Ochrana přírody a čištění potoků: Výzvy a řešení

Izomery hexachlorcyklohexanu (HCH) (α,β,γ,δ,ε), jeho nečistoty a produkty přeměny, jako jsou chlorbenzeny (CB), představují na mnoha místech závažný a přetrvávající environmentální problém. Mnoho projektů EU se zabývalo eliminací zdrojové zóny HCH a související bioremediací podzemních vod. Tyto lokality doplňuje mnoho menších lokalit a problémů s rozptýlenou kontaminací. α,β &γ HCH jsou uvedeny na seznamu Stockholmské úmluvy o perzistentních organických látkách (POPs). Podle nařízení ES č. 850/2004 bylo používání γ-HCH (lindanu) od konce roku 2007 zakázáno.

Minulá výroba HCH v Evropě vedla ke vzniku přibližně 40 megapodniků s celkovým množstvím odpadu HCH přesahujícím 250 tisíc tun. Tam, kde byly provedeny praktické zásahy k odstranění zdroje ve větším množství, šlo o výkopové práce a odstranění na skládku nebezpečných odpadů nebo zpracování mimo lokalitu. Tyto zásahy jsou však spojeny s velkými náklady, které nelze u většiny lokalit pokrýt. Častěji se megalitické lokality řešily pomocí izolací s nepropustnými bariérami pro řízení cest. Tato ochrana však nikdy není dokonalá a únik HCH a produktů jeho přeměny a následný odtok do povrchových nebo podzemních vod zůstává potenciální příčinou závažných škod.

Vzhledem k tomu, že HCH se bioakumuluje ve sladkovodních potravních řetězcích (ryby, korýši) a může se dostat do biomasy rostlin a listnatých stromů, je potenciál kumulativního chronického poškození v dlouhodobém horizontu vysoký. Čištění těchto úniků může být nákladné pomocí běžných čistíren odpadních vod (ČOV), zejména v odlehlých lokalitách.

LIFEPOPWAT: Udržitelné řešení pro odlehlé lokality

LIFEPOPWAT nabízí robustnější, na údržbu nenáročnou a udržitelnou úpravu založenou na tom, že je levnější než konvenční ČOV a může být nasazena ve vzdálených lokalitách, kde může být přístup k infrastruktuře omezený. Je založena na integrovaných reaktivních zónách s mokřadem jako stupněm leštění. Základem nové technologie je multikomponentní systém založený na sérii filtračních a sorpčních polí obsahujících železo a přírodní látky jako je rašelina. Do čistícího systému o rozloze 0,75 ha navazujícího na výsypku bývalého lomu Hájek bude přiváděna kontaminovaná voda z výsypky. V první části čistícího systému dochází k sedimentaci kalů, odtud voda protéká do nádrží s železnými šponami (oxidace železa výrazně redukuje znečišťující látky) a dále do nádrží s rašelinou (sorpce a biologické odbourání znečišťujících látek).

Cíle projektu LIFE

Cílem projektu LIFE je minimalizovat rizika pesticidu (izomeru lindanu) vytékajícího z výsypky bývalého lomu Hájek do okolního prostředí.

Čtěte také: Ochrana přírody ve Žďáru

Výstupy projektu LIFE

• Na základě již dokončeného výzkumu a vývoje bude vytvořen velký pilotní prototyp Wetland+ v Hájku (CZ), „P1“, který bude rozšířen na velký pilotní projekt.
• P1 bude vykazovat výkonnost systému v komerčně relevantním měřítku a poskytne vzor pro podporu replikace. Budou sledovány klíčové atributy výkonnosti, nákladové faktory a širší výsledky udržitelnosti.
• V Jaworznu (PL) bude provedeno pilotní nasazení prototypu „P2“. P2 ukáže cestu replikace této technologie na jiných lokalitách, přičemž se zohlední rozdíly mezi lokalitami, jako je kontext kontaminace, hydrogeologické podmínky, mikrobiální společenstva a místní zdroje, např.
• Bude stanoven specifický postup replikace projektu a postupně budou aktivně prověřovány kandidátské lokality se záměrem dotáhnout několik z nich do fáze studie proveditelnosti.
• Budou prozkoumány inovace v oblasti monitorování výkonnosti s cílem zlepšit replikaci a snížit náklady na řízení. Bude prozkoumáno několik cest k ekologickému monitorování a analýze, např.

