Ochrana a ohrožení savců v Austrálii

Austrálie je domovem živočišných a rostlinných druhů, které nemají jinde na světě obdoby. Příroda Austrálie je ta nejexotičtější na Zemi. Nejmenší kontinent se oddělil od prakontinentu Gondwana před více než patnácti miliony let.

V období po vymření dinosaurů se Austrálie oddělila od ostatních kontinentů, což mělo za následek vývoj zcela odlišných a unikátních živočišných druhů než jinde na Zemi. Dlouhé geografické odloučení způsobilo, že mnoho australských druhů je tzv. endemických, tzn. pouze zde a jinde na světě se s nimi nesetkáme. Až 85 % rostlin, 84 % savců, více než 45 % ptáků a 89 % procent příbřežních ryb je endemických, tzn. pouze zde a jinde na světě se s nimi nesetkáme. Ačkoliv má převážná většina australského povrchu pouštní nebo polopouštní charakter, je na něm rozvinuto mnoho různých prostředí od alpinských vřesovišť po tropické deštné lesy. Mnoho australských dřevin je vždyzelených a mnoho z nich je přizpůsobeno vzdorování ohni nebo suchu. Mezi tyto rostliny patří například EUKALYPTY nebo AKÁCIE.

Řada druhů savců žijících v Austrálii je ohrožena a jejich záchrana si vyžaduje soustředěné úsilí. Cílem australské vlády je zabránit dalšímu vyhynutí živočišných druhů, zabezpečit optimální životní podmínky pro unikátní rostliny a zvířata a zachovat nejméně 30 procent půdy pro ochranu životního prostředí v zemi.

Ministryně pro životní prostředí a vodu Tanya Pliberseková v touto týdnu představila Akční plán pro ohrožené druhy: Směrem k nulovému vymírání a uvedla, že vláda vyčlenila prostředky ve výši 224,5 milionu australských dolarů pro ochranu a obnovu ohrožených druhů v příštích 10 letech. Plán se zaměřuje na 110 druhů a 20 míst, kde je ochrana nejvíce zapotřebí a obsahuje závazek zabránit jakémukoli dalšímu vymírání rostlin a živočichů. Dodala, že na seznam ohrožených druhů podle zákona o ochraně životního prostředí a zachování biodiverzity bylo také přidáno 15 druhů a tři ekologická společenství, zatímco čtyři druhy byly povýšeny do vyšší kategorie ohrožení. Mezi nově zařazené druhy (co do ohrožení požáry) patří Western Beautiful Firetail, pták s výrazným červeným ocasem a malý klokan parmský.

Pliberseková řekla, že vláda je „odhodlána dát volně žijícím zvířatům větší šanci“ uprostřed rostoucích hrozeb změny klimatu, přírodních katastrof, divokých predátorů a lidské činnosti. Zároveň obvinila předchozí australskou vládu, že environmentální otázky opomíjela a že doslova „strkala hlavu do písku“.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

„Náš dosavadní přístup nefunguje,“ uvedla ve svém prohlášení a popsala Austrálii jako hlavní oblast vymírání savců na světě. „Pokud budeme pokračovat v tom, co jsme dělali, budeme mít stále stejné výsledky. Potřeba akce nebyla nikdy větší. Vládní zpráva z letošního července tvrdí, že stav životního prostředí Austrálie „je špatný a zhoršuje se“ a že kontinent ztratil více druhů savců než jakýkoli jiný na světě. K mnoha nejhorším změnám došlo za posledních pět let, přičemž 202 živočišných a rostlinných druhů bylo v tomto období prohlášeno za „ohrožené“. Austrálie také měla více zavlečených cizích rostlinných druhů než původních.

Ochranářské skupiny nové opatření vlády uvítaly, ale urgují, že je třeba udělat ještě mnohem více. Téměř polovina země se nyní používá k pastvě ovcí a dobytka. Od roku 1990 bylo vykáceno asi 6,1 milionu hektarů (15 milionů akrů) primárního lesa. Organizace na ochranu přírody trvají na tom, že je třeba ukončit odlesňování a mýcení půdy a vláda by též měla přestat schvalovat projekty na využití fosilních paliv. Extrémní klimatické jevy, jako jsou lesní požáry, které zpustošily jihovýchodní Austrálii koncem roku 2019 a začátkem roku 2020, si také vyžádaly vážnou daň na volně žijících zvířatech, organizace World Wide Fund for Nature-Australia odhaduje počet obětí na přibližně tři miliardy zvířat - od žab po savce.

