Chemické Složení Odpadů a Jeho Klasifikace v České Republice

Tento článek se zabývá problematikou chemického složení odpadů a související klasifikací v kontextu české legislativy. Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zdravotnictví stanovují vyhlášky, které upravují nakládání s odpady na základě zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech.

Katalog Odpadů a Zařazování Odpadů

Katalog odpadů je uveden v příloze č. 1 k vyhlášce. Odpad se zařazuje pod šestimístná katalogová čísla druhů odpadů uvedená v Katalogu odpadů, v nichž první dvojčíslí označuje skupinu odpadů, druhé dvojčíslí podskupinu odpadů a třetí dvojčíslí druh odpadu.

Podle odvětví, oboru nebo technologického procesu, v němž odpad vzniká, se nejdříve vyhledá odpovídající skupina, uvnitř skupiny potom podskupina odpadu. Pokud se nenalezne žádné vhodné katalogové číslo ani ve skupině 16, přidělí se danému odpadu katalogové číslo končící dvojčíslím 99 ze skupiny odpadů vyhledané postupem podle odstavce 2. V názvu se uvede technický nebo běžně užívaný název odpadu.

Odpady z vozidel s ukončenou životností se zařazují pod katalogová čísla v podskupině 16 01. Pokud pro odpad z vozidel s ukončenou životností není v podskupině 16 01 katalogové číslo uvedeno, postupuje se způsobem stanoveným v § 4 odst. 6. Provozovatel zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností zařadí přijaté vozidlo s ukončenou životností pod katalogové číslo 16 01 04* a v případě vozidel z jiných druhů přepravy pod katalogové číslo 16 01 04 01*.

Odpady, které naplní definici komunálního odpadu podle zákona, se zařazují do skupiny 20. Poddruh odpadů se používá namísto druhu odpadu pro účely vedení průběžné evidence, ohlašování s výjimkou statistického zjišťování pro potřeby Českého statistického úřadu, informací o odpadu, základního popisu odpadu, osvědčení a výkazu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852, hodnocení nebezpečných vlastností odpadu a požadavku odděleného soustřeďování. Pro ostatní účely je rozhodující příslušnost odpadu k druhu odpadu.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Nebezpečné Vlastnosti Odpadů

Pokud jsou v Katalogu odpadů jednomu druhu odpadu přiřazena dvě katalogová čísla odpadu, z nichž jedno je označeno jako nebezpečný odpad a druhé nikoliv, odpad se zařazuje pod katalogové číslo podle toho, zda se v souladu s § 7 odst. 1 písm. a) a c) zákona jedná o nebezpečný odpad.

Nebezpečná vlastnost odpadu se posuzuje porovnáním koncentrace látek v odpadech nebo výsledků zkoušek odpadu podle odstavce 4 s kritérii a limitními hodnotami ukazatelů stanovených pro tyto vlastnosti v přímo použitelném předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů nebo doplňujícími limitní hodnotami a kritérii pro hodnocení nebezpečných vlastností pod označením kódem HP 9, HP 14 a HP 15 v příloze č. 2.

Pro posouzení nebezpečných vlastností odpadů, nestanoví-li přímo použitelný předpis Evropské unie o klasifikaci, označování a balení látek a směsí jinak, lze použít pouze zkušební metody, které jsou uvedeny v přímo použitelném předpisu Evropské unie o zkušebních metodách nebo v jiných mezinárodně uznávaných zkušebních metodách a pokynech. Zkoušky prováděné na obratlovcích jsou zakázány. Pro posouzení nebezpečné vlastnosti HP 14 Ekotoxický se použije metoda uvedená v příloze č. 3.

Při posouzení nebezpečných vlastností odpadu se musí přihlížet i ke skutečnosti, že po odběru vzorků odpadu může při nakládání s odpadem dojít ke kvantitativní nebo kvalitativní změně posuzovaného odpadu.

Nebezpečnou vlastnost odpadu HP 9 Infekčnost lze posoudit na základě popisu vzniku odpadu, z odborného posudku technologie produkující odpad nebo technologie úpravy odpadu a popisu odpadu z hlediska možného obsahu infekčního agens ve smyslu přílohy č. 2.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

U nebezpečných vlastností HP 4 Dráždivé - dráždivé pro oči a kůži, HP 6 Akutní toxicita a HP 8 Žíravé se pro posouzení použijí mezní hodnoty pro jednotlivé látky uvedené v příloze přímo použitelného předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů.

