Hodnota Emise Vibrací: Definice a Normy v České Republice

Vibrace jsou považovány za rizikový faktor, který vystavuje lidský organismus zátěži promítající se do narušování pohody a poškozování zdraví člověka. Je třeba je však odlišit od aplikace vibrací v medicínské praxi v rámci rehabilitačních procedur (masáže, vodní vířivka apod.).

Vibrace je možno z fyzikálního hlediska charakterizovat jako mechanické kmitání a chvění pružného tělesa nebo prostředí, jehož jednotlivé body kmitají kolem své rovnovážné polohy.

Vibrace, jakožto rizikový faktor pracovního prostředí, se vyskytují v mnoha odvětvích lidské činnosti a jsou úzce spjaty s naším běžným životem. Aniž si to uvědomujeme, každý z nás je vibracím nějakým způsobem vystavován.

V pracovním prostředí, kde se rizikový faktor vibrací vyskytuje, bývá příčinou nepohody nebo závažných onemocnění. Každoročně v České republice v důsledku nadměrné expozice vibracím jsou evidovány případy vzniku nemocí z povolání nebo jejím ohrožení.

Typy Vibrací a Jejich Vliv na Člověka

Přenos vibrací povahy mechanického kmitání nebo chvění na člověka se posuzuje především z hlediska jejich vlivu na pohodu a zdraví. Stejně tak jako v případě hluku je pro mechanické vlnění charakteristický přenos energie.

Čtěte také: Vše o emisních normách

V nejobecnějším přiblížení můžeme na člověka pohlížet jako na mechanickou soustavu složenou z dílčích hmot, tuhostí a mechanických odporů. Při působení vibrací je však pro člověka charakteristická interakce se zdrojem vibrací.

Zvláštní pozornost si zasluhují mechanické rázy, vyvolávající otřesy lidského organismu. V případě působení expozice intenzivních vibrací vyvolávají vždy nepříznivou odezvu lidského organismu. Při dlouhodobé expozici může dojít k trvalému poškození zdraví.

Rozlišujeme vibrace působící jako celkové (vstoje, vsedě, vleže) a místní (horní končetiny -ruce). Největší zdravotní riziko představují v současnosti vibrace přenášené na horní končetiny při práci s různými vibrujícími nástroji. Vibrace přenášené zvláštním způsobem, na hlavu, páteř, rameno atp. Vibrace a rázy vnímá člověk pomocí centrálně nervové soustavy, která ovlivňuje celkovou psychosomatickou citlivost. Ta je ovlivněna celou řadu faktorů.

Vibrace v profesionální praxi vznikají v důsledku vybuzení dynamických sil při provozu jakéhokoliv stacionárního nebo mobilního strojního zařízení používaného v řadě průmyslových oborů (např. strojírenství, hutnictví, hornictví, stavebnictví), zemědělství, dopravě atd.

Nejčastějším projevem zdrojů vibrací mohou být ruční mechanizovaná nářadí s pneumatickým, hydraulickým nebo elektrickým pohonem, nebo stroje či dopravní prostředky. Z praktických měření a hodnocení je zřejmé, že provoz převážné většiny ručního nářadí je spojen s nadměrnou expozicí vibracím přenášeným na ruce a rizikem onemocnění cév, a nervů a pohybového aparátu horních končetin.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Dlouhodobá expozice celkovým vibracím je nejčastěji spojena s řízením dopravních prostředků a mobilních strojů. Podle epidemiologických údajů je v důsledků kombinace vynucené pracovní polohy a působení celkových vibrací nejvíce ohrožen bederní úsek páteře.

S expozicí vibracím přenášeným zvláštním způsobem se setkáváme nejčastěji při práci s motorovými postřikovači, křovinořezy atp.

Měření a Hodnocení Vibrací

Při měření vibrací přenášených na člověka se postupuje podle normových metod. Základní veličinou používanou k popisu mechanického pohybu je zrychlení vibrací vyjádřené efektivní hodnotou aef [m/s2] nebo hladinou zrychlení La [dB]. Vibrace lze popsat také rychlostí a výchylkou mechanického pohyb. Jelikož je snímání vibrací pomocí akcelerometru používá se k jejich popisu veličiny zrychlení.

