Ochrana ovzduší a související legislativa v České republice

Ochrana ovzduší je klíčová pro omezení rizik pro lidské zdraví způsobených znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy a vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí postižených v důsledku znečištění ovzduší.

Základní právní normou upravující hodnocení a řízení kvality ovzduší a provoz zdrojů znečišťování ovzduší je zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Úroveň znečištění vnějšího ovzduší je dána především vypouštěním znečišťujících látek z různých zdrojů v důsledku lidské činnosti (lokální topeniště, doprava, průmysl a energetika, zemědělství) a dále ji mohou ovlivňovat i přírodní procesy. Znečišťující látky jsou přenášeny v atmosféře a mohou tak ovlivňovat kvalitu ovzduší jak v nejbližším okolí samotného zdroje znečištění, tak ve vzdálenějších oblastech.

Z obsahu projektové dokumentace stavebního záměru musí být zřejmé, zda jeho součástí je či není také stacionární zdroj znečišťování ovzduší a pokud ano, tak jaký. Stacionárním zdrojem se dle § 2 písm. e) zákona o ochraně ovzduší rozumí ucelená technicky dále nedělitelná stacionární technická jednotka nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat, nejde-li o stacionární technickou jednotku používanou pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků. Znečišťováním je dle § 2 písm. c) vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší, přičemž ovzduším se myslí vnější ovzduší v troposféře - § 2 písm.

Dělení stacionárních zdrojů

Stacionární zdroje se dělí na:

• Stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu (tzv. vyjmenované)
• Stacionární zdroje neuvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu (tzv. nevyjmenované)

Ke zdrojům uvedeným v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší je kompetentní se vyjadřovat, vydávat závazná stanoviska či povolení krajský úřad (dále jen „KÚ“). O tom, zda se jedná o zdroj uvedený v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší, v mnoha případech rozhoduje limitní hodnota pro zařazení mezi tyto vyjmenované zdroje.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

U spalovacích zdrojů je limitní hodnotou jmenovitý tepelný příkon zdroje v MW (do 0,3 MW včetně jde o zdroj nevyjmenovaný, od 0,3 MW o zdroj vyjmenovaný). U zdrojů používajících organická rozpouštědla (např. lakovny, tiskárny, odmašťovny apod.) pak projektovaná spotřeba těchto rozpouštědel, u dalších zdrojů to může být projektovaná kapacita zpracovaného nebo spotřebovaného materiálu nebo projektované množství hotových výrobků za určité časové období (den, rok), elektrický příkon, objem nádrží apod.

Aby průběh řízení o vydání závazného stanoviska, povolení provozu či změny povolení provozu stacionárního zdroje byl „co nejhladší“, je nutné, aby projektová dokumentace předkládaná spolu s žádostí obsahovala veškeré náležitosti a informace rozhodné pro posouzení předkládané žádosti. K uvedení těchto informací se nabízí podkapitola a) kapitoly B.6 projektové dokumentace jako vhodné místo k uvedení vztahu předmětu projektové dokumentace k zákonu o ochraně ovzduší.

V případě, že je předmětem povolovaného záměru umístění, provedení či užívání (nebo změny užívání) stacionární zdroj znečišťování ovzduší, je třeba dále rozvést, zda se jedná o zdroj vyjmenovaný či nevyjmenovaný a opřít se o kategorizaci daného zdroje dle přílohy č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší s uvedením celkové projektované kapacity nebo celkového jmenovitého tepelného příkonu. Projektovaná kapacita by měla být uváděna v souladu s jednotkami náležejícími příslušné kategorii (příslušnému kódu) daného zdroje (např. m3 za rok zpracovaného dřeva u zdroje uvedeného pod kódem 7.7.