Koncentrační limity stanovené v příloze přímo použitelného předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů se nevztahují na čisté slitiny kovů v kompaktní formě, které nejsou znečištěny nebezpečnými látkami. Čisté slitiny kovů v pevném stavu, které se považují za nebezpečné odpady, jsou jmenovitě uvedeny a označeny jako nebezpečné v příloze č. 1.

Pro účely evidence se odpady zařazené podle Katalogu odpadů jako odpady nebezpečné označují „N“, odpady zařazené jako odpady ostatní se označují „O“ a odpady, kterým byla kategorie nebezpečný odpad přiřazena v souladu s § 7 odst. 1 písm. a) a c) zákona a nemají v Katalogu odpadů katalogové číslo označené symbolem „*“, se označují jako „O/N“.

Vzorkování a Hodnocení Odpadů

Obsah vzdělávacího programu pro provádění a řízení vzorkování odpadu je stanoven v příloze č. 4. Vzorkování, laboratorní zkoušky a ekotoxikologické nebo mikrobiologické testy se provádí pro daný účel vhodnými ověřenými vědeckými metodami. Pokud není stanoveno jinak, požadavek podle věty první je splněn, pokud je pro daný účel použita vhodná metoda uvedená v příloze č. 5. Zdroje, z nichž osoba pověřená k hodnocení nebezpečných vlastností odpadu (dále jen „pověřená osoba“) vycházela v rámci svého hodnocení, musí být v dokumentaci postupu pověřené osoby uvedeny pro každou hodnocenou vlastnost samostatně. Zkoušky odpadu se provádějí pouze v případě, že pro účely hodnocení jednotlivých nebezpečných vlastností odpadu shromážděné podklady nepostačují k úsudku pověřené osoby.

Pro osobu, která absolvovala školení podle odstavce 1, je dostačující, pokud se účastní v pravidelných nejvýše 14měsíčních intervalech školení pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, jehož obsahem jsou aktuální informace o změnách týkajících se základních informací, které jsou obsahem školení podle odstavce 1.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Sdělení obsahuje náležitosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až f) a i) až l). V rámci náležitostí podle odstavce 1 písm. f) musí sdělení vždy obsahovat výsledek hodnocení jedné nebo více nebezpečných vlastností odpadu uvedených v příloze přímo použitelného předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů, které byly u odpadu při hodnocení zjištěny, nebo které nebylo možné vyloučit.

Náležitosti obsahu dokumentační zprávy jsou uvedeny v příloze č. 6 k této vyhlášce. Přílohy dokumentační zprávy se nevkládají do Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí.

Přechodná Ustanovení

Odpady se do 31. prosince 2023 zařazují ke druhu odpadu podle vyhlášky č. 93/2016 Sb., o katalogu odpadů, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona. V roce 2024 se místo poddruhu odpadu zařazuje odpad do příslušného druhu odpadu.

Nebezpečná vlastnost HP 14 Ekotoxický může být po dobu 3 let ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky posuzována podle tabulky č. 1.1 v příloze č. 1 k vyhlášce č. 376/2021 Sb.

Příklady Odpadů s Nebezpečnými Látkami

• 06 07 04* Roztoky a kyseliny, např. z chemických povrchových úprav
• 10 11 11* Odpadní sklo v malých částicích a skelný prach obsahující těžké kovy
• 15 01 11* Kovové obaly obsahující nebezpečnou výplňovou hmotu
• 16 01 10* Výbušné součásti
• 16 09 01* Manganistany
• 16 09 02* Chromany
• 16 09 03* Peroxidy
• 17 09 02* Stavební a demoliční odpady obsahující PCB

Ekotoxické Vlastnosti Odpadů a Metody Posuzování

Při hodnocení nebezpečné vlastnosti HP 9 Infekční u upravených odpadů je nutné popsat technologický proces, metodu dekontaminace (fyzikální, chemickou nebo biologickou) a prokázat účinnost úpravy odpadů nebo dekontaminace validací technologie nebo metody.Indikátory účinnosti úpravy odpadu nebo dekontaminace odpadu jsou mikrobiologická vyšetření.

