Člověk v tísni s lítostí sleduje tragické následky povodní v Německu, které si vyžádaly mnoho obětí a zraněných a způsobily obrovské materiální škody. I my v Česku jsme v uplynulých týdnech byli zasaženi živelnými katastrofami, z nichž se budeme ještě mnoho měsíců vzpamatovávat, naše soustrast s postiženými a s pozůstalými obětí povodní je o to upřímnější. Extrémní srážky, během kterých spadlo za 48 hodin až 148 litrů vody na metr čtvereční, byly příčinou mimořádných záplav. Ke vzniku záplav přispívá mnoho faktorů, nicméně nárůst teplotních rozdílů v atmosféře v důsledku klimatických změn znamená, že jsou extrémní srážky pravděpodobnější.
Faktem je, že změna klimatu obecně k takovým projevům extrémního počasí, jako jsou současné povodně v Německu, Belgii a dalších zemích, přispívá a vědci se shodují, že se problém bude prohlubovat. „Očekáváme, že kvůli klimatické změně budou všechny hydrometeorologické extrémy ještě extrémnější. To, co vidíme v Německu, je obecně s tímto trendem konzistentní,“ šéf evropské Služby pro změnu klimatu Copernicus Carlo Buontempo. Klimatická změna je všudypřítomná a její vliv lze sledovat pouze statisticky. Víme, že katastrofy kvůli změně klimatu mohou být častější nebo intenzivnější, ale co se týká jedné konkrétní katastrofy, nikdo nemůže s jistotou říct, že ji přímo způsobila změna klimatu.
Pomozte Německu Přispějte finančním darem do sbírek některé z prověřených a efektivních německých organizací. S následujícími dvěma má naše organizace velmi dobré zkušenosti:
Pokud se rozhodnete pro online platbu, pak můžete automaticky požádat i o potvrzení pro daňové účely v ČR. Člověk v tísni je v kontaktu s německými humanitárními organizacemi, které pracují na místě neštěstí a je připraven pomoc v případě, že o to bude požádán.
Před pár měsíci jsme zveřejnili radostnou novinu, že díky společnému úsilí mnoha lidí z akční ochranářské skupiny JARO, správy CHKO České středohoří, některých členů Společnosti pro ochranu motýlů i předních odborníků z ČZU, Karlovy univerzity a Biologického centra AV ČR, se nám snad letos podařil obří úspěch, ve který věřila už jen poslední hrstka „nejnaivnějších“ optimistů. dvanáct (podle odhadů z pravidelných monitoringů z posledních let zde dožívalo posledních odhadem cca 20 - 35 ex., max. 50 ex), vytáhli okáče skalního a zabránili jeho vymření jak v ČR, tak na jednom z posledních míst ve střední Evropě.
Čtěte také: Přístupy k ochraně krajiny v Německu
I když výsledky z letošního podrobného monitoringu, kdy se jedinci značili fixem ještě nejsou zpracované (označeno přes 300 dospělců, předběžný odhad velikosti populace přes 400 ex), nárůst populace byl zcela jasně viditelný hned na první pohled. Tento fascinující příběh pokračuje dál a nabývá netušených rozměrů. Akce to byla mimořádně plodná, neboť jsme se od německého entomologického kolegy Adi Geyera, dozvěděli celou řadu výsledků výzkumu ekologie tohoto druhu, kterému se věnuje. Zároveň nám Adi potvrdil i naše mnohá dosavadní zjištění, která vychází z kombinace poznatků zjištěných v záchranných chovech a pozorováním etologie a ekologie přímo v terénu.
Potvrdil se náš původní předpoklad, že původní domněnka odborné veřejnosti o tom, jak je okáč skalní mimořádně náročný druh, který k přežití v ČR potřebuje obrovské celky zachovalé krajiny - div ne na úrovni celých okresů či krajů, je zcela mylná. Klíč k jeho přežití vězí v kvalitě jeho biotopu - tedy přesně tak, jak jsme se domnívali od samého začátku našeho snažení. Podobně jako u nás je pro něj zcela zásadní a rozhodující, v jakém stavu jsou 2 - 3 hektary, které jsou natolik kvalitní, že umožňují jeho dlouhodobou existenci. Ve Franské Albě obývá poslední žijící populace (původní metapopulace okáče skalního zde už neexistuje, protože se před lety zhroutila stejně jako u nás) plochu, která je sice srovnatelná s rozlohou lokality Raná, kde okáč přežívá u nás (= něco přes 1 km čtverečný).
