Co je to plovoucí skládka v oceánu?

Civilizace odpadků. Odpadky se staly průvodním jevem současné civilizace. Vědci se nyní vydali zkoumat největší plovoucí skládku odpadků na planetě, ležící v Tichém oceánu mezi Havajskými ostrovy a Kalifornií.

Plovoucí ostrov z plastů uprostřed Tichého oceánu! Ve vyspělých státech se sice na recyklaci a likvidaci odpadu klade velký důraz, existuje ale mnoho zemí, kde se plastový odpad stále vyhazuje do řek, nebo je nesprávně likvidován a následně odplaven přívalovými dešti do moře.

Obrovská plocha z plastového odpadu uprostřed Tichého oceánu stále roste a bude brzy viditelná z vesmíru stejně jako Velká čínská zeď. Plast, který je neorganického původu, představuje pro náš svět velkou ekologickou zátěž a je stále zvětšujícím se problémem.

Někdy se o těchto obřích plovoucích skládkách, díky jejich značné rozloze, mluví jako o „plastových kontinentech“. Toto označení je však poněkud mylné, protože ve skutečnosti se jedná o celou galaxii odpadků na hladině, nebo pod ní. Pokud by se jednalo o souvislý plovoucí ostrov, řešení by nebylo tak složité, protože by stačilo jej naložit a odvézt.

Podle některých odhadů se v minulosti hovořilo o ploše, která je velká asi jako Francie. Některé jiné studie však dokonce uvádějí, že tichomořská skládka má velikost Austrálie. Každým rokem se do oceánu dostane přes 8 milionů tun plastového odpadu, který překvapivě většinou pochází z vnitrozemí. Předpokládá se, že ve světových vodách se nachází asi 3 biliony kusů plastu.

Čtěte také: Znečištění oceánů plasty

Velkou mírou přispívá k znečištění také lodní doprava, zejména pak kontejnerové lodě. Ročně se celosvětově do oceánu dostane přes 10 tisíc kovových kontejnerů, které nákladní lodě ztratí například v rozbouřeném moři, nebo vlivem jiných událostí.

Na rozdíl od většiny odpadků totiž běžný plast není biologicky odbouratelný - to znamená, že mikroby, které rozkládají organickou hmotu, nejsou schopny si s plastem poradit a nechávají ho tak navždy plout oceánem. Takto „cestující“ plastový odpad je časem znehodnocen slunečním zářením, které snižuje vazby mezi plastovými polymery.

V tomto plovoucím odpadu se však nachází i spousta jiných předmětů, v podobě rybářských sítí, igelitových tašek, umělých vláken a dalších nástrah, které ohrožují velké kytovce, některé druhy ptáků, nejvíce však mořské želvy.

Množství převážně plastových odpadků, které se nachází mezi Havajskými ostrovy a Kalifornií, podléhá pravidelnému monitorování. Nedávný průzkumný let ukázal znepokojující nárůst hustoty celého plovoucího smetiště a zvýšený výskyt nebezpečných rybářských sítí.

„Většina trosek byla stále poměrně velká, ale pokud nebudeme jednat, v následujícím desetiletí se zcela rozpadnou na nebezpečné mikroplasty,“ uvedl mluvčí společnosti Julian Ryall ve své zprávě.

Čtěte také: Svetový oceán a ekologie

V Tichém oceáně mezi Kalifornií a Havají plave umělý ostrov o rozloze dvakrát větší než Texas. Ostrov je tvořen ohromnou masou odpadků a neustále nabírá na objemu. V současné době tvoří tento ostrov 3,5 milionu tun s koncentrací 3,34 milionu kusů odpadků na kilometr čtvereční.

Nakonec zbyde jen ohromné množství plastového „štěrku“, který se podobá potravě mnoha živočichů. Výzkumy ukazují, že lesknoucí se pole v oceánu láká mnoho ptáků. Pozorovatelé tvrdí, že pelikáni v této oblasti mají žaludky plné zapalovačů a mořské želvy si pletou igelitové sáčky s medúzami, kterými se živí.

