Ochrana přírody a doprava v České republice

05.03.2026

Automobilová doprava je významným fenoménem současnosti a má zásadní vliv na životní prostředí. Výstavba dopravní infrastruktury je podmínkou ekonomického rozvoje, který přináší rychlý růst přepravních výkonů a intenzity provozu na komunikacích. Podle údajů Ředitelství silnic a dálnic ČR připadalo v roce 2005 v průměru na 1 km² krajiny České republiky asi 700 m silnic a dálnic, na kterých se každý den ujelo 1 750 km. Každý čtvereční kilometr krajiny křižují tedy automobily tak, že na něm za den absolvují vzdálenost přibližně z Prahy do Bruselu a zpátky, což dokumentuje, jak významně doprava ovlivňuje ekologické poměry v krajině.

Dopady dopravy na krajinu a živočichy

Rychlý rozvoj dopravy má zásadní vliv na krajinu, ale také na přežívání populací volně žijící živočichů v takto ovlivněné krajině. Za nejzávažnější dopad automobilového provozu je dnes obecně pokládaná fragmentace prostředí. Dálnice a silnice vytvářejí pro živočichy v krajině obtížně prostupné bariéry, což způsobuje rozčlenění původních areálů a vznik malých, z dlouhodobého hlediska neživotaschopných populací. Vliv fragmentace prostředí se v krátkém časovém úseku velmi obtížně kvantifikuje, obecně se ale dnes tento faktor v celé Evropě považuje za hlavní příčinu ohrožení existence mnoha druhů. V našich podmínkách může fragmentace prostředí, způsobená výstavbou nových dálnic, způsobit již v nejbližších letech například ohrožení další existence populace losa (Alces alces), která v současnosti v jižních Čechách čítá pouze 20-30 jedinců a její existence je závislá na každoročním příchodu několika jedinců z Polska. Tyto migrace se dnes sice ještě sporadicky odehrávají, díky budování nových dálnic a rostoucí hustotě provozu jsou však stále obtížnější a jejich četnost klesá. Obdobně ohrožené jsou i populace velkých šelem. Rostoucí fragmentace prostředí ohrožuje na různých úrovních řadu dalších skupin živočichů, například sysla obecného (Spermophilus citellus), některých druhů obojživelníků a mnoho dalších.

Kromě fragmentace prostředí má doprava i další významné ekologické dopady. Jde například o likvidaci biotopů při výstavbě nové infrastruktury, hlukovou a imisní zátěž atd. Velmi zřetelným a významným dopadem autoprovozu je také usmrcování živočichů v důsledku kolizí s motorovými vozidly. Problém střetů zvěře s vozidly je úzce spojen také s dopravními nehodami a tedy s bezpečností silničního provozu.

Mortalita živočichů na silnicích

Příčiny mortality lze obecně rozdělit do dvou skupin: faktory technické, odrážející stav komunikace a provozu na ní (šířka komunikace, počet jízdních pruhů, svodidla, protihlukové stěny, oplocení, intenzita dopravy, její rozložení v průběhu dne, průměrná rychlost vozidel apod.) a faktory biologické, odrážející stav populací živočichů v okolí komunikace a jejich migrační chování. Situaci dále ovlivňují také místní konfigurace terénu, skladba lesních a zemědělských kultur atd.

Policejní statistiky

Jedním z výchozích zdrojů informací o počtech usmrcených živočichů mohou být policejní statistiky, shrnující příčiny dopravních nehod. Nahlášeny a evidovány jsou pouze větší dopravní nehody, při kterých byla způsobena újma na zdraví nebo významná ekonomická škoda. Z toho vyplývá, že se jedná pouze o část nehod s velkými savci (jelen, srnec, prase divoké). Nejsou evidovány druhy zvěře, které nehodu způsobily.

