Ochrana přírody v Národním parku Podyjí

Národní park Podyjí je nejmenším národním parkem České republiky a jediným národním parkem na Moravě. Patří k nejvyhledávanějším turistickým cílům oblasti Znojemsko a Podyjí zejména pro svou zachovanou přírodní čistotu a unikátní druhovou bohatost fauny i flóry.

Na rakouské straně na Národní park Podyjí navazuje Nationalpark Thayatal, se kterým vytváří přeshraniční bilaterální chráněné území.Správa Národního parku Podyjí se sídlem ve Znojmě byla zřízena 1. 7. 1991 Ministerstvem životního prostředí ČR.

Charakteristika území

Území se nachází na jihu Moravy při hranicích s Rakouskem a je ohraničeno obcemi Vranov nad Dyjí, Lukov, Znojmo a Hnanice. Členité území Podyjí je součástí pahorkatiny jihovýchodního okraje Českomoravské vrchoviny, pouze východní okraj zasahuje do Dyjsko-svrateckého úvalu.

Park je zalesněn z 84 %. Hodnoty parku spočívají v jedinečné geomorfologii a celkové zachovalosti dyjského kaňonu. Najdeme zde 42 km téměř neobydleného říčního údolí - je to nejzachovalejší a nejméně dotčené říční údolí v Česku.

Typické jsou pro Podyjí rozsáhlá kamenná a balvanitá moře s typickou faunou a florou. Krajinné podmínky umožňují růst jak rostlin chladno a stínomilných v hlubokých údolích, tak i teplomilných na výslunných stráních. Vyskytuje se zde 77 druhů chráněných rostlin.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Geologické a geomorfologické poměry

Geologický podklad tvoří přeměněné horniny krystalinika - proterozoické ruly, fylity, ve střední části krystalické vápence a na východě zčásti hlubinné žulové vyvřeliny. U Šatova jsou tektonicky zakleslé neogenní uloženiny.

Území tvoří převážně okrsek Vranovské pahorkatiny jako menší části podcelku Bítovská pahorkatina. Tato pahorkatina je prořezána hlubokými zaklesnutými meandry řeky Dyje. Velké výškové rozdíly, strmá údolí řeky.

Hydrologické poměry

Chráněným územím protéká řeka Dyje, která je 40 km dlouhá. Negativní vliv na faunu v řece Dyji mají dvě velké přehrady na okrajích chráněné části jejího toku. Na horním okraji je to Vranovská přehrada a na dolním Znojemská. Tyto stavby ovlivňují teplotní poměry v řece a jsou zároveň nepřekonatelnou překážkou pro migrující živočichy.

Flora a fauna

I přes to bylo v řece zjištěno 32 druhů ryb, 65 druhů savců, 152 druhů ptáků, 7 druhů plazů, i značné zastoupení obojživelníků. Na území národního parku bylo do roku 1994 zjištěno 161 druhů ptáků.

Ptačí oblast

Navrhovaná ptačí oblast zahrnuje Národní park Podyjí a přilehlé okolí mimo národní park. Přestože v oblasti převládají lesy, prioritními druhy z hlediska přílohy I jsou dva druhy otevřené krajiny, která se nachází hlavně v jihovýchodní části oblasti. Strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus) obývá hlavně ovocné sady, zahrady a aleje, stanovištěm pěnice vlašské (Sylvia nisoria) jsou křoviny rozptýlené na výslunných travnatých plochách. Na tento biotop je vázána většina místní populace strnada lučního (Miliaria calandra) či ťuhýka obecného (Lanius collurio) - 25-35 párů.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

V lesních komplexech hnízdí několik párů čápa černého (Ciconia nigra) -3-6 párů a včelojeda lesního (Pernis apivorus) - 4-8 párů. Typickým druhem dubohabřin je lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) - 150-200 párů.

Ochrana přírody a management

Hlavním úkolem je zajišťování ochrany přírody a krajiny na území Národního parku Podyjí. Protože se ptačí oblast bude nacházet na území národního parku, jsou ohrožující faktory, které by měly negativní vliv na předměty ochrany či na integritu ptačí oblasti, téměř minimalizovány.

Odtud mohou vyplynout některé ohrožující faktory: kácení stromů s hnízdy a hnízdními dutinami neuvážené odstraňování křovin a náletů v rámci péče o nelesní plochy apod. Jinde však probíhají intenzivní snahy o změnu dochovaných biotopů např. nahrazováním nepůvodních dřevin (modřín, akát, místy smrk či borovice), redukcí keřů, řízenou pastvou ovcí a koz apod.

Často se tu vyskytují ovce a kozy, protože pastva je jedním ze způsobu udržování hodnotných lokalit.