Vysoké ceny dřeva? Obrovská skládka plastu, která se utvořila uprostřed Pacifiku, rozvrací ekosystémy a komplikuje mořským tvorům život. Spolu s odpadem se však do srdce oceánu dostávají také invazní druhy, jimž se na zmíněném smetišti překvapivě daří

Velká tichomořská odpadková skvrna

Velká tichomořská odpadková skvrna představuje gigantickou oblast v severním Pacifiku, kde se v důsledku proudění vody usazuje smetí - a převážně plast. Rozloha skvrny je sezonní, neboť se odvíjí od hustoty znečištění. Podle výzkumníků z organizace The Ocean Cleanup však k roku 2016 zaujímala přibližně 1,6 milionu kilometrů čtverečních, což odpovídá více než dvacetinásobku území Česka, a tvořilo ji až 129 tisíc tun odpadků. Ani takto obrovské smetiště přitom není vidět z kosmu, jelikož se jedná o relativně malé částice a ve vodě nepříliš koncentrované: Průměrně se v metru krychlovém vody vyskytují pouze čtyři.

Milimetry smrti

Podle Matthiase Eggera, který pro The Ocean Cleanup pracuje, bychom o tichomořské skvrně neměli uvažovat jako o plovoucím ostrově: „Přímo na místě uvidíte jen krásný modrý oceán. Lepší je skvrnu přirovnat k obloze. Když se na nebe podíváte v noci, bude poseté hvězdami - a podobně vypadá skvrna z plastů. Jejich koncentrace sice není tak vysoká, ale jakmile si jich ve vodě všimnete, začnete jich pozorovat stále víc.“

Čtěte také: Problém oceánů

Na vině je nehostinné oceánské prostředí, které plasty zvolna rozkládá na tzv. mikroplasty s rozměry do pěti milimetrů. Pouhýma očima se pak dají ve vodě zahlédnout jen stěží, ale dopad mají obrovský. Ostatně nacházejí si cestu dokonce i do našich těl, jelikož je přijímáme spolu s jídlem.

Asi netřeba dodávat, že takto gigantické smetiště zásadně ohrožuje mořský život. Do změti odpadů se chytají ryby či želvy, načež se nedokážou vysvobodit a umírají. Ptáci si zase plovoucí smetí pletou s kořistí, jenže jejich trávicí ústrojí si s víčky, nedopalky a kusy obalů neporadí. Plasty se tak v tělech opeřenců usazují a brání jim přijímat běžnou potravu, tudíž nebozí tvorové hynou hladem.

Plavba na umělé hmotě

Škála problému a jeho následků však může být mnohem širší, než jsme si původně mysleli. Oceány představují nejméně prozkoumanou část planety a tamním ekosystémům nerozumíme ani zdaleka tolik jako těm suchozemským. Pacifická skvrna by přitom mohla sehrát významnou roli v jejich rozvracení. Ačkoliv se její rozloha v závislosti na sezoně mění, faktem zůstává, že plasty vytvářejí relativně stabilní prostředí pro život. Do srdce oceánu se pak na nich přesouvají živočichové, kteří se za normálních podmínek drží na pobřeží či v jeho blízkosti.

„Když jsme prozkoumali kusy plastů z tichomořské skvrny, zaskočilo nás, kolik jsme na nich našli pobřežních organismů,“ uvádí Linsey Haramová ze Smithsonian Environmental Research Center.

Takřka na všech prozkoumaných plastech objevili vědci oceánské tvory, což není nijak výjimečné - vždyť některé kusy odpadu tvoří součást skvrny i déle než 50 let. Na 70 % smetí však výzkumníci identifikovali alespoň jeden druh, který uprostřed oceánu běžně nežije a daří se mu pouze na pobřeží. Dvě třetiny vzorků pak sloužily coby domov pro oceánské i pobřežní „nájemníky“. Nejenže se tak spolu s odpadem dostávají na moře organismy, jež by se v jeho vodách za jiných podmínek nevyskytovaly, ale zároveň naším přičiněním vznikají nové komunity živočichů.

