Ohrožené druhy obojživelníků v České republice

Ubývání biodiverzity je jedním z nejzávažnějších globálních problémů současnosti. Biologickou rozmanitost lze posuzovat jedním ze základních hledisek - podle populací a druhů. Nejčastěji se vyjadřuje jako počet druhů v určité oblasti.

Za měřítko stupně ohrožení jednotlivých druhů a za nejspolehlivější ukazatele pravděpodobnosti jejich vyhynutí či vyhubení jsou považovány tzv. Červené seznamy ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN). Ty jsou nejúplnějším zdrojem informací o stavu ochrany živočišných a rostlinných druhů a hub na světě. Z kritérií výběru druhů pro červené seznamy IUCN vychází celá řada dalších seznamů, které vznikají na úrovni států případně jejich regionů nebo na úrovni větších územních celků (např. evropský červený seznam). Také Česká republika má aktuální červené seznamy živočichů a rostlin. Řada z nich byla publikována v odborném časopise Příroda.

Zmenšování velikosti a fragmentace populací, ubývání přirozených stanovišť a jejich degradace jsou jedny z nejčastějších příčin ohrožení druhů.

Necitlivými zásahy člověka do krajiny ubývá míst, kde se lze setkat s obojživelníky. Mnohé druhy jsou již kriticky ohrožené. Jaroměřská organizace ČSOP se proto snaží jejich výskyt obnovit.

Naše Organizace ČSOP Jaro Jaroměř se už asi patnáct let věnuje sledování obojživelníků a bohužel výsledky z terénu nejsou nijak pozitivní. Spousta lokalit zanikla, mnohde vyhynuly celé populace, opravdu nám to nedělá příliš velkou radost. Obojživelníci mizí z naší přírody obrovskou rychlostí.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Jako jeden z příkladů může sloužit lokalita nedaleko Pardubic, u Opatovic, tam přežívala do dnešních dnů jedna z posledních populací ropuchy krátkonohé. Vyhledává mělké nezarostlé vodní plochy a dříve byla na Královéhradecku i na Pardubicku rozšířena na mnoha místech, opravdu to byly desítky lokalit. Ještě nedávno bylo jednou z těchto lokalit popílkoviště opatovické elektrárny, které poskytovalo spoustu mělkých nezarostlých vodních tůní, ropuch tam bylo hodně a dařilo se jim tam. Bohužel před lety došlo k záměru zrekultivovat toto území a nějak jej účelně využít. Státní ochrana přírody to nevyřešila příliš kompetentně, celá lokalita byla zničena výstavbou golfového hřiště. Navozila se tam zemina a ropuchy krátkonohé odtud vymizely.

Ohrožení obojživelníků v ČR

Obojživelníci jsou dnes celosvětově nejrychleji mizející skupinou obratlovců. Více než třetina všech popsaných druhů obojživelníků má na Červeném seznamu IUCN (také Červený seznam ohrožených druhů) status ohrožený.

Jedním z mnoha důvodů je vysoká citlivost jejich kůže na negativní změny prostředí (a proto jsou obojživelníci skvělými ekologickými indikátory), ke kterým dochází po celém světě. Obojživelníci potřebují ke svému životu kvalitní vodní prostředí i souš.

U nás jsou těmito negativními změnami krajiny např. vysoká intenzita a nadužívání chemikálií v zemědělství, vysazování jehličnatých monokultur, odvodňování mokřadů a celková devastace vodních ploch a toků.

Také zvýšená hustota dopravy má obrovský negativní dopad na populace obojživelníků a je příčinou vysoké úmrtnosti.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Pro některé druhy obojživelníků se migrační cesty nemění po celé generace, a proto je důležité tyto cesty monitorovat a zajistit opatření k jejich ochraně. Podél silnic se staví různé bariéry - například odchytové, kdy jsou instalovány plastové nebo plechové zábrany cca 30 cm vysoké, které žáby nasměrují do sběrných nádob, což mohou být části trubek, seříznuté plastové barely, kbelíky aj. Odtud se přenáší k vodě.

Nejen žáby, ale všichni obojživelníci jsou ukazatelé zdravého životního prostředí - do jejich těla se díky citlivé kůži snadno dostanou škodlivé látky. Úbytek obojživelníků je tak varováním, že se zhoršila kvalita prostředí. Zkonzumují velké množství hmyzu, takže na rozdíl od používání chemických prostředků v zemědělství jsou přirozeným a citlivým regulátorem hmyzích populací.

Hlavní činitelé ohrožující obojživelníky

Největší hrozbou pro obojživelníky je ztráta životního prostředí, dále změna klimatu, znečištění, používání chemikálií, zavlečení nepůvodních druhů, ale také lov pro maso i pro obchod se zvířaty. V mnoha oblastech světa se k těmto hrozbám přidává ještě strašák v podobě chytridiomykózy. Jedná se o závažné onemocnění kůže obojživelníků zapříčiněné chytridiomycetní houbou Batrachochytrium dendrobatidis.

