Tipy a triky pro odhad vzdálenosti v přírodě

Orientace v terénu je kombinace několika dovedností: čtení mapy, vnímání terénu, odhad vzdálenosti a práce se směrem. Patří sem i schopnost spojit to, co vidím na displeji nebo mapě, s tím, co mám před sebou v reálu.

Geocaching jako trénink orientace

Geocaching není jen sport, ale i malá taktická hra. U geocachingu je navíc motivace jasná a okamžitá - když dobře naplánuju, dřív najdu. A když nenajdu, musím změnit strategii. Dítě si musí vybrat trasu, rozhodnout, jestli obejít potok, nebo ho přejít, jestli jít podle cesty, nebo „to vzít zkratkou“.

Právě tohle geocaching dělá úplně přirozeně - dítě má cíl (keš), nástroj (GPS / mobil) a prostředí (přírodu nebo město). Velká část výzkumů o hře venku říká, že společná aktivita v přírodě snižuje konflikty a zvyšuje spolupráci. Prostředí je proměnlivé, úkol je společný a děti si musejí rozdělovat role.

V terénu se přirozeně objeví „navigátor“, „pozorovatel“, „čtenář listingu“. U geocachingu to funguje stejně: jedno dítě hlídá GPS, druhé čte nápovědu, třetí pátrá v terénu. Novější přehledy o používání digitálních nástrojů v geografii ukazují, že když se technologie použije na reálný problém (najdi bod, projdi trasu, zdokumentuj místo), děti si ji osvojí rychleji a smysluplněji, než když jen klikají v aplikaci.

Studie o zapojení geocachingu do výuky zeměpisu popisují, že když žáci musí fyzicky najít bod v terénu podle souřadnic, výrazně se jim zlepší chápání mapy, měřítka a vztahu „mapa ↔ skutečnost“. Ještě konkrétnější je studie „Geocaching as a method to improve spatial and social skills“, která sledovala žáky při sérii geocachingových aktivit. Po projektu lépe odhadovali vzdálenosti, orientovali se jistěji a byli schopní popsat, kde se právě nacházejí.

Čtěte také: Odpad a instalatérské práce - odhad ceny

Děti si neumí vytvořit kvalitní mentální mapu světa jenom z obrázků v učebnici. Potřebují se hýbat v prostoru, otáčet se, měnit úhly pohledu. Outdoorové a přírodně založené učení se proto dlouhodobě spojuje s lepším výkonem v úkolech, kde je potřeba prostorová představivost. Od jednoduchého „kudy dojdu k řece“ až po složitější orientaci v neznámém prostředí. Geocaching do toho přidává prvek přesnosti: nestačí „někde tam“, ale „do 5 metrů“.

Výzkumy

• Geocaching v edukaci (Polsko, 2020) - Autoři popisují, že při geocachingových hodinách se zlepšila schopnost žáků pracovat s mapou i motivace k učení v terénu.
• Rakouský projekt „Geocaching as a method to improve spatial skills“ - prokázal, že opakované hledání keší v různém prostředí zlepšilo odhad vzdáleností a orientaci v městském prostoru.
• Experiential-based learning s GPS - studie ukázala, že když je úkol spojený s fyzickým pohybem k cíli, prostorové myšlení se zlepšuje víc než při čistě třídní výuce.
• Outdoor learning a prostorová inteligence - výzkumy z oblasti outdoorové pedagogiky dlouhodobě potvrzují, že pobyt venku a navigace v proměnlivém prostředí podporují prostorové myšlení, orientaci i sebejistotu dětí.

Protože chceme, aby se každému cestovateli nakupovalo pohodlně a web fungoval jak má, používáme soubory cookies. Slouží nám k analýze provozu, zlepšování služeb i personalizaci obsahu a reklam. Souhlasem zároveň povolujete, že Google může zpracovávat vaše osobní údaje (např. Více informací o ochraně soukromí najdete zde. Nechte dítě navigovat - i když jdete „špatně“, nechte ho zkusit přepočítat, otočit mapu, porovnat GPS s terénem. Střídejte prostředí - město, park, les. Zapojujte přírodu - vysvětlete, že nehledáme za cenu ničení okolí.

