Ochrana ovzduší, krby a emisní limity v České republice

Při výběru vhodného typu vytápění se často setkáte s technickými parametry a pojmy, které mohou znít podobně, ale nemusí znamenat totéž. Někdo používá pojem „kotel“ a myslí tím kamna nebo krb s teplovodním výměníkem. V čem je tedy rozdíl?

U interiérových topidel, tedy u krbových a peletových kamen, se základní technické požadavky a metody zkoušení řídí dle norem EN 13240 (krbová kamna), EN 13229 (krbové vložky), EN 14785 (kamna na dřevěné pelety). Emisní třídy, přesněji řečeno třídy kotlů jsou aktuálně platným hodnocením kotlů na tuhá paliva dle normy ČSN EN 303-5:2012. Ta dělí kotle do tříd 1 až 5 podle jejich účinnosti a emisí.

Důležité datum pro provozovatele kotlů je září 2024, protože poté nebude povoleno provozovat kotle 1. a 2. třídy. Zákaz provozu topidel nižších emisních tříd, postihuje jen kotle, a netýká se kamen a krbových vložek, ani těch s teplovodním výměníkem.

„Směrnice Evropské komise o Ecodesignu, platná od 1.1.2022, definuje technické požadavky na širokou škálu energetických spotřebičů včetně lokálních topidel na tuhá paliva, kdy stanovuje minimální sezonní účinnost a emisní limity. V České republice, ale platí již od 1.1.2020 novela Zákona o ochraně ovzduší, která pro lokální topidla v podstatě přejímá limity Ecodesignu.“, říká Ing. David Tröschel, technický ředitel v HAAS+SOHN Rukov.

Pokud si nevíte rady, obraťte se na nás. Rádi vám poradíme a vysvětlíme, co potřebujete.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Legislativa v ČR

Protože při spalování tuhých paliv v lokálních topidlech (krbová kamna, krby, sporáky a kachlová kamna), která jsou používána pro vytápění domácností, dochází k emitování znečišťujících látek, jsou postupně v jednotlivých zemích EU přijímány různé zpřísňující požadavky (emise a účinnost). Požadavky jsou cíleny hlavně na výrobce či dovozce spalovacího zařízení, kteří musí prokázat jejich splnění při uvedení na trh. Jedná se o odlišný přístup než u teplovodních kotlů, kde jsou požadavky cíleny nejen na výrobce a dovozce, ale také na provozovatele.

Částečně se toto mění pro ČR, kde zákon o ochraně ovzduší zavádí povinnosti také pro provozovatele lokálních topenišť s teplovodním výměníkem (část tepla je ze zdroje vyvedena do topné vody). Podle statistického šetření MPO bylo nejvíce lokálních topidel dodáno na český trh v roce 2011, a to v počtu přibližně 83 tisíc kusů (téměř 20 tisíc kusů vložek, zhruba 56 tisíc kamen a cca 7 tisíc sporáků). Spalování tuhých paliv je vždy doprovázeno produkcí znečišťujících látek a obecným cílem by mělo být snížit jejich množství na přijatelnou úroveň.

Česká republika přebírá limity z výše uvedených norem. U sálavých zdrojů tepla (lokální topidla) zákon č. 201/2012 Sb. Základní požadavky na emise a účinnost stanovují normy ČSN EN 13229 [5], ČSN EN 13240 [6], ČSN EN 15250 [7], ČSN EN 12815 [8], ČSN EN 14785 [9] a ČSN EN 15821 [10] - viz kapitola 3.1. Pro lokální topidla určená pro připojení na teplovodní soustavu ústředního vytápění (např. krbové vložky nebo kamna s vodním výměníkem) platí emisní limity pro CO a prach (TZL) dle přílohy č. 10 části I a II zákona č. 201/2012 Sb. Pro lokální topidla uváděná na trh ČR, která slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, musí splňovat požadavky uvedené v tabulce tab. č. 2, které jsou použitelné v období do 31. prosince 2017. V období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2019 bude možné v ČR uvádět na trh pouze ta lokální topidla s výměníkem, která splní požadavky uvedené v tabulce tab. č. 3. Norma EN 303-5:2012 [11] kategorizuje zdroj dle jeho výkonu, zatímco zákon č. 201/2012 Sb. - o ochraně ovzduší [2] kategorizuje zdroj dle jeho příkonu (jedná se o celkový příkon zařízení) a rozděluje limity pro kotle a lokální topidla dle rozdílného referenčního kyslíku. Pro kotle je hodnota referenčního kyslíku 10 % a pro lokální topidla 13 %.