V situacích, kdy je součástí stavby záložní zdroj energie, je třeba tuto informaci, že se jedná o záložní zdroj energie, v projektové dokumentaci taktéž uvést. Zákon o ochraně ovzduší v určitých případech umožňuje pro provoz záložních zdrojů energie jisté legislativní úlevy, které se ale odvíjí od celkových ročních provozních hodin záložních zdrojů. Rozhodujícím limitem je 300 h/rok. Pokud bude záložní zdroj energie provozován do 300 h/rok, pak pro něj neplatí emisní limity, nemusí tedy nijak zjišťovat množství emisí.

Příklady textů týkajících se ochrany ovzduší v projektové dokumentaci

Následují příklady možných textů, které lze uvést v kapitole B.6 projektové dokumentace:

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

• Příklad 1: Předmětem této projektové dokumentace není umístění a provedení stavby stacionárního zdroje znečišťování ovzduší dle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů.
• Příklad 2: Předmětem této projektové dokumentace je umístění a provedení stavby stacionárního zdroje znečišťování ovzduší dle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Celkový tepelný příkon kotle bude činit 250 kW, půjde tedy o nevyjmenovaný stacionární zdroj. Palivem bude dřevní štěpka.
• Příklad 3: Předmětem této projektové dokumentace je umístění a provedení stavby stacionárního zdroje znečišťování ovzduší dle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Celkový tepelný příkon kotelny bude 780 kW, jde tedy o vyjmenovaný stacionární zdroj v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší označený kódem 1.1. Spalování paliv v kotlích o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od více než 0,3 MW do 5 MW včetně. Palivem bude biomasa - dřevní štěpka, kůra a ořezy ze stávajícího provozu pily.
• Příklad 4: Předmětem této projektové dokumentace je umístění a provedení stavby stacionárního zdroje znečišťování ovzduší dle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Stacionární zdroj je označen v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší kódem 7.7. Zpracování dřeva, vyjma výroby uvedené pod kódem 7.8., o celkové projektované spotřebě materiálu 150 m3 nebo větší za rok. Projektovaná spotřeba materiálu bude 5 200 m3 za rok.
• Příklad 5: Předmětem této projektové dokumentace je umístění a provedení stavby stacionárního zdroje znečišťování ovzduší dle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Půjde o nevyjmenovaný stacionární zdroj nedosahující limitu uvedeného v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší pod kódem 5.10. Výroba keramických výrobků vypalováním, zejména krytinových tašek, cihel, žáruvzdorných tvárnic, obkládaček, kameniny nebo porcelánu o celkové projektované kapacitě od 5 t za den do 75 t za den včetně. K vypalování keramických produktů bude sloužit elektrická pec. Projektovaná kapacita bude max. 500 kg výrobků za den.
• Příklad 6: Předmětem této projektové dokumentace je umístění a provedení stavby stacionárního zdroje znečišťování ovzduší dle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Jde o lakovnu s projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 850 kg za rok. Zdroj je v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší zařazen pod kódem 9.8. Aplikace nátěrových hmot, včetně kataforetického nanášení, nespadají-li pod činnosti uvedené pod kódy 9.9. až 9.14., s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,6 t za rok nebo větší. Podrobnější informace jsou uvedeny v odborném posudku.

Novela zákona o ochraně ovzduší (zákon č. 42/2025 Sb.)

Dne 20. 2. 2025 byl vyhlášen zákon č. 42/2025 Sb., kterým se mění zákon č. Tato novela přináší největší změny za poslední roky a dotkne se kategorizace zdrojů, poplatků, hlášení emisí i zcela nových povinností pro provozovatele. Novela nabývá s několika výjimkami účinnosti 1. 3. 2025.

