Obojživelníci a jejich ohrožení

Obojživelníci jsou skupinou obratlovců, kteří žijí na souši, ale do určité míry jsou vázaní na vodní prostředí, zejména při rozmnožování. Jejich kůže je žláznatá a neustále vlhká. Larvy dýchají žábrami, dospělci plícemi (též se u nich uplatňuje kožní dýchání). Larva žab se nazývá pulec. Žáby v dospělosti nemají ocas.

Rosnička zelená (Hyla arborea)

Jedná se o jedinou stromovou žábu v České republice. Rosnička je malá žabka, dosahující délky maximálně do 50 mm, obvykle však nacházíme jedince o velikosti 30-40 mm. Čenich má zaoblený a její zornice jsou horizontálně eliptického tvaru. Vyznačuje se typicky zploštělými konci prstů, které jsou dokonale přilnavé k jakémukoli povrchu. Zadní končetiny má poměrně dlouhé a prsty jsou spojeny plovacími blánami. Povrch její kůže je hladký a lesklý.

Barva svrchní strany těla je většinou jednobarevně zelená. V závislosti na teplotě a „náladě“ může však být kůže celého těla např. puntíkovaná, tmavě hnědá, černá, šedá nebo nažloutlá. Po stranách těla rosničky se táhne světle či tmavě hnědý pruh od nozder přes bubínek až po oblast třísel, kde se těsně před ním téměř vždy zahýbá nahoru. Celá tato linie je ohraničena jemným světlým proužkem. Břicho je bílé nebo nažloutlé a jeho povrch je jemně zrnitý. Hrdlo má samička rosničky také bílé, bělavé či lehce nažloutlé. Samci mají na rozdíl od samic vnější rezonanční vak na hrdle, který se v době páření výrazně nafukuje.

Rozšíření a stanoviště

Rosnička se vyskytuje na převážné většině našeho území. V některých oblastech zcela chybí, např. na Křivoklátsku, v několika místech Plzeňského kraje a v některých horských i podhorských oblastech (Krkonoše, Šumava, Krušné Hory). Rosnička upřednostňuje nižší až střední polohy přibližně do 550 m n.m. Horní hranice rozšíření v ČR je 750 m n.m. Obsazená mapovací pole většinou znamenají více lokalit výskytu. Na druhou stranu zdánlivé plošné rozšíření v některých oblastech ČR může ve skutečnosti být jen několik izolovaných lokalit daleko od sebe. Zdroj: AOPK ČR.

Rosnička se vyskytuje na různých mokřadech, okrajích lesa, v polích, na loukách, pastvinách, ale i v zahradách a parcích. Nevyhýbá se lidským sídlům a územím dotčeným vojenskou či těžební činností, ba naopak, často je upřednostňuje před „běžnou“ krajinou. Zejména samci pobývají v průběhu roku více v blízkosti vodních ploch. Během této doby sedí často na zemi a později je nalezneme ve stromovém či keřovém porostu. Někteří jedinci byli nalezeni až ve výšce 10 m nad zemí v korunách stromů.

Čtěte také: Dopad znečištění na obojživelníky

Rozmnožuje se obvykle ve více osluněných vodních tělesech s vegetací, často ale také i ve vodních tělesech s minimem makrofytní vegetace. Nejvhodnějším biotopem rosničky je v u nás menší rybník s bohatě vyvinutými litorálními porosty a minimálním množstvím rybí obsádky. Kromě rybníků se rozmnožuje v různých jezírkách, kalužích a tůních v polích, na loukách, lučních ladech, v lesích, lomech, kaolínkách, pískovnách, na výsypkách, na zvodnělých tankodromech, ve vodních kanálech, koupalištích, požárních nádržích, zahradních jezírkách a bazénech i sudech s vodou (Maštera et al.

Během poledních hodin a při nedostatku vláhy se rosničky ukrývají zejména pod kameny či trouchnivým dřevem. Nejvýše byla rosnička nalezena v nadmořské výšce 2300 m v bulharském pohoří Rila. Ve střední Evropě dává přednost nižším polohám, max. Tůně a rybníky s rákosinami a jinou vodní vegetací, bez ryb nebo je s nízkou rybí obsádkou, jsou vhodnými místy pro rozmnožování rosniček. Rosnička ale snese i nádrže zcela bez jakékoli vegetace, pokud tam ovšem není vysoká rybí obsádka.

Ve střední Evropě zimuje rosnička zelená v období od konce září/konce října do konce března. Rosničky jsou aktivní především v noci a během dne se intenzivně sluní a spí. Během dne je rosnička obvykle v blízkosti vodní plochy na širokolisté vegetaci nebo v rozsáhlých travních porostech. V horských oblastech bývají aktivní i přes den. Nejdelší zaznamenaná migrace byla 12,6 km v Nizozemsku.

