Ochrana přírody v Maine, USA

Stát Maine se stal oficiálním státem USA v roce 1820 jako třiadvacátý v pořadí. Nachází se v severovýchodním cípu Spojených států a na severu sousedí s Kanadou. Z dalších amerických států již sousedí pouze na západě s New Hampshire. Je nejvýchodněji položeným státem USA a také jediným, který má společnou hranici pouze s jedním dalším americkým státem.

Oblast dnešního státu Maine začala být evropskými kolonisty, konkrétně Brity, osídlována na počátku 17. století. V polovině století se oblast dostala pod správu Massachusetts Bay Colony, ovšem v následujících desítkách let se území stalo místem bojů o nadvládu mezi Brity, Francouzi a původními obyvateli. Po získání americké nezávislosti se Maine stalo součástí státu Massachusetss, ovšem nespokojenost obyvatel se správou vyústila ve snahy o odtržení a vytvoření vlastního státu. Toho bylo dosaženo v roce 1820, kdy se Maine stalo 23.

Klima a ekonomika Maine

Klima v Maine je charakterizováno jako vlhké kontinentální a vyznačuje se relativně teplými a vlhčími léty a studenými zimami s dostatkem sněhových srážek. Rozvoj státu Maine v minulosti vždy brzdily náročné klimatické podmínky, které nepřejí zemědělství. Hlavní zemědělskou plodinou jsou brambory. Dnes hraje významnou roli v ekonomice státu papírenský a dřevařský průmysl. V posledních několika desetiletích se rychlým tempem rozvíjejí služby, například ve finančním sektoru.

Hlavním městem státu Maine je město Augusta. Nachází se v jihovýchodní části státu a svůj domov v něm má zhruba 20 tisíc obyvatel, což z něj činí třetí nejmenší hlavní město v rámci všech států USA. Oblast dnešního města Augusta byla osídlena zhruba v polovině osmnáctého století. Město samotné bylo založeno v roce 1797 a pojmenováno Augusta po dceři Henryho Dearborna, veteránovi z americké války o nezávislost. Augusta se nachází v jižní části státu, zhruba padesát kilometrů od pobřeží Atlantického oceánu. Panuje zde vlhké kontinentální klima, typické teplými a vlhkými léty, kdy průměrné nejvyšší teploty dosahují zhruba 26 stupňů Celsia, a studenými a na sníh bohatými zimami s průměrnými nejvyššími denními teplotami okolo nuly.

Ochrana přírody a lov humrů

Americký stát Maine řeší spor lovců humrů a ochránců velryb. Ovšem třeba loni byly výkupní ceny humrů tak nízké, že se mu prý ani nevyplatilo vyplouvat, proto často zůstával v přístavu a podnikání vázlo. A celkově přemýšlí o tom, že s lovem humrů skoncuje a půjde do důchodu.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

„Přibývají zranění, stárnu a všechna ta pravidla a omezení, kterých přibývá. Kvůli tomu všemu se stále víc přikláním k tomu, že skončím. Teď ještě k tomu ti lidé ze západního pobřeží, kteří udělují certifikace udržitelnosti a říkají, že by lidé neměli zdejší humry jíst, protože to není udržitelné. Všechny ty skupiny, co jsou proti nám. Vyvolává to ve mně trochu pachuť,“ vypráví Mike Sherman z malého rybářského městečka Brooklin na pobřeží amerického státu Maine, který se lovem humrů živí už skoro padesát let.

Má tím na mysli rozhodnutí organizací Seafood Watch a MRAG Americas, které vyřadily humra loveného v Maine ze svého seznamu udržitelných mořských potravin. To má reálné dopady. Jejich certifikaci totiž přebírají některé americké supermarkety, aby zákazníkům označily ty mořské plody, které byly vyloveny způsobem, co neohrožuje budoucnost života v oceánech.

Humři z Maine z této kategorie vypadli proto, že způsob kladení humřích pastí podle expertů zabíjí tamní druh velryb ohrožený vyhynutím. Mike ale tvrdí, že jeho lovišť se to netýká.

„Abychom mohli lovit humry, musíme splnit mnoho nařízení. Lov humrů je jedním z nejudržitelnějších rybářských odvětví, jaké kdy existovalo. Pasti třeba obsahují únikové východy pro humry, kteří jsou příliš malí a nesplňují limity. A my sami jsme ochránci přírody. Chceme, aby v moři byl život,“ podotýká.

