Ochrana rozmanitosti přírody: Definice a význam

Biodiverzita (neboli biologická rozmanitost) představuje pestrost a různorodost života ve všech jeho formách, ve vzájemných vazbách a na všech úrovních, od genů přes druhy po celé ekosystémy. Pojem biodiverzita (dle Úmluvy o biologické rozmanitosti) znamená rozmanitost živých organismů na Zemi, což zahrnuje rozmanitost druhů i diverzitu ekosystémů. Příznivý stav biodiverzity je základním předpokladem pro naši existenci.

Ztráta biodiverzity ovlivňuje život celé lidské společnosti, neboť ekosystémy s vyšší mírou biologické rozmanitosti poskytují jídlo, léky, nenahraditelnou čistou vodu, přispívají k ochraně proti povodním či zvýšené erozi, přináší dobré podmínky pro zajištění zdraví, kvality života či možnosti pro rekreaci. Dochází-li ke zhoršování stavu ekosystémů v důsledku lidské činnosti, nevyhnutelně se to projeví i postupnou ztrátou těchto, pro člověka zásadních, ekosystémových služeb.

Biodiverzita podporuje vše, co v přírodě potřebujeme k přežití: potravu, čistou vodu, léky a přístřeší. Bez biodiverzity nebude zemědělství. Jestliže vymizí bakterie a houby, které zajišťují rozklad organických zbytků a tím zúrodňují půdu, dramaticky poklesne zemědělská produkce. To stejné hrozí, jestliže se sníží množství hmyzu, který zajišťuje opylování hospodářských plodin. Také 42 % léků používaných proti rakovině pochází z přírody. Se ztrátou biodiverzity tedy ztrácíme nejen krásu a bohatost přírody, ale také destabilizujeme ekologické procesy. Přitom na zdravých ekosystémech závisí budoucnost lidstva.

Lidskou činností způsobujeme degradaci ekosystémů a životního prostředí, ohrožení populací mnoha druhů a úbytek nenahraditelných přírodních zdrojů, což vše znamená značné snižování biodiverzity v celosvětovém měřítku. Odhaduje se, že úbytek biodiverzity je v současné době 100 až 1000krát rychlejší, než kdyby byl způsoben pouze přírodními procesy. Z toho, co je známo, vymřelo od roku 1600 do roku 2000 asi 500 druhů živočichů a asi 600 druhů rostlin. Červený seznam IUCN eviduje celosvětově přes 28 tisíc druhů ohrožených vyhynutím. V rámci živočichů je to 21% savců, 12 % ptáků, 31 % plazů, 30 % obojživelníků a 37 % ryb. Tropických deštných pralesů bylo na počátku dvacátého století 16 milionů km2 a mokřadů 8,9 milionů km2. Dnes je těchto ekosystému (biomů) méně než polovina. Stále pokračující snižování biodiverzity bezpodmínečně vyústí v rapidní pokles přírodního bohatství a ohrozí poskytování ekosystémových služeb, kterých naše společnost využívá.

Hrozby pro biodiverzitu

• Vyčerpávání přírodních zdrojů a ekosystémů - těžba surovin, rybolov, lov atd.
• Znečištění prostředí a nemoci.
• Druhy a ekosystémy potřebují prostor k obnově a rozvoji.
• Zemědělství svými praktikami často ohrožuje ekosystémy i neprodukční druhy - nižší používání pesticidů a umělých hnojiv je klíčové pro zachování biodiverzity.
• 75 % všech rybářských lovišť je vyčerpáno, mnohé druhy ryb (například treska nebo platýs) jsou již ohroženy.
• Stavba silnic, továren a obytných domů ničí biotopy rostlin a živočichů.
• S měnícími se podmínkami se budou měnit také ekosystémy a habitaty živočichů a rostlin.
• Zavlečený druh se může stát druhem invazním a ohrožovat místní floru a faunu.

Dlouhá desetiletí zásahů člověka do krajiny, jakými jsou odlesňování, nevhodné a fatální zásahy do přírodních stanovišť, zastavování sídly a liniovými stavbami způsobující její fragmentaci, intenzivní zemědělství či urbanizace narušují křehkou rovnováhu přírody. Lidé svou činností neustále a paradoxně mění systém, na kterém jsou závislí, který jim přináší ochranu a prospěch.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Mezinárodní úmluvy a dohody na ochranu biodiverzity

• Úmluvu ICRW (International Convention for the Regulation of Whaling) sjednaly samy velrybářské státy, aby nastavily opatření pro udržitelný lov velryb, který nebude ohrožovat jejich populace.
• Na základě Ramsarské úmluvy mají smluvní strany povinnost zařadit alespoň jeden ze svých mokřadů na tzv. Seznam mokřadů mezinárodního významu, pokud splňuje přísná kritéria v oblasti ekologie, botaniky, zoologie, limnologie či hydrologie, a přispět tak k celosvětové ochraně všech typů mokřadů.
• Tato mezinárodní smlouva v rámci Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, UNESCO) stanovuje pravidla pro určování přírodních a kulturních památek výjimečné světové hodnoty, jež mohou být posléze zařazeny na Seznam světového dědictví.
• Cílem úmluvy CITES (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora) je ochrana ohrožených druhů živočichů a rostlin před hrozbou vyhubení v přírodě z důvodu nadměrného využívání pro komerční účely.
• Úmluva (Convention on Migratory Species) se zasazuje o ochranu stěhovavých druhů živočichů i jejich stanovišť, a to v celém areálu jejich rozšíření.
• Úmluva o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity, CBD) byla přijata v červnu 1992 na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru.
• Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti byl přijat v roce 2001, v platnost vstoupil v roce 2003. Jeho cílem je chránit biodiverzitu a zdraví člověka před riziky geneticky modifikovaných organismů (GMO).
• Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání byl přijat v roce 2010 a vstoupil v platnost v roce 2014.
• Nový strategický rámec CBD pro období do roku 2030 byl přijat v roce 2022 na COP 15 v Montrealu.
• Dohoda v rámci Úmluvy OSN o mořském právu o ochraně a udržitelném využívání mořské biologické rozmanitosti v oblastech za hranicemi národní jurisdikce (Biodiversity Beyond National Jurisdiction, BBNJ) byla přijata v červnu 2023 a čeká na ratifikaci smluvními státy.

