Odpad a udržitelný rozvoj v České republice

Udržitelný rozvoj se postupně stává zásadní a nedílnou součástí rozvoje obcí a měst. Zvláště v poslední době nabývá rozměr udržitelnosti na významu a v následujících letech budou například z evropských prostředků podporovány zejména takové aktivity, které jsou v souladu s principy udržitelného rozvoje.

Právní řád České republiky definuje pojem „trvale udržitelný rozvoj“ jako rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů (§ 6 zákona č.

Česká republika se hlásí ke své globální zodpovědnosti a tomu uzpůsobuje jak svou zahraniční politiku, tak vnitřní politiku, pokud má dopady na zahraničí. Česká republika své závazky integrovala do domácích politik, včetně zahraniční rozvojové spolupráce. Prostor ke zlepšení je však v samotné realizaci těchto politik.

2. 2. 2021 Vláda schválila první Zprávu o kvalitě života a udržitelnosti vyhodnocující naplňování Strategického rámce ČR 2030 a také Zprávu o naplňování Agendy 2030, která hodnotí dosažení plnění mezinárodních závazků. Oba dokumenty hodnotí postup České republiky ve snaze dosáhnout udržitelného rozvoje, jak vůči vlastním cílům Strategie ČR 2030, tak v naplňování mezinárodních Cílů udržitelného rozvoje (SDGs).

Zpráva o kvalitě života podává ucelený obraz o rozvoji České republiky od dubna 2017, kdy byl schválen Strategický rámec Česká republika 2030. Vedle toho Zpráva podává přehled i o míře aktivity vyvíjené pro jejich naplnění a to na základě podílu naplněných opatření z Implementačního plánu strategického rámce z října 2018.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Z celkem 97 specifických cílů se podařilo naplňovat 6, 42 specifických cílů zaznamenalo významný pokrok v reálných výsledcích, v případě 27 specifických cílů byl učiněn pouze malý nebo žádný pokrok a 22 specifických cílů se nepodařilo vyhodnotit kvůli nedostatku informací pro vyhodnocení dopadu přijatých opatření.

Vláda schválil také Zprávu o naplňování Agendy 2030, ta hodnotí míru naplnění 17 Cílů udržitelného rozvoje (SDGs), jež jsou součástí Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj OSN (2015). Zpráva hodnotí pokrok směrem k dosažení a dlouhodobému naplnění 169 podcílů Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj. Konkrétně 8 globálních cílů se daří naplňovat, v dosahování dalších 8 má ČR rezervy, tj. vyvíjí značnou aktivitu ve prospěch dosažení těchto cílů, ale není možné zatím posoudit efekt těchto aktivit, resp. míra aktivity nekoreluje s hodnotami dostupných indikátorů.

V sociální oblasti disponuje Česká republika řadou strukturálních výhod. Má univerzální systém sociální ochrany, stabilní systém veřejného školství i dostupnou zdravotní péči. Zvýšila se minimální a zaručená mzda, v obecné míře nezaměstnanosti a dlouhodobé nezaměstnanosti si ČR vede dobře. Vykazuje nízkou míru chudoby.

Z dlouhodobého hlediska však čelí zásadním výzvám: senioři a zejména seniorky i neúplné rodiny s dětmi jsou nadprůměrně ohroženi chudobou. Socioekonomické zázemí významně ovlivňuje studijní výsledky i délku dožití ve zdraví. V oblasti zdraví se prohlubují nerovnosti. Pro naplnění cílů a zlepšení kvality života je třeba významně investovat do prevence a zdravotní gramotnosti, podporovat vzdělavatele jako nositele změny ve vzdělávacím systému, udržet vysokou zaměstnanost a zvýšit zapojení dosud málo zastoupených skupin na trhu práce. Mezery jsou ve zvyšování kvalifikační úrovně zejména osob s neukončeným základním vzděláním.