Základním popisem pro hodnocení vibrací přenášených na člověka je průměrná (energeticky ekvivalentní) hladina zrychlení vibrací, která se podle způsobu a směru působení vibrací kmitočtově váží příslušným váhovým filtrem, zabudovaným ve vibrometru.

Standardní metody měření hladin zrychlení vibrací přenášených na člověka se řadí do tří tříd přesnosti, přičemž výsledky měření se uvádějí včetně přidružených nejistot. Přesnost měření vibrací vyplývá z třídy přístrojů a přesnosti použitých metod.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Nejpřesnější jsou referenční měření vibrací v 1. třídě přesnosti, kdy je celková nejistota do 2 dB včetně. V 2. třídě přesnosti technického měření vibrací se nejistota nachází v pásmu od 2 dB do 3 dB včetně. Nejméně přesná provozní měření vibrací ve 3. třídě přesnosti pak vykazují nejistotu v pásmu od 3 dB do 5 dB včetně.

Vibrace se měří na styčné ploše v místě jejich přenosu do lidského organismu. K danému účelu se používají speciální úchyty měřičů (např. sedadlový úchyt), které umožňují snímání vibrací ve třech směrech, aniž by se podstatným způsobem narušily podmínky přenosu.

U celkových vibrací, vibrací přenášených zvláštním způsobem a vibrací v budovách je základem hodnocení dominantní směr vibrací. V případě vibrací přenášených na ruce je nutné stanovit ze tří složek vibrací vektorový součet, tzv. souhrnnou hladinu zrychlení vibrací.

Přípustná limitní hodnota Law8h činí u celkových vertikálních a horizontálních vibrací 114 dB a u vibrací přenášených zvláštním způsobem 100 dB.

Legislativa a Normy v ČR

Při měření a hodnocení vibrací se postupuje podle legislativního ustanovení nařízení vlády č. 272/2011 Sb. a příslušných technických norem. Ke sjednocení postupu orgánů ochrany veřejného zdraví při měření a hodnocení hluku a vibrací v pracovním prostředí byl dne 26. 7. 2013 vydán Metodický návod MZ ČR.

Ve znění tohoto metodického návodu se vibrace přenášené na ruce měří v souladu s ČSN EN ISO 5349 -1 a 2, ve kterých jsou specifikovány „Měření a hodnocení expozice vibrací vibracím přenášeným na ruce, ve třech navzájem kolmých směrech”. V ČSN ISO 2631-1„Vibrace - rázy“ se definují metody měření periodických, náhodných a přechodových celkových vibrací.

Pro posuzování možných účinků vibrací je uvažovaný frekvenční rozsah:

• 0,5 Hz až 80 Hz nejvhodnější pro zdraví, pohodu a vnímání
• 0,1 Hz až 0,5 Hz pro výskyt nemoci z pohybu

Přípustné limity vibrací na pracovišti uvádí dále tabulka 2. Denní expozice vibracím přenášeným na ruce se však vyjadřuje pro osmihodinovou dobu.

Pro hodnocení působení vibrací přenášených na člověka se považuje za rozhodující způsob přenosu, dominantní směr a frekvence vibrací. Pro stanovení směrových účinků vibrací byly stanoveny souřadnice bazicentrické a biodynamické jako osy lidského těla a ruky.

Měřené vibrace, v návaznosti na pravoúhlou soustavu lidského těla, mají počátek v uvažovaném bodě, kterým vibrace vstupují do lidského těla (viz obr. 1, 2 a 3). Na základě empirických pozorování je známo, že lidský organismus je ve směru podélné osy (od chodidel k hlavě) nejcitlivější na mechanické kmitání od 4 do 8 Hz. V příčných směrech je lidský organismus nejcitlivější na mechanické kmitání 1 až 2 Hz.

Nejzávažnější účinek na zdraví pracovníků mají vibrace přenášené na ruce, které se měří v hladinách zrychlení vibrací kmitočtově vážených, podle odezvy lidského organismu. Za důležité se považuje směr působení vibrací, dominantní kmitočet vibrací a celková doba expozice.

