Ochrana ovzduší v Československu v roce 1989 a роль Hnutí DUHA

Třicáté výročí od změny socialistického režimu v demokratický je příležitostí si připomenout, že mezi stěžejní politická témata před 17. listopadem 1989 patřila i ochrana životního prostředí, neboť od poloviny osmdesátých let začaly hojně vznikat nezávislé občanské iniciativy a politické skupiny, které toto téma považovaly za důležité.

Ani se není čemu divit: Československo vytvořilo s Polskem a východním Německem takzvaný černý trojúhelník, nejšpinavější území v Evropě. Ne náhodou tedy v sobotu 11. listopadu 1989 demonstruje v Teplicích asi osm set lidí s požadavkem na čistý vzduch.

Na úvod dlužno podotknout, že ekologickou tematiku sledovala část veřejnosti už před polovinou osmdesátých let. Z oficiálních ochranářských organizací krátce existoval TIS - Svaz pro ochranu přírody a krajiny (od listopadu 1969 do násilného ukončení v prosinci 1979), pod Svazem socialistické mládeže vzniká Hnutí Brontosaurus (od ledna 1974), dále fungovala Ekologická sekce Biologické společnosti při ČSAV (od března 1979 do září 1992) a nakonec Český svaz ochránců přírody (od září 1979).

Po 10. červnu 1987 vzniká speciální ekologická skupina Charty 77, a to pod názvem Ekologické fórum Charty 77. Jejími hlavními zástupci jsou například Ivan Dejmal, Aleš Šulc, Antonín Mucha a Lenka Marečková-Hrachová.

Dne 18. září 1987 vstupuje do veřejného života Demokratická iniciativa, když čtyřicet devět občanů odesílá dopis poslancům Federálního shromáždění ČSSR. V něm v pěti bodech žádají mimo jiné demokratizaci společnosti, zrušení cenzury a zlepšení životního prostředí.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Ještě v roce 1987 vzniká z členů a příznivců Hnutí Brontosaurus Litvínov Společnost za záchranu Jezeří, která se snaží o záchranu nejen chátrajícího zámku, ale i území pod Krušnými horami, které mělo být zlikvidováno těžbou Dolu Československé armády (nakonec se zámek podaří zachránit).

Koncem května následujícího roku zveřejňuje skupina České děti svůj Manifest Bohemorum liberorum declaratio, který podepsalo dvacet osm lidí. V něm mimo jiné prohlašují následující: „Zrušíme dnešní podobu zločinně řízeného zemědělství (…) Necháme na vůli lidu, jestli dále pokračovat ve výstavbě a provozu jaderných elektráren (…) Rozhodně ve všech tepelných elektrárnách instalujeme neprodleně odlučovací zařízení, ať to stojí, co to stojí.“ Jejich známou přímou akcí byla obrana pražské Stromovky před stavbou silničního systému (ZÁKOS) ve variantě Blanka.

Jen o pár měsíců později, konkrétně 15. října, zahájilo činnost Hnutí za občanskou svobodu (HOS), a to manifestem Demokracii pro všechny, který podepisuje sto dvacet šest lidí. Obsahuje základní politické cíle i ochranu životního prostředí: „Vzduch je otráven exhalacemi, vodní toky průmyslovými splaškami, půda a potraviny umělými hnojivy, naše lesy prohrávají v chemické válce.

Nezávislé ekologické aktivity dále nabírají spád už zkraje revolučního roku 1989. Již 15. února zveřejňuje skupina Obroda - Klub za socialistickou přestavbu prohlášení, v němž uvádí, že znečišťování životního prostředí má katastrofální rozměry, chybějí pravdivé údaje o jeho stavu, neřeší se ekologické důsledky průmyslové a zemědělské činnosti a podobně.