Řízené vypalování

Začátkem března 2025 proběhlo první řízené vypalování v Národním parku (NP) Podyjí. I přes malou plochu ošetřených trávníků věříme, že šlo o zásadní krok ke znovuzavedení ohně do ochranářské praxe. Článek popisuje průběh a přípravy této konkrétní akce.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Po možnosti řízeného vypalování volala ochrana přírody v posledních desetiletích prakticky kontinuálně. Po složitém přesvědčování angažovaných stran na všech frontách došlo k jeho legalizaci teprve nedávnou novelou zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Vypalování jsou dle tohoto ustanovení oprávněny provádět pouze orgány ochrany přírody, je-li to nezbytné z důvodu zajištění péče o rostliny, živočichy, přírodní stanoviště, zvláště chráněná území nebo v rámci opatření k regulaci nepůvodních druhů.

Oheň byl v NP Podyjí vždy vnímán jako přírodní element, který je v přírodě stejně přirozený a neméně významný jako voda nebo vítr. Už experimentální vypalování v době těsně po vzniku NP potvrdilo, že oheň nejen prospívá přirozené obnově vřesu, ale zvyšuje také druhovou pestrost vřesovišť (Sedláková & Chytrý 1999).

V posledních letech jsme se proto intenzivně snažili začít oheň cíleně využívat. Kromě zpestření a obnovy biotopů chceme ohněm cíleně podporovat vybrané druhy rostlin a živočichů (existuje i řada požárových specialistů mezi bezobratlými). Zdravé travní porosty jsou také odolnější vůči invazím.

Před samotným zapálením bylo potřeba vyřešit mnoho formálních i praktických úkolů. Vzhledem k absenci obecně platné metodiky (viz výše zmíněný standard ochrany přírody) bylo nejprve nutné připravit metodický materiál, který by řešil otázku, jak vypalovat, aby bylo dosaženo stanoveného cíle a zároveň byla tato činnost bezpečná. Námi připravený materiál stanovuje podmínky pro přípravu a provedení řízeného vypalování v souladu se zákonem a se splněním požadavků na požární bezpečnost i bezpečnost práce.

Záměr řízeného vypalování jsme průběžně diskutovali s hasičským záchranným sborem (HZS, v našem případě šlo o Územní odbor Znojmo). Před samotným vypalováním jsme pak zaslali „Plán řízeného vypalování“ na konkrétních lokalitách včetně navrhovaných opatření proti vzniku a šíření požáru, což je rovněž povinnost orgánu ochrany přírody stanovená zákonem.

Jejich výběru předcházel důkladný terénní průzkum. Hledali jsme lokality, kde bude vypalování pro začátek jednoduché a hlavně bezpečné, tedy primárně spíše méně husté trávníky na dobře dostupných místech. Současně je třeba vybrat lokality s dostatkem „paliva“ (stařiny).

Vypalováním chceme porost „občerstvit“ a otevřít v něm mezery pro klíčení bylin. Po zkušenostech z obdobných stanovišť můžeme očekávat např. lokální namnožení divizny brunátné (Verbascum phoeniceum) nebo pryskyřníku ilyrského (Ranunculus illyricus), příp. česneku kulatohlavého (Allium sphaerocephalon).

V souladu s dosavadními poznatky i s ohledem na bezpečnost jsme se soustředili na vypalování v zimním, resp. předjarním období. Vypalovaná vegetace by měla být dostatečně objemná a suchá a měl by foukat vítr o určité rychlosti a směru (nejlépe 2-5 m/s).

K řízenému vypalování jsme sestavili tým složený z pracovníků Správy NP Podyjí. Vzhledem k tomu, že v současné době u nás asi neexistuje subjekt schopný školení v oboru řízeného vypalování v přírodním prostředí, „vypalovací tým“ prošel sérií teoretických i praktických školení ve vlastní režii. Tým řízený velitelem se skládá z jednoho až dvou pracovníků, co mají na starosti práci s podpalovačem a dvou až tří pracovníků zajišťujících dohled po okrajích vypalované plochy.

Bezpečnostní zajištění měla na starost šestice mužů z Jednotky sboru dobrovolných hasičů Šatov, vybavená dvěma hasičskými vozy. Úlohou hasičů bylo během vypalování dohlížet na celý proces, kontrolovat okraje i širší okolí vypalované plochy.

Při vypalování jsme preferovali metodu postupu proti směru větru. Začínáme tedy vypalovat vždy od okraje, příp. rohu plochy, ke kterému fouká vítr. Tento okraj, a vlastně celý obvod cílové plochy, musí být připraven tak, aby se za něj oheň nešířil.

Jakmile máme vypálenou dostatečnou část plochy, aby se oheň po větru nešířil mimo vymezenou oblast, můžeme oheň zapálit na opačné straně lokality. Oheň tak postupuje po větru, směrem k již vypálené ploše, kde sám zhasne.