Mezi klíčové změny patří:

• Národní cíl snížení expozice: Zavádí se nový druh přípustné úrovně znečištění (imisí) - národní cíl snížení expozice. Jedná se o doplnění chybějící transpozice přílohy č. XIV oddílu B směrnice 2008/50/ES.
• Kategorizace vyjmenovaných stacionárních zdrojů: Přímo zákonem jsou stanovena pravidla kategorizace tzv. vyjmenovaných stacionárních zdrojů (doposud upraveno pouze metodickým pokynem). V té souvislosti také dochází k revizi přílohy č.
• Sčítací pravidla: Zpřesňují se sčítací pravidla pro účely stanovení celkového jmenovitého tepelného příkonu.
• Zdroje pro výzkum a vývoj: Stacionárním zdrojem jsou nově i zdroje používané pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů, avšak jejich provozovatelé budou povinni plnit pouze povinnosti uvedené v § 17 odst. 1 písm.
• Pravomoc krajských úřadů: Doplňuje se pravomoc krajských úřadů rozhodovat v pochybnostech o tom, zda se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č.
• Kontinuální měření emisí: V případech, kdy provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pravidelným jednorázovým měřením emisí, provádí rovněž nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru (např. tlaková ztráta filtru, teplota dopalovací komory, spotřeba zemního plynu dopalovací jednotky apod.) pro kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí stanoveného v povolení provozu, a to v případě stacionárních zdrojů uvedených v příloze č.
• Programy zlepšování kvality ovzduší: Programy zlepšování kvality se nově budou povinně zpracovávat také v případě nedosažení národního cíle snížení expozice. Znovu budou mít formu opatření obecné povahy (vydávaného bez řízení o jeho návrhu).
• Smogové situace: Mění se pravidla pro smogové situace. Regulačním řádem (formou nařízení) budou moci obce nově regulovat nejen dopravu, ale v podstatě jakoukoli činnost, která je zdrojem znečišťování (s výjimkou stacionárních zdrojů podle přílohy č.
• Minimální vzdálenosti: Zavádí se institut minimálních vzdáleností mezi stacionárním zdrojem uvedeným v příloze č. 2a a stanovenými plochami vymezenými v územním plánu.
• Nízkoemisní zóny: Dochází ke změnám v právní úpravě nízkoemisních zón, neboť dosud nebyly v ČR nikdy využity. Obce budou mít širší možnosti nastavit jejich režim podle vlastních potřeb. Vozidla se nebudou označovat fyzickými emisními plaketami, ale zařazování vozidel a následná identifikace bude probíhat digitálně prostřednictvím registru silničních vozidel. Obec bude mít možnost zavést nízkoemisní poplatek (nepůjde o místní poplatek), jehož výnos bude příjmem fondu zlepšování kvality ovzduší obce.
• Poplatky za znečišťování: Sazba poplatku za znečišťování ovzduší se od roku 2025 zvyšuje a dále se bude automaticky zvyšovat podle zákonné inflační doložky.
• Spalování v otevřeném ohništi: Vyjasňuje se, že v otevřeném ohništi lze spálit jen suché rostlinné materiály, které nejsou znečištěné nebo jinak kontaminované cizorodými chemickými látkami.
• Opatření proti prašnosti: Zhotovitel podle stavebního zákona je povinen při provádění záměru, jeho změně nebo při odstraňování stavby dodržovat opatření k předcházení vzniku prašnosti a k omezování jejího šíření v souladu s přílohou č.

Stanoviska a metodické pokyny MŽP

Pro jednotlivé zdroje či skupiny zdrojů jsou právními předpisy stanoveny podmínky pro jejich provoz. K některým z nich MŽP vydalo stanoviska nebo metodické pokyny.

Správní poplatky

Nově se platí za všechny žádosti. Zákon č. 42/2025 Sb., kterým se mění zákon o ochraně ovzduší, rovněž zahrnuje novelu zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Podle nového znění, účinného ode dne 1. 3. 2025, zní položka 27A takto:

Změna zařazení technologií pro vědu a výzkum

Zákon o ochraně ovzduší počínaje datem 1. 3. 2025 již nevyjímá výzkum, vývoj a zkoušení nových výrobků a procesů z definice stacionárního zdroje v § 2 písm. e). Režim provozu těchto stacionárních zdrojů od tohoto data upravuje § 40 odst. 7 tak, že na provozovatele těchto stacionárních zdrojů se vztahují pouze povinnosti uvedené v § 17 odst. 1 písm. a), d) a e) zákona.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Sčítání zdrojů pro účely kategorizace

Předmětem pokynu je aplikace ustanovení § 4a a § 4b zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, která upravují pravidla pro zařazování stacionárních zdrojů do kódů přílohy č. 2 k zákonu a pravidla pro sčítání projektovaných kapacit ostatních, tj. jiných než spalovacích, stacionárních zdrojů za účelem tohoto zařazování.

