největší podíl má v Dánsku (19 %), Velké Británii (14 %), Finsku a Lotyšsku (u obou 12 %).

Výroba z vodních elektráren spíše stagnuje (v roce 2024 pokrývala 13 % v EU), ve více než polovině států EU navíc mírně poklesla. Největší podíl má v Rakousku (57 %), Lotyšsku (50 %) a Chorvatsku (44 %).

Mnoho států vyváží nebo dováží větší množství elektřiny, Evropská unie jako celek je však v oblasti výroby elektřiny prakticky soběstačná (v posledních letech dováží v průměru méně než 0,2 % spotřebovávané elektřiny).

Srovnání podílů OZE v evropských státech

Česká republika je v obou sledovaných oblastech v porovnání s ostatními evropskými státy okolo 20. místa.

Tabulka: Evropské státy s největším podílem OZE na konečné hrubé spotřebě energie

Tabulka: Evropské státy s největším podílem OZE na hrubé spotřebě elektřiny

tags: #obnovitelné #zdroje #žebříček

Oblíbené příspěvky:

• Význam biodiverzity v zemědělské krajině
• České sklářství a recyklace
• Komunální odpad Nebovidy
• Symbol lásky v krajině
• Statistiky odpadu v České republice