Zákon č. 201/2012 Sb. zavádí povinnosti pro provozovatele spalovacích zařízení. Zákon zakazuje ve všech spalovacích zařízeních do příkonu 300 kW spalování lignitu, hnědého energetického uhlí a kalů (dle § 17 odst. 5). Pro stacionární spalovací zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je provozovatel povinen dle § 17 odst. 1 h) provádět jednou za dva kalendářní roky prostřednictvím osoby, která byla proškolena výrobcem spalovacího stacionárního zdroje a má od něj udělené oprávnění k jeho instalaci, provozu a údržbě (odborně způsobilá osoba), kontrolu technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje a předkládat na vyžádání obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doklad o provedení této kontroly vystavený odborně způsobilou osobou potvrzující, že stacionární zdroj je instalován, provozován a udržován v souladu s pokyny výrobce a zákonem č. 201/2012 Sb.

V případě, že výrobce spalovacího zdroje není znám, zanikl nebo neurčil oprávněnou osobu, může být kontrola provedena odborně způsobilou osobou oprávněnou jiným výrobcem k provádění kontroly technického stavu a provozu stejného typu spalovacího stacionárního zdroje. První kontrolu musel provozovatel zajistit nejpozději do 31. 12. 2016 (dle § 41, odst. 15). Při kontrole se neprovádí žádná měření, což dle našeho názoru velmi omezuje její přínos. V podstatě odborně způsobilá osoba na místě vizuálně zhodnotí stav a jako nejdůležitější zdroj informací o emisích a ostatních parametrech budou hodnoty ze štítku spalovacího zařízení. Tyto hodnoty byly dosaženy jednou při certifikaci a je otázka, jakých parametrů zařízení dosahuje při reálném provozu. Toto ale zákon neřeší.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Od září 2022 (dle § 41, odst. 16) bude možné provozovat pouze taková zařízení (nejen kotle, ale i lokální topidla pro připojení na teplovodní soustavu ústředního vytápění o celkovém příkonu od 10 do 300 kW), která splňují požadavek dle přílohy č. 11 zákona (hodnoty jsou shodné s tab. č. 2). Staré, dnes používané zařízení v této dimenzi by neměly být po tomto termínu používány. V opačném případě lze uložit pokutu 50 000 Kč dle § 23, odst. 2 a). Vzhledem k tomu, že při procesu posuzování vlastností stavebního výrobku dle Nařízení evropského parlamentu a Rady č. 305/2011 (před uvedením výrobku na trh) takovýchto typů spalovacích zařízení se postupovalo dle požadavků norem ČSN EN 13229, ČSN EN 13240, ČSN EN 15250, ČSN EN 14785, ČSN EN 12815 a ČSN EN 15821, nemusely být v rámci tohoto procesu měřeny hodnoty emisí prachu (TZL). Při kontrole u provozovatele tedy nebude mít osoba provádějící kontrolu k dispozici informace o tom, zda jsou požadavky zákona splněny.

