Výkup a recyklace hliníkových obalů a konzerv

14.03.2026

Hliník patří mezi významné druhy kovového odpadu vznikajícího v domácnostech i průmyslu. Setkáváme se s ním zejména u nápojových plechovek, obalových fólií, nádobí nebo stavebních prvků. Hliníku se říká hliník proto, že se v přírodě běžně vyskytuje v horninách a půdách - tedy v „hlíně“. Jeho latinské označení aluminium vychází z názvu kamence (alumen), sloučeniny známé už od starověku.

Oxid hlinitý v kamenci popsal v polovině 18. století německý chemik Andreas Marggraf. Samotný kov se však podařilo izolovat až později - roku 1827 jej německý chemik Friedrich Wöhler připravil redukcí bezvodého chloridu hlinitého draslíkem. Tak vznikl hliník, kov, který dnes patří mezi nejpoužívanější materiály moderní civilizace.

Vlastnosti a využití hliníku

Z chemického pohledu vyniká hliník především odolností proti korozi. Na jeho povrchu se totiž okamžitě vytváří tenká vrstva oxidu hlinitého, která kov chrání před dalším rozpadem. Oblíbený byl i pro svou dobrou elektrickou vodivost. Hliník a jeho slitiny jsou klíčovým konstrukčním materiálem leteckého průmyslu díky nízké hmotnosti a vysoké pevnosti.

Nápojová plechovka je skvělý obalový materiál. Dokonale chrání obsah, je lehká a recyklovatelná (pokud se k recyklaci dostane). Ale je i jednoúčelová. To znamená obal na jedno použití, po kterém se stává odpadem. Při výrobě nápojových plechovek se hojně využívá recyklát.

Hliník v obalovém průmyslu

Obalový průmysl využívá hliník často v kombinaci s jinými materiály. Důvodem je především ochrana potravin před světlem, kyslíkem, vlhkostí nebo mikroorganismy. Typickým příkladem jsou vícevrstvé obaly (např. obaly, kde je hliník pevně spojen s jiným materiálem (např.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Někdy může být obtížné rozeznat skutečný hliník od jeho imitace - například některá víčka nebo fólie mohou být plastová s metalickou vrstvou. Překážkou recyklace hliníku může být silné znečištění obalu zbytky potravin nebo chemikálií. Obaly proto není nutné důkladně vymývat - stačí odstranit větší zbytky obsahu. Nadměrné mytí by zbytečně zatěžovalo spotřebu vody a zanáší kanalizaci.

Recyklace hliníku

Recyklace hliníku patří mezi nejefektivnější materiálové recyklační procesy vůbec. Sběr probíhá prostřednictvím kontejnerů na kovy, multikomoditních sběrů, výkupen druhotných surovin a sběrných dvorů. V některých lokalitách lze hliníkové obaly (a kovové) vyhazovat v rámci tzv.

Podle údajů International Aluminium Institute se v průmyslově vyspělých regionech recykluje více než 70 % hliníku, přičemž vysoký podíl pochází zejména z průmyslových a stavebních aplikací. Na výrobu 1 tuny hliníku připadá přibližně 1,5-2,5 tuny vedlejších odpadů (zejména tzv.

Dostupnost hliníku pro tzv. druhotné využití je relativně omezená - mají dlouhou životnost (např. ve stavebnictví či dopravě), a proto se na trh jako odpad vrací pomalu. Odhaduje se, že podíl recyklovaného hliníku na pokrytí poptávky se globálně pohybuje kolem 35-40 %.

Proces recyklace hliníku:

Dotřídění a separace: oddělení hliníku od ostatních kovů pomocí magnetů, vířivých proudů (oddělují neželezné kovy) nebo optických separátorů.
Drcení a lisování: vytříděný hliník se drtí nebo lisuje do balíků kvůli snadnější manipulaci.
Tavení: hliník se taví při teplotě kolem 660 °C v rotačních bubnových pecích, reverbačních pecích a indukčních pecích.
Roztavený hliník se dále upravuje.

Zásadní roli hraje právě tloušťka materiálu. U velmi tenkých hliníkových fólií a obalů je recyklace složitější. Drobné fólie se při tavení mohou oxidovat a část materiálu se ztratí. Přesto se i tenkostěnný hliník recykluje. Plechovky, alobal nebo víčka se třídí, lisují do balíků a následně taví.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Problém s tzv. U tenkostěnného hliníku - myslí se tenké fólie používané v potravinářství - dochází při tavení k vysoké oxidaci. Problémem jsou příměsi plastů nebo papíru (nevhodný design výrobce). Poslední je ekonomcký aspekt. V ČR se hliník většinou předtřídí a lisuje a následně putuje do evropských hliníkáren k přetavení.