Česká republika musí najít nové zdroje růstu, protože ten založený na přímých zahraničních investicích narazil na své bariéry, zejména na trhu práce. Hospodářství se co nejdříve, nejpozději do roku 2030, musí zbavit závislosti ekonomické výkonnosti na růstu materiálové a energetické spotřeby (tzv. decoupling). Technologickou příležitostí a zároveň příspěvkem ke zmírnění změny klimatu je postupná dekarbonizace ekonomiky. Udržitelné veřejné finance se v budoucnu musí umět vyrovnat se změnami struktury příjmů, novými požadavky na výdaje a zajistit co nejefektivnější vydávání veřejných prostředků.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Ekosystémy České republiky jsou pod značným tlakem hospodářského využívání krajiny, které přispívá k degradaci půdy a snižuje její schopnost zadržovat vodu. Krajina v ČR je fragmentována a dlouhodobě klesá biologická rozmanitost. Významná část povrchových vod je kontaminována splachy z polí v důsledku intenzivního zemědělství a odpadními vodami. Pro zvrácení těchto trendů lze využít synergie mezi zvyšováním úrodnosti půdy, zachycováním uhlíku v půdě a zadržováním vody v krajině. Důležité je také vhodně nastavit podmínky hospodaření v krajině a vázat na ně poskytování dotací. Hodnocení ekosystémových služeb není pevnou součástí rozhodovacích procesů.

Stabilitu a funkci ekosystémů ovlivňuje i změna klimatu. Systémově se dosud nepodařilo zabránit odtoku vody z krajiny, ani docílit dlouhodobé vyrovnané bilance kvality povrchových i podzemních vod a stále dochází k úbytku přírodní rozmanitosti. V případě biodiverzity sice existuje řada pozitivních kroků, ale pokrok je obtížné datově podchytit. Veřejnost přikládá řešení problémů životního prostředí značný význam. A to nejen v případě problémů domácích (např. nedostatek pitné vody), ale i problémů globálních (např. změna klimatu).

Česká republika se stále potýká s nerovnostmi regionů, které se projevují vznikem periferií s nižší životní úrovní, horší dostupností služeb a dopravní infrastrukturou. Vývoj souvisí s pokračující suburbanizací, která zvyšuje mobilitu a vede k úbytku zemědělské půdy. Daří se postupně zmírňovat rozsah sociálního vyloučení. Pro naplnění cílů je třeba vylepšit formy i praxi strategického a územního plánování, vytvořit standard dostupnosti veřejných služeb v území a vrátit jádrům měst původní funkci.

Ve většině cílů bylo dosaženo jistého pokroku, nicméně žádný není možné označit za splněný. V řadě cílů nelze vývoj dostatečně monitorovat, včetně řady adaptačních a mitigačních opatření na změnu klimatu.

V některých případech došlo od roku 2017 k patrnému posunu žádoucím směrem, nejvýrazněji v oblasti sběru a sdílení dat. Ve většině cílů byl však reálný pokrok jen malý. Zásadní výzvy představují stagnující či klesající míra politické participace prostřednictvím politických stran a voleb, slabá schopnost koordinace veřejné správy, omezená schopnost pracovat při rozhodování s dlouhodobou perspektivou a slabá inovativnost při tvorbě veřejných politik. Je proto nutné posílit mechanismy, jimiž je zajišťována soudržnost veřejných politik, rozvíjet inovativní prostředí ve veřejné správě, vylepšovat reprezentativní, a zároveň posilovat participativní prvky demokracie.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Analýza Českého statistického úřadu (ČSÚ) z roku 2010 "Vybrané oblasti udržitelného rozvoje v krajích České republiky" ukázala následující:

• Ve většině krajů převažoval v sociálním pilíři příznivý trend vývoje většiny indikátorů, přestože v ekonomické oblasti byl často vývoj nejednoznačný nebo stagnoval.
• Ve všech krajích rostl v letech 2000 až 2008 čistý disponibilní důchod domácností, klesala míra úmrtnosti a prodlužovala se naděje dožití mužů i žen.
• V environmentální oblasti byly zaznamenány největší územní rozdíly ve vývoji indikátorů vztahujících se ke znečištění ovzduší, přesto i v tomto pilíři existují indikátory s převážně příznivým vývojem (růst podílu listnatých dřevin, rostoucí podíl ekologického zemědělství), ale také s nepříznivým vývojem (růst produkce komunálního odpadu).