Pro zařízení uvedená do provozu po 1. 1. 2015 platí emisní limity a minimální účinnosti uvedené v tab. č. 4 - tzv. Provozovatel musí do 31. 12. 2013 prokázat plnění limitů pro zařízení uvedená do provozu před 25. 11. 2009. To lze prokázat buď předložením certifikátu od výrobce zařízení, nebo měřením prováděným kominíkem. V případě, že zařízení emisní limity nesplní, musí být vyřazeno z provozu nebo vybaveno dodatečným zařízením umožňujícím splnit emisní limity (k datu uvedenému ve vyhlášce, v závislosti na stáří spotřebiče).

V Rakousku jsou emisní limity upraveny dohodou 15a B-VG [14], požadované hodnoty jsou uvedeny v tab. č. 5 (ruční dodávka paliva) a tab. č. 6 (automatická dodávka paliva). Tyto hodnoty musí splnit každé spalovací zařízení (všechny velikosti) při zkouškách při jmenovitém výkonu. U spalovacích zařízení se jmenovitým výkonem nad 8 kW musí být splněny limity nejen při jmenovitém výkonu, ale pro CO, OGC a účinnost také při sníženém výkonu (50% Pjm u ručně obsluhovaných, 30% Pjm u automaticky obsluhovaných).

Provozovatelé lokálních topidel bez teplovodního výměníku (krbová kamna, vložky a sporáky) nemusí provádět pravidelné měření emisí, na rozdíl od provozovatelů spalovacích zařízení určených k napojení na ústřední vytápění (kotle ale i lokální topidla s teplovodním výměníkem). V tomto případě je provozovatel, který spaluje uhlí nebo standardizovaná biogenní paliva v zařízení do 50 kW, povinen každé dva roky prokázat splnění limitní hodnoty pro CO a komínovou ztrátu (viz tab. č. 8). Provozovatel spalující nestandardizovaná biogenní paliva ve spalovacím zařízení napojeném na ústřední vytápění musí prokázat splnění limitní hodnoty pro CO a komínovou ztrátu jednou za rok.

Pro možnost porovnávání emisních limitů platných v různých zemích je důležité mít tyto hodnoty vyjádřeny ve stejných jednotkách (koncentrace mg/m3N nebo emisní faktor mg/MJ) a také vztaženy na stejné srovnávací podmínky - referenční obsah kyslíku, suché spaliny při normálních podmínkách. V Rakousku jsou limity uváděny jako emisní faktor vztažený na energii obsaženou v palivu, na rozdíl od ČR a Německa, kde jsou limity uváděny jako koncentrace vztažené na objem suchých spalin. Srovnání limitů je tedy nutno provádět přepočtem přes výhřevnost paliva a množství spalin, vzniklých spálením 1 kg paliva.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Srovnání limitů ukazuje na velkou roztříštěnost limitů v rámci EU, které by se měly sjednotit k 1. 1. 2022, kdy vejde v platnost Nařízení komise EU 2015/1185 o ekodesignu na lokální topidla [1]. Dnes nejkomplexněji sleduje emise znečišťujících látek Rakousko.

Základní limit koncentrace CO pro nejrozšířenější lokální topidla (krbová kamna a vložky) je nyní v EU 1 %, což je v současné době hodnota překonaná a neodpovídá vývoji těchto spotřebičů. V západních zemích Evropy tato situace nepřináší zásadní problémy, protože mají legislativu na takovou skutečnost dobře připravenou a i „ekologická uvědomělost“ obyvatel je na vyšší úrovni než u nás (což je dáno i ekonomickou situací).

Zpřísňující požadavky na emise a účinnost jsou soustředěny na výrobce a jejich splnění je většinou prokazováno při certifikaci. Účinnost spalovacího zařízení je možné přibližně odhadnout pomocí tzv. nepřímé metody stanovení účinnosti. Metoda vychází z předpokladu, že účinnost zařízení je rovna 100 % minus jednotlivé ztráty spalovacího zařízení (především komínová ztráta).