Pokud se nebezpečná vlastnost HP 14 Ekotoxický posuzuje provedením zkoušky, má odpad nebezpečnou vlastnost HP 14 Ekotoxický, pokud při provádění zkoušky podle přílohy č. 3 dojde k překročení limitních hodnot uvedených v tabulce č. 1. Vysvětlivka k tabulce č. 1 je uvedena v příloze č. 2.

Vedle přiřazení nebezpečné vlastnosti HP 15 na základě přímo použitelného předpisu má nebezpečnou vlastnost HP 15 rovněž odpad, který uvolňuje do vodného výluhu škodliviny v množstvích překračujících hodnoty limitních koncentrací ve výluhu stanovených v tabulce č. 2. Vysvětlivka k tabulce č. 2 je uvedena v příloze č. 2.

Postup Přípravy Vzorků pro Ekotoxikologické Testy

Koncentrace zkoušeného vzorku pevného odpadu činí 10 % hm. vzorku, tj. 100 g sušiny odpadu + 900 g sušiny umělé půdy. Kapalný odpad mísitelný s vodou se filtruje membránovým filtrem 0,45 µm v souladu s normou ČSN EN 14735 Charakterizace odpadů - Příprava vzorků odpadu pro testy ekotoxicity a používá se ředěný na koncentraci 100 g/l s přidáním stejných živin a ve stejné koncentraci jako v kontrole podle odpovídající technické normy. Dále se postupuje podle bodu 4. S kapalným odpadem nemísitelným s vodou se akvatické zkoušky neprovádějí v souladu s normou ČSN EN 14735.

Vodný výluh pevného odpadu se používá ředěný (při koncentraci 100 ml/l) s přidáním stejných živin a ve stejné koncentraci jako v kontrole, podle odpovídající technické normy. V případě zkoušky s luminiscenčními bakteriemi Aliivibrio fischeri to znamená, že se k 0,5 ml ředěného vzorku (koncentrace 200 ml/l) s upravenou salinitou podle pokynů uvedených v technické normě ČSN EN ISO 11348 Stanovení inhibičního účinku vzorků vod na světelnou emisi Vibrio fischeri (Zkouška na luminiscenčních bakteriích) - 1, 2 a dodatku Změna A 01/19 Jakost vod - Stanovení inhibičního účinku vzorků vod na světelnou emisi Aliivibrio fischeri (Zkouška na luminiscenčních bakteriích) - část 1: Metoda s čerstvě připravenými bakteriemi, část 2: Metoda se sušenými bakteriemi přidá 0,5 ml suspenze bakterií (zkoušená koncentrace vzorku je 100 ml/l).

Při přípravě výluhu se postupuje podle ČSN EN 12457-4 ze dne 1. V případě odpadů obsahujících anorganická pojiva (vápno, hydraulické vápno, cement a další silikáty) může být pH výluhu upraveno na hodnotu odpovídající doporučenému pH v netoxické kontrole podle odpovídající technické normy a pH pevného vzorku pro zkoušku se salátem může být upraveno roztokem kyseliny sírové na hodnotu 6,0 ± 0,5. Koncentrace kyseliny potřebná k úpravě hodnoty pH vzorku má být taková, aby změna objemu byla co nejmenší.

Zkouška se provede se semeny salátu hlávkového k rychlení Lactuca sativa var. capitata, Safír. Pro zkoušku se vybírají nepoškozená semena stejné velikosti, chemicky neošetřená. Semena salátu se nechají předklíčit ve zkušební nádobě na vrstvě filtračního papíru zvlhčeného vodou po dobu 24 až 48 h, při laboratorní teplotě, bez regulace osvětlení. Pro zkoušku se vybírají naklíčená semena, popř. Do zkušební nádoby se naváží 200 až 300 g zvlhčeného zkoušeného vzorku odpadu (ředěného v hmotnostním poměru 1:9 umělou půdou) nebo kontroly (umělá půda). Výška vrstvy vzorku v nádobě musí být minimálně 3 cm. Rozvrhne se pravoúhlá síť, např. 5x3 body. Do vytvořených jamek asi 0,5 až 1 cm hlubokých se pinzetou rovnoměrně rozmístí po 15 naklíčených semenech salátu, kořínkem směrem dolu. Zkouška se provádí ve třech paralelních stanoveních. Základem pro hodnocení zkoušky inhibice růstu je průměrná délka kořene zjištěná v kontrole a zkoušeném vzorku. Jestliže předklíčené semeno nevytvoří kořínek, započítává se tato hodnota do střední hodnoty jako nulová. Variační koeficient paralelních stanovení nesmí překročit 20 %. Doporučuje se pravidelně provádět zkoušku s referenční látkou. Vyhodnocení zkoušky se provádí v souladu s normou ČSN EN ISO 11269-1 Kvalita půdy - Stanovení účinků znečišťujících látek na půdní flóru - Část 1: Metoda měření inhibice růstu kořene.