Čtěte také: Vliv dopravy na přírodu v ČR

Policejní statistiky jsou tedy nevyužitelné pro odhady celkových ztrát u jednotlivých druhů, mohou však podat obraz o rozložení mortality v jednotlivých měsících, přehled o mortalitě na jednotlivých typech komunikací o dlouhodobějších časových trendech apod. Proto je vhodné i do budoucna tento zdroj informací průběžně sledovat a vyhodnocovat.

Hodnocení mortality živočichů na silnicích

V rámci výzkumného projektu VaV 1F54L/007/120 a částečně projektu MŠMT 6293359101 byl na vybrané síti silnic a dálnic proveden podrobný pěší průzkum, při kterém po dobu jednoho roku byli zaznamenáváni všichni uhynulí živočichové nalezení na silnici, krajnici a v silničních příkopech. Sledování probíhalo od 1. 4. 2006 do 30. 4. 2007. Během průzkumu bylo zkontrolováno pěší pochůzkou oboustranně (tam a zpět) 1 282 km silnic a dálnic, z toho 321 km dálnic a rychlostních silnic, 302 km silnic I. tříd, 355 km silnic II. tříd a 304 km silnic III. tříd. Za 12 měsíců sledování bylo nalezeno 2 149 ks obratlovců ve 103 druzích. Z tohoto počtu bylo nejvíce savců (54 %), dále ptáků (25 %), obojživelníků (17 %) a nejméně plazů (4 %). Pro zhodnocení vlivu silniční mortality na populace jednotlivých druhů je nejdůležitější odhad celkové mortality na silnicích v ČR. Tyto odhady je možné provádět pouze pro druhy nalezené v početnějších souborech.

Při odhadech celkové mortality jednotlivých druhů je nutné brát v úvahu nedostatky použité metody. Jde zejména o tyto skutečnosti:

Pro výpočet celkové mortality je nutné co nejpřesnější stanovení stáří kadaverů zvířat nalezených na silnici. V reálných podmínkách je velmi obtížné tuto dobu přesně určit.
Část usmrcených jedinců je vozidlem odhozena zcela mimo silnici, nebo jsou zbytky projíždějícími vozidly zlikvidovány tak rychle, že jsou v krátké době nezaznamenatelé.
Část jedinců je po střetu poraněna a umírá až následně mimo silnici. Tito jedinci nemohli být při pochůzce zaznamenáni a zahrnuti do statistiky.

Po přepočtu na celkovou délku jednotlivých typů silnic je zřejmé, že nejvíce zvířat hyne na silnicích nižších tříd a nejméně jich uhyne na dálnicích. U druhů, které jsou zároveň zvěří podle předpisů o myslivosti, je možné porovnat mortalitu na silnicích s údaji mysliveckých statistik. Jako příklad lze uvést dva modelové druhy - srnce obecného (Capreolus capreolus) a zajíce polního (Lepus europaeus).

U srnce představují ztráty na silnicích cca polovinu ročního odstřelu a cca 1/6 jarních kmenových stavů. I u tohoto druhu je tedy nutné považovat zjištěnou mortalitu na silnicích za faktor, který má z hlediska populačního vývoje významný vliv. Druhem, jehož populační vývoj může být výrazně ovlivňován silniční mortalitou, je také vydra říční (Lutra lutra). Údaje získávané průběžně Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a Českým nadačním fondem pro vydru však potvrzují, že ztráty na silnicích jsou hlavní příčinou mortality vydry a snadno může nastat situace, kdy silniční mortalita významně ovlivní populační vývoj tohoto druhu.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Alternativy a řešení

Je velmi náročná na spotřebu primární energie (spotřebuje polovinu na světě vytěžené ropy). Průměrný automobil každoročně vypustí do atmosféry tolik oxidu uhličitého, že to více než 4× přesahuje jeho vlastní hmotnost. Průměrný český i moravský osobní automobil jezdí méně, každoročně způsobí exhalace zhruba 1,7 tuny oxidu uhličitého. Doprava dále zamořuje ovzduší oxidem uhelnatým, oxidy dusíku, uhlovodíky a polétavým prachem. Podílí se na tvorbě tzv. fotochemického smogu.