Pokud jsou naše úvahy správné (což potvrdí příští rok), tak při „troše“ dobré vůle bychom tento druh měli v ČR zachránit před definitivním vymřením, ale také jej navrátit do „celého“ Českého středohoří i na další vhodná místa v Čechách a na Moravě, ale také na Slovensku, Rakousku, v Německu a teoreticky i Polsku. A to spolu s dalšími podobně náročnými druhy, jako je okáč metlicový nebo šedohnědý, modrásek ligrusový, komonicový, východní a černoskvrnný i hnědásek květelový, kterým se rovněž už nějakou dobu věnujeme. Zároveň však nesmí dojít k druhému extrému, kdy s vidinou záchrany či znovuobnovení dnes už vymřelých populací vyhubíme druhy jiné. Péče o okáče skalního (metlicového, šedohnědého,…) je odlišnější (intenzivnější), než o druhy jiné. Podporou okáče skalního bychom mohli všechny ostatní druhy potlačit.
Proto je nutné pokoušet se o repatriaci těchto druhů jen na dostatečně rozlehlých lokalitách, kde je dost místa „pro všechny“. Pozitivní však je, že za vhodné lokality můžeme považovat místa od rozlohy 10 a více hektarů. Nikoli pouze místa o rozloze několika set a více hektarů, jak jsme se ještě donedávna všichni domnívali. Naši němečtí kolegové nás už poprosili, zda bychom „jejich“ nově založenou populaci v našem záchranném chovu dokázali namnožit natolik, aby se dala využít k obnovení výskytu ve Franské Albě. Na místech, kde druh vyhynul, ale kde již zvládli upravit podmínky tak, aby zde opět mohl začít létat. Pokud to bude v našich silách, tak rádi pomůžeme a tento slib od nás již dostali!
Zároveň se však domníváme, že už není daleko doba, kdy budeme moci ukončit záchranné chovy tohoto druhu a repatriaci provádět pouze tak, že nachytáme dospělé motýly v přírodě a převezeme je na vhodnou lokalitu. Tímto způsobem by do několika let měla jít obnovit nemalá část metapopulace v Čechách, na Moravě i Slovensku. Opět se základní podmínkou, kdy se dostatečně upraví péče o území. To by mělo zároveň výrazně pomoci i celé řadě dalších citlivých druhů živočichů i rostlin. Přínosné byly i naše diskuze s Adi Geyerem ohledně modráska ligrusového, kdy nám z nemalé části potvrdil naše dosavadní doměnky a zkušenosti. Byť zde ještě pořád nějaká tajemství zůstávají a přesné vypilování managementu bude potřebovat ještě další výzkum v zajetí i přírodě.
Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší
Zdá se tedy, že snad už není daleko doba, kdy se naučíme v přírodě „chovat“ modráska ligrusového, coby další „náročný“ druh denního motýla, a kdy budeme schopni tento vymírající druh vrátit zpět i na další potenciálně vhodné lokality tak, aby se obnovil co největší díl dřívější metapopulace a modrásek se pak začal už pak šířit a udržovat samovolně. Rozhodující není až tak celková velikost jednotlivých biotopů i rozloha klasických managementových zásahů jako je pastva, kosení či vyřezávky náletů, ale celková velmi pečlivě naplánovaná a vypilovaná kvalita jednotlivých managementových zásahů. Platí totiž úplně to samé, co pro okáče skalního a patrně v podstatě všechny ostatní citlivé druhy.
Na základě našich více jak dvacetiletých zkušeností s aktivní ochranou přírody nás bohužel ve zdokonalení péče o cenné přírodní lokality nejen v České republice čeká ještě velké množství práce a to navzdory prvním pozitivním změnám. Snažíme se proto už několik let vytvořit akční tým lidí, vybavených nejnovějšími odbornými znalostmi, dlouholetými zkušenostmi, velkou dávkou odhodlání a nadšení i patřičnou lehkou i těžkou technikou ale i stády velkých i malých herbivorů, kteří se budou věnovat zdokonalování péče lokalit nejcitlivějšími druhy denních motýlů.