Recyklace a Zhodnocování Odpadů

Jednotlivé druhy odpadů je nejvýhodnější oddělovat přímo v místě jejich vzniku. Domovní odpad obsahuje druhy, jež lze opětovně zhodnotit. Největší množství (20-30%) je biologického odpadu, 15% papíru a lepenky, kolem 10% skla, 7% kovů, 6% plastů, zhruba 2% textilu.

Plastové materiály musí splňovat různé funkce. Pro různé oblasti užití byly vyrobeny plasty s rozdílnými vlastnostmi. Existují přibližně dva tucty důležitých plastů a nejméně 5 000 komerčních označení. Výskyt velkého množství různých umělých látek ztěžuje druhově čistý sběr odpadu. Z netříděných umělohmotných odpadů lze jen těžko zhotovit kvalitní výrobky. Plasty tak většinou končí na skládkách nebo ve spalovnách.

Sklo je snadno recyklovatelné a recyklací se jeho kvalita nesnižuje. Ve výrobě lze použít až 90% střepů. Při třídění skla je třeba dát velký pozor na čistotu. Důležité je také sklo třídit na barevné a bílé. Výhodou recyklace skla je úspora primárních zdrojů surovin a energie. Každých 10% střepů ve směsi ušetří kolem 2% energie. Recyklace skleněných obalů pro jednorázové použití představuje až druhé nejlepší řešení, neboť sklo se stává odpadem teprve tehdy, když je poškozené nebo rozbité.

Využití sběrového papíru šetří čistotu vod, energii a dřevo. Současné technologie umožňují výrobu široké škály zboží z recyklovaného papíru. Při recyklaci papíru se ušetří samotné stromy (použitím 1 tuny sběrového papíru ušetříme asi 17 stromů v lese) a uspoří se až 50% energie a 40% vody. Sníží se také znečištění vzduchu (o 75%) a vody (o 35%).

Recyklace hliníku významně šetří energii a primární suroviny, ale jeho výroba vyžaduje velké množství energie a produkuje toxický odpad. Nebezpečné odpady jsou velkým rizikem pro životní prostředí i lidské zdraví. Skládky komunálního odpadu ani spalovny ale nejsou na likvidaci nebezpečných odpadů zařízené - dochází k ke kontaminaci a ohrožení životního prostředí.

Chemická Recyklace Odpadu

Chemická recyklace je zpracováním odpadu, na které se vztahuje zákon o odpadech. Výstupem by měl být výrobek, který je v souladu s platnou legislativou pro chemické látky (nařízení REACH aj.). Pro ukončení režimu odpadu musí být splněny všechny zákonné předpoklady (tj. výsledná věc: - běžně se využívá ke konkrétnímu účelu, - je věcí, pro kterou existuje trh nebo poptávka, - splňuje technické požadavky pro konkrétní účely, pokud byly stanoveny jinými právními předpisy nebo technickými normami použitelnými na výrobky, a - splňuje požadavky jiných právních předpisů a její využití nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo zdraví lidí; popř. existuje prováděcí předpis stanovující kritéria pro ukončení odpadu a jeho požadavky jsou naplněny), což bude posouzeno v povolovacím řízení podle zákona o odpadech.

Zařízení pro chemickou recyklaci může být předmětem posouzení vlivů na životní prostředí (EIA) podle zákona č. 100/2001 Sb. Investor by měl vzít v úvahu zejména následující body z přílohy č. 1: - bod 30 Integrovaná zařízení k průmyslové výrobě základních organických a anorganických chemických látek a směsí chemickou přeměnou (například uhlovodíky, kyseliny, zásady, oxidy, soli, chlór, amoniak). - bod 86 Zařízení ke skladování ropy a ropných produktů od stanoveného limitu a zařízení ke skladování chemických látek a směsí klasifikovaných jako nebezpečné v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008.

