Ekvádor disponuje překrásnou a velmi rozmanitou přírodou a také několika kmeny domorodců, kteří stále žijí bez dotyku s naší civilizací. Ekvádorská story o ochraně přírody je plná dramatických zvratů, ale k lepšímu se její děj neubírá.
Ekvádor má poměrně slušné zásoby ropy, ale dokud jsou pod zemí, nemá z nich mnoho užitku. Rád by teď přistoupil k jejich širší těžbě. Jak se tedy Ekvádor vypořádá s tím, že pětina z jeho zásob ropy se nachází na území právě těchto chráněných území?
Že tu není něco v pořádku se ukázalo už v roce 2012, kdy tehdejší prezident Rafael Correa předložil mezinárodnímu společenství osobitý návrh. V okolí mimořádně hodnotného národního parku Yasuní osobně nikdy nepovolí těžbu ropy, pokud mu svět zaplatí 3,6 miliardy dolarů. V následujících letech se podařilo sesbírat asi desetinu této sumy a tento ambiciózní ekvádorský plán byl opuštěn.
Pro Correu to ale nejspíš bylo signálem, že svět nemá o ekvádorský prales zájem, a tak má k těžbě ropy svolení. Přesněji pak hloubku prezidentovy myšlenku loni formuloval podsekretář státní administrativy přírodního dědictví Tarsicio Granzio. Zmíněné miliardy nebyly vztažené jako suma za ochranu přírody a výkupné za nenarušení národního parku, ale jen „klimatický poplatek“ za to, že ropa zůstane pod zemí. A protože nikdo nezaplatil?
Je jasné, že omračující biodiverzita ekvádorského národního parku Yasuní je teď v ohrožení. Dílem proto, že se celé jeho chráněné území kryje s tzv. Blokem 43, jak je v mapách těžebních společností označeno naftové pole „pod“ vlastní rezervací. Zdejší ochránci přírody posledních dvacet let bojují za to, aby příroda dostala prostor před těžbou. A místní obyvatelé je v tom 67 % hlasů v loňském referendu podpořili, což vládní představitele nejspíš trochu zaskočilo.
Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší
To ale neznamená, že by snad u nich hájení přírody vyhrálo. Pravdu světu vlastně neříkal ani ekvádorský prezident, protože už v roce 2007 bez jeho povolení v ochranném pásmu národního parku vzniklo osm vrtných plošin, které od té doby vytrvale zamořují okolí Yasuní. Svůj podíl na tom má Marcelo Mata Guerrero, stávající ministr životního prostředí, který byl ještě donedávna placeným konzultantem těžařů ropy a i dnes jim ze své pozice nahrává. Třeba tím, že bez povolení vytvořené vrty ITT (Ishpingo-Tambococha-Tiputini) vytrvale odmítá řešit.
A nyní navíc vydal povolení k jejich rozšíření a otevření dvou dalších naftových polí, hlouběji uvnitř národního parku. Problematické je, že nové vrty (zvláště část Ishpingo) by měly vzniknout na hranicích tzv. nedotknutelné zóny, za níž se nachází území kmenů Tagaeri a Taromenaneů. Domorodců, kteří ještě nikdy neviděli výdobytky moderního světa a stále žijí bez kontaktu s naší civilizací.
Prezidentské volby v Ekvádoru vedli k obměně administrativy, ale nikoliv rozpačitých postojů místní vlády. Stávající prezident, Lenín Moreno, se po zvolení do funkce musel vypořádat s tím, co mu v referendu sdělili občané. A ti si z 67 % přáli, aby se rozloha národního parku Yasuní i nedotknutelné zóny s nekontaktovanými domorodci rozšířila o 50 000 hektarů, a aby v tomto území místa zatím otevřená těžbě snížila svou rozlohu z 1030 hektarů na 300.
Jednoduše: prezident Moreno nechá svým Výnosem č. 751 rozšířit národní pak Yasuní, a to dokonce o 59 000 hektarů severním směrem. Tím pádem se těžba ropy se tím pádem může volně přesunout na domorodá území i do zeleného srdce Yasuní. Cože? Rozšířením se překreslí stávající hranice a zonace parku, jeho původní rozloha zůstane zachována, ba, ještě se o něco zvětší. Prostě se chráněné území geograficky o kousek přesune. Proti takovému pojetí ochrany přírody se místní bouří a označují ho za protiústavní. Domorodých Tagaeri a Taromenaneů se nikdo na nic neptal, protože jsou zatím nekontaktovaní.