Geocaching je tak trochu nenápadná učebnice orientace. Děti běhají, smějí se, hledají „poklady“ - a přitom si trénují mapu v hlavě, čtení krajiny, odhad vzdálenosti i spolupráci. To, co školy a rodiče často chtějí učit „na sucho“, dělá geocaching sám od sebe. Je to proto, že má silnou vnitřní motivaci („chci najít keš!“).

Dalekohledy a odhad vzdálenosti

Dalekohled je vynikajícím pomocníkem jak na výlety do přírody, tak i pro ochránce přírody, mořeplavce, myslivce, ornitology či návštěvníky sportovních nebo kulturních akcí. Pokud uvažujete o jeho koupi, ale nevíte si rady s výběrem, rádi vám v následujícím článku poradíme. Dozvíte se vše o jednotlivých typech, parametrech a funkcích dalekohledů.

Základní rozdělení podle konstrukce

Nejjednodušší rozdělení dalekohledů vychází z jejich konstrukčního řešení, konkrétně zda jsou určeny pro dvě či pouze pro jedno oko, podle toho se dělí na přístroje:

Čtěte také: Ekologie a Postoje

• binokulární
• monokulární

Další dělení pak vychází ze způsobu, jakým je konstruován objektiv. Jedná se o:

• refraktory
• reflektory

Binokulární dalekohledy

Jedná se o přístroje, které jsou určeny pro pozorování oběma očima, což je také jejich velkou předností. Při sledování obrazu totiž využijete obě mozkové hemisféry, výsledný obraz je proto přirozeně plastický a získáte také lepší odhad vzdálenosti.

Většinou však přístroje tohoto typu umožňují menší přiblížení (než tzv. monokuláry). To lze však vnímat také jako výhodu. Malé přiblížení totiž eliminuje třes obrazu a poskytuje také větší zorný úhel, což se hodí především při pozorování pohyblivých cílů.

• Výhody: plastický obraz, lepší odhad vzdálenosti, větší zorný úhel
• Nevýhody: menší přiblížení

Monokulární dalekohledy

Na rozdíl od binokulárů jsou monokuláry určeny pro pozorování pouze jedním okem a vyznačují se velkým přiblížením. Ideální jsou tedy pro sledování obrazu ve velké vzdálenosti. Trpí však všemi nedostatky, které jsme již uvedli výše: třesem obrazu (který je již od přiblížení 12x a více v rukou neudržitelný), nízkou světelností a menším zorným úhlem.

Velmi často jsou také vybaveny stativem nebo se doporučuje je při pozorování alespoň používat s pevnou oporou (například opřené o strom). Velkou výhodou je poměrně široká nabídka nejrůznějších předsádek a adaptérů umožňujících propojení dalekohledu s nejrůznějšími fotoaparáty či zrcadlovkami.

Čtěte také: Demolice stavby: Odhad odpadu

• Výhody: větší přiblížení, není potřeba nastavovat dioptrickou korekci, možnost připevnit fotoaparát
• Nevýhody: nezprostředkují prostorový vjem, nevhodné pro použití bez stativu, vyšší hmotnost

Refraktory

Jedná se o čočkové dalekohledy, což znamená, že vnitřní optiku tvoří soustava čoček. Tyto přístroje však trpí barevnou vadou, která se vyrovnává použitím dalších čoček (nazývají se achromatické). Najdeme je proto především mezi hvězdářskými dalekohledy.

Reflektory

Zde jde o zrcadlové dalekohledy, které používají místo čoček soustavu zrcadel. Jsou na rozdíl od refraktorů lehčí, levnější a menší, netrpí také barevnou vadou. Setkáváme se s nimi proto mnohem častěji.