Z naměřených frekvenčně vážených hladin zrychlení v jednotlivých osách se kalkulují průměrné souhrnné hodnoty vibrací jednotlivých zdrojů a na základě aktuálního časového snímku se vypočítá celková směnová zátěž vibracemi.

Vlastním hodnocením vibrací rozumíme porovnání naměřených hodnot veličin vibrací s nejvyššími přípustnými hodnotami. Přípustné hodnoty vibrací přenášených na člověka jsou stanoveny jako základní hodnota, která se podle typu přenosu koriguje na dobu expozice, u vibrací přenášených na celé tělo ještě podle povahy vykonané práce a povahy vibrací.

Hodnocení výsledků měření a srovnávání s nejvyššími přípustnými hodnotami se provádí s ohledem na přesnost měřící metodiky. Nejvyšší přípustné hodnoty jsou dodrženy, jsou-li naměřené hodnoty nižší nebo rovny nejvyšším přípustným hodnotám upravených zápornou hodnotou přesnosti měření.

Přestože je výsledek měření při běžném či přehledovém měření v rozmezí hodnot přesnosti, nelze vždy hodnocení jednoznačně uzavřít.

Pro hodnocení celkové expozice vibrací pro osmihodinovou pracovní dobu zaměstnance byl brán v úvahu časový snímek práce, který vychází z průměrné denní doby pracovních operací vykonávaných na jednotlivých strojích v minutách. Kvalifikovaný odhad zatížení zaměstnance v našem případě činí 420 minut za osmihodinovou pracovní směnu.

Podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví v aktuálním znění, může měření vibrací v pracovním prostředí realizovat pouze osoba odborně způsobilá, která má osvědčení o autorizaci.

Dále pro účely kategorizace prací při zátěži vibracemi jsou tyto práce zařazeny do druhé, třetí nebo čtvrté kategorie, která tak umožňují hodnocení rizik.

Snižování Vibrací

Cílem snižování vibrací je omezení vibrací na pracovních místech na zdravotně bezpečnou hodnotu. Technická opatření spočívají v opatřeních prováděných přímo na zdroji vibrací a v zábraně přenosu vibrací konstrukcemi.

Zásadním opatřením je vyřazení zdroje vibrací z provozu, nebo vyloučení styku pracovníka se zdrojem vibrací. Omezení přenosu vibrací lze dosáhnout vhodnou konstrukcí rukojeti nástroje, použitím tlumících prvků mezi rukojetí nástroje a jeho funkční části.

Přenos vibrací na celé tělo, například na dopravních zařízení (traktorech) lze snížit vhodnou konstrukcí sedadel, z nichž se přenášejí vibrace na pracovníka.

Organizační opatření slouží k ochraně zdraví pracovníků před účinky vibrací, jež mají individuální charakter, obvykle mají povahu zásahů do organizace práce na pracovišti. Pokud nelze zabránit přenosu vibrací na člověka, je třeba zajistit, aby vibrace nepřekročily nejvyšší přípustné hodnoty při přenosu na pracovníky.

Na pracovištích na nichž jsou pracovníci vystaveni nadměrným vibracím, je třeba zajistit jejich ochranu před chladem a vlhkem. Nelze-li při práci zajistit tepelnou pohodu, například venku při těžbě dřeva, musí být pracovníci vybaveni teplými pracovními oděvy, rukavicemi a obuví a v blízkosti pracoviště musí být zařízeny ohřívárny a sušárny oděvů.

K omezování přenosu vibrací na ruce jsou vyráběny různé druhy rukavic s antivibračními vložkami. Při snižování vibrací má největší význam snížení akustické emise vibrací, avšak k tomuto snížení jsou nejméně účinná opatření.

Účinky Vibrací na Lidský Organismus

Celkové vibrace přenášené na sedící či stojící osobu - přenášeny z vibrujícího sedadla nebo plošiny způsobují rezonance částí těla nebo tkání, zvýšené napětí svalů, které udržují tělo ve stabilní poloze. Celkové vertikální vibrace o kmitočtu nižším než 1 Hz - zejména pak o kmitočtu 0,3 - 0,6 Hz vyvolávají tzv.