Nepoměr ve vědeckém zájmu o australské savce

I když název nové australské přírodovědecké studie připomíná kultovní western Hodný, zlý a ošklivý, přesto je vedena ve velmi vážném duchu. Její autoři, zoologové Patricia Flemingová a Philip W. Bateman, se soustředili na výrazný nepoměr vědeckých studií věnovaných necharismatickým druhům australské fauny. Ačkoliv jsou stejně, ne-li více ohrožení, než populární, roztomilí a huňatí savci, vědci o nich prostě bádat nechtějí. Ne všem se ho ale dostane. Druhy, které jsou méně přitažlivé, mají prostě méně štěstí. Jen zřídka se stávají předmětem vědeckého výzkumu, v médiích je jim vyhrazen jen skutečně okrajový prostor a stejně tak nedostatečně je financována jejich ochrana.

Flemingová a Bateman propátrali seznamy studií o 331 druzích australských suchozemských savců. Sepsáno a publikováno jich bylo více než 14 000. Na základě tohoto průzkumu pak rozlišili druhy tří kategorií. Mezi „hodné“ zařadili ikonické druhy australské fauny: ptakořitní ptakopysky a původní vačnatce - klokany, ježury a koaly. I vymezení „zlých“ nebylo problematické: spadají sem invazivní druhy, divoká prasata, králíci a lišky. Zjistili, že se drtivá většina všech publikovaných prací (cca 10 000) soustředila na „hodné“. A především na jejich anatomii či fyziologii, mnohem méně pak na vlastní ekologii druhu. Námět studií o „zlých“ odpovídal zacílení. Jednalo se o výzkum podřízený účelům regulace početnosti, volby vhodných protiopatření a snižování populační hustoty.

A oškliví? I když z 331 zkoumaných druhů tvořili poměrným zastoupením 45 %, věnovala se jim jen minimální část studií. „Dosud víme o biologii řady druhů jen minimum informací,“ říká Flemingová. „Máme je katalogizované a zařazené do taxonomických systémů, ale když přijde na to, co jedí nebo jaké mají nároky na prostředí, tápeme v nejistotě. Pochopitelně, že pak nemůžeme vědět, jak zlepšit jejich šance na přežití.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

"Hodná" zvířata si na nezájem vědců a společnosti stěžovat nemohou. Roztomilá a ikonická koala nemůže chybět při žádné návštěvě zahraničního státníka. Fotky všeobjímajících medvídků sytí do omrzení stránky novin a časopisů. O medvídcích koalách se ví téměř všechno. Jejich DNA je dopodrobna prozkoumána, stejně jako je detailně popsána mikroflóra jejich zažívacího traktu. Pokud budete chtít bádat nad tím, jak dlouho dokáže koala objímat strom, nikdy nebudete mít o peníze na výzkum nouzi.

Evropská liška obecná byla přivezena do Austrálie v průběhu devatenáctého století. A jak píše server DW, postarala se od té doby o likvidaci přinejmenším pětadvaceti druhů místních hlodavců a zhruba stejné množství ptáků. Vláda Austrálie ročně vyplatí přes 270 milionů dolarů na regulaci jejich počtu. Výzkum spojený s ekologií lišek je v Austrálii poměrně frekventovaný. Jedná se totiž o „zlý“ druh a výstupy vědeckého bádání mohou přispět k jeho efektivnější likvidaci.

Případ myši z Bramble Cay

Slyšeli jste někdy o „myši z Bramble Cay“? Pokud ne, jste na tom podobně, jako drtivá většina Australanů. Přitom právě tento unikátní patnáctigramový hlodavec pro vědu známý latinským názvem Melomys rubicola žije na nejsevernějším výběhu tohoto kontinentu, na trávou zarostlém útesu Bramble Cay. Jeho teritorium zabírá miniaturní plochu 340x150 metrů. Objeven byl poprvé v roce 2007. A jestli je dosud mezi živými, se jednoduše neví, je i možné, že druh vyhynul. Jak to, že se to neví? Hlodavci nikoho nezajímají, jsou pro solidní výzkum moc oškliví.