Žer, nebo tě sežerou

Popsané ekosystémy se ovšem neutvářejí ve vzduchoprázdnu a o prostor k životu bojují se stávajícími společenstvími: V lepším případě žijí po jejich boku, v tom horším je připravují o potravu, nebo je rovnou pojídají. „Velmi pravděpodobně tam probíhá boj o životní prostor a také o potravní zdroje. Organismy se zřejmě rovněž požírají navzájem. Tamní interakce se zatím těžko určují, máme však důkazy, že se některé pobřežní sasanky krmí oceánskými živočichy. Mezi původními obyvateli a novými komunitami tak rozhodně dochází k určité formě predace,“ vysvětluje Haramová.

Změna prostředí přesto mnoha pobřežním tvorům nebrání v rozmnožování. Zmíněná badatelka s kolegy objevila na kusech plastu například členovce, kteří se starali o čerstvě nakladená vajíčka, nebo sasanky množící se nepohlavně klonováním. Nelze přitom vyloučit, že mořské proudy nějaký kus odpadu ze skvrny vytrhnou a zanesou jej k pobřeží. Druhy, jež umělý ostrov obývají, se tak mohou dostat do nepůvodní lokality, kde nenaleznou přirozené predátory a naruší místní rovnováhu.

„Když se dovedete množit, dovedete se také šířit. A když se umíte šířit, umíte i dobývat,“ dodává Linda Amaral-Zettlerová z nizozemského institutu pro mořský výzkum NIOZ. „Pro pobřežní organismy nejde o ‚poslední štaci‘. Jejich cesta do srdce oceánu nemusí nutně skončit smrtí.“

Varovně zdvižený prst

Velká tichomořská skvrna je sice nejrozsáhlejší svého druhu, ovšem nikoliv jediná. Její protějšky se nacházejí také v Atlantiku či v Indickém oceánu. Otázkou zůstává, zda se závěry z Pacifiku dají vztáhnout i na jižně položená oceánská smetiště a zda k invazi pobřežních druhů plovoucích na kusech plastů dochází všude na světě. Haramová s kolegy v současnosti rovněž zkoumá, jestli se organismy mezi jednotlivými ostrovy odpadu přesouvají, nebo na nich zůstávají uvězněny.

Umělá hmota v oceánech každopádně závažným způsobem mění ekosystémy takřka po celé planetě. „Pro mě jde o další varování, že je třeba podniknout drastické kroky, aby se plasty do moří nedostávaly,“ dodává mikrobiolog Martin Thiel. Dočasnou alternativou by se mohl stát oceánský „úklid“, kterým se zabývá třeba již zmíněná organizace The Ocean Cleanup a přímo na vodě buduje k zachytávání plovoucích plastů speciální bariéry. Průzkumy však předpokládají, že by se množství umělohmotných odpadů končících v mořích mohlo do roku 2040 zvednout až 2,6krát, což by znamenalo neúnosnou míru. Změna proto musí přijít v globálním měřítku, a to co nejdřív.

Podle loňské studie Global Plastics Outlook vyprodukuje průměrný obyvatel USA za rok 221 kilogramů plastového odpadu, u Evropanů se jedná o přijatelnějších 114 kilogramů a nejšetrnější jsou Japonci a Korejci s 69 kily. Z globálních 353 milionů tun odpadních plastů se pouze 9 % recyklovalo, 19 % putovalo do spaloven, 49 % se vyvezlo na skládky a celých 22 % proniklo do neregulovaného prostředí včetně oceánů.

V roce 2019 se podle uvedené studie dostalo do vodních toků 6,1 milionu tun plastů, z toho 1,7 milionu skončilo v oceánech.

Snahy o vyčištění oceánů

Zatímco jedna skupina vědců se snaží rozložit plastový odpad na benzín ještě než se dostane do našich oceánů, druhá se snaží vyčistit nepořádek, který již v oceánech nějakou dobu plave. Na podzim roku 2018 organizace The Ocean Cleanup oficiálně spustila systém na vyčištění tak zvané velké pacifické skládky mezi Kalifornií a Havajskými ostrovy, ve které pluje odhadem asi 1,8 bilionů kusů plastu. Pro představu, rozlohou je tato plovoucí skládka asi dvakrát větší než Francie.