Manipulace se sypkými materiály

Kód 12.1. byl do zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zaveden novelizačním zákonem č. 42/2025 Sb., který vstoupil v účinnost 1. března 2025. Důvodem vzniku daného kódu byl nejasný status deponií, manipulačních ploch nakládky a vykládky apod., a to zejména v prostorech těžby nebo zpracování nerostných surovin a v metalurgických provozech.

Záložní zdroje po novele zákona

Aby mohla být uplatněna výjimka z měření emisí a zjišťování úrovně znečišťování bylo výpočtem, musí se jednat o záložní zdroj (jehož provozní hodiny nepřekročí 500 provozních hodin ročně, vyjádřeno jako klouzavý průměr za období tří kalendářních let a jde o zdroj jehož celkový jmenovitý tepelný příkon je pod 50 MW).

Vyjádření k poplatkům za VOC/TOC

Stanovisko k ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, které upravuje předmět poplatku za znečišťování. Jde o řešení otázky, zda je provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší (poplatník) povinen zpoplatnit znečišťující látky VOC vyjádřené jako „TOC“, pro něž má takto stanoven v integrovaném povolení specifický emisní limit, a zda takto popsaná skupina znečišťujících látek podléhá zpoplatnění podle přílohy č. 9 bodu 1 k zákonu o ochraně ovzduší.

Imisní limity a národní cíl snížení expozice

Imisní limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při výkonu jejich působnosti podle tohoto zákona a pro obce a kraje při výkonu jejich samostatné působnosti s dopadem na ovzduší.

Národní cíl snížení expozice je hodnota, které má být dosaženo snížením průměrné expozice obyvatelstva částicemi PM2,5 pro období referenčního roku za účelem omezení škodlivých účinků na lidské zdraví.

Zjišťování úrovně znečišťování

Provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování měřením nebo výpočtem. Měření se provádí v místě, za kterým již nedochází ke změnám ve složení odpadních plynů vnášených do ovzduší, nebo v jiném místě, které je přesně definováno obsahem referenčního kyslíku. Dochází-li u stacionárního zdroje ke znečišťování prostřednictvím více komínů nebo výduchů, zjišťuje se úroveň znečišťování na každém z nich, pokud není v povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm.

Úroveň znečišťování se zjišťuje jednorázovým měřením emisí v intervalech stanovených prováděcím právním předpisem nebo kontinuálním měřením emisí. V případech, kdy provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pravidelným jednorázovým měřením emisí, provádí rovněž nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru pro kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí stanoveného v povolení provozu, a to v případě stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u kterých tak stanoví prováděcí právní předpis.

Programy zlepšování kvality ovzduší a smogové situace

Program zlepšování kvality ovzduší pro zónu nebo aglomeraci vydává ministerstvo v případě, že je v dané zóně nebo aglomeraci překročen imisní limit stanovený v bodech 1 až 3 v příloze č. 1 k tomuto zákonu nebo v případě, že není dosažen národní cíl snížení expozice.

Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší ohrožující lidské zdraví, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí informativní, regulační nebo varovnou prahovou hodnotu uvedenou v příloze č. 6 k tomuto zákonu a jsou splněny podmínky uvedené v této příloze. Vznik smogové situace a její ukončení vyhlašuje ministerstvo neprodleně způsobem umožňujícím dálkový přístup a v médiích.

tags: #ochrana #ovzduší #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Kritika ekologických zdrojů v Německu
• Inspirace pro byt s tapetami
• Moderní návštěvnické středisko
• Vysvětlivky k ekologii
• Co je to Index etického klimatu?