Ohrožení ptakopysků

Ptakopyskové obývají celou východní Austrálii a Tasmánii. Jsou to plaší noční tvorové, kteří tráví čas především pod vodou nebo v podzemních norách. Právě pro tento skrytý způsob života je jejich pozorování v přírodě velice nesnadné. Ptakopysk je zvířecí ikonou Austrálie. Dosud byl považován za málo ohrožený druh. Teprve nedávno se vědci v souvislosti se změnami klimatických podmínek začali systematicky věnovat rozšíření ptakopysků a stupni jejich ohrožení. Výsledky tohoto výzkumu, prvního svého druhu, jsou alarmující.

Ptakopyskové jsou zcela závislí na vodě. Vědci se proto zaměřili na to, jak změny životního prostředí ovlivňují jejich populaci. Zjistili, že o vodu ptakopysky připravují především lidé, kteří ji využívají pro své potřeby nebo ji svými aktivitami znečišťují. Další nebezpečí představují rybářské sítě a vrše, v nichž se ptakopyskové dýchající vzdušný kyslík mohou utopit. Také je zabíjejí nepůvodní obyvatelé Austrálie - lišky a kočky. Šelmy číhají na přesuny ptakopysků po souši, když hledají nové vodní zdroje a jsou bezmocní a zranitelní. K tomu všemu se na konci loňského roku přidaly rozsáhlé požáry. Zatímco pozornost záchranářů se soustředila na roztomilé koaly, skoro nikdo nevzpomněl na ptakopysky. Ti přitom nehynuli jen v ohni, mnohem víc je zasáhlo vysušení vodních toků. A jak se ukázalo, právě sucho decimuje ptakopysky nejvíc. Vědci našli řadu nor suchých nebo vyplněných bahnem.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

V Červeném seznamu IUCN jsou ptakopyskové zařazeni do kategorie téměř ohrožený. To znamená, že je nutné věnovat jejich populaci pozornost, ale k vážným obavám není důvod. Jenže to už teď neplatí - jen za poslední desetiletí se zmenšily oblasti jejich výskytu o celých 41 %! Počítačové modely ukazují, že bude hůř. Na základě výsledků výzkumu navrhují vědci přeřadit ptakopysky do vyššího stupně ohrožení mezi zranitelné druhy. S tím souvisí zvýšené požadavky na jejich ochranu. Bude nutné podrobněji prostudovat nároky ptakopysků na prostředí, zmapovat jejich migrační cesty, zakázat používání sítí a vrší na lov korýšů a regulovat stavby nových vodních děl.

Ptakopysk podivný (Ornithorhynchus anatinus) je opravdu podivný. Od společných předků plazů a savců se oddělil před 166 miliony lety a dodnes si uchoval znaky obou. A to i v genech. Jedové ostruhy na zadních nohách samců se vyvinuly stejně jako jedové zuby některých hadů. Jako plazi mají ptakopyskové kloaku a plazí gen zodpovědný za tvorbu vajec. Ale mají savčí srst a geny savců jim umožňují produkci mléka.

Chráněná území v Austrálii

Na druhé straně hluboce propracovali Australané systém ochrany přírody. kromě druhové ochrany podporují ochranu územní. vyhlásili jako chráněné území krajinu okolo Sydney v Novém Jižním Walesu, tzv. Podobně chrání Australané i ohrožené druhy rostlin a živočichů. Druhová ochrana (např. značné rozdíly mezi kategoriemi v jednotlivých státech. mají pravomoc pouze na svém území. všechny přirozené atributy zachovány“ … (Fox, 2003). Podle ní každá svazová země vyhlašuje a řídí NP na svém území. Z tohoto uspořádání se vymykají dva nejznámější NP (Uluru-Kata-Tjuta a Kakadu) a sedm zámořských území, chráněných centrálně. území jsou krajinné (přírodní) parky, resp. oblastí určených k ekologické výchově. úrovni ministerstva (zpracovatelského průmyslu). Jednota panuje v rámci kategorií národní park (NP) a přírodní rezervace (PR). V rámci obou zmíněných kategorií rozlišují mořské NP a mořské PR. Chráněných území na úrovni NP je v každém australském státě rozmanitý počet. Seznam viz Box 1.