Nezisková organizace The Ocean Cleanup byla založena v roce 2013 teprve 18ti letým Boyanem Slatem za účelem testování jeho technologie na vyčištění oceánů od plastů. Toto zařízení je ve skutečnosti 600 metrů dlouhá plovoucí hráz, která se automaticky formuje do tvaru U a sbírá plastový odpad těsně pod hladinou. Dle tvůrců má tento systém potenciál vyčistit půlku pacifické skládky v průběhu pouhých pěti let.

Další výhodou zařízení je šetrnost k životnímu prostředí a živočichům žijícím v oceánu. Zatímco plast se zachytává, ryby a další mořští živočichové se velmi snadno vyhýbají. Pro představu, celé zařízení se za pomoci proudu, vln a větru velmi pomalu pohybuje vpřed, nicméně pohyb je tak pomalý, že živočichové mohou velmi snadno odplavat jinam. Navíc u pevné třímetrové stěny, která je zavěšena pod plovoucím zařízením nehrozí, že by se do ní živočichové zamotali jako u běžných sítí. Vodní proud pak zařízení „podplouvá“ a stahuje s sebou i mořské živočichy do volného oceánu.

Celý projekt se po pětiletém výzkumu a testování spustil v září 2018, nicméně ani zdaleka není vyhráno. Přestože systém plast zachytává, značná část se v něm neudrží, což je pro sběrné zařízení značný problém... ne však neřešitelný. The Ocean Cleanup díky Systému 001, jak se první prototyp zařízení nazývá, získává nové poznatky a dále systém upravuje.

Sanace obřího ostrova odpadků v Tichém oceánu by znamenala značnou námahu, protože vrstva odpadků sahá až 30 metrů hluboko pod hladinu oceánu, a stála by miliardy dolarů. Po sérii neúspěšných pokusů se nizozemské organizaci podařilo zprovoznit plovoucí bariéru na zachytávání plastového odpadu v Tichém oceánu. Ve středu to uvedl autor systému Boyan Slat.

Hráz má přispět k vyčištění moře v oblasti takzvané velké pacifické skládky mezi Kalifornií a Havajskými ostrovy, kde podle odhadů vědců pluje 1,1 bilionu až 3,6 bilionu kusů plastu.

Zařízení organizace The Ocean Cleanup (Úklid oceánu) má podobu 600 metrů dlouhé plovoucí hráze, na níž je zespodu upevněná přepážka sahající až do třímetrové hloubky. Systém dokáže zachytit odpad od velikosti pneumatiky či rybářské sítě po úlomky plastů o šířce jednoho milimetru.Plovoucí bariéra, kterou pohání jen síla větru, vln a mořských proudů, byla do oceánu umístěna loni v září. Ani za několik týdnů ale nedokázala zachytit žádný plast. Po hladině se totiž pohybovala stejně rychle jako odpad. Autoři problém vyřešili nainstalováním podvodního „padáku“, který systém zpomalil. O něco později se ale celá bariéra působením přírodních sil rozpadla.

Na moře ji organizace The Ocean Cleanup po opravách znovu odtáhla z kanadského Vancouveru letos v červnu, od té doby ale pracovala na dalších překážkách - bariéra například nedokázala sesbíraný plast pořádně udržet do doby, než si pro něj přijede loď.Organizace chce ve vývoji lepších a větších bariér pokračovat a umístit jich do Pacifiku hned několik.

Po úspěšném otestování nové technologie v podobě 100 km dlouhých norných stěn, bude spuštěn sběr plastového odpadu v Tichém oceánu. Po jeho dokončení v roce 2018, budou následovat ještě 4 zbývající světová plovoucí smetiště.

Nový výzkum byl financován z peněz holandského start-upu nadace Ocean Cleanup Foundation, který chce během pěti let plastovou skvrnu zlikvidovat, anebo alespoň zmenšit. Vědci našli v oceánu smutných čísel i jednu kapku naděje.