Důležité parametry jak vybrat dalekohled

Výběru správného typu přístroje by mělo předcházet seznámení se základními parametry, které úzce souvisejí se způsobem využití. Jsou jimi:

• zvětšení
• světelnost
• zorné pole
• typ skel
• hmotnost
• materiál

Zvětšení

Zvětšení (či přiblížení) je základní parametr, kvůli kterému si přístroj pořizujeme především. Tuto hodnotu reprezentuje první číslice v označení dalekohledu, tedy v označení například 7×50 pozorovaný obraz vidíme zvětšený sedmkrát, objekt vzdálený 700 metrů se jeví, jako bychom jej pozorovali ze 100 metrů.

Světelnost

Světelnost souvisí s průměrem předních čoček objektivu v milimetrech a jedná se o druhé číslo v označení dalekohledu (například z hodnoty 20×60 můžeme vyčíst, že průměr čoček činí 60 mm). Přitom čím větší je průměr čočky, tím vyšší bude míra světelnosti, a tím vyšší bude viditelnost a kvalita obrazu (především za zhoršených světelných podmínek například za šera, mlhy či v hlubokém lese).

Zorné pole

Zorné pole je obraz, který přehlédneme najednou beze změny směru pohledu. Šířka zorného pole se uvádí v metrech na vzdálenost 1000 m (například 110/1000 m).

Typ skel

Použitý typ skla má samozřejmě vliv na kvalitu zobrazení pozorovaného obrazu, je proto dobré při výběru zohlednit i tento parametr. Na trhu najdete dva základní druhy skel:

• borokřemičité sklo
• baryové korunové sklo

Hmotnost

Především pro využití v přírodě, sportu či turistice je tento údaj důležitý. Hmotnost malých kapesních dalekohledů se pohybuje mezi 200-300 g. S kvalitou v tomto případě roste také váha dalekohledu. Je však třeba podotknout, že tyto modely se běžně nevyužívají v přírodě či při sportu, a není tedy potřeba s nimi často manipulovat.

Použití dalekohledu

Před nákupem si vždy ujasněte, k jakému účelu jej budete dalekohled nejčastěji používat. Je zřejmé, že odlišný typ přístroje využije ornitolog, jiný turista či amatérský astronom. Níže proto najdete doporučení, jaké typy dalekohledů jsou nejvhodnější pro nejrůznější zájmové oblasti, v nichž je můžete využít:

• turistické
• ornitologické
• myslivecké
• divadelní
• sportovní
• námořní
• vojenské
• hvězdářské
• dětské

Turistické dalekohledy

Dalekohled vhodný pro turistiku by měl být kompaktní, lehký, malý a odolný. Většinou se jedná o modely binokulární o zvětšení 7-10x s průměrem objektivu 21-42 mm. Velmi důležitým parametrem je také odolnost proti otřesům i jinému mechanickému poškození, je proto dobré volit pogumovaný povrch. Praktická může být také voděodolnost.

Ornitologické dalekohledy

Pozorovat ptactvo můžete i kvalitním turistickým binokulárem - budete díky němu mnohem pohotovější a díky malým rozměrům a nízké váze jej můžete nosit třeba zavěšený na krku.

Myslivecké dalekohledy

Podobně jako turistické bývají dalekohledy pro myslivce častěji binokulární (lze ale také najít monokulární se stativem). U tohoto typu je důležitá především světelnost a přiblížení. Je proto lepší zvolit větší průměr čoček (nejlépe v rozmezí 46-63 mm) a větší zvětšení (8-11x).

Ptačí hodinka a rozvoj dovedností

Jak nejspíš víte, v uplynulém víkendu se konal šestý ročník akce s názvem Ptačí hodinka. Obrovský, celostátní výzkum České společnosti ornitologické (dále jen ČSO) s vysokými, avšak reálnými ambicemi, z nichž velkou část již dnes úspěšně plní. Při letmém pohledu do médií může princip této akce působit až směšně jednoduše- lidi zkrátka hodinu v kuse počítají ptáky na krmítku.

Řídí se jasnou metodikou terénního výzkumu, a proto také přináší poměrně seriózní výsledky. Zároveň obrovské množství lidí v součtu shromažďuje tak obrovské množství dat, že strčí do kapsy celé týmy vědců. Současně se přitom aktivně vzdělávají a trénují v pozorování, poznávání a ochraně ptáků.