První pokus o založení nové ekologické iniciativy s názvem Ekologická společnost se sice objevují již v dubnu a červnu 1987 na diskusním fóru Charty 77, nicméně až 29. května 1989 byla na Ministerstvo vnitra ČSR podána žádost o schválení organizačního řádu společnosti. V jejím zakládacím prohlášení se uvádí následující: „Budeme upozorňovat na případy poškozování životního prostředí a jeho vliv na zdraví obyvatel a podávat podněty k řešení. (…) Naším cílem není však pouze ochrana přírody, jako je tomu u ČSOP, ale náprava stavu životního prostředí jako celku.“ Hlavními osobnostmi Ekologické společnosti jsou Vladimír Kodeš, Aleš Šulc, Petr a Miloš Kužvartovi a Ivan Dejmal.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

V lednu 1989 se též aktivizují Pražské matky, když národnímu výboru Prahy zasílají petici s žádostí informovat veřejnost o znečištění ovzduší v Praze. Jelikož odpovědí bylo jen jakési ptydepe, uspořádají 29. května 1989 pochod s kočárky, dětmi a transparenty. Během něj sbírají podpisy proti automobilismu a plánovanému zničení Stromovky, které pak odevzdávají na Hradě evropským ministrům životního prostředí. „Obracíme se především na matky, protože matky by měly nejvíce pociťovat odpovědnost za život svých dětí a za budoucnost dalších generací.

V létě 1989 se dává dohromady několik vědeckých pracovníků, kteří se pod názvem Kruh nezávislé inteligence rozhodli rehabilitovat vzdělanost, dialog a toleranci a kteří se chystali odborně kritizovat socialistický režim. Na zakládající schůzce za účasti asi padesáti lidí byl zvolen řídící tým ve složení Josef Vavroušek, Ivan Gabal, Petr Kratochvíl, Ladislav Hlavatý, Libor Pátý, Lubomír Kopecký, Jaromír Juna a Miroslav Katětov. Základní prohlášení, které se věnuje i ochraně životního prostředí, zveřejnili 6.

Ozývají se také regiony. V Ostravě vzniká 4. září 1989 Severomoravský ekologický klub, který chce zveřejňovat ekologické problémy v ostravsko-karvinské oblasti. Klub založený Jaromírem Glancem a Jaromírem Piskořem kritizuje hlavně výstavbu koksovny ve Stonavě.

O dva dny později než v Ostravě vzniká v Litoměřicích Zelený klub, který „chce hledat cesty, jimiž bychom my sami, každý ve své domácnosti, na svém pracovišti, teď a tady, mohli omezit ničení našeho životního prostředí. K tomuto účelu chce získávat, shromažďovat a rozšiřovat potřebné informace a navazovat kontakty“. Hlavními aktivisty klubu jsou Irena a Jan Wünschovi.

Děti Země za svůj vznik považují 28. září 1989, a to transformací 75. základní organizace ČSOP „Bořena“ na Praze 6. Věnují se záchraně ozonosféry, dopravě, řešením ekologicky sporných staveb a přírodovědnému výzkumu Radovesického údolí. „Příroda se vyvíjí mnoha alternativními směry, stojí a padá s velkou pestrostí druhů a ekosystémů, a byli bychom rádi, kdyby se ve stejném spektru rozvíjelo i lidské společenství. (…) Nepochopíme-li to, Země nás ze sebe setřese jako nehodné děti a bude se točit dál.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Podobně - odštěpením od 24. základní organizace ČSOP „DUHA - osvětová sekce“ - vzniká na konci září 1989 iniciativa s názvem hnutí DUHA. „Přírodu chápeme komplexně, nevyjímajíce z ní člověka a jeho fyzické, duševní a morální zdraví. (…) Zcela a rozhodně se distancujeme od násilí či jiné formy agresivního projevu, a to za všech okolností,“ čteme v prosincovém prohlášení zakladatelů Jana Beránka a Jakuba Patočky.

Na pátek 17. listopadu 1989, tj. šest dní po ekologické demonstraci v Teplicích, je svolán pochod Prahou k padesátému výročí uzavření českých vysokých škol. Asi deset tisíc lidí se pak účastní večerního pochodu na Národní třídu, kde dochází k brutálnímu zásahu, čímž začíná „sametová revoluce“.

Vzápětí, v úterý 21. Ekologické hnutí tedy mělo rázně nakročeno důsledně hájit životní prostředí a přírodu již na počátku nového režimu - s jasnými názory, širokou členskou základnou, institucionálním zázemím a též s obrovskou podporou veřejnosti, včetně nových politiků a nových sdělovacích prostředků.

