Ochrana přírody: Mlok skvrnitý

Mlok skvrnitý je tajemně působící živočich. Možná je to proto, že je aktivní hlavně za soumraku a v noci, takže se s ním málokdy setkáme. Za dne se s ním můžeme setkat pouze pokud prší a je zamračeno. Mloci mají černé zbarvení se žlutými až oranžovými skvrnami případně pruhy.

Žlutý vzor je pro každého mloka jedinečný, podobně jako jsou jedinečné otisky prstů pro každého člověka. Díky skvrnám tak můžeme rozeznat jednoho mloka od druhého. Výrazné zbarvení má varovat případného nepřítele, který by si rád na mlokovi pochutnal, že jeho nositel je nebezpečný nebo jedovatý.

Až mloka najdete všimněte si velkých černých teček viditelných na kůži v místech žlutých skvrn a okolo páteře. Pro lidi není jed mloka příliš nebezpečný, potíže může způsobit alergikům nebo pokud by se dostal do úst nebo do očí. Nebezpečný je hlavně pro menší živočichy, kterým může způsobovat křeče, potíže s dechem a někdy i smrt.

Mlok má podobně jako jiní obojživelníci velmi citlivou a neustále mírně vlhkou kůži, proto se vyhýbá slunci a je aktivní hlavně v noci nebo za deštivého počasí.

Mlok skvrnitý se u nás vyskytuje ostrůvkovitě na celém území. Žije nejčastěji ve vlhkých smíšených a listnatých lesích. Obzvlášť dobře se mu daří v suťových lesích, kde má k dispozici velké množství úkrytů i potravy, kterou tvoří nejčastěji různé druhy hmyzu, pavouci nebo slimáci a jiní podobní živočichové. Z listnatých lesů mu vyhovují hlavně bučiny v podhorských oblastech.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Mloci jsou aktivní nejčastěji od března do října, někdy až do listopadu. Na výpravu za ním se vydejte nejlépe za deště nebo těsně po dešti. Ideální je vyrazit hned po ránu nebo před setměním.

Mlok skvrnitý je největší ocasatý obojživelník v České republice. Bohužel patří k ohroženým a zvláště chráněným živočichům.

I když se o tom již dlouho mluví, není složení našich lesů pro život mloka příliš ideální. Na většině našeho území by měly růst bukové, případně smíšené listnaté lesy. Mloci ke svému vývoji potřebují čisté vody bez predátorů.

Bohužel mnoho vhodných lokalit je často vybagrováno nebo zničeno těžbou dřeva. Často bohužel dochází také k vysazování ryb do lokalit vhodných pro vývoj mloků (např. také do různých nově budovaných lesních rybníků, které by byly pro rozmnožování obojživelníků přímo ideální). Mnoho mloků najde každý rok smrt pod koly aut.

V posledních letech se často setkáváme s extrémními výkyvy počasí. Stále častěji tak v létě skoro neprší a dochází k vysychání drobných potoků.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Mločí mor je houbové onemocnění, které ohrožuje různé druhy obojživelníků. V Evropě bylo potvrzeno již v 15 státech včetně České republiky. Pochází z Asie a do Evropy bylo zavlečeno pravděpodobně díky obchodu s exotickými druhy obojživelníků. Onemocnění je natolik nebezpečné, že v Nizozemsku způsobilo úplné vymření mloků. U nás to vypadá, že zatím nezpůsobuje větší potíže.

Rozšíření mloka skvrnitého

Mlok skvrnitý jako jediný zástupce rodu Salamandra se vyskytuje na celém našem území. Výjimkou jsou západní okraje Českomoravské vrchoviny a bezlesé nížiny, hlavně na jihu Čech a Moravy. Obvykle se zabydluje ve vlhkých listnatých a smíšených lesích, zejména v bučinách. Nejčastější výskyt můžeme zařadit mezi 200-600 metrů n.m. Velmi často se ale objevuje i v nížinatých oblastech, ale i na horách.

Země výskytu: Albánie, Rakousko, Belgie, Bosna a Herzegovina, Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Írán (?), Izrael (?), Lucembursko, Makedonie, Maroko (?), Černá Hora, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Sýrie (?), Španělsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina.

V ČR žijí roztroušeně až hojně především ve středních a vyšších polohách. V hlavních nížinných oblastech žijí jen okrajově nebo ojediněle, stejně tak i v jižní polovině území Čech.

Druh s výraznou vazbou na listnaté lesy středních a vyšších poloh. Biotopově je poměrně náročný, vyžaduje hojnou přítomnost pramenů, drobných potůčků a studánek, dostatečný bylinný podrost a dostatečnou nabídku úkrytů. Nejhojnější jsou v bučinách a doubravách. Méně často žijí ve smíšených lesích a jasanoolšových luzích podél toků.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Úbytek mloků u nás je spojován především s nešetrným lesnickým hospodařením: odvodňování lesů, zatrubňování drobných vodotečí, velkoplošné kácení a vznik velkých pasek, přeměna listnatých lesních porostů na jehličnaté monokultury, chemizace v lesnictví.

Tento druh celkově není hodnocen jako ohrožený, avšak zjevně ubývá. Úbytek je patrný i na našem území.

Popis mloka skvrnitého

Mloci jsou obojživelníci v nadřádu salamandrovitých, v řádu ocasatí, kde jich je v čeledi mlokovití známo více druhů. Především to je náš již zmíněný mlok skvrnitý, ale známe i dalších druhy, jsou to například mlok dvoupruhý, bradavičnatý, mexický, čínský, černý a bílý.