Myšlenka Ptačí hodinky zní: všichni milovníci ptáků si během tří dní vyhradí jednu hodinu. Během ní budou stát u svého krmítka a pozorně zaznamenávat, určovat a sčítat všechny ptáky, jenž se přiletí posilnit, ale také ty, kteří jen prolétnou či se ukážou v blízkém okolí (např. na okolních stromech). Od každého druhu přitom zapíší nejvyšší prokazatelný počet jedinců.

Konečná data ke zpracování jsou pak přes zdánlivou jednoduchost velmi komplexní. Do formuláře totiž zadáváte nejen zaznamenané druhy a jejich počty, ale také celou řadu podstatných okolností, jenž výsledky ovlivňují. Jde například o konkrétní čas sčítání (např. 8:15-9:15), přesnou polohu daného krmítka (bod v mapě), popis nejbližšího okolí (např. nachází se zde vysoké stromy, keře s bobulemi, trávník, potok…), a také biotopů či krajinných prvků (např. les, louka, zahrada…) v okruhu 10 minut chůze, což zhruba odpovídá ploše, ze které se většina ptáků ke krmítku slétá .

Dále vybíráte ze tří možností velikost plochy, na níž účastník sčítá- tedy do jaké vzdálenosti na ptáky dohlédne. Tato plocha je velká např. v polních remízcích, ovocných zahradách a při sčítání z nejvyšších pater paneláků; malá při pozorování v lese, úzké ulici či za oknem s výhledem do hustých stromů. S pomocí doprovodných údajů lze pak přesněji pochopit potřeby zimujících ptáků (např. v jakém prostředí se daný druh nejraději vyskytuje) a také adekvátně vyhodnotit rozdílné počty druhů i jedinců (na kraji starého smíšeného lesa obvykle zaznamenáte více ptáků, než na okně paneláku).

Ornitology při vyhodnocování výsledků zajímají také konkrétní druhy krmiva, jenž svým opeřeným přátelům nabízíte. Jedním z pilířů Ptačí hodinky je dlouhodobé sledování- stejná akce se opakuje každý rok, kdy přináší stejným způsobem získaná data.

A co nám tato data ve finále říkají? Podrobněji to znamená například zaznamenávat měnící se trendy zimujících populací, preferované biotopy a potravní zdroje jednotlivých druhů, či najít otužilé, stálé jednotlivce typicky tažných druhů (např. pěnice černohlavé, rehka domácího či špačka obecného).

Ptačí hodinky se může účastnit kdokoli, kdo má zájem, čas a ochotu dodržet metodiku. Koordinátoři Ptačí hodinky si totiž zmíněná rizika plně uvědomují a snaží se je snižovat na minimum. V zájmu vědy, ptáků i široké veřejnosti na svých stránkách spouští od prvního ročníku akce velmi zdařilý vzdělávací program, jenž dle mého názoru dokáže zabránit valné většině „neprofesionálních omylů“ na straně sčitatelů. Snad ještě důležitější účel stručných, poutavých infografik, videí a návodů však vystihují dva další osvětové cíle Ptačí hodinky: „Zapojit širokou veřejnost do jednoduchého vědeckého výzkumu - zimního sčítání ptáků na krmítkách“ a „Budovat vztah k ptákům, potažmo přírodě skrze vlastní zkušenost.“ To se rozhodně daří.

Každý, kdo se zvládne účastnit Ptačí hodinky a odevzdat seriózní výsledky, přestává být tím „laikem, kterému se jenom líbí ptáčci“. Sčítání totiž de facto vyžaduje osvojení základních schopností vědeckého pracovníka, stejně jako dosažení určité úrovně znalostí naší avifauny. Avšak ČSO zahájila tak zábavnou a srozumitelnou formu vzdělávání, že loni se to podařilo více než 28 000 lidí!

První a zcela nezbytný předpoklad spočívá ve schopnosti správně určit „balíček“ běžných ptáků létajících na krmítka a žijících v blízkosti lidí. Jde o přibližně 20-30 druhů, z nichž u mnohých vypadá samec výrazně jinak, než samice. ČSO proto zveřejnila sadu názorných ilustrací a videí, jenž porovnávají běžné druhy a stručně, efektivně vypichují nejdůležitější určovací znaky každého z nich.