Teplotu spalin bychom u krbových kamen měli udržovat v rozsahu od 150 do 250 °C. Pokud bude teplota příliš vysoká, provozujeme zařízení s velkou komínovou ztrátou, což znamená, že mnoho tepla „vyletí“ komínem. Přestože se snižující se teplotou spalin klesá hodnota komínové ztráty, nemůžeme teplotu spalin snižovat donekonečna, protože pokud budou spaliny příliš chladné (cca 150 °C, záleží na složení spalin - obsah vody a SO3), může dojít ke kondenzaci dehtových látek a vodní páry (kratší životnost zařízení) a při nízké teplotě spalin může dojít i k výraznému snížení komínového tahu (problém s bezpečným odvodem spalin).

Závěrem je také nutno zmínit skutečnost, že spalovací zařízení, kterým se tento článek věnuje, jsou zařízení, u nichž může obsluha dramaticky ovlivnit kvalitu spalování [21]. Prokazování splnění limitních požadavků probíhá na zkušebně při předepsaných podmínkách, které v reálném životě nastanou jen v minimálním procentu případů.

Emisní limity dle norem

Při uvedení spotřebičů na trh se v Evropě provádí zkoušení dle norem EN 13229, EN 13240, EN 12815, EN 14785 a EN 15250, u níž se nyní připravuje revize. Co se týká postupů zkoušení i emisních limitů, jsou si normy velice podobné. Emisní limity musí dle norem plnit spotřebiče jen při jmenovitém výkonu (kromě spotřebičů na dřevní pelety, které mají odlišné limity při sníženém výkonu).

Obecně lze říci, že tyto emisní limity jsou ve srovnání s požadavky na kotle mírné a minimální účinnosti jsou poměrně nízké. Problém s účinností nastává v případě krbových vložek (dále jen KV). Ty jsou určeny do obestavby, případně jsou napojeny na akumulační prvek, kterým prochází spaliny. Pro správnou funkčnost celku (KV+akumul...

Právní úprava spalování suchého rostlinného materiálu v otevřeném ohništi

Nová právní úprava dává obcím možnost regulovat spalování suchého rostlinného materiálu v otevřeném ohništi, ale současně jim vymezuje velmi přesné mantinely. Kdo je překročí, riskuje zrušení obecně závazné vyhlášky. To samé platí, pokud obec hodlá zakázat určitý druh paliva.

Právním základem pro regulaci spalování suchého rostlinného materiálu v otevřeném ohništi je § 16 odst. 5 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Toto ustanovení umožňuje obcím stanovit podmínky pro spalování suchých rostlinných materiálů v otevřeném ohništi za předpokladu, že nedochází k nakládání s odpady ve smyslu zákona č. Základní premisou je důsledné oddělení spalování paliva od spalování odpadu. Jakmile se osoba rostlinného materiálu zbavuje nebo má úmysl se jej zbavit, vstupuje do režimu odpadového hospodářství.

Biologický odpad ze zahrad a veřejné zeleně nelze spalovat v otevřeném ohništi. Musí být předán do zařízení určeného pro nakládání s odpady nebo do obecního systému odpadového hospodářství. Obec tedy nemůže vyhláškou umožnit pálení shrabaného listí, posečené trávy nebo ořezaných větví za účelem jejich odstranění. Regulovat lze pouze spalování suchého rostlinného materiálu, který je využíván jako palivo. Typicky půjde o dřevo při táborácích, společenských akcích, rodinných setkáních nebo při rekreačním pobytu v přírodě.

Rozhodující je skutečný účel spalování. Převládá-li energetické využití a množství materiálu odpovídá tomuto účelu, lze činnost podřadit pod § 16 odst. 5 zákona o ochraně ovzduší. Zákon o ochraně ovzduší současně v § 16 odst. 4 stanoví obecné limity. V otevřeném ohništi lze spalovat pouze suché rostlinné materiály, které nejsou znečištěné ani kontaminované cizorodými chemickými látkami. Zakázáno je tedy spalování dřeva chemicky ošetřeného, například lakovaného, mořeného nebo impregnovaného. Takové spalování představuje významný zdroj emisí škodlivin.