Za 5 hodin intenzivní práce jsme na dvou lokalitách vzdálených od sebe asi 400 m vypálili přibližně 1,5 hektaru travních porostů. Řízené vypalování se jeví jako perspektivní nástroj zvýšení pestrosti degradujících stepních porostů podobně jako pastva velkých kopytníků.

První řízené vypalování v Podyjí nebylo výjimečné ani tak rozsahem vypálené plochy, jako svým významem pro rozvoj metod ochranářského managementu. Šlo o unikátní možnost vyzkoušet tento u nás zapomenutý nástroj v praxi a získat první cenné zkušenosti.

Určitě nebude mít plošné uplatnění, ale i mozaikovitá aplikace může být zásadní pro fungování stepních lokalit, lesních ekotonů, možná také při přestárlých křovin.

Táboření a rozdělávání ohně

Za táboření se běžně považuje zejména přebývání na jednom místě v přírodě přes noc. Jde zejména o samotné setrvání osob na jednom místě, nejčastěji s pomocí přístřešků (především stanů), přičemž existence přístřešku není zásadní podmínkou pro naplnění činnosti táboření. Táboření zahrnuje rovněž další doprovodné činnosti, jako příprava místa pro přespání, příprava stravy, umývání nádobí, tvorba odpadu atd.

Definici zakázaného táboření může naplnit i přebývání osoby/osob v obytném vozidle či přívěsu. Samotné přenocování (tj. přespání na jednu noc) ve vozidle na místě, kde to zároveň neodporuje zákazu vjezdu a setrvání s motorovými vozidly, většinou tuto definici nenaplní. Pokud však osoba/osoby budou vykonávat další doprovodné činnosti (např.

Za táboření není považováno pouhé bivakování tj. přenocování (přespání na jednu noc „pod širákem“) v zásadě bez přístřešku a za podmínky absence pobytových znaků (zejména zanechání odpadu). V případě, kdy nocující osobu zastihne nepřízeň počasí (déšť, bouřka či vichřice), lze akceptovat i použití jednoduchého zakrývacího prostředku (např. celta, tarp).

Rozděláváním ohně se rozumí zapálení hořlavého materiálu. Za oheň je považován otevřený neregulovatelný oheň, u kterého není zabráněno styku plamenů (nebo létajících uhlíků či jisker) s okolním prostředím (tj. se zemí a okolní vegetací) nebo není dostatečně tepelně izolován od okolního prostředí tak, aby nezpůsobil poškození vegetace (zejména oheň v přímém kontaktu se zemí nebo i gril či přenosné ohniště na podstavci, pokud nevhodné konstrukční řešení způsobí poškození vegetace žárem topného zařízení nebo pokud při absenci krytu jsou plameny či odlétající jiskry způsobilé poškodit okolní vegetaci či založit požár).

Za porušení zákazu rozdělávání ohně není považováno použití různých typů přenosných topných zařízení, která umožňují regulaci plamene s možností jeho okamžitého uhašení (zejména malé vařiče s plynovou kartuší).

Pokud chcete tábořit ve zvláště chráněném území, kde platí zákonné zákazy, potřebujete výjimku dle § 43 odst. 1 ZOPK. Případně můžete požádat o souhlas s vyhrazením, resp. V případě, že je činnost vázána na souhlas v bližších ochranných podmínkách, potřebujete dále souhlas s činností vymezenou v bližších ochranných podmínkách dle § 44 odst. Výjimku či souhlas vydává AOPK ČR pouze na žádost, stejně tak provádí vyhrazení místa.

Žádost musí obsahovat obecné náležitosti žádosti dle § 37 odst. 2 a § 45 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, dále speciální obsahové náležitosti stanovené v § 83a ZOPK. Jedná - li se o záměr na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti s potenciálním vlivem na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, je třeba si vždy přednostně zajistit stanovisko dle § 45i odst. 1 ZOPK.

Správa Národního parku Podyjí

Správa Národního parku Podyjí se sídlem ve Znojmě funguje od roku 1991, kdy navázala na svoji předchůdkyni - Správu CHKO Podyjí. Je příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem životního prostředí.

Organizace je členem Federace EUROPARC, panevropské organizace sdružující většinu správ evropských velkoplošných chráněných území. Díky zákonu č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, získaly správy národních parků nástroje důležité k zajištění přímé a účinné péče o svěřená chráněná území.

tags: #ochrana #prirody #NP #Podyjí

Oblíbené příspěvky:

• Problémy životního prostředí Havlíčkův Brod
• Metody likvidace odpadu
• Regulace iontů v ovzduší
• Kvalita ovzduší v ČR
• Cesta k harmonii a zdraví