Ekvádor je jihoamerický stát ležící na rovníku, jehož široké surfařské pláže omývá Tichý oceán. Na severu sousedí s Kolumbií a jihovýchodní hranici sdílí s Peru. Ekvádoru patří souostroví Galapágy, které se nachází asi 1.000 km západně od ekvádorského pobřeží. Ačkoli rozlohou patří k malým jihoamerickým státům, je Ekvádor místem s jednou z největších biodiverzit na světě. Na území o rozloze asi 3 Českých republik najdeme překrásné pacifické pláže, andské pěti- a šestitisícovky pokryté sněhem i divokou amazonskou džungli.
Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci
Souostroví Galapágy je světovým fenoménem proslulým zvláštními živočišnými druhy, které žijí pouze na těchto ostrovech (tzv. endemité). Přírodní krásy tohoto u nás stále ne tolik navštěvovaného státu v kombinaci s koloniální architekturou horských měst chráněných UNESCO a kulturní rozmanitostí nadchne i ty nejnáročnější cestovatele.
Ekvádorská kultura je mimořádně pestrá a odráží složitou historii země, včetně vlivů domorodých civilizací a španělské koloniální éry. Tradiční hudba a tanec jsou běžnou součástí místních oslav.
Ekvádor je jedním z biologicky nejrozmanitějších míst na planetě. V zemi se nachází čtyři hlavní geografické oblasti: pobřeží, Andy, Amazonie a Galapágy.
V ekvádorských horách se díky ochraně a divoce rostoucím avokádům daří ohroženému druhu medvědů andských. Fotopasti a další zařízení podle ekologů ukazují, že jejich populace v oblasti kolem nově vytvořené rezervace roste. Celkem ale medvědů andských ubývá a jejich počet se odhaduje na méně než deset tisíc.Medvědi brýlatí neboli andští jsou jediní jihoameričtí medvědi. Přírodovědci a ekologové z rezervace Maquipucuna jich v posledních letech dokázali zachytit zhruba šestkrát víc, než minulou dekádu. Nejčastěji v době, kdy dozrávají volně rostoucí avokáda bohatá na tuky a nasycené oleje.
Medvědy ohrožuje, že lidé zmenšují jejich životní prostor a loví je. Části jejich těl pak prodávají na trhy v Ekvádoru a Asii.
Čtěte také: Současná ochrana přírody
Podle biologů by se kvůli lokálnímu přemnožení mohli z býložravých medvědů andských stát masožravci, což by mohlo vyvolat další střety ohroženého druhu s člověkem.
Jsme spolek, který na Z pobřeží Tichého oceánu v Ekvádoru propojuje ochranu přírody s obnovou oblasti zdevastované několika zemětřeseními (poslední 16. 4. 2016). Město Bahía de Caráquez se svou úchvatnou polohou a nedaleká soukromá přírodní rezervace Cordillera del Bálsamo (cca 20 000 ha) vyzývají širokou veřejnost, aby dobrovolně přispěli svými vlastními silami. Pojďte se aktivně podílet na obnově jednoho z nejohroženějších ekosystémů světa − suchého tropického lesa (spolu s oceánem jako dalším veledůležitým ekosystémem) a pojďte nám pomoct stavět domy z bambusu pro potřebné.
Na podporu a osvětu této provincie jsme r. Ten propojuje ochranu přírody s obnovou oblasti zdevastované několika zemětřeseními. Naším spádovým působištěm je přírodní rezervace Cordillera del Bálsamo, která je otevřená dobrovolníkům z celého světa. Ti tu pomáhají na obnově jednoho z nejohroženějších ekosystémů planety − suchého tropického lesa. Odtud pochází emblematický strom Palo santo, jehož udržitelným zpracováním do vykuřovadel, esenciálního oleje a mýdel vracíme část finančních prostředků zpět do rezervace.
tags: #ochrana #prirody #Ekvádor