Lokalita Hájek u Karlových Varů

Zájmové území leží přibližně 1,5 km jihozápadně od města Hroznětín. Západním směrem nedaleko od lokality se nachází chatová osada Velký rybník a stejnojmenná vodní nádrž. Předmětné území je obklopeno lesy s oborou Hájek. V oboře se chová mufloní zvěř a divoká. Oborou protéká Ostrovský potok v délce přibližně 1 200 m, přičemž výtok z drenážního systému z výsypky lomu Hájek do Ostrovského potoka je situován v bezprostřední blízkosti oplocení obory. Východním směrem po toku Ostrovského potoka se nacházejí rybníky Ostrovské kaskády, které jsou využívány k rybochovu.

Lokalita se nenachází v oblasti se zvláštním režimem ochrany přírody a krajiny ve smyslu kategorie dle § 14 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Nejbližším chráněným územím, přibližně 1 km východním směrem, je přírodní rezervace Ostrovské rybníky, která se nachází na území ptačí oblasti Doupovské hory. Severním a severovýchodním směrem ve vzdálenosti přibližně 10 km a 13 km od zájmového území se rozléhají národní přírodní rezervace a evropsky významná lokalita seznamu NATURA 2000 Krušnohorské plató a národní přírodní rezervace a ptačí oblast seznamu NATURA 2000 Novodomské rašeliniště - Kovářská.

Na lokalitě lom Hájek u Karlových Varů byla v 60. letech 20. stol. prováděna těžba uranu s doplňkovou těžbou kaolínu, bentonitu a čediče. V blízkosti těžby byla v předpolí lomu založena i výsypka, do které bylo v letech 1966 až 1968 neřízeně uloženo cca 3 000 až 5 000 t balastních izomerů a chlorovaných benzenů z výroby hexachlorocyklohexanu (HCH) ze Spolany Neratovice. Navezení těchto látek proběhlo v několika etapách, přesné údaje o množství a místě uložení nejsou v současné době známy. Samotný odval byl založen v pramenné oblasti Ostrovského potoka a v důsledku negativního vlivu podzemních vod byl postižen sesuvem.

Aktuální stav vodních toků v České republice

V porovnání s dlouhodobými červnovými údaji jsou průtoky na většině vodních toků výrazně podprůměrné a pohybují se nejčastěji v rozmezí 10 až 50% normálu. Menší vodní toky klesají až na hranici sucha a travou zarůstají i nedávno vyčištěné vodní toky. Vegetace rostoucí v říčním korytě je jedním z důsledků dlouhodobého přetrvávajícího sucha. V řekách chybí voda a přemíra látek, jako je dusík či fosfor, které se do vody dostávají z polí v době prudkých dešťových srážek, podporuje růst rostlin. Nízké průtoky snižují hygienickou a ekologickou funkci vodního toku a živiny se tak vyskytují ve vyšších koncentracích.

„V důsledku sucha, kdy se v tocích vyskytují minimální průtoky až vysychání některých úseků koryt, dochází k výraznějšímu zarůstání těchto koryt travou i rákosy. Toto zarůstání často podporuje i přísun živin ze zaústění odpadních vod nebo splachů, které se nemohou v tocích dostatečně naředit. Nejde přitom o toky, které by byly zanesené a potřebovaly vyčistit či odtěžit sedimenty, ale často jde o toky, které jsme čistili v nedávné době. Nejhorší je situace na drobných vodních tocích. Situace je letos horší, protože vývoj počasí má přibližně 40 dní náskok před normálem. Aktuální stav na některých vodních tocích tak odpovídá stavu z loňského srpna,“ popisuje situaci generální ředitel Povodí Moravy, s. p. Václav Gargulák.