Vnějšími faktory, které obojživelníky ohrožují, se nedávno zevrubně zabývali Stuart et al. (l.c.). Zjistili, že skutečně dominantním faktorem, ovlivňujícím negativně obojživelníky, je ztráta vhodného prostředí. Poté následuje znečištění prostředí cizorodými látkami, požáry, nemoci, invazní nepůvodní druhy, přírodní katastrofy, lov pro konzumaci lidmi a pro další využití a nakonec náhodná mortalita.

Ohrožení se týká jak vodních, tak suchozemských biotopů a také dochází k narušení možností migrací v krajině. Mezi nejvýznamnější ohrožující faktory patří nevhodné hospodaření na vodních plochách, nevhodné zemědělské hospodaření v blízkosti vod a mokřadů, nevhodné lesnické hospodaření, zanedbání péče o mokřadní pozemky, absence drobných narušení krajiny, zánik a poškození mokřadů a špatně prováděné rekultivace.

Čtěte také: Pracovní rizika

Intenzivní chov ryb likviduje vývojová stádia obojživelníků a konkuruje jim v potravě. Pak je to používání chemikálií, obojživelníci jsou velmi citliví na znečištění. Zejména je pro ně nebezpečné používání chemikálií v zemědělství. Také je ohrožuje přímý zánik biotopů, tedy mělkých tůní, kde nežijí ryby a kam se nedostanou splachy z polí. Často jsou lokality zavezeny stavebním odpadem, jsou rekultivovány.

Hospodaření na vodních plochách a jeho vliv na obojživelníky

Obojživelníci se rozmnožují v rozmanitých vodních biotopech, z nichž podstatnou část tvoří biotopy využitelné pro chov ryb - rybníky, různé technické nádrže a koupaliště. V současné české krajině je drtivá většina rybníků využívána intenzivněji, než by obojživelníci potřebovali.

Vysoká rybí obsádka - ať už jde o ryby přímo nasazené (např. kapr) nebo ryby plevelné - působí v rybníku toto: ryby vyžírají zooplankton (perloočky apod.), ten pak v rybníku chybí a přemnožuje se potrava zooplanktonu - fytoplanton neboli drobné řasy plující ve vodním sloupci. Vzniká vegetační zákal vody - tmavě zelená barva vody. Kaprovité ryby často navíc ryjí v bahně a víří sediment, čímž dodávají vodě hnědou barvu. Výsledná barva vody je u rybníků s příliš vysokou rybí obsádkou hnědo-zelená.

A proč vysoká obsádka ryb vadí obojživelníkům? Dravé druhy ryb, pokud nemají v rybníku dostatek potravy v podobě jiných ryb, představují přímé ohrožení pro larvy obojživelníků a někdy i dospělce. Kaprovité ryby konkurují obojživelníkům a jejich larvám o potravu a ty pak výrazně strádají. Kvůli vegetačnímu zákalu nemohou v rybníku růst vodní rostliny, na které obojživelníci kladou svá vajíčka a které slouží jako potravní základna a místa úkrytu pro larvy. Býložravé druhy ryb (typicky amur) přímo likvidují vodní vegetaci.

Pokud se tyto látky používají v rozumných dávkách, naopak mohou ekosystému rybníka prospívat. Zejména se to týká přikrmování rybí obsádky, které může částečně řešit problém s nedostatkem přirozené potravy a s vegetačním zákalem (přikrmením se zvýší podíl zooplanktonu a klesne zákal). Hnojení v rozumné míře rybníku neškodí, například v plůdkových rybnících kde je přihnojení chlévskou mrvou nutné. U kupek hnoje se často krmí i pulci. Bohužel v naší krajině je řada rybníků, kde jejich uživatelé používají příliš vysoké dávky krmiv i hnojiv a tím poškozují jak ekosystém tohoto rybníka, tak negativně ovlivňují i vodní tok vytékající z tohoto rybníka (moc živin, zákal vody apod.).

Podzimní výlovy nepředstavují pro obojživelníky žádné ohrožení, protože ve vodě už v tu dobu žádná jejich vývojová stádia nebývají. Jarní výlovy jsou problematičtější. Ne však vždy - když jsou prováděny brzo zjara před rozmnožováním, nepředstavují ohrožení pro žádné druhy. Pokud však jarní výlovy probíhají v dubnu nebo později (květen) a navíc ještě každoročně, může to být výrazný problém.

Manipulace s vodou zahrnuje u rybníků i zimování a letnění. Pokud je zimování prováděno jen občas a nezůstává při něm v rybníku žádná voda, obojživelníkům nevadí. Úplné letnění bylo dřívě běžnou součástí rybničního hospodaření, v současné době se již provádí zcela výjimečně. Částečné letnění většinou obojživelníkům nevadí, ba naopak, často jim výrazně vyhovuje.

Díky tomu, že obojživelníci se často rozmnožují v požárních nádržích a přírodních koupalištích, bývá pro ně problematické čištění nádrží. Pokud je nádrž čištěna před nebo až po období rozmnožování (brzké jaro nebo podzim), nejsou obojživelníci ohroženi. Když je však čištění prováděno v období od května do července, jde vždy o negativní zásah do vývojových stádií a dochází k jejich likvidaci.