Strategie a iniciativy Evropské unie

• Strategie ochrany biologické rozmanitosti EU do roku 2030, která si klade za cíl mj. rozšíření ekologického zemědělství a krajinných prvků s bohatou biologickou rozmanitostí na zemědělské půdě či zastavení úbytku opylovačů a zvrácení tohoto trendu.
• Evropská komise přijala 20. 5. 2020 novou strategii pro nadcházející desetiletí pod heslem „Navrácení přírody do našeho života“.
• V roce 2021 chce Komise předložit návrh právně závazných cílů v oblasti obnovy přírody (obnovy narušených ekosystémů).
• Součástí Strategie je proto plán EU na obnovu ekosystémů.
• Komise vyzývá města nad 20 000 obyvatel, aby do konce roku 2021 zpracovala plány pro městskou zeleň, které mohou být podkladem pro územní plánování.
• Ve snaze zabránit alarmujícímu poklesu opylovačů přijme Komise opatření ke snížení používání chemických pesticidů do r. 2030 o 50 %.
• Komise bude podporovat omezení zatížení vodních toků dusíkem a fosforem z nadměrného používání hnojiv (eutrofizace) snížením ztrát živin o 50 %, přičemž se současně nesníží úrodnost půdy.
• Protože ekologické zemědělství poskytuje o pětinu více pracovních míst na hektar v porovnání s konvenčními podniky, je příznivější pro biodiverzitu a vytváří přidanou hodnotu pro zemědělské produkty, mělo by být do roku 2030 nejméně 25 % zemědělské půdy v EU obděláváno ekologicky.
• V oblasti obnovitelných zdrojů energie by mělo dojít k minimalizaci využívání surového dřeva, potravin a krmiv, přednost mají pokročilá biopaliva.

Ochrana biodiverzity v České republice

Hlavním koncepčním dokumentem v oblasti ochrany a udržitelného využívání biodiverzity na našem území je Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky pro období 2016-2025 a také její akční plán Státní program ochrany přírody a krajiny České republiky pro období 2020-2025.

V oblasti zlepšení stavu biodiverzity u nás hrají významnou roli různé projekty financované ze státních, evropských či dokonce soukromých zdrojů. Na zachování české i evropské biodiverzity se zaměřuje například projekt Jedna příroda financovaný z Programu LIFE, který přispívá k zajištění efektivnější péče v chráněných územích soustavy Natura 2000 a hodnocení socio-ekonomických přínosů těchto vzácných území. Jen v loňském roce se díky němu podařilo mj. zajistit opatření na podporu zachování či zlepšení stavu české biodiverzity v hodnotě téměř 20 milionů korun.

Kromě tradičních dotačních titulů na podporu biodiverzity jak z evropských, tak národních financí - Operačního programu Životní prostředí, Národního programu Životní prostředí, Programu péče o krajinu a Programu obnovy přirozených funkcí krajiny, MŽP získalo v rámci navýšení prostředků Národního plánu obnovy nově 7,4 mld. korun, které jsou rozděleny mezi mitigační i adaptační opatření a synergicky i na opatření na podporu biodiverzity (mj. 1 mld. korun na adaptaci vodních, nelesních a lesních ekosystému na změnu klimatu a péči o zvláště chránění území a území soustavy Natura 200 a péče o zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů).

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) vykonává inspekce na úseku ochrany přírody státní dozor na základě šesti složkových zákonů, mezi které patří:

• zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů,
• zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů,
• zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, ve znění pozdějších předpisů,
• zákona č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
• zákona č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů,
• zákona č. 93/2018 Sb., o podmínkách využívání genetických zdrojů podle Nagojského protokolu.

Účelem zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) je přispět k udržení a k obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Vedle přísné ochrany přírody, spočívající v ponechání přírodních stanovišť samovolnému vývoji vytvářející vhodné prostředí většinou pro druhy citlivé na činnost člověka, je pro uchování biologické rozmanitosti střední Evropy důležitý i specifický management lidskou činností spoluvytvářených či zcela vytvořených stanovišť, v některých případech s neobyčejným počtem druhů, jejichž přežití může být do značné míry na udržení managementu závislé. A nakonec máme i stanoviště degradovaná, která k tomu, aby byla atraktivní pro vzácné a ohrožené druhy, potřebují „obnovit“ či „restaurovat“, ať již spontánním působením přírodních procesů, či cíleným lidským opatřením.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

tags: #ochrana #rozmanitosti #prirody #definice

Oblíbené příspěvky:

• Jak recyklovat pivní lahve
• Volný čas a životní prostředí v ČR
• Metody měření emisí
• Přírodní pozorování a školní zralost
• Dotace pro ekologické zemědělství v ČR