Čtěte také: Organon a aristotelská filosofie

Příkladů je celá řada. Vodní toky vypadají zanedbaně, avšak jejich údržba proběhla mnohdy nedávno. V Jihlavě čistili vodohospodáři koryto řeky Jihlavy teprve před rokem a půl, dnes se nízká hladina v řece ztrácí v zelené vegetaci. Podobná situace je i na dalších vyčištěných potocích, jako je například Kelčický potok, Vřesůvka, Jakubovský potok či Štěpánovský potok.

„Situaci pomůže pouze dlouhodobý déšť. Další technické zásahy na tocích, kde nedávno proběhlo čištění či těžba sedimentů k ničemu nepovede, naopak může negativně ovlivnit hladinu podzemní vody a bývá negativně vnímána ze strany orgánů ochrany přírody. V případě vyčištění s pomocí mechanizace se vegetace objeví opět během několika týdnů. Chemické postřiky jsou velmi nešetrné k životnímu prostředí a je vhodné je používat jen ve výjimečných případech např. při likvidaci invazivních druhů rostlin,“ doplňuje Gargulák.

Množství živin z polí, kanalizací či nedostatečně vyčištěná voda společně s nízkými průtoky v řekách a sníženou schopností vodních toků tyto látky naředit stojí nejen za bujením rostlin ve vodních tocích, ale může mít na svědomí i úhyny vodních živočichů.

Problémy a výzvy v péči o drobné vodní toky

Vznikají tak škody a hledá se „viník“. Objevuje se řada mediálních výstupů, ve kterých je za hlavní příčinu škod označen špatný stav koryt toků s nánosy a nedostatečná údržba břehových porostů, zarůstání trávou, apod. Řada obcí se kolem drobných vodních toků vyvíjela urbanisticky po roce 1948 z hlediska vodního hospodářství a odtokových poměrů zcela nevhodně. Nemovitosti se postupně začaly budovat bezprostředně na břehových hranách koryt, často je ke každé nemovitosti veden mostek, převážně s nedostatečnou průtočnou kapacitou způsobující odtokovou závadu. V horších případech se koryto drobného vodního toku zatrubnilo. V nejhorších případech se nad zatrubnění umístila zástavba.

Zatrubnění mají často nedostatečnou kapacitu a neexistuje k nim alternativa při údržbě nebo jednoduchá možnost potřebného zkapacitnění. Stává se, že obce nebo občané „ztratili paměť“ a k zatrubnění se po naplnění jejich životnosti nehlásí. A přesto se objevují požadavky na zatrubnění i nyní a mnohdy s neuvěřitelným argumentem, že voda v toku „smrdí“ a je hygienickou závadou.

Čtěte také: Vybavení pro ochranu přírody

Modernizace obcí znamenala za posledních 50 let vybudování inženýrských sítí, pro které však občané neposkytli pozemky, a ty jsou pak vedeny bezprostředně podél koryt nebo i v nich a často při křížení mají zcela nedostatečné krytí pode dnem, což prakticky znemožňuje provádět jakékoli výkopy při údržbě toku. Složité je majetkoprávní vypořádání pozemků jak u stávajících úprav drobných vodních toků, tak u připravovaných protipovodňových nebo revitalizačních opatření, kdy občané vnímají pouze své osobní zájmy.

S ohledem na často omezené přístupy ke korytům jsme nuceni většinou provádět kosení břehů ručně a pak náročným a zdlouhavým způsobem travní hmotu z koryt uklidit. Navíc doposud řada domů má nedostatečné čištění domovních odpadních vod a vypouštěním těchto vod do koryt potoků dodává travní hmotě potřebné živiny. Existuje i řada případů, kdy sklepy rodinných domů jsou odvodněny do toku bez projednání. Při zvýšených vodních stavech se potoční voda potom zpětným vzdutím dostává až do domů.