Právě vládou schválený, první z akčních plánů pro restrukturalizaci Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského kraje, přináší konkrétní projekty pro odklon Ústeckého (a Karlovarského) kraje od těžby uhlí. Týkají se například podpory vědy a výzkumu či moderního průmyslu. Ekologické organizace upozorňují, že tento akční plán málo zdůrazňuje zlepšování životního prostředí, především vyčištění ovzduší zatíženého těžbou a spalováním uhlí.

Základní podmínkou rozvoje krajů bylo a je zachování limitů těžby hnědého uhlí. Podle vlády vznikl akční plán na základě široké diskuse a zapojení významných místních hráčů. K jednacímu stolu ovšem zdaleka nebyli přizváni všichni zájemci, např. Tento první akční plán navazuje na dříve vládou schválený Strategický rámec restrukturalizace kraje. Zmocněnec vlády má každý rok předkládat aktualizovaný akční plán.

„Vítáme, že vláda schválila konkrétní projekty pro rozvoj Ústeckého kraje. Je to další důkaz toho, jak velký význam má obrana limitů těžby hnědého uhlí, bez nichž by zde byl další rozvoj nemožný a kraj by naopak spadl opět dolů. Ale je potřeba se dívat dopředu a životní prostředí zlepšovat. Další akční plán v příštím roce by měl cílit na úplné vytlačení uhlí z domácích kotlů a kamen a zavírání zastaralých uhelných elektráren. Ty vyrábějí pouze na vývoz a Ústecku zůstává jen znečištění.

„Dnes schválený akční plán je první a stále dost nesmělý krok k modernizaci a transformaci Mostecka a Litvínovska. Díky za něj, ale je třeba jít dál - v opuštěných povrchových dolech postavit přečerpávací elektrárny, na bývalých výsypkách začít nejen provádět rekultivace a vracet krajinu přírodě, ale na vhodných lokalitách také pěstovat energetické dřeviny. Technikům z dolů je třeba najít práci v nových čistých strojírenských podnicích.

„Schválený akční plán je krok správným směrem. Při tvorbě navazujícího akčního plánu by však měla vláda využít participativního plánování a zapojit co nejvíc místní občany.

Poslanecká sněmovna bude hlasovat o novele zákona o ovzduší. Očekává se, že schválí návrh, který do sněmovny vrátili senátoři. Ten sice nepočítá se zrušením poplatků za vypouštění škodlivin, ale díky řadě ústupků umožní mnohým znečišťovatelům se placení vyhnout. Podle ekologických organizací by měl být zákon po nedávné pozitivní úpravě v Senátu schválen, ale zároveň musí začít příprava jeho novely, která by skutečně motivovala ke snižování znečištění. V opačném případě se sever Moravy i Čech bude i nadále topit v průmyslových emisích.

Vláda původně navrhla poplatky za znečištění výrazně navýšit. Pokud by podniky dosáhly poloviny rozpětí limitu BAT [1], platily by nadále nízký poplatek. Sněmovní většina vedená ODS a KSČM ale vládní návrh při hlasování v březnu překvapivě zcela odmítla a poplatky zrušila. Učinila tak na doporučení [2] zpravodajky Kateřiny Konečné (KSČM) v hlasování, které za zmatené a zlobované označili představitelé ČSSD [3] i TOP 09 [4].

Senát do návrhu zákona poplatky sice vrátil, ale v podobě, která podle samotných senátorů [5] nemotivuje k investicím do efektivnější výroby. Například za vypouštěný prach mají podniky zaplatit jen šestinu částky, kterou jako motivační minimum doporučili experti VŠE [6] a třetinu toho, co navrhla vláda. Návrh navíc obsahuje četné výjimky, které drtivé většině znečišťovatelů umožní se placení poplatků úplně vyhnout.

Výjimka tak platí například i pro největší zdroj znečištění v České republice, uhelnou elektrárnu Prunéřov, kterou provozuje ČEZ. Také v tomto případě neměli senátoři možnost zvolit správné řešení, mohli pouze podpořit či odmítnout zákulisně vyjednaný „kompromis“.