Důležité je také vymezení pojmu otevřené ohniště. Jde o místo pod širým nebem, kde je oheň rozděláván a udržován bez uzavřeného spalovacího systému. Ne každé venkovní spalování do této kategorie spadá. Právní úprava totiž historicky pojmově rozlišovala „otevřená ohniště“, „zahradní krby“ a „otevřená grilovací zařízení“.

Vedle uvedeného pak existují též další typy stacionárních zdrojů, kde může docházet ke spalování suchého rostlinného materiálu ve „venkovních“ podmínkách. Příkladem mohou být „domácí udírny“. V těchto případech je možná regulace vyhláškou s odkazem na obecné klauzule v § 10 písm. Zmocnění podle § 16 odst. 5 zákona o ochraně ovzduší umožňuje stanovit pouze podmínky, nikoli plošný zákaz.

Bezvýjimečný zákaz spalování suchého rostlinného materiálu v otevřeném ohništi by byl z hlediska principu proporcionality velmi obtížně obhajitelný. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že obec musí volit nejméně omezující prostředky a respektovat základní práva, zejména vlastnické právo podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Podmínky mohou být časové, územní nebo věcné. Obec může vymezit určité dny v týdnu, hodiny během dne nebo konkrétní období roku, kdy je spalování omezeno. Může zohlednit hustotu zástavby nebo citlivost konkrétních lokalit. Musí však dbát na právní jistotu. Neurčité formulace typu nevhodné povětrnostní podmínky bez bližší konkretizace jsou problematické.

Z pohledu Ministerstva vnitra nelze v obecně závazné vyhlášce stanovovat podmínky spalování při likvidaci klestu a dalších těžebních zbytků při hospodaření v lese, pokud je tato činnost prováděna za účelem prevence vývoje, šíření a přemnožení škodlivých organismů, zejména podkorního a dřevokazného hmyzu. Obec rovněž nemůže prostřednictvím obecně závazné vyhlášky řešit otázky, které náleží do přenesené působnosti nebo jsou vyhrazeny jiným právním nástrojům.

Praxe ukazuje, že nejčastější chybou je příliš obecná formulace, která nerozlišuje mezi spalováním paliva a spalováním odpadu. Pokud vyhláška zakáže spalování veškerého suchého rostlinného materiálu bez výjimky, dopadne i na bioodpad a dostane se do kolize se zákonem o odpadech. Stejně problematické je udělování individuálních výjimek rozhodnutím orgánů obce.

Regulace pevných paliv obecní vyhláškou

Právní rámec vychází z § 17 odst. 5 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Toto ustanovení svěřuje obci pravomoc vydat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhlášku, kterou lze zakázat spalování vybraných druhů pevných paliv ve stacionárních zdrojích o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně.

Zákonné zmocnění tedy míří na lokální spalovací zdroje, typicky domácí kotle, kamna a obdobná zařízení určená k vytápění. Klíčovým bodem je výklad pojmu vybrané druhy pevných paliv. Zákon o ochraně ovzduší již sám obsahuje přímé zákazy spalování některých paliv v malých spalovacích zdrojích, například určitých druhů uhlí a uhelných produktů. V těchto případech obec nemá prostor k vlastní normotvorbě. Nemůže zákonný zákaz opakovat, rozšiřovat ani modifikovat. Obecně závazná vyhláška zde nemá deklaratorní funkci.

Zákon tedy obci umožňuje vybrat konkrétní druhy pevných paliv, jejichž spalování na svém území zakáže. Tento výběr však musí obstát z hlediska racionality a nestačí obecné tvrzení v kontextu ochrany ovzduší. Rozhodnutí musí vycházet z místních podmínek, z charakteru zástavby, z dostupných údajů o kvalitě ovzduší a ze struktury zdrojů znečištění. Pokud by zákaz nebyl opřen o objektivní a doložitelná kritéria, mohl by být posouzen jako nepřiměřený zásah do vlastnického práva chráněného čl.