Našim líným a rozmazleným tělům i duším trápeným každodenními starostmi prospívá aktivní záměrný pohyb - běh, plavání, bruslení, jízda na kole, či dokonce na koni, ale i častější nebo raději pravidelná turistika.
Mnohem důležitější, přirozenější a možná i prospěšnější je ale pohyb velmi obyčejný, totiž hojná chůze „za prací“. Zvláště je-li to jen několik zastávek, jdeme raději pěšky. Chůze do práce či do školy a zpět je velmi dobrým způsobem využití času.
Cyklistika je způsob individuální městské dopravy, proti kterému ani nejpřísnější ekolog nemůže mít výhrady. Podporujeme a prosazujeme proto nejen budování cyklistických stezek z center na okraje měst, ale i plnohodnotnou plošnou integraci prvků cyklistické infrastruktury a zklidňování dopravy v zastavěném území.
Nejvhodnějším druhem veřejné dopravy je vlak. Naše železniční síť patří zatím k nejhustším v Evropě, stojí za to její rozsah zachovat a postupně modernizovat.
Kam se dá dojet městskou dopravou, používejme ji místo vlastních motorových vozidel přednostně. Ve většině měst se právě auta nejvíce podílejí na znečištění životního prostředí.

Mnohdy skutečně nevystačíme s pěším a cyklistickým provozem, městskou hromadnou dopravou nebo s využitím regionálního integrovaného dopravního systému. Kromě těchto zřejmých pilířů dopravy šetrné k životnímu prostředí je tu ještě jeden - sdílení vozidel, tzv. car-sharing, který nám umožní zažívat luxus života bez vlastnictví auta a přitom požívat jeho výhod.

Elektromobilita

Při provozu auta se spalovacím motorem přichází většina energie obsažené v palivu nazmar, uniká jako teplo do ovzduší. Pokud se ale napájí elektřinou, ta může pocházet výhradně z obnovitelných zdrojů (fotovoltaika, vítr, biomasa, menší vodní elektrárny). Elektromobily mohou navíc vyrovnávat výkyvy spotřeby elektřiny - nabíjet se, když je jí přebytek, vracet ji, když je o ni nouze a je drahá. Nejnovější výpočty ukazují, že průměrný elektromobil v Evropské unii je z hlediska dopadu na klima již dnes téměř třikrát lepší než ekvivalentní konvenční automobil.

Legislativa a mezinárodní závazky

Česká republika se hlásí i k řadě závazků vyplývajících z mezinárodních dohod v oblasti snižování vlivů dopravy na životní prostředí. Za velice významné lze označit také závěry Třetí konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (Kjóto 1997) a z ní vyplývající závazek ČR na redukci „ skleníkových plynů". Ze závěrů uvedené konference pro Českou republiku vyplynul limit na snížení produkce skleníkových plynů do roku 2008 až 2012 o osm procent proti roku 1990.

Hluk a bezpečnost

Dopravní hluk zatěžuje především okolí pozemních komunikací, železničních tratí a letišť. V silniční dopravě, kde hluk působí největší obtíže, se v současnosti při snižování hlučnosti používají především rychlosestavitelné protihlukové zábrany.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Fragmentace krajiny

Významným negativním jevem dopravy, který dosud nebyl příliš brán v úvahu, je také rozčlenění (fragmentace) lokalit výstavbou dopravní infrastruktury, kde se vyskytují ohrožené druhy rostlin a živočichů. Fragmentace přírodních lokalit dopravní infrastrukturou způsobuje úbytek životního prostoru živočichů. Dochází k opakovanému rozmnožování mezi příbuznými jedinci což má za následek nevratné genetické změny vedoucí postupně k degeneraci a úhynu celých společenstev fauny.