Podle ekologických organizací by poslankyně a poslanci měli senátní verzi zákona schválit. Zároveň je ale nezbytné okamžitě zahájit práce na přípravě další novely s postupně navyšovanými motivačními poplatky, které by podniky podnítily k přechodu na čistější technologie. Plnily by tak několik funkcí - snížily by faktické znečištění ovzduší a přispěly k lepšímu zdraví lidí, pomohly by modernizovat český průmysl a navíc by pokryly povinnou finanční spoluúčast k evropským miliardám určeným na čistější a zdravější prostředí v České republice.

Daniel Vondrouš uvádí: „Zmatené projednávání vládního návrhu způsobilo propásnutí šance na skutečně efektivní postup k omezení smogových situací především na Ostravsku a Ústecku.

Vojtěch Kotecký uvádí: „Senátoři napravili nejhorší chybu sněmovny. Poplatky budou alespoň částečně motivovat velké hutě nebo chemičky k zavádění chytřejších technologií a čistší výroby. Ale návrh zákona je děravý jako ementál. Například naše největší uhelná elektrárna Prunéřov bude od poplatků za smog úplně osvobozena během několika let.

Hnutí DUHA dnes dementovalo kachnu, kterou vypustila Mostecká uhelná společnost a podle níž na Nový rok mají přestat platit limity těžby, jež chrání severočeské obce před postupem povrchových dolů. Usnesení vlády, kterým byla ochrana obcí před třinácti lety vyhlášena, žádnou klauzuli o platnosti do roku 2005 neobsahuje [1].

Dokument má pouze dva body. V prvním schvaluje vyhlášení limitů podle přiložených map. Ve druhém bodě stanoví dva úkoly:

• První úkol nařizuje ministerstvům, tehdejším okresním úřadům a báňským úřadům respektovat limity při vydávání různých dílčích rozhodnutí (například o povolení těžby) a také provést takzvaný odpis zásob. Tento úkol není nijak časově omezen.
• Druhý navíc ukládá ministrovi „vycházet z omezení dle bodu I. při koncipování státní energetické politiky České republiky do roku 2005“. Úkol zahrnout limity také do energetické politiky do roku 2005 samozřejmě neznamená, že ochrana obcí letos přestává platit.

Roman Klecker z Hnutí DUHA Ústí nad Labem řekl: „Je to kachna. Ochrana obcí i po Novém roce nadále platí. Původní usnesení vlády žádnou klauzuli, podle které od roku 2005 limity těžby vyprší, vůbec neobsahuje. Nejde o odlišný právní výklad, protože tady prostě není v čem se lišit. Ať čtete vládní usnesení třeba pětkrát, zepředu či zezadu, o nějaké omezené platnosti v něm není ani slovo. Říká sice, že limity mají být zahrnuty do energetické politiky do roku 2005. To ale samozřejmě neznamená, že od začátku roku přestane platit i samotná ochrana.“

Téměř přesně před 20 lety dne 21. září 1999 byla po dvou měsících ukončena nenásilná občanská blokáda, při níž více než dvě stovky dobrovolníků a ochránců přírody z celé republiky úspěšně bránily vykácení unikátního Trojmezenského pralesa v jižní části národního parku Šumava [1]. Se svolením tehdejšího ministra životního prostředí Miloše Kužvarta za ČSSD dala ke kácení stromů souhlas tehdejší Správa NP Šumava pod vedením Ivana Žlábka. Drtivá většina pralesovitých porostů nedaleko hory Plechý však tehdy byla díky občanské blokádě kácení ušetřena. Již po pěti letech od blokády bylo zřejmé, že se les i po působení kůrovce postupně samovolně obnovuje.

Po intenzivním kácení proti kůrovci v II. zónách NPŠ ve druhé polovině devadesátých let dala tehdejší Správa NP pod vedním ředitele Ivana Žlábek na jaře 1999 souhlas k zásahům rovněž v nejcennějších I. zónách, které se rozkládaly na pouhých 13 % území NP a chranily nejvzácnější přírodní lesy, mezi jinými i horský smrkový tzv. Trojmezenský prales. Kácení navzdory nesouhlasu drtivé většiny odborníků a vědců posvětil i tehdejší ministr životního prostředí Miloš Kužvart.