Obec může regulovat samotné spalování určitého paliva, nikoli však technické parametry zařízení nebo další povinnosti nad rámec zákona. Nelze stanovovat nové technické požadavky na kotle, upravovat emisní limity, zavádět zvláštní kontrolní režimy ani ukládat provozovatelům dodatečné administrativní povinnosti, které zákon nezná. Stejně tak vyhláška nesmí být koncipována tak, aby fakticky mířila na konkrétní osoby, konkrétní lokalitu nebo úzkou skupinu provozovatelů. Musí mít obecný normativní charakter.

Pravidla musí být formulována abstraktně a aplikovatelně na všechny subjekty, které naplní zákonem vymezené znaky. Zásadní roli zde hraje princip proporcionality. Zákaz spalování určitého paliva nepředstavuje marginální omezení, ale může mít významné sociální a ekonomické důsledky. Pro řadu domácností může znamenat nutnost výměny zdroje tepla, investici do jiného paliva nebo zvýšení provozních nákladů.

Takový zásah je ústavně akceptovatelný pouze tehdy, je-li skutečně nezbytný k ochraně kvality ovzduší a je-li podložen konkrétními daty a analýzou místní situace. Pokud se obec rozhodne vydat obecně závaznou vyhlášku k regulaci vybraných druhů pevných paliv nebo ke stanovení podmínek pro spalování suchého rostlinného materiálu v otevřeném ohništi, je vhodné postupovat s maximální právní obezřetností.

Metodické materiály vydané Ministerstvo vnitra poskytují podrobný výklad zákonného zmocnění, upozorňují na nejčastější aplikační chyby a vymezují limity samostatné působnosti obce.

Dezinformace o zákazu topení v krbech

Informace o údajném zákazu topení v krbových kamnech a krbových vložkách jsou nepravdivé a vyvolávají zbytečné znepokojení, což má negativní dopad na rozhodování o způsobech vytápění domácností. Moderní krbová kamna, krbové vložky ani krby nejsou předmětem žádných omezujících opatření a už vůbec ne zákazů. Nic takového, pokud je z oficiálních zdrojů známo, se ani nepřipravuje.

Všechny naše produkty, určené pro vytápění domácností jako interiérový spotřebič, prochází v nezávislých laboratořích přísnými testy, měřeními a certifikacemi. Je také zásadní rozlišovat mezi krbovými kamny, krbovými vložkami pro stavbu krbů a zcela jiným segmentem - klasickými kotli určenými pro centrální vytápění. Právě kotle na dřevo jsou aktuálně předmětem určitých omezení, a to dle jejich emisních tříd. Nemají ale nic společného s krbovými kamny a krbovými vložkami, na ně se emisní třídy NEVZTAHUJÍ.

Pro krbová kamna a krbové vložky platí v celé EU, tedy i v České republice, evropská norma Ecodesign - což je soubor pravidel a požadavků EU pro širokou škálu výrobků. Co si představit pod pojmem Ecodesign v rámci výrobků Romotop? Krbová kamna a krbové vložky musí splňovat zejména již zmiňované emisní limity, danou energetickou účinnost, nízkou spotřebu paliva a další. Cílem je bezpečnost při užívání, funkčnost, šetrnost k přírodě, a především ochrana zdraví lidí.

Krbová kamna a krbové vložky slouží jako jediný skutečně nezávislý zdroj tepla s vysokou účinností, který jako palivo spotřebovává obnovitelný zdroj-dřevo. Díky tomu jsou ekologickým výrobkem s minimálním dopadem na životní prostředí. Vaše možnost zvolit si ekologický a ekonomický způsob vytápění zůstává tak i nadále netknutá.