Potrava a predátoři

Z výsledků výzkumů vyplývá, že potrava rosničky se skládá převážně z brouků, pavouků a blanokřídlého hmyzu. V letním období rosničky žerou více škvorů a dvoukřídlých. Pulci se živí řasami, vyššími rostlinami, odumřelými vodními živočichy a detritem.

Predátoři rosniček jsou hlavně ptáci v čele s puštíkem obecným, sovou pálenou, včelojedem lesním, kvakošem nočním, ťuhýkem obecným a rackem chechtavým. Pulce žere zejména dravý vodní hmyz, ale třeba také „zelení“ skokani. Při ohrožení rosnička začne vypouštět obranný hlen a začne vydávat únikové zvuky.

Čtěte také: Druhy obojživelníků v ohrožení

Rozmnožování

Ve střední Evropě období rozmnožování probíhá v závislosti na klimatických podmínkách od poloviny dubna do poloviny června, někdy ale až do července. Samice klade 200- 1400 vajíček za sezonu. Vajíčko měří asi 1,5-2 mm v průměru a rosolovitý obal 3-4 mm. Vajíčka jsou tak nápadně menší než třeba vajíčka kuněk či skokanů. Vajíčka jsou uložena ve vodě ve formě malých shluků obsahujících nejčastěji několik desítek vajíček, max. do 100 vajíček. Shluk vajíček nabobtná ve vodě maximálně do velikosti vlašského ořechu (4 cm) a je vždy uchycen k vegetaci. Popis snůšek (Maštera et al.

Shluky vajíček jsou přichyceny k vodní vegetaci, větvičkám nebo k různým předmětům ve vodě, obvykle snůška „obepíná“ lodyhu či větvičku kolem dokola. Vajíčka jsou zprvu dvoubarevná, horní část obvykle světle hnědá, spodní většinou nápadně bílá. Oproti vajíčkům jiných druhů žab jsou vajíčka rosničky zespodu nápadně světlá, a to proto, že bílá část vajíčka plošně přesahuje tmavou. V dalším vývoji jsou pak vajíčka jednobarevná, okrová až světle hnědá. Průměr vajíčka 1-1,5 mm, s rosolovitým obalem 3-4 mm (Nöllert & Nöllert 1992). Počet vajíček ve snůšce se pohybuje mezi 3 a 100 ks s tím, že počty 40-100 ks ve snůšce jsou častější.

Za soumraku a v noci se ozývají hlasitým a drsně znějícím „ke-ke-ke“, které můžeme často slyšet ve sboru. Hlas jednotlivého samce se opakuje 4-6x za minutu. Samci při skřehotání leží v mělké vodě na vodní hladině, kde drží díky měkké vodní vegetaci. Individuální vzdálenost samců od sebe je 30-60 cm. Při bezvětří může být skřehotání velkého sboru rosniček slyšet až do vzdálenosti jednoho i více kilometrů. U rosniček často probíhá sexuální parasitismus - silní a hlasití samci hájí svoje teritorium a slabší samci se během toho skrytě spáří se samičkou. Krátce po půlnoci opouští většina samců vodní plochu.

Ve střední Evropě můžeme slyšet volání rosniček někdy i během dne a to i mimo období rozmnožování (např. z porostů křovin koncem léta). Skřehotání rosničky dokáže vyprovokovat déšť, letící letadlo či klepání datla. Při vykulení je pulec velký 3-5 mm. Pulci rosniček dosahují maximální velikosti cca 50 mm. V závislosti na teplotě vody a kvalitě výživy se pulec přemění po 78 (17°C) či po 50 (20°C) dnech v metamorfovaného jedince. Mladí jedinci měří 12-21 mm. Většina larev se ve střední Evropě přeměňuje od července do srpna.

Samci rosniček mohou být někdy pohlavně dospělí již v prvním roce života po přezimování, ale většinou až ve druhém či třetím roce. Samice jsou většinou pohlavně zralé po druhém přezimování. Popis larev - pulců (Maštera et al. Ploutevní lemy jsou u tohoto druhu velmi variabilní. V zásadě se vyskytují dva typy pulců: 1) s horním ploutevním lemem většinou velmi vysokým, dosahujícím při bočním pohledu do přední části trupu až do úrovně očí a výrazně tmavě skvrnitým (zejména v jeho zadní části); 2) s horním ploutevním lemem nižším, který nesahá až k do úrovně očí a téměř neskvrnitým, nebo jen jemně skvrnitým. Nasazení horního ploutevního lemu je na hřbetě nápadně zesílené (to se projevuje tmavší barvou). Horní ploutevní lem má v bočním pohledu obvykle nejvyšší místo v přední polovině těla. Při pohledu shora jsou oči umístěny nápadně na okrajích trupu (zboku) a jsou nápadně velké v poměru k velikosti těla. Okraj trupu je neprůhledný.

Čtěte také: Proč mizí žáby a mloci?