Se Spolkovou republikou Německo sdílí ČR nejdelší společné státní hranice v délce 811 km, z toho je 290 km tvořeno vodními toky. Státní hranice jsou z hlediska spolupráce rozděleny na bavorský a saský hraniční úsek. Smlouva byla podepsána dne 12. prosince 1995 a vstoupila v platnost dne 25. října 1997. Tato dvoustranná spolupráce probíhá prostřednictvím Česko-německé komise pro hraniční vody ustavené na základě Smlouvy.
Na 1. zasedání Komise, které proběhlo ve dnech 22. až 23. března 1999 v Praze, byl schválen Jednací řád Komise a byly ustaveny Stálé výbory pro bavorský hraniční úsek a pro saský hraniční úsek. Členy české delegace Komise jsou zástupci Ministerstva životního prostředí, Ministerstva vnitra, Ministerstva zemědělství, Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva dopravy.
Stálý výbor Bavorsko projednává otázky související s udržováním a úpravou hraničních vodních toků, s odstraňováním povodňových škod, s ochranou a údržbou vodních zdrojů pro zásobování obcí v blízkosti hranic pitnou vodou, s odběry povrchových a podzemních vod, s ochranou před povodněmi, se zajišťováním a vzájemným předáváním hydrometeorologických údajů a s ochranou perlorodky říční a velevruba tupého na hraničních vodních tocích.
Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci
V rámci ochrany a zlepšování jakosti hraničních vod jsou projednávány vodohospodářské otázky související s vypouštěním odpadních vod, které ovlivňují jakost hraničních vod a výsledky sledování jakosti hraničních vod prováděné laboratořemi na obou stranách. V rámci Stálého výboru Bavorsko je pravidelně aktualizován varovný systém pro předávání hlášení o případech havarijního znečištění hraničních vod v bavorském úseku státních hranic.
Stálý výbor Sasko projednává otázky související s přeshraničními ochrannými pásmy vodních zdrojů, se stanovením minimálních zůstatkových průtoků v hraničních vodních tocích, s odběry povrchových a podzemních vod a s využíváním vodní energie, s udržováním a úpravou hraničních vodních toků a s ochranou před povodněmi. V oblasti hydrologie se projednávají výsledky měření průtoků v hraničních vodách a činnost hlásné služby při normálních a extrémních hydrologických situacích.
V rámci ochrany a zlepšování jakosti hraničních vod jsou projednávány otázky vypouštění odpadních vod a ochrana vod jako součásti ekosystému. Pravidelně je aktualizován a testován varovný systém pro předávání hlášení o případech havarijního znečištění hraničních vod v saském úseku státních hranic.
DBU (Deutsche Bundestiftung Umwelt) je německá organizace, která uděluje ceny za ochranu životního prostředí. Již po 23. udělovala německá organizace DBU (Deutsche Bundestiftung Umwelt) ceny za ochranu životního prostředí. Tuto nejvýznamnější nezávislou evropskou environmentální cenu dnes v Essenu získali odborník na mořský výzkum profesor Mojib Latif (61, Kiel) a celosvětově aktivní vědecký pracovník v oboru trvalé udržitelnosti, profesor Johan Rockstrom (49, Stockholm).
Ceny předal německý prezident Joachim Gauck a předsedkyně sboru pověřenců organizace DBU a tajemnice německého parlamentu BMUB Rita Schwarzeluehr-Sutterová. Udělením cen těmto expertům na klimatické změny a podnebí před nadcházející konferencí OSN o klimatu, která proběhne na konci listopadu, chce organizace DBU vyzvat mezinárodní společenství národů k tomu, aby podnikly rezolutní opatření k zajištění budoucnosti planety Země. Profesoři Latif a Rockstrom získali každý částku 245 tisíc eur.
Emeritní profesor Michael Succow (78, Greifswald) byl oceněn za své celoživotní úsilí v oblasti ochrany přírody a získal Čestnou cenu za celoživotní přínos, která je spojena s odměnou 10 tisíc eur. Oceněním předních odborníků - pánů Latifa a Rockstroma, organizace DBU vyslala jasný signál k přijetí rezolutních opatření, která by měla vzejít z nadcházející konference OSN o klimatu.