Ocean Cleanup Foundation tvrdí, že ročně se do světových oceánů dostane asi 8 milionů tun, většina se nashromáždí v pěti velkých pásech. Je však nesmírně těžké je pořádně popsat nebo zmapovat - jejich tvar, velikost i hustota a dokonce i umístění se kvůli mořským proudům neustále mění.

Nadace nyní plánuje vyrobit desítky plovoucích bariér, které by plasty izolovaly a pak by se daly v průběhu příštích pěti let odstranit. Za tuto dobu by tým složený ze 75 vědců a inženýrů chtěl zlikvidovat nejméně polovinu skvrny.

Příčiny vzniku skládek

Problém rostoucích plastových skládek v oceánech je znám již řadu let, přesto se ale o jejich chování neví příliš mnoho.

Ve vyspělých státech se sice na recyklaci a likvidaci odpadu klade velký důraz, existuje ale mnoho zemí, kde se plastový odpad stále vyhazuje do řek, nebo je nesprávně likvidován a následně odplaven přívalovými dešti do moře.

Každým rokem se do oceánu dostane přes 8 milionů tun plastového odpadu, který překvapivě většinou pochází z vnitrozemí. Předpokládá se, že ve světových vodách se nachází asi 3 biliony kusů plastu.

Velkou mírou přispívá k znečištění také lodní doprava, zejména pak kontejnerové lodě. Ročně se celosvětově do oceánu dostane přes 10 tisíc kovových kontejnerů, které nákladní lodě ztratí například v rozbouřeném moři, nebo vlivem jiných událostí.

Dopady na životní prostředí

Každá čtvereční míle oceánu je podle OSN zároveň místem, kde se nachází téměř 50 tisíc kusů odpadků, z nichž většina ohrožuje živočichy v moři - buď plasty požijí, nebo v nich uvíznou. Nebezpečí tohoto odpadu tkví i v tom, že se může dostat do potravinového řetězce člověka.

Mikroplasty se mohou snadno dostat do zažívacího traktu mořských ryb, ptáků, plazů i savců. Větší kousky plastů, především zbytky rybářských sítí, mohou zvířata uvíznout - savcům a ptákům brání v pohybu a dýchání, ryby si o pevná plastová vlákna sítí zase mohou pořezat citlivé části těl.

Plasty se v tělech opeřenců usazují a brání jim přijímat běžnou potravu, tudíž nebozí tvorové hynou hladem.

Do změti odpadů se chytají ryby či želvy, načež se nedokážou vysvobodit a umírají.

Než se odpadková skvrna z plastů, která je odhadem šestkrát těžší než živočišný plankton v témž místě, zcela rozloží, může uplynout až pět set let.

Rozdělení oceánů

Oceánské proudy jsou totiž hříčkou mnoha okolností - větrů, rozdílů teplot vodních mas a jejich slanosti, ale za svojí existenci z velké míry vděčí i tomu, že se Země točí. Rotace dává vznik doprovodné sile zvané Coriolisova. I když na pověře, že se voda vypouštěná z vany nebo umyvadla stáčí vždy v jednom směru na severní polokouli a v opačném směru na jižní polokouli není pravdivá, je tato síla významnou překážkou omezující promíchávání mořských vodních mas. Z toho nyní vyšli i Frøyland, van Sebille a Robyn Stuart a mocný efekt Coriolisovy síly podchytili matematicky. Veškeré pozemské vodstvo oceánů rozdělili do sedmi regionů. Za vydatné pomoci chování odpadků definovali hranice vodních mas, které se promíchávají jen velmi nerady.

Z hlediska toku vrchní masy vody a přesunu odpadků, náleží Madagaskar do Atlantiku... Zajímavé na novém rozdělení je i cesta, kterou autoři ke svým výsledkům došli. Nepouštěli se do komplexních simulací, jak je to nyní módou, například u modelů předpovídajících globální oteplování s prognózou na sto let dopředu. Místo toho, aby se utápěli v řadě neznámých detailů zvolili ergodický přístup.

tags: #ocean #plovoucí #skládka #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Vymáhání dluhu za odpad 2003
• Legislativa vod
• Ochrana dudka chocholatého
• Výroba elektřiny a CO2
• Lepidlo na pryskyřici šetrné k životnímu prostředí