Pulci mají jednoduché (jednořádkové) řady retních zoubků. Zubní vzorec 2/3. Ústní disk spíše trojúhelníkovitého tvaru. Zbarvení trupu zpočátku velmi tmavé, později typicky žlutozelené, okrově zelenavé až černozelené se stříbřitým či zlatavým leskem a světlým, bělavým břichem. * Popis vajíček a snůšek platí převážně pro snůšky čerstvé, krátce po nakladení. ** Popis larev platí převážně pro vybraná vývojová stádia, v nichž jsou larvy obojživelníků dobře určitelné.

Ohrožení a ochrana

Rosnička je druh méně náročný na kvalitu suchozemských i vodních biotopů. Dokáže se totiž rozmnožovat v různých vodních tělesech co do velikosti a vzhledu, zejména však tam, kde nejsou přítomny ryby. Uvádí se, že pulci jsou citliví na kvalitu vody v nádržích. Pro pulce téměř všech našich žab platí to, že jim vadí hlavně anorganické znečištění vody. Ukazuje se, že daleko významnějším ohrožením jsou vysoké rybí obsádky, spíše než např. Stav suchozemských biotopů není pro rosničku zcela zásadní, ale platí to co pro řadu jiných druhů - důležitá je krajinná mozaika s různým využíváním. Rosničce úplně nevadí dlouhodobá absence péče např. o mokřadní plochy, z pohledu suchozemského biotopu.

Možnosti ochrany rosničky jsou tak jako u řady jiných druhů obojživelníků zejména ve vhodné péči o její biotopy a vytváření nových biotopů. Je třeba zejména v krajině zajišťovat (udržovat) mozaiku s částmi extenzivněji obhospodařovanými. Při péči o louky se snažit více prosazovat extenzivní pastvu před kosením, nebo alespoň někde provádět extenzivní kosení. Je třeba do krajiny vnést (vybudovat) více menších vodních prvků. Rosničky neupřednostňují malé ani velké vodní plochy, využívají všechny včetně malých kaluží. Proto bychom v krajině měli vytvářet tůně různých velikostí.

Je potřebné se snažit zajistit vhodné podmínky pro rozmnožování rosniček v rybnících - aby na nich byla snížena rybí obsádka (do 400 kg ryb/ha při výlovu) alespoň jednou za 2-3 roky. Pro rosničku, podobně jako např. pro kuňku ohnivou jsou vhodné plůdkové rybníky a ty by tedy v naší krajině měly být podporovány. Důležitá je také obnova péče o břehové porosty rybníků, které by měly být pravidelně prořezávány (dříve běžná věc) - husté břehové porosty brání vzniku litorálních porostů (málo světla, zahnívání opadu apod.). Často se uvádí, že rosnička vyžaduje vysokou vegetaci (dřeviny) těsně u vodních ploch. Vzhledem k tomu, že jde o stromový druh žáby, rosnička nějaké dřeviny potřebuje, ale určitě nemusí být hned u vodní plochy. Postačí ji jistě i vysoká bylinná vegetace. Nejde o zásadní věc a určitě by to nemělo vést k tomu, že u obnovované tůně bude ponechána polovina břehových porostů, nebo že u rybníka nebudou káceny husté břehové porosty s odvoláním na rosničku. Rosnička se totiž úspěšně rozmnožuje např. i v tůních na tankodromech, kde chybí jakákoli vegetace.

EU: druh přílohy IV (sm. AOPK ČR: Nálezová databáze ochrany přírody [online databáze]. publ. 2012 [cit. Arnold E. N. & Ovenden D. (2003): Reptiles and amphibians of Europe. Maštera J., Zavadil V. & Dvořák J. Nöllert A. & Nöllert C. (1992): Die Amphibien Europas. Bestimmung, Gefährdung, Schutz. University of California: AmphibiaWeb [online], publ. 2000-2014 [cit. Zavadil V., Sádlo J. & Vojar J. [eds.] (2011): Biotopy našich obojživelníků a jejich management.

Obojživelníci v České republice

Všichni obojživelníci v ČR jsou chránění !!!

Populace obojživelníků lze podpořit zejména poskytováním vhodného prostředí, např. budováním a obnovou tůněk v krajině. Také je vhodné předcházet střetům obojživelníků s dopravními prostředky, zejména v době, kdy se přesouvají za rozmnožováním.

Druhy obojživelníků v ČR:

• Žáby
  • Kuňka obecná
  • Kuňka žlutobřichá
  • Ropucha obecná
  • Ropucha zelená
  • Rosnička zelená
  • Skokan hnědý
  • Skokan zelený
  • Skokan rašelinný
• Mlok skvrnitý
• Čolek obecný
• Čolek velký
• Čolek horský

Obojživelníci jsou bioindikátory kvality životního prostředí.

tags: #obojzivelnici #ohrozeni #referat

Oblíbené příspěvky:

• Správné připojení pračky k odpadu
• Ekologie procesů – studium na ČVUT
• Claudia Rings: Šperky z přírody
• Definice a vývoj stavební geologie a ekologie
• Praktické řešení pro třídění odpadu