Při kontrolních pochůzkách drobných vodních toků opakovaně evidujeme ukládání odpadů do průtočného profilu všeho druhu, a to od stavební sutě přes travní hmotu, biologický odpad z kuchyní a z přebytků úrody, ale také vybavení domácností nebo často pneumatiky.

Jednou z povinností správce vodního toku je ochrana přirozeného koryta a jeho vývoje. U přirozených koryt vodních toků má tak správce velmi omezené možnosti zásahu. Koryto takového toku může přirozeným působením tekoucích povrchových vod a dalších přírodních faktorů měnit svůj směr, podélný sklon a příčný profil (§ 44 a 46 vodního zákona).

Řada vodních toků historicky upravených dále prošla postupnou renaturací a dnes se na toky pohlíží jako na toky přirozené a požívají značné ochrany z hlediska životního prostředí. Nutno podotknout, že řadu povinností mají i pobřežníci, vlastníci pozemků a nemovitostí kolem vodních toků.

Tento stručný výčet ukazuje, že situace na cca 2 600 km drobných vodních toků není jednoduchá. Přesto se státní podnik Povodí Odry snaží stav na drobných vodních tocích postupně zlepšovat. Kupříkladu ve vhodných místech připravuje a realizuje vodní nádrže, které nad obcí utlumí velkou vodu a zároveň slouží i jako krajinotvorný prvek, který zmírňuje projevy sucha.

Při plnění zákonných povinností připravuje a provádí státní podnik Povodí Odry údržbu břehových a doprovodných porostů. Významnou preventivní činností státního podniku je pro drobné vodní toky postupné pořizování studií odtokových poměrů. Tyto jsou hlavním zdrojem informací pro rozhodovací činnost orgánů státní správy a samosprávy v dalším rozvoji nebo ochraně obce před povodněmi.

Další preventivní činností je postupné posilování jarních povodňových prohlídek, které provádíme ve spolupráci s obcemi s následným ukládáním nápravných opatření k řešení odtokových závad nejen pobřežníkům, ale i správcům toku. Vznikly nové srážkoměrné a vodoměrné stanice, které umožňují varování občanů před přívalovou povodní a mají vazbu na povodňové plány obcí a integrovaný záchranný systém.

Odtokové poměry a celkový stav koryt drobných vodních toků, se od roku 2011, odkdy o drobné vodní toky pečuje státní podnik Povodí Odry, postupně a objektivně zlepšuje. Zlepšování odtokových poměrů a stavu potoků a bystřin v povodí Odry se neobejde bez vzájemné spolupráce a respektu!

Ochrana krasových oblastí

Krasové oblasti jsou velmi citlivé na znečištění, které se dostává do podzemních vod nejen přitékajícími povrchovými toky, ale také infiltrací z povrchu a drenáží z okolního nekrasového prostředí. Infiltraci znečištěných vod do krasového podzemí můžeme výrazně omezit zatravněním orné půdy, zejména nad jeskyněmi a kolem závrtů, kde hrozí největší nebezpečí průsaků vod obsahujících hnojiva a pesticidní látky. Kvalitu povrchových toků přitékajících na území chráněných krasových oblastí a čistotu vod, které se dostávají drenáží z okolního nekrasového prostředí, však můžeme ovlivnit při současném stavu legislativy jen stěží.

Chráněné krajinné oblasti nemají žádná ochranná pásma a jejich správy nejsou dotčeným orgánem za svými hranicemi. Je zjevné, že hranice mají svůj velký význam pro krajinu a biotu na povrchu, ale u vody bychom měli chránit nejen vodní ekosystémy v chráněných územích, ale i za hranicemi v celém dotačním zázemí. Jen tak můžeme zabránit znečištění krasových vod a ochránit toto unikátní prostředí.

Krasové hydrogeologické systémy jsou extrémně zranitelné antropogenními zásahy. Z hlediska ochrany unikátního krasového prostředí a na něj vázaných významných zvodní je i riziko poměrně malého vnosu kontaminace do horninového prostředí nepřípustné.