V případě chemické recyklace půjde o povolovací řízení podle zákona o odpadech a dále povolení provozu stacionárního zdroje podle zákona o ochraně ovzduší (zákon č. 201/2012 Sb.), případně integrovaný proces podle zákona o integrované prevenci (zákon č. 76/2002 Sb.). Z pohledu zařazení chemické recyklace (typicky pyrolýzy a zplyňování) do přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší, půjde zpravidla o kategorii 3.6. (Zplyňování nebo zkapalňování uhlí, výroba nebo rafinace plynů, minerálních olejů nebo pyrolýzních olejů, výroba energetických plynů).

Identifikace Nebezpečných Odpadů

Obecně se posouzení škodlivosti či nebezpečnosti odpadu provádí na základě tzv. "Seznamu nebezpečných vlastností odpadů", který je součástí zákona o odpadech (č. 185/2001 Sb.). Pro odborné posouzení nebezpečnosti ministerstvo životního prostředí určilo kompetentní osoby, které rozhodují, jaký odpad je nebezpečný, pokud to není zřejmé.

Ze zákona o chemických látkách vyplývá, že výrobky určené k prodeji spotřebiteli, které obsahují nebezpečné látky nebo přípravky, které jsou toxické, zdraví škodlivé, extrémně nebo vysoce hořlavé, musí být jasně a čitelně označené. Musí na nich být uvedeno v češtině, jakou nebezpečnou chemickou látku obsahují, a to podle oficiálního Seznamu uvedeného v zákoně, nebo podle mezinárodně uznávaného názvosloví. Obal musí povinně nést jméno, sídlo a telefon firmy či osoby, která je za tento výrobek zodpovědná - tedy výrobce, dovozce či distributora, jenž takový výrobek na trh uvádí. Obal musí mít navíc uzávěr odolný proti otevření dětmi. Obaly by měly být opatřené výstražnými symboly a standardními pokyny pro bezpečné zacházení (takzvané S-věty) či standardními větami označujícími rizikovost obsahu (R-věty).

Výrobek sám o sobě ještě není odpadem, a to ani nebezpečným. Odpadem se podle zákona o odpadech rozumí každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o odpadech. Jedná se např. o výrobky s prošlou lhůtou spotřeby, nepoužitelné součásti (např. vysloužilé baterie, katalyzátory apod.) nebo výrobky, které vlastník nepoužívá nebo nebude více používat.

Zvláštní částí zákona o odpadech je tzv. zpětný odběr některých výrobků. Jedná se o odpadní oleje, elektrické akumulátory, galvanické články a baterie, výbojky a zářivky, pneumatiky, elektrozařízení pocházející z domácností (např. ledničky, mrazničky, pračky).

Informace o tom, co patří do komunálního odpadu a separovaného nebezpečného komunálního odpadu, lze získat na příslušných městských či obecních úřadech nebo z místně platných vyhlášek. To, zda se jedná o nebezpečný odpad, může laik určit pomocí zdravého rozumu a výše zmíněných nebezpečných vlastností odpadů.

Rizika a Likvidace Odpadů

Anorganické chemikálie tvoří nejpodstatnější část výrobků chemického průmyslu a znamenají velké nebezpečí pro zdraví člověka i prostředí. Kapalný odpad tvoří hlavně technologické odpadní vody, jejichž znečištění závisí na druhu výroby a technické úrovni technologického procesu. Obsahují znečištění organickými látkami a rozpuštěnými i nerozpuštěnými látkami anorganického původu. Tuhé odpady z chemického průmyslu představují z hlediska ochrany životního prostředí také problém.

Sedimentace - odsazení kalové složky, následně lze některé takto vzniklé chemické sloučeniny ještě využít, přičemž nevyužitelné lze v případě toxických vlastností spálit ve spalovně nebezpečných odpadů, lze jej uložit na zabezpečené skládce.

Spalovny Odpadů a Jejich Dopad na Životní Prostředí

Spalovna pracuje v podstatě jako chemický reaktor při teplotách od 600 do 1600 stupňů Celsia. Odpad v ní nemizí, jenom se mění chemické složení a toxicita spalovaných látek. Energie, kterou získáme spálením odpadů, je navíc pouze zlomkem původní energie, vložené do výroby toho, co nyní pálíme. Spalovny odpadů zatěžují životní prostředí celou řadou škodlivin, včetně dioxinů, které vznikají mimo jiné při spalování chlorovaných látek (např. PVC, halogenovaných rozpouštědel atd.).