Mnohá chráněná území na úrovni národních parků jsou zařazena do Seznamu světového dědictví pod patronací UNESCO. Jsou to nejcennější a nejvýznamnější přírodní klenoty, v některých případech spojené s rozmanitou lidskou kulturou. Tak jsou chráněna různorodá území s rozdílnými motivy ochrany (geologickými, krajinářskými, přírodovědnými včetně kulturně historických apod.). Kromě toho jsou jiné registrovány jako Biosférické rezervace.

Příklady chráněných území:

• NP Kakadu - mokřadní a tropická krajina s mnohadruhovým zastoupením ptáků. Jako jediný NP a BR chrání celý říční systém od pramenů až k ústí včetně fenoménu cyklických záplav.
• Deštné tropické pralesy Queenslandu - jsou významné pro dokumentaci evoluce australského rostlinstva. Kromě toho se vyznačuje vysokou diverzitou vyšších (amniotických) obratlovců.
• Středněvýchodní deštné lesy - severně od Sydney v pohoří Barrington se na 2800 km2 prostírá deštný les.
• Oblast jezer Willandra - představuje významné archeologické naleziště (artefakty staré 40 000 let). Jezero Mungo i navazující říční soustava vytvářely mokřadní oblast, v níž žili domorodci.
• Krajina Modrých hor (Blue Mountains - 198 881 ha) leží v dosahu jednoho sta kilometrů západně od Sydney.
• Naleziště fosilií Riverleigh a Naracoorte Caves - mapují významná a důležitá stadia vývoje fauny na australském kontinentu.
• NP Uluru-Kata-Tjuta leží v pomyslném centru kontinentu. Zde vystupuje z roviny 350 m vysoký kambrický pískovcovo-slepencový masív Uluru (dříve Ayers Rock).
• BR Žraločí zátoka - se sice nazývá podle taxonu paryb, ale žijí zde mořské želvy i zástupci vzácných mořských savců (dugong indický).
• Purnululu - krajina v pohoří Bungle Bungle se stejnojmenným NP.
• Tasmánská divočina - nejrozlehlejší CHÚ na australském kontinentu zohledňuje geologický vývoj i botanickou evoluci daných podnebných podmínek.
• Ostrov Fraser leží nedaleko queenslandského pobřeží. Je to největší písečný ostrov na světě - má 123 km na délku a 25 km na šířku.
• Souostroví lorda Hovea - má tvar nevelkého půlměsíce (11 krát 3 km). Spolu s okolními skalními výchozy je sopečného původu.
• BR Croajingolong - důležitost tohoto území nespočívá v prvním objevu pevniny J. Cookem v r. 1770, ale v zachovalosti a hlavně rozmanitosti krajiny.
• BR Hattah-Kulkyne NP a Murray-Kulkyne park propojuje záplavový mokřadní systém jezer a jezírek s tokem řeky Murray.
• BR Kosciuszko (Australské /Sněžné/ Alpy) NP je označení pro horskou krajinu na pomezí Území hlavního města Austrálie (ACT - Australian Capital Territory), Nového Jižního Walesu (NSW - New South Wales) a Viktorie (V - Victoria).
• BR Namungari Conservation Park - chrání aridní oblast dun, tvořených červeným pískem a slanými jezery. Porosty tvoří akácie a blahovičníky.
• BR Noosa - leží na mysu s výrazným působením tidálních cyklů.
• BR Yathong Nature Reserve - se vyznačuje i porosty mallee doprovázenými typickým suchomilnými rostlinami a živočichy.

tags: #ochrana #a #ohrožení #savců #v #Austrálii

Oblíbené příspěvky:

• Škola v přírodě a pohyb
• Charakteristika odpadu v ČR
• Click Clack výpusť: princip fungování
• Platby za odpad Nymburk
• Přežití koček ve volné přírodě