„Správci krajiny by měli vytyčit úplnou oblast povodí krasové oblasti a měli by vnímat potenciální dopady jakýchkoli činností v rámci území, i když se nenacházejí na samotném krasu. Pokud se posuzuje krasová oblast jako celek nebo jakákoli její část, zvolená strategie opatření by měla zajistit ochranu celého povodí, kdykoliv je to možné. Tam, kde to proveditelné není, by mělo být alespoň široké ochranné pásmo kolem klíčových prvků, které je třeba chránit. Pokud významná část povodí leží mimo hranice chráněného území, mělo by být k zajištění množství a kvality vnosů vody z těchto oblastí do krasového systému zváženo použití propracované environmentální kontroly podle vodohospodářských plánů nebo právních předpisů. V krasových oblastech musí být více než v jakékoli jiné krajině přijat úplný režim kontroly povodí.

Současná situace v CHKO Moravský kras

Moravský kras je nejdokonaleji vyvinuté krasové území České republiky s výskytem typických krasových jevů, které podmiňují specifické hydrogeologické poměry celé oblasti, v níž v podstatě neexistuje povrchová říční síť. Nachází se zde nejen nejdelší jeskynní systém v České republice, ale i jediný mezinárodně chráněný podzemní mokřad v ČR - ramsarská lokalita Podzemní Punkva. Přímo do hlavních přítoků Punkvy přitékají vody z obcí, které nemají vyřešenou likvidaci odpadních vod.

Problémem jsou nejen obce na území chráněné oblasti, ale i obce v povodí toků, jejichž vody tečou do tohoto území. Na území CHKO Moravský kras nemají vyřešené čištění odpadních vod 3 obce a jedna městská část Blanska, dále je nutné intenzifikovat ČOV u 4 obcí. S výjimkou městské části Blanska Lažánek, ostatní obce jsou v různé fázi přípravy mechanicko-biologické ČOV.

Znečištěné toky, které často překračují limity pro přípustné znečištění povrchových toků (NV č. 401/2015 Sb.), zejména dusíkatými látkami a fosforem, jsou jedním z největších problémů na území CHKO Moravský kras.

Vzhledem k této závažné skutečnosti nechala Správa CHKO Moravský kras z dotačního programu MŽP (POPFK) zpracovat studii, která se touto problematikou zabývá. Studie „Porovnání dostupných možností řešení likvidace odpadních vod v krasových oblastech na příkladu obcí Holštejn a Lipovec“ byla zpracována kolektivem odborníků zaměřených na problematiku čištění odpadních vod sdružených v Asociaci pro vodu ČR, z.s. Studie ukazuje na příkladu malých obcí Holštejn a Lipovec způsoby vhodného odkanalizování a čištění odpadních vod. Zabývá se úskalími různých druhů čištění, včetně jejich technologií, a provádí nás jednotlivými stupni čištění, včetně likvidace kalů. Dotýká se také legislativy.

Vhodné způsoby čištění odpadních vod v krasových oblastech

Jediný vhodný způsob likvidace odpadních vod z obcí v krasových oblastech a obcí, jejichž odpadní vody přitékají na tato území s výjimkou rozptýlené zástavby (kterou z technických a ekonomických důvodů nelze odkanalizovat), jsou mechanicko-biologické ČOV. Tyto čistírny jsou dlouhodobým řešením a zahrnují možnost napojení všech nemovitostí v obci včetně rekreačních objektů.

Jedná se o stabilní způsob čištění odpadních vod (pravidelná kontrola technického stavu a odběry vzorků) s vysokou účinností odstraňování fosforu a denitrifikačních procesů. Provozovatelem je jeden subjekt, který je zodpovědný i za vyústění kanalizace, a jsou zde dány přísnější limity pro vypouštění odpadních vod (kontrolováno více ukazatelů) v porovnání s malými domovními ČOV. Na těchto ČOV máme také záruku zákonné likvidace kalů, což je právě na území krasových oblastí velmi důležité.