Koordinátoři projektu nevytvářeli žádný dlouhý a detailní seznam pravidel, jelikož takový většinu čtenářů otráví. Jedna 1 otázka= sdělení a smysluplné vysvětlení jednoho pravidla metodiky. Zábavné, stručné, motivující.

Tím, že lidé pochopí základy vědeckého výzkumu, získají mnohem víc, než účast v Ptačí hodince, a sice jistý způsob uvažování a zpracovávání informací. Nadhled a objektivitu, která jim napoví, že když se jejich zahrada hemží vrabci, ještě to neznamená, že „neubývají“.

Praktické tipy pro cestování v Norsku

Vyrazte za úžasnou přírodou k norským fjordům připraveni. Není žádným tajemstvím, že dovolená v Norsku nepatří mezi ty nejlevnější. Těmi nejdražšími položkami je nepochybně ubytování, půjčení auta, ale i benzín. Podobně, jak se to podařilo nám, můžete i vy zvolit cestu lowcost cestování. Pokud si najdete ubytování s kuchyní, vařením ušetříte více než si myslíte. Podobně tak můžete ušetřit kempováním v autě anebo dovozem vlastního jídla z ČR.

Navíc, pokud se pohybujete po klikatých horských cestách a zároveň se potřebujete přesunout trajektem na druhou stranu fjordu, mapa může klamat. Cesta mezi městy Oslo, Bergen a například Tromsø tak může zabrat více, než byste čekali. TIP: Pozor si určitě dejte i na to, že některé silnice jsou mimo sezónu, dokonce i v červnu nebo říjnu, uzavřené.

V hlavní sezóně mohou lístky na dopravu skutečně rychle mizet. Podobně tak i atrakce typu canyoneering. Pokud si tedy neplánujete půjčovat auto a rádi byste raději procestovali Norsko vlakem, myslete na to, že lístky musíte rezervovat dlouho dopředu. Lístky na vlak lze rezervovat žž 3 měsíce předem. Plusem je, že lístky koupené dopředu vás vyjdu i o několik stovek levněji.

Jak už jsme zmiňovali, cesta mezi některými místy může zabrat i několik hodin. Z toho důvodu má mnoho lidí tendenci šetřit čas nakupováním potravin na benzínkách. Na rovinu vám řekneme, raději si zajeďte do nejbližšího obchodu. Ze supermarketů jsme porovnávali ceny obchodů Rema 1000, Kiwi anebo Extra a všechny zmíněné obchody vyšly cenově přijatelně. Navíc, pokud mluvíme o vodě, raději se vybavte filtrační lahví a napusťte si čistou vodu klidně v přírodě.

Pěší turistika patří v Norsku mezi nejoblíbenější aktivity. Nepřipravenost a nezkušenost vás však může stát zdraví. Pokud tedy plánujete pěší túru na některé z nejslavnějších míst, podívejte se například na tuto norskou stránku, která přehledně vysvětluje, jak byste se na túru měli připravit. Na některých místech to je nejenom o fyzičce (výlet na Trolltungu měří 27 km), ale i o samotném vybavení a dobrém odhadu počasí, které se velice proměnlivé. A to i vzhledem k nadmořské výšce.

TIP: Důrazně upozorňujeme, že pózování u ledovců může být skutečně nebezpečné. Víme, že byste se rádi vyfotili pod masou ledu a přímo se ho dotýkali.

Pokud chcete vyrazit do Norska za polární září, kromě správného místa musíte řešit i období. Čím severněji jste, tím větší máte šanci, že budete svědky úžasného přírodního jevu jménem polární záře. Nejlepší místa najdete jednoduše řečeno v severní části Norska.

tags: #odhad #vzdálenosti #v #přírodě #tipy #a

Oblíbené příspěvky:

• Život v černobylské zóně
• Využití sklápecích kontejnerů
• Povinnost přijetí reklamace
• Znečištění ovzduší v ČR: Aktuální přehled
• Metrák.cz - Skladka suti Liberec