Jak správně třídit kovový odpad

Jak třídit plast, papír a sklo už víme. 70 % Čechů zná základy třídění odpadu a řídí se jimi. Ale co s odpadem, který nelze zařadit do žlutého, modrého, ani zeleného kontejneru? Kam s odpadem, u kterého jsme na vážkách? Že v domácnosti neprodukujete žádné kovy? A co například nápojové plechovky, konzervy nebo zátky?

Doporučujeme vyčlenit si na tento druh odpadu krabici nebo bedýnku a ve větším množství pak kovový odpad odnést do sběrných surovin. Nenoste tam ale elektro spotřebiče, ty patří do sběrného dvora. Třídit můžete i hliníková víčka od jogurtů.

Ačkoliv šedé kontejnery na kovy nejsou zatím všude běžně dostupné jako kontejnery modré, žluté, zelené a bílé či oranžové, neměla by to být překážka v jejich třídění. Existují i jiné možnosti, kam s nimi.

Pokud se ale rozhodneme odnést náš kovový odpad do výkupny druhotných surovin, pozor, je třeba jej nejprve rozdělit na železo a hliník. Rozeznáme je bez problému, buď podle recyklačních symbolů, nebo za pomoci magnetu. Ze železa jsou nejčastěji konzervy, hřebíky, zátky či klíče. Hliníkové bývají plechovky, víčka od jogurtů, fólie od tavených sýrů a čokolád, potravinové misky a alobal.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Menší zádrhel může spočívat v nutnosti rozlišovat hliník na tlustostěnný a tenkostěnný. Zejména tenkostěnný (např.

Kam s kovovým odpadem?

Šedé kontejnery na kovy
Sběrné dvory
Výkupny druhotných surovin
Železné neděle (v některých obcích)

Výroba hliníku

Hliník se vyrábí především z bauxitu. Název této rudy pochází z francouzské obce Les Baux-de-Provence, kde byla v 19. století poprvé systematicky těžena. Z bauxitu se nejprve chemickou cestou získává oxid hlinitý (alumina). Samotná elektrolýza probíhá ve speciálních elektrolytických pecích (elektrolyzérech). Dno vany tvoří uhlíková katoda, shora zasahují uhlíkové anody.

Elektrolytem je roztavený kryolit s přídavkem oxidu hlinitého při teplotě okolo 950-970 °C. Elektrický proud způsobí rozklad oxidu hlinitého - vzniká kapalný hliník, který se hromadí na dně vany, a kyslík reagující s uhlíkovými anodami za vzniku oxidu uhličitého. Výroba hliníku je extrémně energeticky náročná a spotřebuje výrazně více energie než výroba většiny běžných materiálů, včetně plastů nebo skla.

Při výrobě vzniká velké množství vedlejšího produktu - tzv. červený kal. Jde o silně alkalický odpad obsahující oxidy železa, hliníku, titanu a další minerální složky.

Ekonomické a ekologické aspekty recyklace

Zpracováním kovových odpadů dochází ke značnému šetření energie a životního prostředí. Recyklace kovů má velký význam také z hlediska ekonomického, neboť díky ní dochází k obrovské úspoře finančních prostředků. Domácnosti mohou ušetřit nemalé částky peněz odvozem kovového odpadu do výkupny kovů, jako jsou pračky, myčky, sporáky a další železné spotřebiče. Cena odkupovaného kovu je určena podle ceníku.

Stojí to za to? Řeč v tomto případě není o penězích, ale spíše o dobrém pocitu. Výkupní cena železa se pohybuje kolem 3 Kč za kilogram, za hliník dostaneme zhruba 10 Kč. Ale! Příroda je ta, která nám opravdu poděkuje. Staré kovy jsou ceněnou druhotnou surovinou. Jejich tříděním a recyklací výrazně šetříme životní prostředí. Můžeme tak snížit znečištění vzduchu o 86 % a vody o 76 %.

Recyklací železného šrotu šetříme 75 % energie, 90 % primárních zdrojů a 40 % vody. Třídění je zkrátka stav mysli a životní styl. Přidejme na seznam našich položek k třídění i kovy! Odměnou nám bude něco, co se nedá koupit. Dobrý pocit a zdravější příroda.

V Česku se ušetří každoročně díky třídění odpadu 30 km2 přírody.