„Ale ten druh velryby, který se snaží chránit, jsem tady v naší zátoce za celý život neviděl. A já dál na moře lovit nejezdím, jen tady lokálně. Takže mě stojí hodně peněz a času, abych splnil podmínky lovu kvůli velrybě, se kterou ani nepřicházím do kontaktu. A když nám pak ty organizace seberou certifikaci udržitelnosti, dopadá to na nás. Náš trh je velmi křehký, a tohle ho poškozuje,“ zlobí se.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Lov humrů je v Maine tak silným odvětvím, že tato debata o regulacích a certifikacích patří k předním politickým tématům. A prosazuje se dokonce i na federální úrovni.

Do posledního rozpočtového zákona Spojených států se dostal šestiletý odklad regulace lovu humrů na ochranu ohrožené velryby černé. Ochránci přírody to považují za možný rozsudek smrti pro živočišný druh, ze kterého v Severním Atlantiku přežívá už jen asi 340 jedinců.

Portland a turistické atrakce

Na první pohled může Portland působit jako jedno z mnoha menších amerických měst. Jakmile se ale projdete jeho historickým centrem a ucítíte ve vzduchu vůni oceánu, piva, čerstvého humra, pochopíte, proč právě tohle město ve státě Maine (USA) přitahuje stále víc turistů, umělců i dobrodruhů. Přírodní krása se tu prolíná s historií a každý den přináší nový zážitek. Původně zde v roce 1632 vznikla rybářská osada Casco. Později se proměnila ve významný obchodní přístav, odkud odplouvaly lodě se dřevem, rybami i textilem do celého světa.

Portland je moderní, přesto nezapomíná na své kořeny. V dlážděných uličkách starého přístavu se cítíte, jako byste se ocitli v 19. století, zatímco o pár kroků dál vás oslní svět kaváren zaměřených na výběrovou kávu s důrazem na původ zrn a šetrné pražení, tzv. třetí kávové vlny. Nechybí ani hipsterské pivovary nebo galerie současného umění. Nejmalebnější část Portlandu je bez debat Old Port - spleť romantických uliček s kamennou dlažbou, pestrobarevnými domy a vůní čerstvého humra. Každý obchod má vlastní duši, od butiků s lokální módou až po obchůdky s mořskými suvenýry.

Portland Head Light, nejstarší maják v Maine, patří k nejfotografovanějším stavbám východního pobřeží. Stojí na skalnatém výběžku, odkud se otevírá panoramatický výhled na Atlantik. Nezapomeňte ani na Spring Point Ledge Light, menší maják přístupný po dlouhém vlnolamu. Fanoušci umění by neměli vynechat Portland Museum of Art. Ukrývá díla od Moneta po americké mistry jako Winslow Homer. Chcete se ponořit hlouběji do historie? Na tradici bohatého městského života 19. století navazuje Victoria Mansion.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Lobster roll - místní specialita, kterou musíte ochutnat! Humří maso v máslovém rohlíku je jednoduché, ale naprosto dokonalé. Výborně ho doplní craft beer, pivo z místních minipivovarů. Doporučujeme pivovar Allagash Brewing Company. Dokonalý gurmánský zážitek dokreslí návštěva farmářského trhu (Portland Farmers' Market), kde najdete čerstvé sýry, zeleninu, domácí marmelády i květiny. Jen pár minut od centra se dostanete na pláže jako Willard Beach, ideální pro letní pikniky či ranní procházky. Trajektem se můžete vydat na ostrovy v Casco Bay. Každý má jiný charakter. Jeden je klidný, zarostlý, jiný má vesnický ráz s několika restauracemi.

Portland láká návštěvníky po celý rok - v zimě na klidný únik k oceánu, v jarních měsících za prvními pikniky a probouzející se přírodou. Nejvíc energie však nabízí v létě a na podzim díky příjemnému počasí s teplotami kolem 25 °C a s minimem srážek. V této době probíhají i oblíbené venkovní akce, například Old Port Festival a Maine Lobster Festival. Na podzim se Portland zahaluje do barev typických pro přírodu Nové Anglie, což v kombinaci s oceánským vánkem působí magicky. Stát je nejvýchodnějším bodem USA a sdílí své hranice s Kanadou.