DBU mohla podpořit projekty dotací ve výši 42,8 mil. a lze předpokládat, že tato podpora bude v následujících letech dále stoupat. DBU metodicky podporováni a jsou jejích cílů nápomocni německými partnery. DBU je aktivní i na mezinárodní úrovni. DBU funguje např. v ČR a SR, Ing. Německu. Lemberg). Essen (Německo) 8. Dr. Nicole Freyer a Dr. Claudia Domel pro ostatní země střední, východní a jižní Evropy. střední a východní Evropě. střední a východní Evropě. a jižní Evropy - Dr. Ulrich Witte. Evropská unie. ČR a SR, Ing. stipendijního programu. sdružení bývalých stipendistů. zakládání. dotujícími institucemi. mezinárodního významu. organizace. potenciální partnery cíleně motivovat. modelovým demonstračním projektem. a formulují jednotlivá dotační kritéria. partnerem. spolkové nadaci pro životní prostředí. realizace společného projektu. záměrů. životního prostředí. zákonodárství. zemi. vysoké požadavky, platící pro SRN. „modelové ostrovy“. „sdruženích“. i ekotechnologie. roce 2003 v ČR. Rumunsko, Bulharsko a v roce 2009 o Slovensko. Slovinska. projektů patří do této kategorie. sdruženích. vyšší než 1,3 mld. omezení.
Národní park Bavorský les už v roce 2022 dosáhl 75 procent bezzásahovosti na svém území. Čistě přírodní procesy tak probíhají na více než 18 tisících hektarech z celkových více než 25 tisíc hektarů jeho rozlohy. Díky tomu získal 18. listopadu 2024 prestižní ocenění, kterým se mohou chlubit například nejstarší národní park na světě - Yellowstonský národní park, nebo třeba Národní park Serengeti v Tanzanii. Společně s NP Bavorský les získal certifikát IUCN II také Národní park Berchtesgaden. Tomu se daří plnit požadavky IUCN na 75 procentní podíl přírodní bezzásahové zóny od loňského roku.
Za přítomnosti bavorského ministra životního prostředí Thorstena Glaubera (vpravo od certifikátu) a bavorské ministryně zemědělství Michaely Kaniber (vlevo od certifikátu) jako i dalších čestných hostů obdržel Národní park Bavorský les, zastoupený ředitelkou Ursulou Schuster významný certifikát IUCN. Význam tohoto ocenění si uvědomují i představitelé obcí, které v Národních parcích Berchtesgaden a Bavorských les leží.
Alfons Schinabeck, předseda dozorčí rady Rekreační oblasti Národního parku Bavorský les a starosta Neuschönau řekl, že je park s tímto cílem přijímán téměř 90 procenty obyvateli. Sabine Lemberger, zástupkyně výkonného ředitele Rekreační oblasti Národního parku Bavorský les, řekla: „Máme společně s národním parkem z tohoto ocenění velkou radost. Ukazuje, že hodnota, kterou má příroda pro lidi - tedy rekreace a nalézání klidu - nyní dosáhla vysoké úrovně. Tato hodnota přírody spojuje lidi na celém světě.
Podle Sebastiana Grubera, rady okresu Freyung-Grafenau, je certifikace podle mezinárodních kritérií mimořádnou událostí jak pro samotný národní park, tak pro celý region. IUCN (International Union for Conservation of Nature), mezinárodní organizace zaměřená na uchování přírodních zdrojů, vytvořila kategorizace chráněných území. Do kategorie II patří právě národní parky. Jednou z podmínek, aby byl národní park zařazen do této vysoké, prestižní kategorie je to, aby na svém území vymezil 75 procent bezzásahovosti. IUCN byla založena v roce 1948 a má sídlo ve švýcarském Glandu u Ženevského jezera. IUCN spojuje 83 států, 108 státních institucí, 766 nevládních organizací, 81 mezinárodních organizací a kolem 10 000 odborníků a vědců z celého světa.
„Když byl náš národní park založen, neexistoval v Německu žádný právní rámec pro to, co je cílem národního parku. Proto byla práce Mezinárodního svazu ochrany přírody důležitým vodítkem pro Národní park Bavorský les, jakožto první národní park v Německu. Dnes se na více než 75 procent plochy národního parku mohou lesy s rašeliništi, horskými potoky a vrcholy vyvíjet v bezbřehou lesní divočinu podle vlastních zákonitostí. Národnímu parku Bavorský les a všem lidem, kteří se na tomto úspěchu podíleli a podílejí, pogratuloval ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený, který se slavnostního předávání certifikátu účastnil jako čestný hos.
