Ochrana přírody v USA: Systém, organizace a výzvy

Praktická ochrana přírody je plná paradoxů. Chcete-li udržet dobře fungující systém ochrany přírodních zdrojů a divočiny, jako ve Spojených státech amerických, potřebujete spoustu střelců, kteří vám na tento bohulibý záměr přispějí nákupem loveckých licencí. Server NPR upozorňuje, že zavedenému americkému systému teď dochází síly.

Historické základy a principy

Příběh o ochraně přírody v USA je dobré začít u presidenta Theodora Roosevelta, který ji postavil na svérázné myšlence: „Příroda a její zdroje jsou majetkem všech, současných i budoucích generací. A proto je třeba ji chránit.“ Kromě zakládání národních parků dal tento mimořádný muž vzniknout originálnímu konceptu „ochrany přírody skrze rozumné využívání“.

Je to logické: vysazování stromů, zřizování přírodních rezervací, hubení škůdců a nepůvodních druhů, záchranné chovy - to všechno je pro ochranu přírodního bohatství nezbytné. Někdo se o to musí postarat, a někdo to musí zaplatit. Kdo? Přeci ti, co přírodní zdroje využívají. Lovci s puškami a rybáři.

Amerika se díky tomu revolučně proměnila. Ze země, kde si každý mohl střílet nebo chytat do želez co chtěl, vzniklo vysoce organizované společenství lovců krajinu spravujících a hospodařících v ní. Systém prodělal jistou evoluci, a výsledkem byl vznik organizací státní správy, které odborný management ochrany přírody v terénu zajišťují.

Financování ochrany přírody

Největší balík peněz každoročně plyne do americké ochrany přírody z prodeje loveckých licencí (povolení k odstřelu, schválení regulace početnosti lovem, rybářských lístků). Celkem 35 %, nebo přesněji 3,3 miliardy dolarů. A to je nejvýraznější příčina úspěchu americké ochrany přírody, a také její současné zhouby. Lovců totiž po celé zemi rapidně ubývá, a s tím se přiškrcuje i tok peněz do ochrany přírody.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

„Nikdo před sto lety, když se na tento systém přistoupilo, nemohl předpokládat, jak bude vypadat situace v naší společnosti nyní,“ říká Randy Stark, správce loveckých rezervací ve Wisconsinu. „Ale to, co kdysi postavilo americkou ochranu přírody na nohy, je teď jejím největším problémem.“

Prodej loveckých zbraní, munice a rybářského vybavení se v posledních letech propadl o 60 %. A v zásadě to odpovídá i trendu úbytku lovců. Zatímco v roce 1991 vyrazilo na lov 14,1 milionů lovců, loni už to bylo jen 11 milionů. Před padesáti lety jich bylo dvakrát tolik.

Demografické změny a výzvy

Další problém je skryt v demografickém rozvrstvení. V roce 1991 doprovázelo střelce 7,3 % mladistvých (starších 16 let), a loni jen 4,4 %. Odpadá tu „nástupnická generace“. I když to zatím nevypadá zle, v průběhu deseti let dojde k radikálnímu propadu početnosti lovců.

Potvrzuje to i Keith Warnke, který se nazývá „obráceným biologem“. Nezkoumá totiž zvířata, ale jejich lovce. „Zlomovým bodem je šestadvaceti let,“ říká Warnke. „To je věk, kdy se z blíže nespecifikovaných důvodů rozhodne polovina všech aktivních lovců, že flintu pověsí na hřebík a přestanou nakupovat licence a náboje.“ Až k tomu dojde, ztenčí se počty lovců ještě více. „Je tu silný sentiment proti lovcům, mladí nemají zájem o přírodu ani lov. A padesátníci to finančně neutáhnou.“ Konkrétně ve Wisconsinu by při zachování demografických trendů v roce 2050 neměl být jediný lovec.

Dopady na ochranu přírody

Důvod k radosti to ale určitě není. V Coloradu musela U. S. Fish & Wildlife Service snížit rozpočet na likvidaci invazních druhů o desítky milionů. Ve Wisconsinu ta samá organizace propouští a přechází na minimální provoz. A z Vermontu (kde tato organizace spravuje přes 25 000 druhů živočichů a rostlin) přichází varování, že bez potřebného financování nebude schopna zajistit plnou ochranu domácím druhům. Počet dosud chráněných a ohrožených živočichů by tu mohl jednorázově poskočit o 1600.

Čtěte také: Aktivity sdružení pro přírodu

Jak potvrzuje výzkum Pew Research Center, 74 % dotázaných Američanů bez ohledu na své politické inklinace trvá na tom, že do ochrany přírody by peníze měly dál plynout. Jenže odkud? Počty lovců drasticky klesají, a jedinou další přírodymilovnou skupinou je pestrý mix turistů, amatérských ornitologů, bajkerů a běžkařů. Budou snad platit za licence k provozování svých zálib a koníčků? Těžko říct.