V naší krajině je péče o dřeviny na březích většinou velmi zanedbaná a řada rybníků má břehy hustě zarostlé náletem. Hustě zarostlé břehy nepředstavují problém jen pro obojživelníky, ale i pro samotné ryby chované v rybníku. Dřeviny totiž působí nadměrný zástin vodní hladiny, je zde nadměrný opad listí do vody, které následně zahnívá. Celkově zde dochází ke vzniku nepříznivých podmínek pro živočichy a vodní rostliny.

S hospodařením na vodních plochách jednoznačně souvisí jejich údržba - péče o zátopu. Ta zahrnuje zejména odbahňování, často označované pojmem revitalizace. Pokud je však odbahnění provedeno nevhodně, určitě k žádné revitalizaci vodní plochy nedochází. Dobře provedené odbahnění rybníka nebo jiné vodní plochy s následným rozumným rybářským využíváním je vždy pro obojživelníky prospěšné.

Co nejvíce obojživelníkům při úpravách vodních ploch vadí? Zejména je to rozsah mělčin, tzv. litorálu. Skoro všichni naši obojživelníci potřebují v rybníku dostatečné zastoupení mělkých částí s hloubkou vody do 40 cm. Tyto mělčiny postupně prorůstají vodní vegetací a bývají zde vhodné podmínky pro vývoj larev (dostatek potravy, úkryty, prohřátá voda). Při tzv. revitalizacích rybníků bohužel velmi často nejsou plochy mělkých litorálů navrhovány vůbec nebo jen v minimálním rozsahu.

Pro obojživelníky je vždy důležitý nejen stav vodní plochy, ale také stav jejího nejbližšího okolí. Je vždy potřebné myslet i na toto a snažit se při revitalizacích vodních nádrží řešit i úpravu jejího okolí.

Zánik vodních ploch lidskými aktivitami je téměř vždy problematický. Většinou jde totiž o likvidaci menších vodních ploch (tůní, kaluží) v souvislosti s různými jinými záměry, často neslučitelnými s dalším výskytem obojživelníků (zástavba, komunikace apod.).

Poměrně často dochází k nechtěným zásahům do menších vodních ploch či jejich okolí, které následně vedou k narušení funkcí vodních ploch nebo až k jejich zániku. Může to proběhnout různými způsoby, ať už se jedná o různé navážky, odvodnění pozemků nebo úpravy pozemků třeba i s cílem dál na nich řádně hospodařit.

Z pohledu obojživelníků je v naší krajině problematické i to, že dochází k zarybňování téměř veškerých vodních ploch i plošek. Velmi málo vodních ploch v české krajině tak zůstává bez rybích obsádek, což řadě druhů obojživelníků nevyhovuje.

Jarní migrace obojživelníků

Nejdůležitější a zároveň nejnebezpečnější období pro obojživelníky nastává na samém počátku jara. Obojživelníci opouští svá zimoviště a vydávají se na místa rozmnožování (tzv. trdliště). Toto jarní tažení je nejkritičtějším obdobím, kdy dochází k přesunu velkého množství jedinců za poměrně krátký časový úsek. Všechny druhy obojživelníků jsou svým rozmnožováním vázány na vodní prostředí, v němž dochází k vývoji vajíček a larev.

Přesun k vodě je velice nebezpečný, protože často musí být překonány více či méně frekventované pozemní komunikace.

Ochrana obojživelníků - co můžeme udělat?

Nejúčinnější pomocí je vytvoření jakékoliv stojaté nádrže pro rozmnožení žab. A nejen to. Hnědí skokani i ropuchy ihned po rozmnožování vodu opouštějí a žijí na souši. Zde pak přivítají jakoukoliv možnost úkrytu, například hromadu větví, spadlý kmen nebo hromadu větších kamenů. Tyto hromady mohou být esteticky upravené, aby vypadaly hezky, a přitom žábám dobře poslouží.

Při zahradničení je také třeba se vyhnout chemickým postřikům. Obojživelníci nám dobře poslouží místo nich - uloví značné množství hmyzu a dalších bezobratlých, včetně těch, kterým chutná i naše zelenina.

Z výčtu ohrožujících faktorů je zřejmé, že řadu z nich lze poměrně snadno a většinou i nenákladně zmírnit, případně jejich negativní dopad zcela odstranit.

Seznam druhů žab vyskytujících se v ČR:

• Blatnice skvrnitá
• Čolek horský
• Čolek karpatský
• Čolek obecný
• Čolek velký
• Ropucha krátkonohá
• Ropucha obecná
• Ropucha zelená
• Rosnička zelená

Vysvětlivky: EX - vyhynulý, CR - kriticky ohrožený, EN - ohrožený, VU - zranitelný, NT - téměř ohrožený, LC - málo dotčený, DD - nedostatek údajů

tags: #ohrožené #druhy #obojživelníků

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelné papírové tašky
• Krajinář Gustav Porš
• Ceny kovového odpadu Znojmo
• Koupací jezírka a jejich ekologie
• Akustická emise při tlakové zkoušce