Místní vibrace přenášené zvláštním způsobem - působí na část těla, k němuž zdroj přiléhá a kam se vibrace přenášejí. Např. Normou ČSN ISO 2631-1 jsou popisovány pouze účinky vibrací a rázů na zdraví sedících osob, protože účinky na osoby stojící, nakloněné nebo ležící nejsou známy.

Dlouhodobé působení celkových vibrací může způsobit zvýšené zdravotní riziko v bederní oblasti a nervové soustavy v postiženém úseku zad. To může být v důsledku dynamického chování zad: horizontální dislokace (odchylka ze správného postavení) a torze (otáčení) úseku bederní páteře. Nadměrné mechanické namáhání může přispět k degenerativním procesům v lumbální oblasti.

Expozice celkovým vibracím může také zhoršit určitá patologická postižení zad vnitřního původu. Ačkoliv se očekává, že dávka vibrací bude mít vztah ke zdravotnímu účinku, v současnosti tomu tak není. Obecně se zdravotní účinky dostavují po několika letech od působení vibrací.

Na člověka lze nahlížet jako na mechanickou soustavu vykazující řadu rezonančních oblastí. Každá část těla rezonuje s jinou frekvencí vibrací a při určitém kmitočtu vibrací dochází k zesílení účinku. Účinek závisí na druhu vibrací. Působení na rezonančních frekvencích je subjektivně nepříjemné a při vyšších intenzitách může být i nebezpečné, což může vést k vyvolání velkých dynamických sil uvnitř organismu.

Kinetóza

Kinetóza je odborné označení pro nemoc z pohybu. Jedná se spíše o nepříjemný stav nauzey (nevolnosti) než přímo o onemocnění jako takové. Kinetóza je nejčastější postižení z vibrací, ovšem neřadí se do seznamu nemocí z povolání dle platných předpisů.

Dochází k ní při jakémkoliv pohybu, kromě pohybů přirozených jako je chůze či běh. Často se uplatňuje při jízdě v dopravních prostředcích, tedy při cestování autem, autobusem, lodí či letadlem. Kinetóza se může objevit i při mnoha pomalejších pohybech, například na kole.

Kinetózu obecně vyvolávají celkové vibrace o nízkých frekvencích. Mechanismus, který zapříčiňuje vznik kinetózy, je rozpor mezi vjemy, které přijímá zrakové ústrojí (například stále stejný pohled na zadní část sedačky řidiče) a vjemy, které přicházejí do rovnovážného ústrojí ve vnitřním uchu a podávají informaci o tom, že je tělo v pohybu.

Centrální nervový systém následně do organismu posílá nepříjemnou reakci v podobě nauzey a zvracení. Kinetóza byla zaregistrována i v případě opačném, tedy ve chvíli, kdy oči zaznamenávají pohyb, ale tělo je stále na stejném místě. Tento typ kinetózy se může objevit třeba při pohledu na rychle tekoucí řeku či v kině s 3D projekcí.

Mimo nauzey a zvracení, patří mezi časté příznaky kinetózy také vyčerpání, studený pot, plynatost, bledost, nízký krevní tlak a bolesti hlavy.

Nabízí se pár způsobů prevence, jak se nemoci z pohybu bránit, kupříkladu se před cestováním najíst jen zlehka, samozřejmě před cestou vyloučit tučná, těžká jídla a alkohol. Lidem trpícím kinetózou se nedoporučuje během cestování číst, důvodem je skutečnost, že zrak se stále zaměřuje jen na jedno místo.

Na trhu jsou k dispozici různá účinná homeopatika, které příznaky kinetózy zmírňují, například známý Kinedryl.

tags: #hodnota #emise #vibraci #definice

Oblíbené příspěvky:

• Sifon pro dřez: Průvodce výběrem
• Druhy komunálního odpadu
• Tipy na ubytování za Prahou
• Ekologická výchova: Snižování odpadu
• Zimní básničky a hry