Toxické látky se ze spaloven do životního prostředí dostávají nejen v emisích do ovzduší, ale obsahují je i odpadní vody anebo odpad produkovaný spalovnou. Popílek zachycený na filtrech kouřových plynů je většinou toxickým odpadem a představuje zhruba tři procenta z původní hmotnosti tuhých odpadů, které projdou pecí spalovny. Dohromady s popelem a struskou je to pak zhruba třetina původní hmotnosti odpadů zpracovaných spalovnou.

Spálením materiálu se definitivně zbavujeme možnosti ho znovu využít, recyklovat či kompostovat. A pokud bychom chtěli spálený materiál nahradit, tak spotřebujeme větší množství energie, než které získáme ze spalovny jeho spálením.

Jeffrey Morris ve studii "Comparative LCAs for Curbside Recycling Versus Either Landfilling or Incineration with Energy Recovery" porovnal energetické úspory dosažené spalováním odpadů ve srovnání s jejich recyklací. Výsledky ukázaly, že v případě různých odpadů z papíru se recyklací získá 2,4krát až 7krát více energie než jejich spálením. V případě plastů je rozdíl ještě markantnější. Recyklace plastů ušetří 10krát až 26krát více energie než spalovny.

Stavební a Demoliční Odpady

Stavební a demoliční odpady zahrnují širokou škálu materiálů, včetně betonu, cihel, tašek, keramiky, dřeva, skla, plastů, asfaltových směsí a kovů. Některé z těchto odpadů mohou obsahovat nebezpečné látky, jako je azbest, rtuť nebo PCB.

Podle zákona je odpad každá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl či povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů. Rozlišujeme 2 základní kategorie odpadů - odpady nebezpečné a odpady ostatní. Právě nebezpečným odpadům je potřeba věnovat pozornost z pohledu ochrany životního prostředí a ochrany zdraví lidí. Nebezpečným odpadem je odpad uvedený v Seznamu nebezpečných odpadů v právním předpisu nebo jakýkoliv jiný odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností.

Komunální Odpady a Zdravotní Rizika

Komunální odpady zahrnují odpady z domácností, smetí z ulic a odpady menších provozů. Jedná se o tzv. směsný komunální odpad. Složení smetí je různorodé a určené typem sídliště. Zdravotní rizika plynoucí z pevných odpadů jsou dané způsobem shromažďování, odvozu, konečné likvidace a hlavně složením. Pevné odpady se až na výjimky odváží a ukládají na skládky. Skládky jsou zdrojem znečištění ovzduší, jelikož často dochází k samovznícení hořlavých látek a produkci dýmu a zápachu, v suchých letních měsících je povrch skládek zdrojem prašnosti. Skládky jsou vhodným prostředím pro rozmnožování hlodavců - potkani, myši a hmyz. Hlodavci a létající hmyz jsou pasivními přenašeči původců různých nákaz.

Při hoření odpadů vznikají z různých organických látek, hlavně plastů, polycyklické aromatické uhlovodíky, polychlorované bifenyly, ale také dibenzofurany a dioxiny. Ty se vyznačují značnou termostabilitou a k rozbití jejich molekuly jsou potřeba teploty okolo 1300 °C. Vážné zdravotní riziko představují odpady a toxické sloučeniny rozpustné ve vodě nebo látky, ze kterých se toxické látky mohou vylouhovat. Masivním znečišťováním je ohrožena půda a z toho vyplývající znečištění zdrojů podzemních a povrchových vod.

K pevným odpadům z výroby patří také pevné odpady ze zemědělských velkochovů. Jedná se hlavně o slepičí trus, prasečí výkaly, kde se v procesu likvidace či dalšího možného využití aplikují termické postupy - sušení a obyvatelstvo v okolí těchto zařízení je obtěžováno výrazným zápachem. Mezi pevné odpady představující zdravotní riziko patří také uhynulá zvěř zneškodňovaná v asanačních zařízeních. Jediný závažný nedostatek těchto zařízení - zápach z okolí, je možné odstranit už naznačenými metodami.

Tabulka: Příklady Katalogových Čísel Odpadů

tags: #odpad #chemicke #slozeni

Oblíbené příspěvky:

• Hlášení nelegálního odpadu v ČR
• Výkup druhotných surovin - ČR
• ZEVO Plzeň a skládka Chotíkov
• Recyklace staré karoserie
• Informace o pobytu na Mlýnkách