Obecná kritéria pro volbu technologie ČOV lze stanovit požadavkem na dodržení základních parametrů mechanického a biologického stupně ČOV již v zadávacích podmínkách pro návrh řešení projektové dokumentace.

Při posuzování vhodnosti využití možných technologických koncepcí čištění komunálních odpadních vod v krasových oblastech je třeba zvážit více kritérií než při řešení ČOV pro běžná sídla. Pokud není při posuzování ceny investice hlavním srovnávacím kritériem cena vázaná na srovnatelnou užitnou hodnotu nabízených řešení, kterou však může posuzovat pouze nezávislý odborník v oboru čištění odpadních vod, hrozí situace, že realizovaná stavba spíše než chrání, tak škodí celému okolí.

K odvádění splaškových komunálních odpadních vod je nezbytné vyloučit jednotné kanalizace. Jediným vhodným řešením je oddílná splašková kanalizace. U jednotné kanalizace dochází při přívalových deštích k tzv. odlehčení, což znamená vypouštění zředěných splaškových vod přímo do toku, protože čistírna není schopna vyčistit najednou takové množství odpadní vody. Je důležité vyloučit veškerá řešení, která počítají s odlehčením odpadních vod do recipientu odvádějícího vody do krasových prostor.

Malé domovní čistírny odpadních vod (DČOV)

Dle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu v posledním znění, není řešení odvádění odpadních vod s počtem trvale napojených fyzických osob menším než 50 a s nižší denní produkcí odpadních vod než 10 m3 kanalizací pro veřejnou potřebu. Pro takto malé ČOV tedy neplatí celá řada standardních legislativních požadavků na navrhování, výstavbu a provoz takových zařízení.

Dále pak jiný legislativní předpis: zákon č. 254/2001 Sb. v posledním znění, o vodách, umožňuje u ČOV do 50 ekvivalentních obyvatel speciální - zjednodušený - režim výstavby i kontroly ČOV v rámci ohlašování výrobku označeného CE. V praxi to logicky znamená u takových objektů nižší standard řešení a také jejich provedení a vybavení. Tomu následně odpovídají významně horší reálné výsledky a spolehlivost čištěni odpadních vod.

Vážným problémem pro zajištění trvale účinného a spolehlivého fungování čistícího procesu u domovních čistíren odpadních vod (DČOV) je už samotné kolísání znečištění na přítoku i hydraulického nátoku, dané režimem nakládání s vodami v jediné nemovitosti.

Inhibiční nebo až toxický dopad na biocenózu v aktivační nádrži může mít použití některých prostředků běžné domácí hygienické nebo čistící chemie v poměrně „obvyklém“ množství. DČOV mají nízkou schopnost odstraňovat fosfor a velmi těžko dosažitelné podmínky pro denitrifikaci (ve vodě zůstávají po přeměně amoniaku dusičnany, které se již dále nerozkládají na dusík).

V některých případech je veřejností nebo obecními správami zvažována alternativní možnost nebo nabídka „snadnějšího“ vyřešení zpracování odpadních vod v menších obcích právě soustavou jednotlivých domovních ČOV namísto systematické kanalizace zakončené jednou obecní čistírnou odpadních vod. V každém případě se zde jedná o značný technický a ekologický kompromis, daný už samotným konceptem řešení většiny DČOV. Tyto jsou primárně určeny pro použití u obtížně dosažitelných samot, rekreačních nebo ubytovacích zařízení, případně malých skupin nemovitostí.

Řešení osad a obcí s předpokládanou produkcí znečištění o velikosti nad 50 EO způsobem „decentralizovaného“ čištění pomocí množství objektů typu DČOV je z pohledu ochrany citlivého území a hydrogeologického fondu nežádoucí.