Národní park Acadia

Jeden z nejkrásnějších pohledů - a jediný národní park! - na východním pobřeží. Acadia je rekreační oblast u Atlantického oceánů o rozloze 47 000 akrů rozléhající se převážně na ostrově Mount Desert Island v Maine. Je jedinečný díky svým lesům, skalnatým plážím a ledovcovým žulovým vrcholům, jako je Cadillac Mountain, nejvyšší bod na východním pobřeží USA. Zábavný fakt: Mezi říjnem a březnem je Cadillac Mountain prvním místem, kde můžete pozorovat východ slunce v USA. Každoročně se na nejvyšší vrchol Acadia vydá tisíce lidí, aby se podívali na první sluneční světlo dne.

Historické kočárové cesty v Maine, které jsou oblíbené mezi cyklisty, nabízejí 72 kilometrů lesních cest bez motorových vozidel. Drcený kámen křupe pod nohama, pneumatikami kol a koňskými kopyty v pozdně jarním dni v národním parku Acadia. Oblíbené kočárové cesty jsou konečně bez sněhu a návštěvníci při projíždění 8,6 mil (13,8 km) dlouhého okruhu okolo Jordan Pond zhluboka vdechují vzduch provoněný smrky.

Devadesát kilometrů rustikálních vozových cest - větší část v národním parku Acadia a přes dvacet kilometrů v rezervaci Land & Garden - bylo vybudováno v letech 1913 až 1940 jako dar filantropa Johna D. Rockefellera Jr. a jeho rodiny. Dnes jsou kočárové cesty nejlepším příkladem štěrkových cest ve Spojených státech a v roce 2024 přilákaly 3,96 milionu návštěvníků parku ročně k procházkám, jízdě na kole, lyžování, jízdě na sněžnicích a v kočárech tažených koňmi po různě propojených trasách.

Rockefeller navrhl 16 stop (4,8 metru) široké cesty pro kočáry tak, aby se klikatily lesy, podél rybníků a do hor a zapadaly do přírodní krajiny. Silnice byly postaveny ze tří vrstev kamene, kamenných propustí, širokých příkopů pro lepší odvodnění. Silnice jsou lemovány velkými žulovými bloky, které slouží jako svodidla.

„Krajinářská architektka Beatrix Ferrandová zde v Bar Harboru bydlela a spolupracovala s Rockefellerem na výstavbě výhledů a návrzích výsadby podél vozových cest,” říká Lisa Horsch Clarková, viceprezidentka pro rozvoj a vztahy s dárci neziskové organizace Friends of Acadia (FOA), která vznikla v roce 1986 a věnuje se zachování a ochraně národního parku. Ferrandová, první zastánkyně ochrany původních druhů rostlin, jako jsou borůvky a kapradiny, vybírala a umisťovala keře a stromy tak, aby rámovaly výhledy a zároveň ozdravovaly krajinu po výstavbě parku.

Rockefeller také financoval vybudování šestnácti ze sedmnácti mostů, které se klenou nad útesy, cestami, potoky a vodopády. Mosty jsou zkonstruovány z betonu vyztuženého ocelí, na jejich povrchu je použit původní kámen a každý z nich má jedinečné provedení. Dvě brány, Jordan Pond Gatehouse (nyní uzavřená) a Brown Mountain Gatehouse, byly postaveny k označení vstupu do sítě vozových cest. V okolí se nachází osm oblíbených okruhů. Nejkratší je 4,2 mil (6,7 km) dlouhý okruh Hadlock Loop, který vede přes tři mosty. Nároční pěší a cyklisté mohou absolvovat 11mílový (17 km) okruh „Around the Mountain Loop“, který vede přes sedm mostů. V mapách parku jsou uvedeny podrobné kilometráže kočárových cest a také očíslované směrovky křižovatek, aby se návštěvníci neztratili.

Údržba systému kočárových cest je náročný úkol. Vlhké počasí v Maine hraje významnou roli při odplavování povrchových materiálů a růst vegetace napomáhá erozi cest, příkopů a odvodňovacích systémů.