„Jsem nesmírně hrdý, že certifikaci IUCN II získali naši sousedé, se kterými sdílíme nezanedbatelně velké bezzásahové území ve střední a západní Evropě. A nejen to, sdílíme společné hodnoty, myšlenky, dlouholetá přátelství a společnou budoucnost. To mě opravdu naplňuje štěstím a radostí,“ uvedl. „Dosažení tohoto cíle trvalo Správě Národního parku Bavorský les padesát let. Národní park Šumava bude v roce 2026 slavit pětatřicet let od svého založení a už dnes sama příroda vládne na 43 procentech jeho území. Tedy, jdeme správným směrem, protože nejpozději za 10 let by se bezzásahovost měla rozprostírat na více než polovině bezmála 700 km2 plochy, na které se národní park Šumava rozkládá,“ pokračuje Pavel Hubený.
Podle jeho slov je důležité, že už teď je velká část bezzásahového území Šumavy přímo propojena s Bavorským lesem. Dalších více než 13 000 hektarů divočiny leží na další části území Národního parku Šumava a čeká na propojení s touto velkou centrální oblastí. „Šumava s Bavorským lesem je tak největším divokým lesním územím ve středí a západní Evropě. A to je důležité nejen pro přírodu samotnou, ale také pro lidi.
V Německu založili další organizaci na ochranu biodiverzity proti tlaku velkých šelem - SAVE THE ALPS- WEIDEZONE DEUTSCHLAND (Zachraňte Alpy - Pastevní oblast Německo) Zakladatelé deklarují: "Naším cílem je ochrana a zachování biodiverzity evropské přírodní a kulturní krajiny, stejně jako ochrana a zachování domácích a pasoucích se zvířat v evropské kulturní krajině." Dále uvádějí: "Save the Alps - Weidezone Germany byla založena v lednu 2023 a spolupracuje se Save the Alps Austria. Stejně jako rakouský spolek i ten německý vedou odborníci ze zemědělství a chovatelé domácích a pasených zvířat. Zastupujeme nejen jednu stránku rozmanité venkovské komunity, ale pokrýváme - i personálně - téměř všechny její zájmové oblasti, které jsou nyní téměř po celé Evropě ohroženy velkými masožravými predátory."
Mezi hlavní požadavky patří:
Veřejnou podporu získali příznivci organizace Save the Alps Austria, kteří vyjádřili své názory na vlky na včerejším lyžařském závodu v Kitzbühelu. Akci přihlíželo přes 60000 diváků a byla přenášená po celém světě.
Cílem národního parku v ... Německo dosáhne neutrality emisí skleníkových plynů v roce 2045, což je o pět let dříve proti původnímu záměru. Nový a ambicióznější plán, který bude zakotven v chystané novele zákona o ochraně klimatu, schválila vláda kancléřky Angely Merkelové.
Německý ministr hospodářství Peter Altmaier k chystané novele řekl, že přináší jasný harmonogram a jistoty pro hospodářské plánování. Uvedl také, že ekologická transformace musí jít ruku v ruce s udržením ekonomické konkurenceschopnosti. K tomu má pomoci i balíček klimatických opatření pro nadcházející dva roky, který má objem osm miliard eur (204 miliardy korun). Investice poslouží k ekologické výrobě vodíku a k ekologickým opatřením v ocelářství nebo v chemickém průmyslu.
Německo chce v ochraně klimatu postupovat rychleji než Evropská unie, která s neutralitou počítá v roce 2050. Do roku 2030 bude země podle nových cílů ve srovnání s rokem 1990 produkovat o 65 procent emisí skleníkových plynů méně. Dosavadní plán počítal s hodnotou 55 procent. K roku 2040 se chce Německo přiblížit k hranici devadesáti procent.
Ministryně životního prostředí Schulzeová nicméně poukázala na to, že vláda pro příští roky plánuje i ze stávajících programů investovat do plnění klimatických cílů 80 miliard euro (dva biliony korun). „A další opatření budou následovat,“ dodala.
Úprava ekologických plánů je reakcí na rozhodnutí německého ústavního soudu. Ten v dubnu nařídil, aby zákonodárci jasněji definovali cíle pro omezení emisí skleníkových plynů po roce 2030.
tags: #ochrana #prirody #Nemecko #organizace