Vegetační čistírny odpadních vod

Z technického pohledu se jedná o objekty s velmi omezenými možnostmi regulace a ovlivnění účinnosti procesu čištění. Účinnost čištění bývá dokládána většinou pouze výsledky stanovenými ze vzorků vyčištěné odpadní vody, které jsou často pouze bodové, a z dostupných dat většinou nelze sestavit vypovídající látkovou bilanci. Není jednoduše možné podchytit vazbu mezi hodnotou koncentrace znečištění právě přitékajících odpadních vod a aktuální hodnotou odtoku.

Kořenové ČOV jsou, bez ohledu na koncepci řešení, metodou extenzivní, z hlediska využití plochy nehospodárnou (8-10 m2 plochy na 1 EO) a nejasná doba zdržení odpadních vod v kořenovém loži neumožňuje učinit přesnější technologickou analýzu procesu. Nedostatečná účinnost při odstraňování dusíku je patrná hlavně u kořenových čistíren instalovaných na oddílné splaškové kanalizaci. Účinnost odstraňování fosforu (nelze z principu jednoduše aplikovat chemické srážení), je závislá především na chemických vlastnostech použitého kameniva v biologickém stupni.

Dalším problémem je kalové hospodářství. Kal z anaerobního předčištění na mechanickém stupni vegetačních ČOV je v současnosti možné zpracovat pouze na větších městských ČOV. Nejedná se totiž z pohledu legislativy o kal upravený a nelze ho aplikovat přímo na zemědělskou půdu. Toto je zatím prakticky u všech vegetačních čistíren opomíjeno.

Specifickým odpadem z provozu vegetačních čistíren odpadních vod jsou tlející zbytky „zelené hmoty“ po skončení vegetačního období. Typická vlastnost hromadění těžkých kovů v tělech vodních rostlin, které je známým jevem, a zvyšování jejich koncentrace v této hmotě jsou zatím často podceňovaným problémem při jejich případném přidávání do kompostů nebo spalování.

Při dlouhodobém výhledu se na stávajících zařízeních ukazuje jako problém obnova „kořenového“ lože a způsob likvidace a nakládání s vytěženým použitým kamenivem. V oblastech, jako je CHKO Moravský kras nebo podobných, není možné řešit tento především logistický problém improvizacemi podle aktuálních okolností, ale na vegetační ČOV by mělo být počítáno minimálně s prostorem na regeneraci kameniva pro případnou recyklaci.

Legislativa v oblasti ochrany vod

Legislativa ochrany povrchových a podzemních vod v krasových oblastech je nedostatečná, přestože se ČR připojila k řadě mezinárodních aktivit a úmluv v této oblasti. Ani jedna ze současných legislativních norem nám nedává dostatek argumentů k obhajobě objektivně vyšších, ale nezbytných nákladů na technická řešení, které je nutné předpokládat, než jsou náklady běžné při realizaci obdobných staveb v méně citlivých územích a lokalitách.

Za jedinou výjimku platnou pro CHKO v souvislosti s čištěním a odváděním odpadních vod lze uvést omezení aplikace upravených čistírenských kalů na zemědělskou půdu v těchto oblastech. Z tohoto důvodu je možné doporučovat nebo předepisovat pouze takové hodnocení, které ze současné české a implementované evropské legislativy vychází.

V souladu s mezinárodně uznávanými doporučeními pro ochranu krasových útvarů a jeskynních systémů je nezbytné sledovat všechny důležité složky znečištění v rozsahu, který je využíván pro velké ČOV. Po dodavateli ČOV by potom měly být v garancích projektů požadovány limity vycházející ze současných nejmodernějších technologií, standardně dosahované bez ohledu na velikost ČOV. Z tohoto pohledu je třeba opustit využívání limitů dle „BAT“, jak jsou uváděny v NV č.

tags: #ochrana #přírody #čištění #potoka

Oblíbené příspěvky:

• Kyselina mravenčí a odpady
• O Ostrově odpadků a možnostech osídlení
• Nařízení EU o ovzduší a Česká republika
• Soused a jeho kompost: Jak řešit neshody?
• Zkušenosti z letních brigád