„Rozsáhlá obnova cest proběhla před třiceti lety, v letech 1992 až 1995, a kombinovala federální stavební fondy s odpovídajícími prostředky od Přátel Acadie,” říká Perrin Doniger, viceprezident FOA pro komunikaci a marketing. „Organizace založila nadační fond, aby pomohla chránit vozové cesty na věčné časy, a vytvořila tak první nadační systém cest ve Spojených státech.” Nadační fond umožňuje, aby park každoročně využíval více než 200 000 dolarů na údržbu vozových cest, a to v kombinaci s částí poplatků od uživatelů parku a také s federálními prostředky na další údržbu. Mezi tyto projekty patří správa 182 historických vyhlídek v celé síti kočárových cest, která zajišťuje, aby zůstaly co nejblíže svému původnímu měřítku.

Dobrovolníci FOA každoročně věnují tisíce hodin pracím na obnově kočárových cest, zejména čištění propustí a příkopů od listí, aby se zachoval odtok vody, a pletí vegetace, která roste mezi opěrnými kameny. „Protože se kamenům přezdívá ‚Rockefellerovy zuby‘, říkáme tomu namísto pletí ‚zubní hygiena‘,” říká Nikki Burtisová, koordinátorka správy FOA. Návštěvníci se mohou zapojit do půldenního dobrovolnického programu, který pomáhá při projektech údržby a je nabízen každé úterý, čtvrtek a sobotu od června do konce října. Během Take Pride in Acadia Day, první sobotu v listopadu, „uklízí kočárové cesty” v rámci příprav na zimu až 400 dobrovolníků.

Absence automobilů láká uživatele kočárových cest v národním parku Acadia k pěší turistice, poznávání na motorovém vozíku, jízdě na kole (včetně elektrokol první třídy), jízdě na koni, cestování v kočáře taženém koňmi a v zimě na běžkách nebo sněžnicích. Domácí zvířata jsou vítána na vodítku dlouhém maximálně šest stop (1,8 metru).

„Je důležité, aby si návštěvníci před cestou do parku připravili plán, jak si vyzkoušet kočárové cesty,” říká Amanda Pollocková, pracovnice oddělení pro styk s veřejností národního parku Acadia. „Mnoho našich parkovišť a přístupových cest se může zaplnit již brzy během dne, zejména během vrcholné letní sezóny. A cesty jsou uzavřeny v období bahna - v době, kdy měkké podmínky mohou napomáhat erozi.” Návštěvníci si mohou přivézt kolo nebo si ho pronajmout od místního dopravce. Bezplatná společnost Island Explorer nabízí sezónně dodávku s přívěsem na kola mezi Bar Harbor a vjezdem na „Eagle Lake Carriage Road“. Společnost MDI Wheelers poskytuje jízdy na speciálních tříkolkách s elektrickým pohonem pro osoby, které potřebují asistenci. Cyklistické výlety s průvodcem nabízí například společnost Summer Feet, která nabízí trasy od víkendových po týdenní, stejně jako výlety s vlastním průvodcem.

Norman Patry, mozek společnosti Summer Feet, začlenil kočárové cesty v Acadii do svých výprav už před 25 lety, kdy společnost založil. „Jsou nádherným setkáním stavitelství a krajiny,” říká. „Mezi skalami, stromy, lišejníky a mechem je tolik bohatství, že mě to pokaždé vezme za srdce.”

Záchrana kaštanu amerického

Nález vysokého kaštanu v Severní Americe může představovat novou naději pro druh, který je skoro na pokraji vyhubení kvůli různým onemocněním. Od náhodného přenosu viru z Asie v roce 1904 se kaštan americký, hojně se vyskytující podél východního pobřeží USA a v Kanadě, ocitl na pokraji vyhynutí a za sebou zanechával prázdná místa v krajině. Šest tisíc dobrovolníků pod záštitou americké nadace vedoucí k záchraně kaštanů nyní pracuje na tom, aby se mohl tento strom navrátit do divoké přírody a přežil. Vědci strom vypátrali v období, kdy v Maine žádný jiný strom nekvete bílými květy. A proto je možné jej dobře rozpoznat ze vzduchu. „Starousedlíci mluví o dobách, kdy hory vypadaly i v letních měsících jako zasněžené právě díky květům kaštanu. Proto jsme nyní byli schopni strom najít,“ uvádí výzkumník Brian Roth, který nyní spolu s ostatními bude zkoumat, jak je možné že tento strom přežil a jiný ne.

tags: #ochrana #přírody #Maine #USA

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální politika ČR
• Znečištění ovzduší v ČR: Aktuální přehled
• Zákon o ochraně přírody: Kritický pohled
• Ubytování v kempu Pod Pustevnami
• Dopady sopečného popela na ovzduší