Organizace ochrany přírody v USA

Ochranu životního prostředí v celostátním měřítku zabezpečuje „šedá“ Agentura ochrany životního prostředí Spojených států a dvě „zelené“, jmenovitě Správa Spojených států pro ryby, planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy a Správa národních parků Spojených států. Bez ohledu na omezení vládních výdajů zůstává rozpočet všech tří zmiňovaných federálních institucí stabilní.

Již od poloviny 90. let 20. století představuje koncepční rámec pro činnost všech federálních institucí zaměřených na životní prostředí péče o ekosystémy. Kromě vlastní rozsáhlé činnosti vyplývající z příslušných právních norem věnují uvedené organizace zvýšenou pozornost informování a vzdělávání veřejnosti i cílových skupin obyvatelstva s cílem získat jejich podporu pro trvalou péči o přírodu a životní prostředí.

Environmental Protection Agency (EPA)

Environmental Protection Agency (USEPA, www.epa.gov) byla ve srovnání s jinými federálními (celostátními) institucemi založena poměrně pozdě. Stalo se tak až v roce 1970, tedy v době, kdy rychle narůstal zájem americké veřejnosti o otázky životního prostředí. Ačkoliv EPA není ministerstvem, její současná ředitelka je členkou vlády.

Základním posláním EPA je chránit lidské zdraví a přírodní prostředí, tedy ovzduší, vodní prostředí a souš. Agentura navrhuje Kongresu témata, pro něž by měl být schválen nový zákon. Jakmile Kongres příslušnou legislativu schválí, EPA rozpracovává standardy, pravidla, koncepce, strategie, přístupy a návody k jejímu naplňování a vydává ke schváleným zákonům prováděcí předpisy.

Čtěte také: Česká příroda a její ochrana

Limity, kupř. přípustné koncentrace škodlivin povolené federálními zákony, jsou nejvyšší možné a jednotlivé státy mají rozdílně přísnou legislativu na ochranu životního prostředí. Jak washingtonské ústředí, které zaměstnává více než polovinu všech pracovníků EPA, tak deset poboček rozmístěných po celých USA proto spolupracují s orgány státní správy, které v členských státech zodpovídají za ochranu životního prostředí.

EPA vládám států uděluje i granty na konkrétní projekty. Již jsme zmínili, že pracovníci EPA působí jako federální inspektoři životního prostředí. Mohou upozornit příslušnou vládu, že na území daného státu není dodržován některý z celostátních environmentálních zákonů. Pokud není zjednána náprava, EPA omezí nebo zcela zastaví finanční podporu poskytovanou konkrétnímu státu. Jestliže se ani poté situace nezlepší, udělí Agentura provinilému subjektu pokutu. V krajním případě může odebrat povolení: u průmyslových a zemědělských podniků tento krok znamená zastavení výroby.

Pro svou činnost se proto EPA neobejde bez aktuálních informací o stavu životního prostředí. Šest tisíc pracovníků Agentury monitoruje a zkoumá nejrůznější environmentální otázky a EPA provozuje 27 dobře vybavených laboratoří. Z ochrany přírody zodpovídá EPA za sledování a regulaci invazních nepůvodních druhů a jejich odstraňování z ekosystémů. V USA jsou právě tyto organismy považovány za znečištění prostředí stejně jako široká škála kontaminujících látek. Pokud budeme uvažovat celé Spojené státy včetně Havajských ostrovů a Aljašky, podle oficiálních zpráv představují invazní nepůvodní druhy v USA vůbec nejdůležitějšího činitele způsobujícího úbytek biologické rozmanitosti.

Fish and Wildlife Service (FWS)

Fish and Wildlife Service (USFWS, www.fws.gov) vznikla v roce 1940 sloučením Úřadu pro rybolov a Biologického průzkumu a společně se sesterskou organizací Správa národních parků Spojených států (USNPS) spadá pod ministerstvo vnitra. Jak ostatně vyplývá z jejího názvu, soustřeďuje se na péči o flóru, faunu včetně ryb a o přírodní biotopy.

Nejdůležitější činností FWS zůstává naplňování zákona o ohrožených druzích. Přitom se zaměřuje na všechny druhy a další jednotky, na něž se uvedená legislativa vztahuje, s výjimkou mořských organismů. Kromě celostátně chráněných druhů se Správa věnuje i stěhovavým ptačím druhům a migrujícím sladkovodním rybám. Navíc spravuje 556 národních útočišť planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, jako je například Medvědí údolí v Oregonu.

Vedle washingtonského ústředí a osmi regionálních poboček sestává FWS z téměř 700 terénních pracovišť. Rovněž část pracovníků Správy se zabývá výzkumem: dobrých výsledků dosahují zejména společná pracoviště FWS a některých univerzit. Také Správa Spojených států pro ryby, planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy podporuje granty činnost státní správy jednotlivých členských států USA, v tomto případě pochopitelně při ochraně flóry a fauny. Výčet druhů chráněných na Havajských ostrovech se značně odlišuje od soupisu taxonů, na něž se vztahuje zákonná ochrana ve státě Montana.