Kraje lze na základě vyváženosti jednotlivých pilířů rozdělit do několika skupin:

• Kraje se silnou vzájemnou vazbou, vysokou ekonomickou výkonností, ale problémy v environmentální oblasti - Hlavní město Praha a Středočeský kraj.
• Ekonomicky silné kraje s relativně málo poškozeným životním prostředím - Jihočeský, Plzeňský a Jihomoravský.
• Kraje s průměrným ekonomickým potenciálem - Královéhradecký, Pardubický a Vysočina.
• Kraje s nižší ekonomickou výkonností, ale relativně příznivým stavem životního prostředí - Liberecký, Olomoucký a Zlínský kraj.
• Kraje procházející restrukturalizací specificky odvětvově zaměřené ekonomiky - Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj.

I přesto, že kvalita životního prostředí se řadí mezi ty oblasti, kterými se může Česká republika v mezinárodním srovnání spíše chlubit, není udržitelný rozvoj zrovna naší doménou. Vyplývá to z pilotní zprávy o naplňování Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj v ČR, kterou vydalo Ministerstvo životního prostředí.

Principy udržitelnosti se stávají stále naléhavějším tématem, a promítají se do nejrůznějších strategických materiálů, nebo konkrétních aktivit. „Trendy v oblasti materiálové spotřeby, zpětný návrat materiálů do ekonomiky i tomu odpovídající způsob nakládání s odpady však nejsou zcela přesvědčivé. Poměrně výrazně se podporuje osvěta a vzdělávání o udržitelném chování ve školách a mezi obyvateli, a také se pracuje na popularizaci odpovědného podnikání. Stále větší pozornosti se dostává také tématu odpovědného veřejného zadávání, i když to stále pokulhává především ze strany zadavatelů, píše se v dokumentu.

“Zaměříme-li se v užším smyslu na oblast environmentálně odpovědného zadávání, veřejná správa může využívat Metodiku pro environmentálně odpovědný přístup při zadávání veřejných zakázek a nákupech státní správy a samosprávy z roku 2017. Činí tak ale jen některá ministerstva a často jen v omezeném rozsahu,” stojí ve zprávě s tím, že podobná situace se týká také přímo uplatnitelných metodik Evropské komise pro Green Public Procurement.

„Naopak trend ukazatelů materiálové spotřeby se v posledních letech znovu obrací nežádoucím směrem, jakkoli stále ještě můžeme hovořit o lepší situaci, než jaká zde byla na počátku 21. století. Udržitelný cestovní ruch je také zatím spíše předmětem úvah než konání.

Organizace spojených národů schválila Agendu 2030 pro udržitelný rozvoj před pěti lety, kdy se státy zavázaly ke společným Cílům udržitelného rozvoje (SDGs), které představují rozvojový program všech zemí světa. V případě naplňování Agendy 2030 se měří pokrok v oblasti udržitelného rozvoje nejčastěji pomocí mezinárodně srovnatelných indikátorů.

Energetické využívání odpadů je z hlediska životního prostředí neutrální ve vztahu k oxidu uhličitému, který vnikne oxidací organického uhlíku. Energeticky využívané odpady nahrazují palivo, jako je uhlí nebo ropa, které by se jinak musely těžit.

tags: #odpad #a #udržitelný #rozvoj #v #České

Oblíbené příspěvky:

• Třídění odpadu v ČR
• Srovnání dalekohledu a monokuláru pro pozorování přírody
• Škola v přírodě: Jak vydělat?
• Plnění klimatických cílů v Česku
• Odpad Zličín