Mlok skvrnitý je žlutočerně zbarvený obojživelník. Má černé lesklé tělo a na něm nepravidelně tvarované žluté či oranžové skvrny, které mají varovat případného nepřítele před útokem. Hlavu má širokou a shora částečně zploštělou, trup je válcovitě protažený a přechází v ocas. Ten je u kořene zřetelně zesílený a na konci tupě zakončený.

Samci a samičky se zbarvením neliší, menší jsou však samci, kteří také mívají delší a štíhlejší končetiny. Oči na hlavě jsou velké a vystouplé, patrné jsou i příušní žlázy.

Na těch, a pak ve žlázách nacházejících se po stranách hřbetu a na ocase, vyměšují mloci jedovatou látku (samandarin), která pro člověka není nebezpečná, ale na sliznici očí způsobuje silné pálení. Pro menší tvory je ovšem jed nebezpečný, vyvolává silné svalové křeče, navyšuje činnost krevního oběhu, a proto ztěžuje dýchání, což může vést ke smrti. Proto v přírodě nemá přirozeného nepřítele, než jen člověka.

Dospělí jedinci dorůstají délky kolem 20 centimetrů.

Popis larev: Poměrně robustní larva. Tělo je spíše dorzoventrálně zploštělé, hlava široká. Ploutevní lemy jsou nízké, tmavě skvrnité. Rozestup nozder je větší než vzdálenost mezi nozdrou a okem. Zbarvení těla okrově hnědé, hnědé až šedočerné, obvykle s tmavým mramorováním na světlejším podkladu.

Způsob života a rozmnožování

Mloci se v přírodě ve dne skrývají v zarostlých roklích, na kamenitých svazích s mechem, bylinami a křovinami, zde nejčastěji pod kameny, kůrou stromů nebo ve skalních štěrbinách. Zde se chrání před slunečními paprsky. Žije ve vlhkých listnatých a smíšených lesích, v bučinách, v blízkosti vodních toků a vodních ploch, kam klade i snůšku vajec. Je aktivní i v noci, ve dne vylézá zejména po dešti, když si shání potravu.

V zimním období se ukrývá ve větších skupinkách pod zemí, např. v jeskyních, štolách, dokonce i ve sklepech.

Mloci se živí suchozemskými bezobratlými. Především vyhledává žížaly, stonožky, pavouky a drobný hmyz, červy a slimáky.

Páření nastává většinou v období od července do října. Sameček položí na zem váček se spermiemi a samice jej sebere do své kloaky. Na jaře dalšího roku samice klade vajíčka do čistých a pomalu tekoucích potůčků nebo studánek. Mlok je vejcoživorodý, což znamená, že larvy se líhnou v okamžiku kladení vajíček. Jsou masožravé, loví drobné živočichy a někdy mají také sklony ke kanibalismu a loví se navzájem.

Pohlavní dospělosti dosahuje mlok ve čtyřech letech, nejvhodnější období pro rozmnožování je od začátku července až do října. Vlastní akt probíhá tak, že sameček přenáší samičku na zádech, cestou naklade na zem spermie v podobě váčku, tzv. spermatofor. Doba březosti je různá, ale většinou v březnu a dubnu příštího roku klade samička do vody 40 až 70 hnědých nebo černohnědých larev s mramorováním, s žábrami a všemi čtyřmi nožkami, a v 3 až 6 cm dlouhých vaječných obalech.

Larvy se přetvářejí do podoby svých rodičů až do listopadu nebo do jara příštího roku. Larvy jsou masožravé, loví rybí potěr, drobné korýše a členovce, požírají se i navzájem.

Období výskytu: obvykle od března do září, poměrně časté je přezimování larev do dalšího roku.

Ochrana mloka skvrnitého

Už jste někdy při procházkách lesem narazili na černožlutého obojživelníka vypadajícího jak zmenšená prehistorická obluda? Ano, mlok skvrnitý, u nás silně ohrožený druh, trávící většinu svého života skrytě ve vlhkých lesích. Jeho larvy se vyvíjí v lesních potůčcích a studánkách se studenou, částečně tekoucí a hlavně čistou vodu.

Právě proto Český svaz ochránců přírody vybral deset mločích lokalit - sedm v České republice a tři na Slovensku - na kterých spolu s dalšími neziskovými organizacemi v letních měsících provedl práce, které pomohly ke zlepšení životního prostředí těchto obojživelníků. Z velké části se jednalo o čištění studánek a potoků, odkud dobrovolníci vysbírali velké množství odpadků a pročistili je od usazeného listí, bahna a větví.

Všeobecně je mlok skvrnitý považován za zranitelný, málo ohrožený druh. V České republice je však díky vysazování smrkových monokultur, postupnému odlesňování, intenzivnímu zemědělství a především díky rozvoji automobilové dopravy považován za silně ohrožený druh, který je přísně chráněn a nesmí proto být ve volné přírodě odchytáván za účelem chovu (Bernská konvence).

Mloci se i tak dají chovat v zajetí jen na základě udělené výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Státem udělenou výjimku mohou získat ti, kteří si pořídí mloka skvrnitého z registrovaných chovů.

Chovatel mloků musí hlídat teplotu teráriu, která by neměla přesáhnout 20°C. Mloci totiž při dlouhodobě vyšších teplotách ztrácejí svůj imunitní systém a často hynou na mločí mor způsobený patogenními bakteriemi, které zdravému jedinci nevadí.

tags: #ochrana #přírody #mlok #skvrnitý

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální dopady skládek v Brazílii
• Pohledávky z ohrožení autorských práv v ČR
• Likvidace odpadu v Česku
• Informace o Malacosoma neustria
• Jak provozovat stanici měření emisí?