V rámci FWS působí zvláštní oddělení o 350 zaměstnancích, které sleduje porušování zákonů na ochranu fauny a flóry. Protože Správa je současně vědeckým i výkonným orgánem Spojených států pro CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin), používají její agenti takových způsobů potírání kriminality, jako je změněná identita a řízená provokace. Pomáhá jim při tom vyšetřovací laboratoř, schopná provádět nejnovější metody molekulární genetiky.

National Park Service (NPS)

National Park Service (USNPS, www.nps.gov). U jejího zrodu stála v roce 1916 skupina úspěšných obchodníků, umělců a vědců. V té době existujících devět národních parků sice spravovalo ministerstvo vnitra, ale odděleně a nekoordinovaně. V roce 1933 se do pravomoci NPS dostala i péče o památky občanské války, později i další kulturní a historické pamětihodnosti.

V současnosti spravuje NPS území o rozloze 338 000 km2, přičemž jen 5 % z této plochy zabírají soukromé pozemky. Jedná se o celkem 397 lokalit, z toho 58 národních parků. Správa má na starosti přírodní a kulturní památky řazené celkem do 20 kategorií (kupř. národní památka, národní bojiště, vojenský a historický park, jezerní a mořský břeh, rekreační oblast, scénická řeka a stezka): zvláštní postavení mezi nimi zaujímá sídlo amerického prezidenta, známý Bílý dům.

Zatímco největší lokalita, aljašský národní park a přírodní rezervace Wrangell - St. Elias, odpovídá plochou Chorvatsku nebo celým Čechám (53 000 km2), na opačné straně se krčí národní památník Tadeusze Kosciuszka v Pensylvánii, rozprostírající se na pouhých 80 m2. NPS zodpovídá za 18 z 21 lokalit světového dědictví UNESCO nacházejících se na území USA.

Podle úřední statistiky zavítalo v roce 2010 do lokalit řízených NPS 281 milionů turistů. I přes pro Američany nízké vstupné (celoroční vstupenka na všechny federální pozemky přijde na 80 USD, senioři zaplatí 10 USD) tvoří příjem z něho 10 % rozpočtu NPS.

Také část zaměstnanců NPS se věnuje na plný úvazek terénnímu výzkumu. Správě národních parků Spojených států navíc každoročně pomáhá bezplatně ve svém volnu na 220 000 dobrovolníků. Protože chráněná území v USA nemají zónování, snaží se NPS ve spolupráci s jednotlivými státy obklopovat stávající národní parky menšími chráněnými územími tvořícími jejich ochranná pásma.

Přehled federálních institucí zabývajících se ochranou životního prostředí v USA

Zákon o ohrožených druzích (Endangered Species Act, ESA)

Bezesporu nejdůležitější právní normou na ochranu přírody ve Spojených státech zůstává zákon o ohrožených druzích (Endangered Species Act, ESA), schválený v roce 1973. Až do přijetí směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin tehdejším Evropským hospodářským společenstvím (EHS) o 19 let později představoval vůbec nejkomplexnější legislativní nástroj na ochranu přírody, protože účelně propojuje druhovou a územní ochranu.

K 5. 5. 2012 se zákon o ohrožených druzích vztahoval na 1 913 ohrožených nebo potenciálně ohrožených druhů planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a dalších organismů, z nichž 1 323 se vyskytuje v USA. Zákon totiž platí také pro organismy žijící mimo území Spojených států, zejména chráněné CITES, kterou americká vláda od samého začátku silně podporuje.

Uvedená právní norma jasně stanoví, že vyrušování, zraňování, usmrcování, lov, odstřel, odchyt chráněných organismů nebo jakýkoli pokus o takovou činnost jsou nezákonné. Pro každý ohrožený nebo potenciálně ohrožený druh má být vypracován a uskutečněn plán péče, v českém jazyce někdy označovaný i jako plán obnovy.

Kromě vlastní ochrany jedinců, populací a uvedených taxonů zákon zavádí také ochranu kritického biotopu, což je nejmenší možná plocha poskytující cílovému druhu zdroje nezbytné pro přežití. Protože zákon o ohrožených druzích pochopitelně platí i na soukromých pozemcích, zabírajících v USA více než polovinu veškeré půdy, dochází v určitých případech ke střetu vlastníků půdy se zájmy zákona.

Proto byl novelizován institut plánu ochrany biotopu, který vlastníkovi umožňuje za to, že uskuteční nebo financuje opatření v zájmu ochrany přírody, zničit část populace cílového druhu nebo jí osídleného prostředí.

tags: #ochrana #přírody #USA #organizace

Oblíbené příspěvky:

• Využití černých odpadkových košů
• Recenze: Papírové kapesníky a životní prostředí
• Dopady znečištění těžkými kovy
• Výroba terária
• Objevte výhody cestování do přírody