Chápeme, že správné a ověřené informace jsou klíčem k informovanému rozhodnutí. Asociace pro ekologické vytápění dřevem, z.s. AEVD je profesní sdružení odborné veřejnosti. Zabývá se výzkumem a rozvojem udržitelného způsobu vytápění dřevní biomasou.

Aktuální vývoj v EU

Evropská unie (EU) dlouhodobě usiluje o snížení emisí a zlepšení kvality ovzduší, což má dopad i na krby a krbová kamna. K dubnu 2025 se v EU diskutují nové normy, které by mohly významně ovlivnit výrobce, prodejce i spotřebitele. EU se zaměřuje na několik klíčových oblastí, ale většina návrhů je zatím ve fázi diskuse a není definitivně schválena.

Co se chystá:

• Zpřísnění emisních limitů: Nařízení Ekodesign (EU 2015/1185 a 2015/1189), platné od roku 2022, stanovuje limity pro emise jemných částic (PM2.5), oxidu uhelnatého (CO), oxidů dusíku (NOx) a organických plynů (OGC). Evropská komise nyní zvažuje další zpřísnění těchto limitů, zejména pro PM2.5, které jsou hlavním zdrojem znečištění ovzduší z domácího vytápění.
• Elektrické řízení spalování: V pracovních dokumentech EU se objevuje návrh, aby některé typy krbových vložek a zplyňovacích kotlů musely být vybaveny elektrickým řízením spalování (např. automatické klapky, ventilátory).
• Zákaz starých zařízení: Některé členské státy EU (např. Německo, Rakousko) již zavedly přísnější pravidla pro prodej a provoz starých, neekologických krbů a kotlů. Například Německo postupně vyřazuje zařízení, která nesplňují normy podle 1. BImSchV.
• Kvalitní paliva: EU klade důraz na používání kvalitních paliv, jako je suché dřevo (vlhkost <20 %) nebo certifikované pelety. V některých zemích (např. Velká Británie, která již není v EU) je zakázán prodej vlhkého dřeva, a podobná pravidla se mohou rozšířit i do EU. Uhlí je také stále více regulováno kvůli vysokým emisím.

Dopady pro spotřebitele:

• Moderní krby a krbová kamna s pokročilými filtry, automatickým řízením spalování nebo lepší izolací budou dražší. Odhady hovoří o nárůstu cen o 10-30 % oproti současným modelům.
• Pokud by elektrické připojení bylo povinné (což není jisté), budou muset majitelé zajistit napájení v blízkosti krbu.
• Moderní krby také vyžadují komíny s vhodným průměrem a izolací, aby splňovaly emisní normy.
• V některých zemích, jako je Německo, již majitelé starých krbů musí do určitého data (např. 2024 pro některé modely) vyměnit zařízení za nová, která splňují normy.
• Používání vlhkého dřeva a uhlí bude pravděpodobně více regulováno. Spotřebitelé budou muset investovat do kvalitního suchého dřeva nebo pelet, které jsou dražší.

Doporučení:

• Vyberte si moderní zařízení: Pokud plánujete nákup krbu nebo kamen, volte modely s certifikací Ekodesign 2022.
• Zvažte alternativy: Kotle na pelety nebo kondenzační kotle mají nižší emise a vyšší účinnost.
• Využijte dotace: Sledujte program Nová zelená úsporám, který nabízí finanční podporu na výměnu starých zařízení.
• Sledujte vývoj: Pravidla se stále vyvíjejí. Nové předpisy EU zatím nejsou definitivní, ale směřování je jasné: krby a kamna budou muset být ekologičtější a účinnější. Pokud vlastníte starší zařízení, zvažte jeho výměnu za moderní model, ideálně s podporou dotací.

tags: #ochrana #ovzdusi #krby #emisni #limity

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana Přírody a Demografie
• Fungování Asociace dobrovolných strážců přírody
• Měření emisí – co to obnáší?
• Dozvíte se více o příčinách a řešeních úbytku druhů
• Aktivity ZŠ Jubilejní