Na konci května proto na protest proti tomuto rozhodnutí zveřejnila skupina pěti renomovaných odborníků výzvu k občanské neposlušnosti - blokádě kácení [2]. V ní mimo jiné napsali: „Zatímco po žíru kůrovce zůstává prales pralesem, motorové pily jej zničí navždy. Je to jako kdybychom chtěli Karlštejn zachránit tím, že jej srovnáme se zemí a vystavíme na jeho místě nový, panelový.“ A poté vyzvali veřejnost k akci: „Tam, kde technokratické smýšlení a politická řešení vítězí nad odbornými argumenty, tam, kde se nedbá platných zákonů, může přírodě pomoci jedině občanská angažovanost. Vyzýváme proto veřejnost k protestu - mírumilovné blokádě kácení v prvních zónách Národního parku Šumava. Tak jako bychom nikdy nedopustili, aby novodobí plánovači zbořili Národní divadlo, nedopusťme, aby zničili divadlo přírody - zbytky přirozených lesů v srdci Šumavy!“

Občanská blokáda proběhla mezi 27. červencem a 21. zářím 1999 a iniciovalo ji Hnutí DUHA spolu s dalšími ekologickými organizacemi (fotografie z občanské blokády viz příloha č. 2). Jednalo se o historicky první blokádu kácení lesa v ČR. Ukončena byla na základě stanoviska osmi předních českých odborníků, ve kterém mimo jiné uvedli: „Lesní ekosystémy, které se staly předmětem blokády, mají své absolutně nezpochybnitelné přírodní hodnoty, a proto musí být zachovány ve své současné dynamice ….. Doporučujeme blokádu ukončit, protože je nabíledni, že další kácení stromů na Trojmezné v roce 1999 nemá pro asanaci kůrovce smysl a z hlediska poslání NP by bylo pošetilou samoúčelností.“ [3]

Navzdory očekávání početnost kůrovce v Trojmezenském pralese v letech bezprostředně po blokádě poklesla díky autoregulačním mechanismům přírody a bez zásahu člověka (viz graf níže). Les definitivně podlehl vlivu kůrovce až po suchém roce 2003. Vzápětí však uvolněné místo po odumřelých stromech zaujala nová generace lesa. Dnes monitoring početnosti mladých stromů ukazuje, že samovolná obnova v území je velmi úspěšná (fotografie viz příloha č. 4). Dle sčítání pracovníků Správy NPŠ mezi lety 2009 a 2017 na ploše jednoho hektaru odrůstalo průměrně přibližně 6100 mladých stromků vyšších než 20 cm. Ve vyšších polohách blíže hřebeni, kde panují extrémnější klimatické podmínky a kde přirozeně roste jen smrk a jeřáb, pak na stejné ploše odrůstalo přibližně 4400 mladých stromků vyšších než 20 cm. V budoucnu ve vzájemné konkurenci o světlo i půdu přežije jen část stromů, bude se však jednat o ty nejodolnější a nejvitálnější. Samovolná obnova také vede k druhové, věkové i prostorové rozrůzněnosti jednotlivých stromů a jejich skupin.

Trojmezenský prales je tak již dnes živou ukázkou toho, jak by se mělo o les „pečovat nicneděláním“ na většině území národního parku - ponecháním samovolnému vývoji. Les se dokáže i po kůrovcové kalamitě sám obnovit a netrpí přitom škodami vznikajícími při kácení, jako je značné poškození půdy i mladého podrostu, prudká změna mikroklimatu na holosečích, ztráta živin obsažených v tlejícím dřevě apod.

MVDr. Jaromír Bláha, expert na ochranu lesů Hnutí DUHA, řekl:„Blokáda kácení, díky které zůstal Trojmezenský prales pralesem, byla klíčovým milníkem ve vývoji Národního parku Šumava. „Věřím, že přírodní obnova v Trojmezenském pralese bude inspirací nejen správě parku, ale i jejím oponentům při přípravě nových zásad péče o národní park. Je také výmluvnou odpovědí na placenou kampaň Jihočeského kraje, ve které tvrdí, že se lesy neobnovují, a vyjadřuje nepodložené obavy o jejich další osud.

tags: #ochrana #ovzdusi #1991 #hnuti #duha

Oblíbené příspěvky:

• Více o biodiverzitě v zemědělství
• Informace o EKO Gymnázium Brno
• Ochrana životního prostředí a hluk
• Návod na třídění odpadu v ČR
• Analýza dluhopisů Sazka Group